Zkuste uhodnout o koho, že tu jde? Pokud volíte firmu Neumann, pak jste tipovali dobře. Mnoho vody proteklo Rýnem od „narození“ prvního komerčního mikrofonu CMV3. Odkaz Georga Neumanna, konstruktéra a vizionáře, tu však stále zůstává s námi v podobě inovovaných tradic zvukového světa, neboť záznam je vždy to prvotní...
Ano, mnoho vody skutečně proteklo nejen Rýnem, ale i jinými německými řekami od 23. listopadu 1928, kdy si Georg Neumann řekl, že se vrhne do výroby mikrofonů a vyrobí první membránu z pryskyřice. Od té doby sláva i prestiž této firmy stoupla až na piedestal pomyslné jedničky ve světě mikrofonů. Pokud o sobě chtělo nějaké studio v minulosti (a řekl bych, že to platí i dnes) mluvit jako o špičkovém, pak muselo mít ve svém mikrofonním parku alespoň jeden z Georgových produktů. Zásadním modelem neumannovské historie v mých očích bylo, je, a bude tzv. „účko“ – jinými slovy legendární mikrofon U87, který je synonymem skvěle nasnímaného zvuku. Velice bychom však křivdili ostatním, stejně výtečným mikrofonním typům, jako jsou třeba TLM nebo M.
Jisté je, že celá řada analogových, digitálních, či lampových mikrofonů s logem Neumann dnes pokrývá snad všechny myslitelné nahrávací aplikace, ať už ve studiu nebo v terénu. V nabídce Neumann najdete dokonce i stereofonní kousky typu „umělé hlavy“ apod. Člověk by si pak mohl klást otázku, proč vlastně Neumann vrhá na trh další mikrofon... Avšak už při letmém pohledu na nový TLM 107, si odpoví, že zrovna tento mikrofon důvody pro svou existenci nepochybně obhájí. Pojďme se na ně podívat zblízka...
TLM 107 zblízka
Modely TLM jsou tzv. beztransformátorovými mikrofony a obsahují tedy jen moderní polovodičové obvody bez přítomnosti výstupního transformátoru. Výrobce klade v jejich případě velký důraz na maximální transparentnost a čistotu signálu, které by stál transformátor v cestě a mohl ji negativně ovlivňovat. Do této rodiny patří modely TLM 102, 103, 107, 170R, 193, 49 a 67. Řekl bych, že model 67 patří mezi studiovými zvukaři vůbec k neoblíbenějším.
Nový mikrofon s označením TLM 107 je výrobcem prezentován jako „moderní“ víceúčelový studiový mikrofon, který by měl vykazovat ještě o něco neutrálnější podání, než jeho stájový kolega TLM 103. Dodáván je v luxusním pouzdře z leštěného dřeva s mosazným zavíráním (nelze zamknout). Uvnitř této etue je uložen samotný mikrofon společně s kovovou objímkou typu SG2. Odpružený mikrofonní držák – model Neumann EA4 (3 020 Kč) – přišel z redakce zvlášť a je to takový „otevřený pavouk“ s neuzavřeným kovovým rámečkem a gumičkami. Vpředu, proti snímanému zdroji, zkrátka kus „obroučky“ chybí. Mikrofon lze v tomto držáku také volně otáčet kolem své osy, což určitě vychází vstříc lepší manipulaci s ním. TLM i držák jsou provedeny v elegantním stříbrném provedení „champagne“, i když (a jak ostatně můžete vidět i z přiložených obrázků) zvolit si můžete také černé provedení.
TLM 107 není žádný dlouhán, i s objímkou výstupního konektoru měří na délku 150 mm. I hmotnost 445 g je – řekněme – uživatelsky vstřícná a rozhodně se nemusíte obávat toho, že vám TLM 107 „pošle k zemi“ nějaký slabší stojan. Hned na začátku zde musím vyzdvihnout výhodu menší hmotnosti tohoto mikrofonu, protože při použití technik ORTF či AB (při stereofonním snímání akustické hudby v terénu) ho můžete bez obav umístit i do větších výšek a nemusíte se bát, že se pod ním stojany budou prohýbat. Laicky řečeno: TLM 107 je tedy mikrofon „tak akorát do ruky“. Tvarově, či chcete-li svým designem, mi velmi připomíná vintage modely M49 a M50. Vyroben by však měl být z kovového odlitku, jehož výrobní cena bude jistě nižší, než soustružená tělajiných neumannovských mikrofonů.
Kapsle uvnitř TLM 107 byla prý vyvinuta speciálně pro tento model, i když výrobce sám praví, že byla inspirována vložkou, kterou Neumann použil v digitálním mikrofonu typu D-01. Tak či tak, obě tyto kapsle jsou podle některých zdrojů svým způsobem pro německého výrobce nezvyklé, a to – pokud mám správné informace – především tím, že se jedná o tzv. „edge-terminated capsules“ – vložky, které mají elektrické vedení připojeno ke svému okraji, spíše než do centra, jak tomu bývá u většiny velkomembránových mikrofonů Neumann.
Dvojitou kapsli TLM 107 s frekvenčním rozsahem 20 Hz až 20 kHz kryje speciální mřížka s molitanem, která zabraňuje pronikání nechtěných labiál (b, p,) do nahrávky. Dvojitá kapsle pak umožňuje mikrofonu snímání v několika různých směrových charakteristikách. TLM 107 jich umí hned pět: kulovou, osmičkovou, kardioidu, širokou kardioidu a superkardiodu. Zadní membrána přitom zůstává zapojena u všech přítomných charakteristik, díky čemuž má dokonce i režim „kardioida“ stejnou citlivost (11 mv/Pa) jako všechny ostatní „směrovky“.
Asi se mnou budete souhlasit, když napíšu, že přítomnost několika směrových charakteristik v jednom mikrofonu, stejně jako možnost nastavení parametrů (jako jsou různé útlumy a ořezové filtry), není dnes v případě kondenzátorových mikrofonů ničím výjimečným. Co ovšem je zcela jistě unikátní, to je koncepce ovládání těchto parametrů. A tak zatímco na přední straně mikrofonu nalezneme pouze plastické logo, na zadní straně nás čeká velmi netradiční (a dalo by se skoro říci také multifunkční) ovládací prvek – drobný joystick, kterým můžeme nejen přepínat mezi jmenovanými směrovými charakteristikami, ale zároveň můžeme jeho pomocí měnit citlivost (0 dB, (SPL 141 dB), -8 dB (SPL 147 dB), -12 dB (SPL 153 dB)) a aktivovat frekvenční ořez spodních kmitočtů -40 Hz (struna E bas-kytary) a -100 Hz (ruchy a lidský hlas).
Všechny uvedené funkce volíme jednoduchým pohybem joysticku buď do stran, nebo nahoru/dolu (fungují pouze při zapnutém phantomovém napájení). Piktogramy charakteristik i body u útlumů a ořezů jsou bíle podsvíceny, což nejenže vypadá velice elegantně, ale díky zřetelnosti podsvícení je to velmi praktické v přítmí studia. A za praktické lze jistě označit i to, že po cca deseti sekundách od poslední volby (kontaktu s joystickem) podsvícení samo zhasne, aby nerušilo pozornost hudebníků či posluchačů.
Při poslechu záznamu mikrofonu, kdy jsem přepínal jednotlivé směrové charakteristiky, jsem byl překvapen celkovou vyvážeností zvuku při přechodu z jedné na druhou. Spoléhal jsem se samozřejmě v tomto případě více na své uši, a přišlo mi, že změny mezi jednotlivými charakteristikami jsou jemnější a drobnější, než na papíře v grafech doprovodné dokumentace. Užitečnějším poznatkem přesto bude asi fakt, že jakákoliv změna parametru, ať směrové charakteristiky, útlumu či filtru, byla naprosto tichá – nebyla doprovázena cvakáním nebo jinými nechtěnými ruchy ve výstupním signálu mikrofonu. Důležitým poznatkem pak může být pro někoho také zjištění, že „palubní“ elektronika si pamatuje poslední nastavení mikrofonu, a to i v případě odpojení fantomového napájení.
Samotný způsob ovládání mi přišel celkem intuitivní – navykl jsem si rychle. Pokud máte mikrofon standardně na stojanu třeba jen s popfiltrem, krásně se k joysticku dostanete z druhé strany. Pokud ovšem, jako já, používáte k natáčení akustický krycí polootevřený paravan, musíte mikrofonem v objímce otočit... I na toto ovšem zřejmě Neumann myslel, protože po připevnění do objímky dodaného držáku se TLM 107 volně protáčí okolo své osy. Takto by pak měla být dosažitelnost joysticku na zadní straně i v případě popsaného umístění hračkou. Ve studiu je to jistě výhodou, můj kolega však vyslovil temnou obavu, zda by při připevňování na vysoký stojan během natáčení v terénu, nedocházelo k samovolnému nechtěnému pootáčení mikrofonu třeba jen vahou kabelu. Tato situace totiž vůbec není nereálná, ale jsem si téměř jistý tím, že by tento problém řešilo jiné příslušenství z firemní nabídky.
V doprovodných materiálech výrobce mikrofon označuje jako „vyvážený ve všech směrových charakteristikách“ a vhodný téměř pro všechny nahrávací situace: mluvené slovo, zpěv, žestě, dřeva, smyčce, broadcast, záznam v terénu i ve studiu. Uvidíme...
TLM 107 v praxi
První situace, ve které jsem TLM 107 použil, bylo natáčení dvou vokálních dotáček dívčího a zvukově trochu problematického zpěvu. Problém nespočíval ani tak v hudebních schopnostech zpěvačky (dívka naopak zpívala intonačně i výrazově velmi dobře), jako spíše v tom, že měla zvláštně posazený hlas s dírou mezi 7 a 9 kHz na výškách. Celková barva byla jakoby zavřená do sebe. Když jsem ji poprvé slyšel, myslel jsem si nejprve, že je někde něco špatně nastaveno, a nebo že mám již unavený sluch. Ale kde že! Na vokální dotáčky jsem tedy nasadil Neumann TLM 107 a byl jsem zvědav, jak se s tím náš mikrofon popasuje. Světe zboř se, již po prvním nástřelu jsem věděl, že to nebude tak zlé. TLM má sice po celém svém rozsahu velmi rovný průběh, ale někde mezi 8 až 13 kHz je celkem výrazný zdvih, který hlas zpěvačky projasnil a otevřel bez násilného použití korekcí. Tento zdvih má TLM 107 nejvíce markantní při použití kulové charakteristiky. Výsledek byl tedy výborný.
Na závěr jsem zpěvačku ještě poprosil o zazpívání dvou stejných částí libovolné písně bez hudby do různých stop. Jednu jsem snímal pomocí TLM 107 a druhou pak zaznamenal přes Audix CX111, který byl v několika testech připodobňován k U87 (vlastním prvotní kanadský model). Audix často používám k natáčení právě sólového zpěvu a mluveného slova. K podrobnému srovnání obou ukázek jsem se dostal asi o týden později. Lhal bych svým čtenářům, kdybych řekl, že deset tisíc korun navrch u Neumanna je znát na první poslech. Musel jsem se hodně soustředit a chvíli hledat, než jsem rozdíly uslyšel a ztotožnil se s nimi. V první řadě to byl jasnější a prosvětlenější zvuk. Dobrá, řekl jsem si. To dělá ten zdvih na 8 kHz. Zkusím to u Audixe zvednout ekvalizérem. Zřetelnost se zlepšila, ale stále to nebylo ono. Když jsem se zaposlouchával víc a víc, uvědomil jsem si, že zvuk TLM 107 je trochu plnější a pevnější po celém svém spektru. Proti medovému Audixu se mi zdál i poněkud ostřejší (což se naplno projevilo při natáčení Hi-Hat). Ale stále byl zvuk plnější a světlejší, sice jen trochu, ale byl!
Protože ale není TLM 107 určen jen pro vokály či mluvené slovo (maximální snesitelná úroveň akustického tlaku 153 dB při nastaveném útlumu -12 dB láká dokonce umístit mikrofon i před kopák či reprobox kytarového zesilovače), vrhl jsem se i do dalšího nahrávacího experimentování. Natočil jsem na širokou kardiodu malý bubínek hraný metlami (ono vysoké a suché šustění dobře odhaluje nectnosti mikrofonů), dále pak malý bubínek hraný paličkami (dynamika úderů a barva bubínku) a konečně Hi-Hat (pronikavost a mikrofonní reakce). Opět vše dvakrát, jednou s použitím TLM 107 a jednou s Audix CX111, zvlášt do stop. Nepoužíval jsem žádné dynamické zařízení, pouze kvalitní preamp bez ekvalizace (je vysoce neutrální a přitom pevný při projevu). Posléze jsem vše naimportoval do sessionu v Pro Tools a začal poslouchat. Ihned mě zaujala drobná přítomnost síťového brumu v záznamu u Audixu, zatímco u TLM 107 bylo ticho jako v kostele. To mě závistivě rozladilo. Abych oba záznamy srovnal, musel jsem použít eliminátor brumu. Výrobce TLM 107 garantuje minimální ruchy a brumy, protože elektronika a obě membrány jsou uzemněny. Záznam bubínku hraného paličkami byl u TLM 107 plnější, basovější a opět pevnější. Hi-Hat naopak u TLM 107 zněla ostřeji a jedovatěji a zde musím poprvé přiznat, že se mi zvuk TLM 107 líbil o něco méně.
K dalšímu nahrávání ve studiu jsem použil kulovou charakteristikou a natáčel jsem akustickou kytaru. Protože Audix umí jen kardiodu, vybral jsem tentokrát k porovnání AKG Perception 420 se třemi charakteristikami. Vím, finanční rozdíl mezi oběma mikrofony je velký, takže jsem počítal i s kvalitativním propadem. AKG hrálo více do středů a okraje nahrávky jakoby byly trochu roztřepeny a méně konkrétní. TLM 107 produkovalo opět plný signál v celém rozsahu. Zvuk kytary byl krásně čistý, prohřátý a takříkajíc pevně umístěný. Svým způsobem nebyl rozdíl mezi oběma mikrofony až tak drastický, jak by se dalo předpokládat, ale právě ona pevnost nabraného zdroje tu byla tím hlavním „rozdílovým“ hráčem.
Inspirován konzultacemi k článku o nahrávání bicích z tohoto vydání jsem se ještě nechal zlákat k méně častěji používané technice snímání, kdy jsem Neumann TLM 107 použil jako vrchní mikrofon ze dvou v technice snímání bicích metodou Glyna Johnse pouze pomocí tří mikrofonů. TLM 107 ve větší výšce nad rytmickým bubínkem nabídl sympatickou hloubku, otevřeností a přirozenost projevu a docela jsem litoval, že nemohu vyzkoušet pár na snímání overheadů.
Ještě si dovolím malou poznámku k ořezovým filtrům TLM 107. Nevím, zda budou mít kolegové zvukaři stejnou zkušenost, ale u některých mikrofonů mám občas pocit, že po zařazení frekvenčního ořezu ve zvuku něco chybí, a tak raději v takových případech ponechám na mikrofonu filtr vypnutý a ořez řeším až při ekvalizaci v mixu. U TLM 107 se mi toto nestalo, 40 Hz filtr fungoval výtečně na bicích, 100 Hz se v některých případech hodil u nabírání zpěvů.
Myslím si, že TLM 107 bych asi mohl bez obav použít na natáčení jakéhokoliv zdroje či při jakékoliv situaci. Už při těchto mých experimentech mi dal jasně najevo svoji všestrannost. Projev mikrofonu mi přišel jako velmi přirozený, „upřímný“ a neutrální, nikoliv ale sterilní. S TLM 107 se tak dostanete k všestrannému studiovému mikrofonu za celkem rozumnou cenu. Asi nejvíce se mi líbil při natáčení zpěvu, kde si – troufám tvrdit – si poradí se všemi typy hlasu. Těžko najít to pravé slovní hodnocení, proto si dovolím tento test uzavřít citátem slavného renesančního malíře a sochaře Michelangela Buonarrotiho: „Dokonalost spočívá v maličkostech, ale dokonalost sama není maličkost.“