Seriál Studio doma - 4. díl

VST a práce s nimi v Cubase

VST (Virtual Studio Technology) je speciální druh virtuálního rozhraní navrženého firmou Steinberg tak, aby bylo možné především v softwarových (ale dnes už i některých hardwarových) hostitelských aplikacích (například sekvencerech) používat další rozšiřující aplikace – pluginy. Toto rozhraní je možné používat jak napříč různými operačními systémy, tak napříč různými platformami.

Díky VST rozhraní (dnes již ve verzi 2) máme jistotu, že námi zakoupený softwarový efekt, který podporuje VST (musí splňovat určité normy a pro snadné rozpoznání bývá označen logem VST), budeme moci bez problémů použít v libovolné hostitelské aplikaci, která opět umí s VST pracovat (například Steinberg Cubase SX, Nuendo, Wavelab…) a bude s ní kompatibilní. Veškeré parametry efektu bude možné řídit přímo ze sekvenceru a efekt se na výsledném zvuku okamžitě projeví.

VST se velice rychle rozšířilo a dnes už se jedná o standard, který v podstatě musí dodržovat firmy produkující softwarové efekty (nebo jiné pluginy), aby se jejich produkty uplatnily, stejně jako firmy produkující software pro práci se zvukem ze strany hostitele.

Práce s VST efekty

Zařazení VST efektu do cesty zvukového signálu je v moderních sekvencerech snad nejjednodušším myslitelným způsobem aplikace efektu. Ve vybrané stopě, kam chcete efekt umístit kliknete, otevřete Insert efekty, kliknete do políčka s označením i1 a vyberete požadovaný efekt. Tím je efekt zařazen do cesty signálu a můžete s ním libovolně pracovat – měnit jeho parametry, vypínat, zapínat, přemostit (bypass) nebo jej vyměnit za jiný efekt. Pokud pracujete raději s oknem mixeru, i zde je postup v podstatě stejný. Kliknutím na ikonu „e" (Edit Audio Channel Settings), otevřete okno s nastavením zvoleného kanálu. Zde jsou opět připraveny prázdné Insert efekty. Kliknutím do políčka otevřete nabídku efektů a zvolíte požadovaný efekt.

Statické nastavení efektu

Editace efektu je opět velmi snadná a intuitivní a existuje několik různých možností, jak efekty editovat. První z nich je statické nastavení efektu. Kliknutím na tlačítko „e" příslušného efektu se otevře okno s nastavením daného efektu. Zde je možné nastavit všechny parametry, které vám daný efekt dovolí (to pochopitelně záleží na výrobci). Vybírat často můžete z továrně vytvořených presetů nebo můžete vytvářet libovolné vlastní nastavení jednoduchým kliknutím myši na virtuální potenciometr daného parametru a jeho otočením nebo často i dvojím kliknutím na hodnotu parametru a zapsáním přesné hodnoty. Toto vámi nově vytvořené nastavení efektu lze opět uložit jako nový preset pro možnost rychlého načtení stejných hodnot efektu. Veškeré změny nastavení efektu se okamžitě projeví ve výsledném zvuku (pokud jej právě přehráváte). Efektovat lze i prázdné stopy, a tak je snadno možné použít VST efekty s hostitelskou aplikací i jako efektovou jednotku třeba pro živé hraní (v takovém případě stačí pouze nasmětovat signál z mikrofonu nebo jiného vstupního zařízení do této efektované stopy).

Změny nastavení efektu během přehrávání

Změny efektu v průběhu přehrávání (tedy pokud nechcete statický efekt po celou dobu přehrávání) je možné dělat hned třemi způsoby. Každý má své výhody, každému uživateli vyhovuje něco jiného. Proces se nazývá automatizace. První možnost je editace pomocí myši a přímým pohybem potenciometru. Otevřete efekt pro editaci a v horní části okna klikněte na tlačítko „W" (Write Automation), tlačítko se rozsvítí červeně. Spusťte nahrávání, klikněte na virtuální ovladač parametru, který chcete měnit a pohybem myši zaznamenejte změny v nastavení parametru. Po ukončení záznamu vypněte tlačítko „W" a zapněte „R" (Read Automation), tlačítko se rozsvítí zeleně. Jakmile budete nyní přehrávat skladbu, zaznamenaná automatizace se okamžitě projeví. Výsledek hned uslyšíte a můžete jej kontrolovat i vizuálně na virtuálním ovladači.

Druhý způsob změny parametru efektu v průběhu přehrávání se také provádí pomocí myši, ale je o poznání přesnější (o to méně však „živý"). Klikněte na tlačítko „+" (Show/Hide Automation) u požadované stopy v hlavním okně. Zobrazí se stopa pro automatizaci určitého parametru (implicitně bývá zvolena hlasitost stopy – Volume). Kliknutím do políčka s názvem automatizovaného parametru (implicitně zde tedy bývá napsáno právě „Volume") vyberete parametr, jehož křivku automatizace chcete zobrazit nebo editovat. Pomocí nástrojů Draw (ikona tužky) nebo Line (ikony přímky, ale můžete zde zvolit i parabolu, sinusoidu, obdélník, atd.) můžete nakreslit křivku pro automatizaci vybraného parametru. Během přehrávání je zapotřebí opět stisknout tlačítko „R" (Read Enable), aby se křivka automatizace na zvuku projevila. Kontrola je opět možná poslechem i vizuálně. Zobrazovat lze pochopitelně i více křivek automatizace najednou. Pro zobrazení další křivky automatizace znovu klikněte na tlačítko „+" (Appended Automation Track). Pro skrytí stopy s automatizací klikněte na tlačítko „-" (Hide Automation Track).

Poslední způsob automatizace je asi nejživější, ale poněkud náročnější na nastavování. V tomto případě se již automatizace nenastavuje pomocí myši, ale přímým záznamem změny parametru pomocí fyzického ovladače (otočného potenciometru, táhla nebo tlačítka) připojené řídící klaviatury (nebo jiného řídícího ovladače). Pro možnost tohoto zadávání je třeba nejdříve přidat virtuální zařízení Generic Remote. To se přidá v menu pod položkou Devices -> Device Setup. V levém horním rohu zobrazeného okna klikněte na tlačítko „+" (Add Device) a zvolte Generic Remote. Pokud se však v rozbaleném menu zobrazí název zařízení, které vlastníte, je snazší vybrat toto zařízení. V takovém případě je pak automatizace mnohem snazší a není potřeba dále nic nastavovat. Pokud jste ale zvolili Generic Remote, zobrazí se v pravé části okna tabulka. V její horní části jsou políčka MIDI Input a MIDI Output. Zde je potřeba nastavit příslušný MIDI port z kterého budete automatizaci řídit. Samotná tabulka je pak rozdělena na dvě části. Horní část zobrazuje parametry kterými se budou data řídit, spodní část pak parametry (virtuální), které budou v Cubase těmito příkazy řízeny. Řídit parametry (horní část tabulky) lze pomocí kontrolérů, rychlostní nebo tlakové citlivosti, událostmi nota zapnuta/vypnuta, registrovanými i neregistrovanými parametry, atd. Nastavení je zřejmé – jméno parametru (Control Name); událost, kterou bude vysílat pro řízení (MIDI Status); MIDI kanál, na kterém budete událost vysílat (MIDI Channel); číslo kontroléru nebo jiné přesnější označení parametru, kterým budete řídit (Adress), maximální hodnota (Max Value) a reakce (Flags). Pro snazší nastavení této části tabulky můžete použít tlačítko „Learn". Po kliknutí na toto tlačítko pohněte fyzickým ovladačem na řídící klaviatuře (otočte potenciometrem nebo potáhněte táhlem), kterým chcete data řídit. Poté znovu klikněte na tlačítko „Learn". V tabulce se zobrazí číslo vyslaného MIDI kontroléru (případně tlaková citlivost, registrované/neregistrované parametry, atd.). Tím je horní část tabulky nastavena. Ve spodní části tabulky nastavíte, který konkrétní parametr bude daným ovladačem řízen. Parametry jsou opět zřejmé: jméno ovladače (Control Name), po kliknutí na tento parametr se automaticky přiřadí vámi zvolené jméno z horní části tabulky; zařízení, které bude na data reagovat (Device, pro případ řízení parametru z VST efektu je nejlepší vybrat VST Mixer, ale můžete vybrat i Mixer); kategorie (Channel/Category), zde přesně určíte kanál pro řízení, například Audio 01 pro řízení zvukové stopy 1; akce (Value/Action), zde zvolíte název konkrétního parametru, který chcete řídit, například Insert1 DoubleDelay->Pan2; reakce (Flags). Tím je celé řízení nastaveno, zbývá jen potvrdit tlačítkem OK. V požadované stopě už pak stačí jen stisknout tlačítko „W" (Write Enable) a během záznamu měnit polohu fyzického ovladače řídící klaviatury (otáčet potenciometrem, pohybovat táhlem, atd.). Data automatizace se zaznamenají. Během přehrávání nezapomeňte stisknout v dané stopě tlačítko „R" (Read Enable), aby byla automatizace během přehrávání prováděna. Tento způsob je velmi přirozený a živý. Samozřejmě lze nastavit najednou více parametrů pro více ovladačů, takže je možné v jeden okamžik zaznamenávat více změn parametrů současně. Cubase si nastavení Genreic Remote pamatuje (a můžete si vytvořit a uložit i řadu různých vlastních nastavení), takže napříště již není potřeba tak složité nastavování. Maximálně můžete změnit řízený parametr v dolní části tabulky. Na první pohled se zdá tento způsob zbytečně složitý, ale po prvním nastavení Generic Remote už je vše velmi jednoduché a přirozené.

Zatížení procesoru

Použití softwarových efektů a nástrojů zatěžuje procesor, protože musí v reálném čase vytvořit spoustu procesů. Pro kontrolu zatížení procesoru můžete použít indikátor VST Performance (Device -> VST Performance nebo klávesová zkratka F12), kde se graficky zobrazuje aktuální zatížení procesoru. Pro snížení zatížení procesoru se vyplatí ovládat určité fígle, jako je například nepoužívat stejné efekty na více stopách, ale v případě, kdy chcete použít stejný efekt na více stopách, použít jednu společnou stopu, kam vložíte efekt a z něj signál zpět v požadovaných poměrech do jednotlivých stop. Procesor pak bude efekt počítat jen jednou, nikoliv pro každou stopu zvlášť. Procesoru odlehčíte i volbou vhodné zvukové karty s pokud možno co nejnižší latencí a určitě s ASIO ovladači.

Práce s VST v jiných zařízeních

Vzhledem k tomu, že jsou si sekvencery čím dál více podobné a ve své podstatě jsou vlastně stejné, je práce s VST efekty i v jiných zařízeních podobná. Jiné jsou jen přístupy k automatizaci (některé sekvencery jí dokonce vůbec nedovolují, jiné dovolují pouze některé způsoby řízení automatizace), způsoby jak se dostat k editaci efektu, atd. VST efekt je ale vždy virtuálním efektem aplikovaným přímo v určité stopě, což je velmi intuitivní a přehledné.

Analogicky používají VST efekty i jiná zařízení, například zvukový editor Wavelab. Pro daný zvukový soubor (de facto danou stopu) zvolíte příslušný VST efekt, který můžete následně editovat.

Existují i specializované softwary, jejichž úkolem je pouze být hostitelskou aplikací pro VST. Pomalu se začínají objevovat už i hardwarová zařízení, která umí VST efekty importovat a pracovat s nimi.

VST, jak sám název říká, je technologie virtuálního studia. V dnešní době již tedy není problém pracovat díky VST stejně jako ve velkém nahrávacím studiu a vše mít přitom uvnitř jednoho počítače.