Všichni chceme, ale hlavně potřebujeme nahrávat. Co nejjednodušeji, nejefektněji a nejkvalitněji, pokud možno, za co nejmenší peníze. V současné době už to není žádný problém. Současná technika dovolí kvalitně nahrát prakticky cokoliv. Dnešní počítač není nástroj mága, ale poddajný sluha a příjemný (nepřekážející) nástroj. V seriálu, který začínáme tímto číslem, se budete dozvídat tipy jak nahrávat.
Zjistíte, že na techniku se už nebudete muset tolik soustředit, a budete se moct věnovat tomu nejdůležitějšímu – abyste měli co nahrávat.
Kvalitu výsledné nahrávky ovlivňuje spousta faktorů. Vše začíná u kvality muzikantů, použití vhodného typu snímání nástrojů, správné techniky. Je potřeba dobrá místnost pro snímání i poslech, dobré studiové mikrofony a perfektní ucho míchajícího, vědomosti a talent a talent a talent. Talent vám nedodáme, ale budeme se snažit vám tímto seriálem zprostředkovat co nejvíce informací, aby vaše nahrávání bylo absolutně bezbolestné.
Budeme suše předpokládat, že počítač vhodný k nahrávání už máte k dispozici. To jediné, co kromě nápadů k vlastní tvorbě s počítačem budete potřebovat, je kvalitní zvuková karta. Ano, v současné době stěží seženete počítač, který by zvukovou kartu neměl integrovanou na základní desce, ale ta je tak vhodná pro poslouchání zvuků Windows a ICQ. Je přibližně stejná šance, že se dostanete s takovou kartou ke slušnému zvukovému výsledku, jako že vyhrajete F1 s trabantem. Onboardové zvukovky, kromě toho, že mají minimální dynamický rozsah a často dost šumí, také nekomunikují zrovna dvakrát dobře s profesionálními aplikacemi, jako je třeba Cubase. Co potřebujete je karta na minimálně poloprofesionální úrovni.
Pro domácí studio v současné době stačí běžný nový kancelářský počítač. Poučky pro základní nákup jsou jednoduché – co nejsilnější procesor si můžete dovolit (u PC se stále nejvíce doporučuje Intel Pentium) s co největším množstvím paměti. Harddisk by měl mít nejméně 7200 otáček (tahají se z něj obrovská množství dat při míchání větších projektů) a je rozhodně lepší, když máte v počítači dva (na jednom systém, na druhém audio data). Rozhodujete-li se, zda PC nebo Mac, rozhodně nedejte na slova fanatických stoupenců jedné či druhé strany. Sáhněte po tom, co vám více vyhovuje…
Funkce zvukovky
Zvuková karta má v celém systému dva úkoly. První z nich je převést analogový signál na data, se kterými pracuje počítač, druhý důležitý úkol je převést data, jež počítač upraví zpět na analogový signál, který nám zprostředkují sluchátka nebo bedny. Způsob jakým to převodníky dělají závisí na dvou parametrech. Nastavení bitové hloubky a vzorkovací frekvence.
Nahráváme-li při vzorkovací frekvenci 44,1 kHz, znamená to, že převodník rozdělí každou sekundu analogového zvuku do 44 100 digitálních vzorků – čísel. Některé současné karty dokáží nahrávat až ve 192 kHz, pro nahrávání však bohatě stačí 96, ale i 48 kHz. Kvalita nahrávaného vzorku by měla být vyšší, než kvalita, ve které chceme později poslouchat. Je důležité si ale také uvědomit, že čím větší kvalita nahrávaného signálu je, tím větší je záběr na místo na disku, a samozřejmě také na výkon počítače při zpracování.
Bitová hloubka zjednodušeně znamená, jaký rozsah od 0 do X může signál v daný okamžik (v jednom vzorku) mít. Ovšem neznamená to, že 16 bitů znamená 16 poloh. Bitové číslo je exponenciální, takže 16 bitů = 216, tedy cca 64 000 možností. U 24 bitů už se dostaneme nad 16 milionů poloh. Kvalita mezi 16 a 24 bity je tedy nesrovnatelná.
Kvalita a rychlost převodu z analogu na digitál a zpět se liší kartu od karty. Pro kvalitní nahrávání je důležité, aby tento proces zajišťovaly kvalitní 24bitové převodníky.
Pořádná zvuková karta musí mít především dobré ovladače. To je program, který zajišťuje komunikaci mezi zvukovou kartou a audio aplikací. Profesionálním standardem je v současné době platforma vyvinutá firmou Steinberg – ASIO. Tento systém uživateli nabízí spoustu výhod. Prakticky obchází operační systém (Windows) a zajišťuje, aby karta komunikovala s audio aplikací přímo. Tím zajišťuje maximálně rychlou odezvu a snižuje tzv. latenci (časový posun mezi vstupem signálu do převodníku, jeho softwarovým zpracováním (processingem) v audio editoru a posláním na výstup zvukové karty – řádově se udává v milisekundách, čím menší, tím lepší. Zpoždění pod 6 ms lidské ucho prakticky nezaznamená). Díky tomuto typu ovladače je možné používat softwarové efekty přímo na nahrávané zvuky a ty pak přímo poslouchat při nahrávání zefektované. V insertu virtuálního mixu tedy můžete mít připojen třeba reverb, který zpěvák potřebuje pro svůj výkon, ale můžete jej později vyměnit. Tento systém je geniální pro nahrávání kytary. Nahráváte čistý zvuk a libovolně měníte aparáty, třeba mezi slokami (současné simulace, jako je Amplitube či Guitar Rig jsou natolik věrné, že jakmile přijdete tomuto systému na chuť, už nebudete chtít jinak).
Externí/interní
Jsou argumenty, které hovoří pro interní karty, jiné zase pro zvukovky externí.
Interní karty, připojené do PCI slotu jsou většinou levnější, zvládají větší datové toky než externí a dosahují lepších hodnot v latenci (samozřejmě toto srovnání platí u karet jednotlivých výrobců – může se stát a stává se, že externí karta jednoho výrobce má menší latenci než interní karta druhého).
Pro externí karty rozhodně hovoří umístění převodníků mimo case počítače – takže signál nemůže být rušen magnetickým šumem ostatních komponent počítače. K nezaplacení je hlavně pohodlí, které tyto karty skýtají. Kromě toho, že je můžete připojit i k notebooku, můžete je také volně přenášet. Instalace studia u kamaráda, u kterého chcete nabrat pár stop, je hotová v řádech minut a nemusíte s sebou tahat celý počítač. Ideální jsou v tomto případě externí karty, které mají vestavěné mikrofonní předzesilovače, u takových máte jistotu, že nestrávíte víc času drátováním než děláním muziky.
Ideálním rozhraním pro připojení externí zvukové karty je FireWire (do budoucna pak FireWire 800), zvládá velký datový tok a je velmi stabilní. USB je vhodné pro menší domácí studia, která budou nahrávat současně maximálně 4 kanály. Možná budoucnost tohoto typu je USB 2.0 – karty pro toto rychlé rozhraní se však objevují zatím jen sporadicky.
Kolik kanálů
Nekupujte autobus, když potřebujete jet akorát s přítelkyní občas na hory. Nekupujte 20vstupou kartu, když potřebujete nahrávat jen kytaru a zpěv. Nepřemýšlejte tak, že to nejdražší na trhu je pro vás zároveň to nejvhodnější. Kupte si kartu s tolika vstupy, kolik reálně využijete. Spousta lidí si kupuje zvukovky s deseti a více vstupy v domnění, že do nich bude nahrávat celou kapelu. Praxe je většinou trošku jinačí. Po chvíli zjistíte, že k 12 vstupům potřebujete 12 mikrofonů, 12 stojanů, 12 kabelů, 12 mikrofonních předzesilovačů… Takové nahrávání se většinou vůbec nikdy neuskuteční a člověk si pak doma zbytečně suší kartu se dvanácti vstupy, když používá jen jeden až dva. V kartě vám pak zbytečně visí peníze, které by se daly použít na jiné součásti studia – software, mikrofony či kvalitní poslech. Rychlost, s jakou se vývoj počítačových komponent hýbe a s jakou klesá dolar, předurčuje zbytečně investované peníze do vlastností, které nebudete užívat, k zatracení. Ekvivalent karty, která předloni stála 20 000 korun, dnes pořídíte za pět tisíc. Nahrávání je věc dneška :).
Vstupy a výstupy
Stejně jako u počtu kanálů je důležité vybírat si i správné osazení karty. Karta, kterou chcete používat pro profesionální aplikace, by měla mít linkové vstupy (velký jack), jako mikrofonní vstup (často s fantomovým napájením) se používá cannon. Pokud vidíte někde mikrofonní vstup na (nedejbože malého) jacka, nebude karta nejspíš vhodná k profesionální aplikaci.
Pokud chcete nahrávat (bas)kytaru, potřebujete jackový nástrojový vstup s vysokou impedancí (Hi-Z). Pokud zapojíte kytaru přímo do linky, ztratíte výšky a spoustu signálu ze snímačů.
Některé dobré zvukovky mají za vstupy také inzerty, do nichž můžete připojit například kompresor ještě před převodníky (pokud takový efekt ale nemáte a nehodláte kupovat, je nesmysl se podle tohoto parametru rozhodovat při koupi karty).
Jako výstup by měly sloužit dva linkové velké mono jacky (které připojíte přímo do aktivních monitorů).
Karta, kterou chcete používat bez mixáku by měla mít také sluchátkový výstup s regulací hlasitosti (běžné u externích zvukovek).
Digitální zařízení s vlastním digitálním výstupem připojujeme ke zvukovkám pomocí digitálních vstupů (S/PDIF, ADAT). Vyhneme se tak dvojí konverzi – z digitálu na analog v externím nástroji/efektu a z analogu na digitál na zvukové kartě.
Vodítka pro koupi
Vybírejte zvukové karty od firem, které mají dostatečně dlouhou historii a mají za sebou delší vývoj – můžete čekat zkušenosti a to, že se firmy poučily ze svých předchozích chyb.
Sledujte diskuse uživatelů – na co si stěžují a s čím mají problémy. Dobrá karta běhá s každou aplikací, má dobré drivery a ovládací prostředí.
Podívejte se do historie firem, které nabízejí karty, jak často updatují drivery (pak zjistíte, jak velké jsou vaše šance, že když dojde k problému v novém počítači či s novou aplikací, že se takového problému rychle zbavíte).
Investujte v Čechách. Může se stát, že v zahraničí jsou některé hudební nástroje levnější. Zvukovky jsou ale, stejně jako jiná elektronika, věc křehká. A jestli byste něco nechtěli, je to reklamovat věc v Hamburku. Stejně tak se může stát, že nebude korektně pracovat s vaší oblíbenou aplikací, pak budete potřebovat technickou podporu, kterou budete hledat někde na internetu.
Ideální karta pro muzikanta
Ideální karta je pro každého jiná. Má tolik výstupů, kolik se chystáte užívat, má malou latenci (pod 6 ms), vysoký odstup signálu od šumu, malé zkreslení, velký dynamický rozsah, 24bitové převodníky, podporuje vzorkovací frekvenci minimálně 48 kHz, má rozsah mezi 22 Hz a 20 kHz. A především dobré drivery a technickou podporu. Jaká ta je, zjistíte nejsnáze – prostě si necháte při koupi karty poradit od prodejce. Hodně štěstí při výběru. Příště „Výběr softwaru"
Důležité parametry
| Odstup signálu od šumu: | > 100 dB |
| Zkreslení (THD): | < 0,0053 % |
| Dynamický rozsah: | > 100 dB |
| Bitová hloubka: | 24 bit |
| Samplovací frekvence: | 96 kHz |
| Latence p: | od 6 ms |
