VOX ToneLab SE

Pěkně od podlahy
Distributor: 
Cena: 
22 000,00 Kč

Modrý, elegantního vzhledu, ale také poměrně velký a těžký -- takový je Vox Valvetronix ToneLab SE na první pohled. Když jej zapnete, možná vás mile překvapí tím, že umí velmi dobře hrát.

Plný název Valvetronix ToneLab SE označuje podlahový modelingový preamp a multiefekt firmy Vox určený pro kytaru. Ten vlastně patří do celé série Valvetronix, která vychází ze společné koncepce digitálně/analogového modelingu a je nabízena v podobě několika verzí kytarových komb, kombinací hlav s reproboxy a preampů/multiefektů.

Zde testovaná verze preampu ToneLab SE je vlastně druhou generací (Second Edition) preampu a multiefektu ToneLab. Od svého předchůdce se liší už na první pohled tím, že zatímco ToneLab je svým provedením určen pro umístění na desku stolu, verze SE obsahuje sadu nožních ovladačů - a v tomto směru má věru co nabídnout.

Už na první pohled působí zařízení velmi dobrým dojmem díky tak trochu „old-schoolovému" provedení, které podtrhují přepínače pro volbu modelů a přítomnost dvou expression pedálů pro průběžnou změnu zvolených parametrů, které evokují klasická kvákadla Vox. Zaměření na klasiku ostatně potvrzují i mnohé ze zvukových možností, k těm se ale ještě dostaneme.

Simulace podle Voxe

Co na ovládacím panelu jistě nepřehlédnete je průhledný štítek, pod nímž po zapnutí začne žhavit nefalšovaná elektronka typu 12AX7, tedy ekvivalent ECC83 standardně využívaný v předzesilovacím stupni lampových hlav. Na první pohled si člověk pomyslí, že jde o kombinaci dvou oblíbených přístupů: čistě digitální technologie modelingu, na níž je dnes založena většina takových zařízení, a hybridního preampu, který za tranzistorový overdrive nebo distortion přidává lampu pro dosažení věrohodnějšího výsledku.

Použitá elektronka zde není zapojena běžným způsobem jako součást preampu, nýbrž pracuje jako (nízkowattový) elektronkový koncový stupeň v rámci obvodu pojmenovaného výrobcem ValveReactor. Za koncovým stupněm jsou pak zařazeny „virtuální" (tedy simulované) bloky výstupního transformátoru a reproduktoru.

ValveReactor firmy Vox je kombinován s technologií digitálního modelingu REMS firmy Korg. Základ tónu je „vymodelován" v digitální sekci a následně prochází analogovým koncovým stupněm, který, ač se jedná opět o simulaci, v podobě jakési miniaturní verze, důsledně kopíruje realitu. Pomocí dvojité triody 12AX7 se ValveReactor snaží modelovat i typické charakteristiky různých typů koncového zesilovače, konkrétně zapojení třídy A a AB včetně zapojení ovladačů Presence (vyšší středy) a Resonance (nižší pásmo) ve zpětné vazbě u těch modelů, kde byly v originále použity.

Ať už se na závěr shodneme, že tento zajímavý přístup přinesl své ovoce, nebo ne, rozhodně bych jej označil za inovativní.

Vnější pohled

Zřejmě tím úplně prvním, čím na vás ToneLab SE zapůsobí, jsou nezanedbatelné rozměry (71 x 25 x 7,6 cm) i váha (6,2 kg). Nicméně u podlahového provedení je určitá robustnost nakonec vždy kladem, takže při obrážení klubů bytelnou konstrukci velmi oceníte.

Ovládací prvky pro nastavení zvuků (nebo chcete-li programování) jsou umístěny ve vrchní části horního panelu. K dispozici je 6 otočných přepínačů pro volbu simulovaných modelů zesilovačů či efektů: Pedal (16 modelů efektů typu overdrive, phaser, wah…), Amp Model (pro volbu některého z 16 modelů zesilovačů), Cabinet Model (11 různých reproboxů s příslušným počtem a typem reproduktorů), Modulation (11 efektů typu chorus, flanger…), Delay (11 druhů), Reverb (opět 11 druhů).

Druhou důležitou skupinu ovládacích prvků tvoří šestice potenciometrů pro nastavení hodnot parametrů, které se vztahují k navolenému modelu zesilovače nebo efektu. Výrobce zvolil klasický a osvědčený princip, kdy je pod sérií potenciometrů znázorněna matice parametrů s jejich názvy a signalizačními LED diodami pro označení série parametrů, která je právě editována. V tomto směru tedy ToneLab SE nabízí pohodlnější manipulaci než jeho stolní verze. Dále je samozřejmě k dispozici několik nezbytných tlačítek pro programování presetů atd.

Pro snazší orientaci nabízí přístroj hned dva displeje -- klasický číselný pro označení aktuální banky presetů kombinovaný s vizuální signalizací vestavěné ladičky a grafický LCD pro zobrazování jména programu, editovaných parametrů apod. Vzhledem k velké ploše horního panelu je uspořádání ovládacích prvků velmi přehledné, praktické a intuitivní.

Za zmínku stojí možnosti propojení pomocí konektorů na zadním panelu -- zde najdete nejen vstup a výstup (stereo, případně mono), ale také efektovou smyčku pro připojení externího efektu, sluchátkový výstup a trochu netradičně ještě potenciometr pro nastavení celkové výstupní úrovně. Vedle spínače Standby je pak konektor pro připojení dodávaného externího zdroje.

Vyloučena není komunikace přes MIDI díky přítomnosti MIDI In a Out. Naopak zamrzí absence digitálního S/PDIF výstupu (např. první verze ToneLabu jej má), který by byl praktický pro domácí nahrávání -- to ale v podstatě odpovídá zaměření podlahového provedení na pódia, kde by S/PDIF velké využití nenašel.

Pokud jde o možnosti programování, ToneLab SE nabízí 24 bank po 4 programech, což dává dohromady 96 programových pozic. Z technických údajů bych zmínil A/D a D/A konverzi s 20bitovým rozlišením (někteří z výrobců dnes nabízejí i 24 bitů, ale neměl jsem pocit, že by ty chybějící čtyři poznamenaly kvalitu zvuku) při samplovací frekvenci 44,1 kHz.

Laboratoř na podlaze

Přítomnost nožních ovladačů je jednou z hlavních odlišností od první verze preampu. Co tedy SE nabízí? Nezdráhal bych se říci, vše, co si můžete přát.

Vezmeme-li to popořadě, přepínače Bank Up/Down slouží k pohybu mezi bankami (složenými ze 4 zvuků). Velmi příjemným překvapením je přepínač „A/B ch" -- jeho přítomnost znamená, že v rámci každého programu si můžete navolit dva různé modely zesilovače a jediným přepnutím mezi nimi měnit ve stylu „kanál A/B", jak je mnoho kytaristů zvyklých ze svých zesilovačů a komb -- možná záhy zjistíte, že je tato zdánlivá drobnost velmi praktická. Následují 4 přepínače pro přechod mezi programy v rámci dané banky. Přepínači Control lze přiřadit různé funkce, typicky například Tap pro nastavení časového intervalu u delaye nebo modulačních efektů pracujících se zpožděním. A konečně přepínač FX On/Off slouží ke změně módu výše zmíněných ovladačů na tzv. Effect On/Off, kdy čtveřice spínačů pro přepínání zvuků v bance bude umožňovat zapnutí/vypnutí jednotlivých efektů ze sekcí Pedal, Modulation, Delay a Reverb v rámci aktivního zvukového programu. Navíc spínač Bank Down v tomto režimu umožňuje okamžité zařazení či vyřazení externího přístroje v efektové smyčce. Delší stlačení FX On/Off aktivuje ladičku v režimu bypass nebo mute (kdy ladíte zcela potichu).

Postupem zleva doprava se na závěr dostáváme k tomu, co vlastně hornímu panelu vizuálně dominuje -- řeč je o dvou expression pedálech, které nabízí bezbřehé možnosti, jejich využití totiž zdaleka není omezeno jen na klasické funkce jako ovládání kvákadla nebo hlasitosti, ale lze jim přiřadit ovládání různých parametrů (včetně např. přelaďování pitch shifteru) a různé minimální a maximální hodnoty.

Nožní přepínače jsou díky rozměrům multiefektu dostatečně daleko od sebe, díky čemuž je ovládání velmi pohodlné.

Zesilovače zesilují

Po poněkud obsáhlejším popisu možností ovládání (který je jednou z hlavních odlišností od už dříve popisovaných vzorků série Valvetronix) nyní konečně několik řádek ke zvukovým možnostem. Ačkoliv jde i po této stránce o zařízení velmi univerzální, nelze přehlédnout důraz kladený na klasiku.

Tomu odpovídá už volba modelů zesilovačů v sekci, kterou jsou jádrem přístroje. Jejich výběr je v podstatě tradiční pro podobný typ přístrojů. Jádro tvoří 16 digitálních replik produktů nejžádanějších a nejrozšířenějších značek. Čtyři z nich si výrobce zabral pro sebe a pokud patříte mezi obdivovatele zvuku zesilovačů Vox, pak mezi dnes dostupnými modelovacími systémy asi nenajdete lepší zvuky, než jaké v podobě modelů AC15, AC15TB, AC30 a AC30TB nabízí ten, kdo by měl asi nejlíp vědět, jak mají znít (je to dlouhá věta, takže aby nedošlo k omylu -- je to firma Vox). Můj favorit? AC30TB.

Nabídka pokračuje sérií pěti modelů britského zkreslení, tedy ve stylu Marshall, a to od simulace bluesové klasiky 60. let až po moderní high-gain let devadesátých -- super. Nechybí tři varianty zvukem i označením evokující aparáty Fender (Black, Tweed) a modely Boutique (overdrive a čistý). Moderní trendy reprezentují (vedle high-gainového Marshalla) ještě dvě klasiky Recto (Mesa) a US Higain (že by Soldano?). Ačkoliv by snad někdo uvítal širší nabídku v ranku vyššího zkreslení (včetně mě), nutný základ v podobě tří dnes klíčových typů zkreslení tady je a gainu nabízejí víc než dost, takže buďte opatrní a výsledek by vás neměl zklamat, spíše naopak. Kdyby se nedařilo (to ale spíše kvůli nevyhovujícím snímačům, než kvůli ToneLabu), zkuste před Amp model zařadit nějaký overdrive pedál, který zvuk trochu vyčistí. Zde najde zřejmě uplatnění i přítomná šumová brána.

Zdráhám se říci, že by některé z modelů nebyly vydařené, myslím že kvalitní zvuk nastavíte u kteréhokoliv. Ještě nezbytná technická poznámka -- některé z originálů např. nedisponují korekcemi typu bass, middle, treble, jak je nabízí ToneLab -- v tom případě jsou sice u při modelingu stále aktivní všechny korekce, ale ty které originál neměl, mohou být nastaveny „na neutrál" a zvuk pak vlastně neovlivňují.

Co se týká věrnosti zvuků vůči originálům, to je téma velice nevděčné, takže: Jestli ty lampáče máte doma, tak vás něco jako modeling asi zajímat nebude. Koneckonců, jsem přece jen příliš mladý, abych pamatoval ty staré dobré časy a mohl porovnávat -- ale snad dost starý na to, abych poznal, že zvuk, který ToneLab SE nabízí je v jádru velmi dobrý, má drive a dynamiku a některé modely bych si troufl (samozřejmě v rámci tématu, kterým je zde modeling) označit za bezkonkurenční, zejména v oblasti mírně a středně zkreslených, řekněme bluesových a hardrockových odstínů. To už se ale dostáváme na hranici individuálního vkusu.

Zesilovače lze kombinovat s 11 druhy reprobeden, jejichž modely opět vzhlížejí k podobným značkám (Vox, Marshall, Fender). Manuál nabízí několik doporučených kombinací a zde bych jen dodal, že výsledky při pokusu pořídit přímou nahrávku nebo hrát přes „nekytarový" konec dopadly vesměs velmi slušně, bezproblémová by tedy měla být i hra přímo do mixu na živo.

Efekty efektují

První v pořadí je efektová sekce Pedal, reprezentuje modely pedálových efektů zařazovaných typicky ještě před zesilovač. K dispozici jsou kompresor, simulace akustické kytary, klasické kvákadlo Vox (opět čekejte dobrý výsledek) atd. Líbil se mi Univox Uni-Vibe a příjemně znějící phasery, nezklame ani simulace „krabičkového" zkreslení. U některých z nich můžete také zvolit, zda je zařadit před Amp Model nebo až za něj.

Modulační efekty v podobě chorusů, flangerů či duo phaseru v různých modifikacích nabízejí bezpočet možností, příjemně překvapí Rotary a dobře znějící pitch shifter. Zajímavý je Filtron (obálkově řízený filtr) a Talking Modulator, dobře zní i kombinace vibrata a delaye. Z následující nabídky v sekci Delay si vybere snad každý, příjemná je klasika a díky simulacím, jako je MultiHead (páskové echo se třemi playback hlavami), Sweep Delay (řízení zpoždění obálkou signálu), s Rhythm a Reverse Delay se ani experimentu meze nekladou. Reverbů je opět 11 (Spring, Plate, Chamber, Room, Hall, Gate…).

Kdybychom měli srovnávat zvukové možnosti se stolní verzí ToneLab, je jich ve verzi SE více. Základ tvořený modely zesilovačů je stejný, ale je zde více druhů pedálových a modulačních efektů, delayů a reverbů. Tovární presety nabízejí dobrý přehled toho, jaké možnosti ToneLab SE poskytuje, i když bych se spíše zdráhal většinu z nich bez jakékoliv modifikace použít (některé jsou dost přeefektované). To mi ale nepřipadá zvlášť podstatné, alespoň naznačují dobrý směr, jakým postupovat při tvorbě vlastních variací.

Co dodat?

První, co budete po otevření velké krabice s povděkem kvitovat, bude asi elegantní a praktická kabela. To proto, že ToneLab SE je s prominutím velký a těžký „jako kráva". Tento fakt je však plně vyvážen možnostmi a kvalitou. Vyzdvihnul bych skutečnost, že se jedná o relativně klasické a přímočaré, ale současně promyšlené a univerzální provedení „vše v jednom" se spoustou možností a zároveň bez zbytečných nedotažeností, které by jeho využití nějak omezovaly nebo znepříjemňovaly.

Na závěr určitě stojí za to zmínit, že vzhledem k možnostem je cena tohoto „multipedálu" velmi příznivá. A není od věci podotknout, že samotné preampové/efektové jednotky bývají dnes často dostupné za podobnou cenu a jen možnostmi srovnatelné samostatné podlahové ovladače k nim dodávané svojí cenou někdy hrubě přesahují hranici 10 tisíc (nebo se i blíží hranici dvojnásobku). A když dodám, že kvalita zvuku je podle mého bez nadsázky výborná, reálný důvod vyzkoušet ToneLab SE tady rozhodně je.