Struny jsou hned vedle krabiček asi druhým ponejvíce řešeným předmětem v hudebním světě. Muzikanti často mění jejich značky, neustále „hledají". Za dob drahně minulých jsme trochu tajně doufali, že po natažení zápaďáckých strun nám to druhý den bude hrát jinak. Se strunami je to jako s výpletem tenisové rakety. Sledujete tenisový zápas a ve vrcholném okamžiku posledního gamu jde rána do sítě. Tenista zuří a prohlíží raketu, kontroluje její výplet, pak ji ukazuje rozhodčímu, a ten souhlasně přikyvuje… Naše struny jsou taky vlastně taky takový výplet, pokud s ním něco není v pořádku, okamžitě to hlaste kapelníkovi...
Firma Warwick vytáhla do boje s novou řadou baskytarových strun s názvem EMP. Jde o tzv. coated strings, což znamená, že struny jsou potaženy ochranou vrstvou, která brání usazování nečistot mezi závity opletení a chrání strunu před korozivním působením potu. Výsledkem je několikanásobně delší životnost strun. Tuto technologii již používá řada jiných značek, z nichž nejznámější je asi Elixir. U nich je poznat již na první omak, že jsou potaženy nějakou tenkou vrstvou hmoty na bázi plastu. Jsou totiž na povrchu hladké a kluzké a po pár týdnech intenzivního používání se začne ochranná vrstva na těch nejexponovanějších místech odlupovat.
Warwick ovšem vyrábí „coated" struny pomocí své speciální technologie – tzv. EMP. Tato záhadná zkratka znamená Enhanced Molecular Protection, což by se dalo přeložit asi jako zvýšená molekulární ochrana. Ani po překladu jsem z toho nebyl moudrý, a proto jsem se zeptal přímo výrobce. Pan Christoph z Warwicku mi napsal, že ochranná vrstva je u EMPček mnohem tenčí, než u jiných coated strun, takže na omak není poznat, že jde o coated struny. V tom měl naprostou pravdu – povrch strun je na omak stejně drsný, jako u Warwick Black Label. Nemít v ruce krabičku s nápisem EMP, řekl bych, že jsou to Black Label. Konec konců oba typy strun se vyrábí z nerezavějící oceli.
Pětistruná sada s hlubokým B
Testované pětačtyřicítky jsou středně tvrdé struny v klasických velikostech: G - 0.045", D - 0.065", A - 0.085", E - 0.105", H - 0.135". Struna H je navíc v místě kontaktu s kobylkou ztenčená, což umožňuje lepší kontakt jádra struny s kobylkou a tím i lepší přenos vibrací do těla nástroje.
Struny výborně drží ladění a mají vyrovnaný zvuk ve všech polohách. Zvukově jsou velmi agresivní. Mají dostatek hutných basů a agresivní navrčené středy. Výšky jsou ve srovnání s Black Label poněkud řinčivější. Celkově je zvuk velmi brilantní. H struna hraje pevně a konkrétně. Budou se hodit spíše do tvrdších stylů, kde se díky svým drzým středům snadno zvukově prosadí. I po 14denním intenzivním testování jsem nezaznamenal úbytek brilance nebo ztrátu frekvenční bohatosti. Pokud tomu tak bude i za měsíc, pak jsou EMPčka opravdu skvělé struny.
Vít Sklenář
Věčné vděčné struny…
V mém případě jsou struny na klasickou čtyřku. Tloušťka jednotlivých strun je .040", .060", .080" a .100". Firma však vyrábí všemožné tloušťky jak pro čtyřstrunné modely, tak pěti či šestistruné. Řezníci si vyberou silnější „dráty", zatímco pidlikálci slabší (to aby lépe vynikla jejich prstová akrobacie na nástroji).
EMP jsou kupodivu ručně vyráběny v USA a vyjma již zmíněné ochrany jsou konstrukční a mechanické vlastnosti shodné s Black Label.
Mám rád natahování nových strun na baskytaru (nasnáším to u kytary). Vše proběhlo bez problémů, struny nejsou příliš dlouhé, takže ostříháte pouze kousíčky jader. Mechanicky si sedly po hodině, herně po jedné zkoušce. Kupodivu jsem ani nemusel hýbat s krkem – tj. měly stejný tah jako „čtyřicítky" co normálně používám.
Překvapilo mě, že struny přestože nesou přízvisko „stainless steel", se vůbec nelesknou jako manželčiny nové kastróly, ba právě naopak. Vypadají jako šedivé dráty používané kdesi ve stavebnictví. Pak jsem si vzpomněl, že jsem se s tím už kdysi u jedněch drahých strun setkal. Na omak působí EMP dosti syrově a jakoby drhnou. První pocit byl až trochu překvapivý. Bál jsem se, že budu při hře zadrhávat, ale nestalo se tak. Už po chvilce jsem si zvykl.
Ihned po natažení bylo jasné, že tohle bude zcela jiné kafe než moje dosavadní struny. Velmi mě překvapila zvuková vyrovnanost po celém hmatníku. Že by ona „brilantní intonace" avízovaná výrobcem nebyla jen reklamní pohádka. Přišlo mi, že ze zvukového spektra nic nevyčnívá ani není potlačeno. Struny reagovaly perfektně na všechny herní techniky. Prvotní kovovost (trvající u některých modelů tak dvě tři skladby) se ztratila asi po dvou hraních. Struny se ustálily - sedly si. I tato kovovost má však ušlechtilejší charakter, než je tomu u jiných modelů.
Je na každém z nás, co si natáhne na svojí hudební raketu. Fakt je ten, že s hluchými dráty do světa velkou díru neuděláte. Naše struny stojí okolo 1600 Kč, což není málo, na druhou stranu kombinace mizerného nástroje ve spojení s lacinými strunami také není to pravé ořechové. Já jsem se už rozhodl. I kdyby nikam jinam, do studia jako do kostela - jen to nejlepší. A pokud jde o cenu - vzpomeňte na chudáky kontrabasity. Nejlacinější potah pro ně stojí okolo čtyř tisíc korun. Tak to jsme na tom líp!!!
Petr Los
EMP na 4 - .045 - .105
Abych řekl pravdu, test strun, avízovaných výrobcem jako bezesporu kvalitních (jak jinak), jsem s velikou radostí přivítal. Ne že by z vrozené lakoty, ale pořídil jsem si nový nástroj a již delší dobu měl v podezření, že na jedné z muzikantských „pověr a pravd", a to že na dobrý nástroj jen dobré struny – nebo bude zlobit a protestovat - něco bude.
Struny Warwick EMP jest ocelová, ručně a trochu překvapivě v USA vyvedená záležitost a díky tajemné operaci EMP disponuje „1000 x odolnější ochrannou vrstvou než struna běžná" - tím by nám měla vydržet třikráte déle. No ale znáte to, někomu vydrží 14 dní, někomu půl roku, někdo se potí a někdo zase nemeje vůbec…
Samotné vinutí nám může při vybalení působit lehce drsně, ale po natažení na nástroj je evidentní, že tomu není tak. Alespoň s červenou řadou Warwicků se to nedá ani náhodou srovnat. Prstům se dostává opravdového luxusu pohybu, při hře nedřou (u již zmíněné nižší řady jsem byl odkázán na Fast Frety a podobné lubrikační pomůcky) a přesto je výsledek náležitě syrový. Označení kotvící části jakožto tapper wound – tudíž zúžení opřádla v místě kontaktu s kobylkou není 100% pravdivé. Platí pouze pro H struny sad na „pětky" a „šestky". U zbylých strun se jedná o rovnoměrný „conventional". Opačný konec struny mně potěšil, dá se uštípnout na potřebnou délku a při tom nenarazit na část zakončení struny, kdy je vinutí vedeno už jen velmi řídce – specialita to „germánských" sousedů - rádo se láme na některých typech navíječů.
Při samozřejmě nejdůležitějším hodnocení, a to zvuku, bych vás asi nerad unavoval frázemi typu „basy hluboké a výšky brilantní", kteréžto se beztoho dočtete na přebalech snad všech dostupných potahů. Ale něco vám stejně prozradím, největší překvápko se dostavilo, když jsem zjistil, že potřebné vibrace docílím snad menší než poloviční námahou, že nástroj nezlobí a neprotestuje, a že basy jsou opravdu hluboké a výšky brilantní :o)
Jaryn Janek
6 strun s labelem EMP
Nutno podotknout, že nabídka otestovat struny přišla akorát, neboť začalo letní festivalové šílenství a já byl nucen přezbrojit. Dlouho jsem tedy neotálel a nechal struny vyměnit a celou basu seřídit Standou Staňkem ve firmě Alexim. Pro úplnost dodávám, že jsem struny nechal dát na basu PELE six strings s dvěma singlovými snímači.
Byl jsem překvapen jak hodně se basa zvukově rozzářila a šla ven z kapely. Zvuk byl tvrdý a konkrétní, což u strun ocelových lze očekávat. Rozměry jednotlivých strun pro mne přímo ideální. To jest : 0.20” - .130". Ovšem člověk netrénovaný by mohl mít se spodním H 130" trochu problém, nebylo by tedy od věci, kdyby se např. v budoucnu objevila i sada 0.20 - .128".
C struna krásně poslouchá mé prsty a H duní tak jak má. Překvapilo mě jak srozumitelné jsou jednotlivé tóny na spodní struně H. Ideálního zvuku se u tohoto druhu strun docílí při větším ataku prstů o struny, ale stojí to za to! Jak se říká: „těžko na cvičišti lehko na bojišti". Struny se svým zvukovým charakterem hodí spíš do muziky tvrdé nebo funky stylu, ale opět upozorňuji, že ocelové struny musí basista hodně krotit. Nic vám neodpustí a musíte vynaložit více úsilí – zvukový výsledek ale stojí to zato. Není-li basista lenoch, chce-li mít dobrý zvuk a to vše pořídit za rozumnou cenu (což podle mne oněch 1920,- Kč za šestkové je) pak není o čem přemýšlet a struny WARWICK EMP 6 string ML 34" na něj čekají. Všem basistům zdar přeje...
Pavel Bartoš
6 x o fous silněji
Moje k testu poskytnutá sada strun Warwick EMP byla určena pro 6-strunný model baskytary ve standardní síle strun (.025", .045", .065", .085", .105", .135"). Asi jako každý basista nerad měním oblíbenou značku, neboť pracné štelování krku a kamenů mě dost odrazuje. Dalším aspektem, zvláště u amatérů bývá cena. Ta je u těchto strun o něco vyšší, a nabízí se tedy jednoduchá otázka, zda-li oprávněně.
Struny jsem natáhl cca týden před dalším koncertem. První věc, která mě překvapila, byl charakter onoho známého „kovového drnčení". Každé nové struny sebou nesou nepříjemný plechový zvuk, který se sice zpravidla velice rychle ztratí, ale mezi šňůrou koncertů to může poměrně tragicky zamotat hlavu. U EMP byla tato charakteristická vlastnost jakoby eliminována hned od začátku, či spíše měl onen „zvuk novoty" daleko akceptovatelnější podobu. Nebylo třeba hýbat ani s kameny, ani s krkem.
Hra tzv. „na sucho" byla překvapivá. I bez zapojení byly struny znělé a jak už jsem psal, nebyl zřetelný ani kovový (plechový) zvuk. Po zapojení do aparátu splnily zcela očekávání a chovaly se podobně jako již „zajeté" struny. Veškeré techniky od walking-bass až po slap akceptovali na výbornou, s patřičnou razancí, průbojností a artikulací i v nejhlubších polohách.
Před otestováním jsem patřil k muzikantům, kteří mezi strunami nedělali velké rozdíly a orientovali se pouze podle ceny a tloušťky jednotlivých strun. EMP mě přesvědčily natolik, že se nadále budu pohybovat při výběru „drátů"obezřetněji a zkoušet i alternativně dražší struny, protože rozdíl tu je a nikoliv zanedbatelný.
Lubomír Rulík
