Jonáš Gruska

Interview se zvukovým experimentátorem o využití DIY v oblasti mediálního umění
Jonáš Gruska

Dnes se podíváme na fenomén DIY zase z trochu jiného pohledu. A to očima umělce, který se naplno věnuje experimentální hudbě, hledá nové směry v propojování reálného světa se světem elektroniky a nových technologií. Pustíme se do nové oblasti experimentální tvorby, kdy už nejde jen o muziku, ale i o zvuky, ruchy a tóny, které jsou přirozenou součástí našeho života, jen jsme se je odnaučili vnímat...

DIY – Do It Yourself aneb udělej si sám, to je téma, kterým se v našem seriálu zabýváme už od začátku roku a sami jsme kolikrát překvapeni, kolik zajímavých lidí, díky němu můžeme potkat. Tentokrát jsem vyzpovídal zatím nejmladšího DIY Guru – Jonáše Grusku, za kterým jsem se rozjel až do Bratislavy. 

Na to, že je Jonášovi teprve 23 let toho zvládl opravdu hodně. Pořádá workshopy po Evropě, je pravidelným performerem na mezinárodních festivalech a realizoval řadu úspěšných instalací jako například kompozici pro zvonky na Kamenném náměstí v Bratislavě. A právě pro svou uměleckou činnost si Jonáš musí leccos připravit, naprogramovat a vyrobit. Pokud se zajímáte o nové formy umění, rádi experimentujete a hledáte nové směry v umění s využitím elektrotechniky, může být pro vás Jonášův životní příběh dobrou inspirací.

Jonáši, začněme pěkně od začátku, jak ses vlastně dostal k elektronice?
Hrál jsem na kytaru v punkové kapele, ale časem mě to přestalo bavit, a tak jsem začal hledat nové věci a více se zajímat o experimentální hudbu, která mě vždy přitahovala. V roce 2007 jsem se na fakultě intermédií v Praze účastnil mezinárodního Arduino workshopu, na který mě poslal jeden Belgičan. Jmenoval se Guy Van Belle a propojoval lidi, u nichž cítil nějaký potenciál. Já byl jeden z těch lidí a on mě doslova donutil, že musím jít na workshop s Puredata a na Arduino workshop. Tím to pro mě vlastně všechno odstartovalo. Začal jsem připojovat senzory, programovat Arduino a používat ho jako kontroler pro svou hudbu.

Jonáš Gruska
Channel Strip z analogového mixpultu Tesla EMP 124

A před tím ses už elektronikou zabýval? Pájel jsi?
Ne, jako dítě jsem občas něco rozebral, ale nic jsem nesestavoval. Opravdově jsem začal s elektronikou teprve před dvěma roky, když jsem byl v Polsku na stáži v Krakově v rámci programu Erasmus, a protože jsem neměl doma internet, pustil jsem se do sestavování jednoduchých obvodů, jako jsou oscilátory a filtry s tím, že si postavím modulární synthesizer. 

Absolvoval jsi školu Institute of Sonology v Holandsku, díval jsem se na tamní studijní obory – fyzika zvuku, DSP, práce v analogovém studiu. Musím říct, že mě nabídka velmi zaujala. Jak ses na tuto školu vůbec dostal? A jaké obory jsi tam studoval?
Školu mi doporučil právě zrovna Guy Van Belle. Ptal jsem se ho, kam jít studovat a on mi doporučil Institut of Sonology, s tím, že je to nejlepší místo v Evropě, pokud se zajímáš o experimentální hudbu. Musím říct, že mám stále pocit, že tak opravdu je – i na základě toho, co jsem zažil v jiných školách, co mi řekli lidé, kteří studovali například v Německu a Anglii a tak dále. Je fakt, že tato škola nabízí široký záběr disciplín. Měli jsem tam fyziku, matematiku…

Počkej, u matematiky bych se chvíli zastavil. Vyžadují v podmínkách pro přijetí dobré matematické znalosti?
Ano, samozřejmě. Například jsme ručně počítali Fourieovu transformaci a další podobné věci. Neříkám, že by mě matematika nějak moc bavila, ale v tomto případě, kdy jsem za ní mohl vidět a slyšet zvuk, to docela šlo. Na Institutu bylo i obrovské analogové studio, plné starých nástrojů. Ne však s klasickými analogy, ale s různými fyzikálními pomůckami, určených pro testování audio zařízení – filtry, oscilátory, atd. Ty si však našly ve svojí době uplatnění jako primitivní nástroje pro první elektronickou hudbu. Prostě věci ze 70. let, ale také i stěna modulárního syntezátoru, který technici školy postavili pro známé holandské elektroakustické skladatele. V tomto studiu jsem také nahrál album „Nočné oscilácie pre jedného“. Na některých hodinách výuky jsme pracovali jako staří skladatelé, nahrávali jsme na pásy, stříhali a lepili je. Dokonce jsme měli jednou domácí úlohu, kdy jsme museli nahrát zvuky na pásy a sestříhat je do nějakého smysluplného celku a udělat z něj kompozici. 

Co ti přinesl takový styl práce?
Pokud to chceš udělat opravdu dobře, musíš se naučit poslouchat hudbu a zvuk. Nemyslet očima, jen poslouchat v jakém místě na pásu jsi, nevidíš žádné zvukové průběhy jako na počítači. Jen podle sluchu přijít na to, kde můžeš pásek střihnout a kde ho nastavit. 

Bylo složité se na školu dostat?
Ani ne, přijímají všechny, kteří jsou motivovaní na školu jít. Nehlásí se tam lidé, kteří neví, o co jde. Ukázal jsem jim, co dělám a oni uznali, že to zapadá do koncepce školy. Chtějí tam mít lidi, které to skutečně baví a chtějí mít výsledky.

Jonáš Gruska
Jonášovy moduláry. Kufříková verze s Braids oscilátorem od MI. V dolní části slavný Roland System 100m

Kolik lidí ze Slovenska studovalo s tebou?
V té době jsem byl jediný, ale později se přidala jedna česká skladatelka – Lucie Vítková, známá v experimentální oblasti. Má za sebou několik stáží v Americe a v Kalifornii. Věnuje se harmonice a dělá minimalistické věci v oboru kompozice. A vůbec tento obor byl velmi zajímavý, řekl bych tzv. „Cutting Edge“. Někteří lidé jdou do takových kompozičních extrémů, které jsou na hranici performance a divadla. Řekl bych, že mnohdy hraničící až se sadomasochistickými věcmi. Tak třeba jedna kamarádka v rámci performance spolka mikrofon, do zadku si strčila malý repráček, a následně nechala na sebe působit zvuk samooscilaci a zpětné vazby. Popravdě, dost mě to vedlo k tomu se zamyslet nad konceptem hudby jako takové. Na druhou stranu – učitelé tento přístup celkem respektují a dávají studentům dost svobody. V součastnosti na sonologii také studuje velmi talentovaný slovák Matúš Kobolka.

Takže vnímáš, že styl tohoto umění směřuje k „dekadenci“...
Ano, dost. Nevadí mi to ale, je to inspirující.

Můžeš to otočit? Dá se najít i protipól?
No jasně, na škole působí i dost tradičních skladatelů, najdeš zde například fakultu Early Music, kde se hraje na středověké nástroje, nebo zvukové inženýrství, mastering a další.

Jak to bylo se stipendiem?
Holandská vláda podporuje cizince z Europské Unie, pracující několik hodin měsíčně. Když jsem tam byl já, musel jsem odpracovat 32 hodin za měsíc a tím jsem získal nárok na podporu od státu, která mi pokryla školné. Platy jsou tam celkem vysoké i za brigády. Uklízel jsem kanceláře a těmito prostředky pokryl veškeré mé výdaje (spolu se školným). Každopádně školu můžu vřele doporučit, potkal jsem se tam s celou řadou zahraničních studentů z Jižní Ameriky, Japonska, Korey a Íránu, a to tě hodně obohatí a naučí přemýšlet jinak. Na Sonologii jsem studoval 4 roky. Ve třetím ročníku jsem v rámci Erasmu odcestoval na rok do Polska.  

Mluvíš o škole Music Akademy v Polsku? 
Ano, to je také velmi zajímavá škola, kde mají výborné elektroakustické studio a také zajímavého chlapíka Marka Chołoniewského, který je ředitelem studia a také i organizátorem festivalu Audio Art. Podílel se i na Unsound Festivalu, on je prostě hvězdou elektroakustické scény, předsedou výboru pro elektroakustickou hudbu na světě a vůbec: je to celkem dost angažovaný člověk. 

Jonáš Gruska
Jonáš s prototypem MIDI clock generátoru a splitteru MIDIMAGIC

Pojďme se teď podívat na tvou práci v oblasti DIY. Z toho co děláš, mě zaujalo silné propojení elektrotechniky s počítačovými technologiemi. Věnuješ se i dost programování. Který software preferuješ a jak ho používáš?
Už jako dítě jsem na základní škole programoval v jednoduchých programech jako je Pascal. Jako hudbeník jsem dost používal software Pure Data, což je programovací jazyk pro umělce, navržený tak, že umožňuje propojovat fyzické světy s počítačovými, vizuální věci se zvukovými. Puredata jsou funkční bloky, které mezi sebou vzájemně propojuješ a tím vytváříš určitou funkcionalitu. Tak například v nich uděláš takovou jednoduchou věc, jako že pískáš do mikrofonu a výška tónu ti mění barvu nějakého čtverečku. Podporuje to právě takovýto styl myšlení. Vezmeš blok, který měří frekvenci, vezmeš blok, který dělá čtverec, vezmeš blok, který mění barvy a navzájem vše propojíš do funkčního celku. 

Dala by se Pure Data použít třeba i na projekce?
Na cokoliv. A to mě velmi nakoplo, že můžu použít programování, které mi dřív přišlo nudné a tvořit hudbu, které rozumím od samotného jádra.

Vytvoříš v něm i syntézu, filtry a obálky..?
Ano, úplně všechno. Později jsem přešel na Max MSP, což je dost podobná věc, jen pokročilejší a placená. Práce v něm je však jednoduší. Pure Data jsou sice open source, ale přijdou mi dnes už staromódní. Ještě používám SuperColider, ve kterém dělám i workshopy na různých školách po Evropě.

Pořád se však pohybujeme ve virtuální rovině, dají se Puredata a Max MSP použít i na ovládání externích zařízení, třeba pomocí Arduina?
Ano, dají. Arduino je úžasný nástroj, pokud chceš propojit fyzický svět s počítačovým. Arduino je volně dostupné, mnoho lidí zpřístupňuje zdrojový kód na internetu. Můžeš si tak postavit cokoli tě napadne. Arduinem jsem vlastně začal, ale bylo to dost abstrahované od základních principů, elektronice jsem rozuměl jen na primitivní úrovni. Pořádně jsem se do ní položil až v Polsku, kdy jsem dělal jednoduché analogové věci, analogové oscilátory, integrované obvody, které spájíš na malé destičce a nefunguje ti to a ty je musíš rozchodit. Tehdy jsem si také vyrobil první modulár. Je jednoduchý s klasickou syntézou a následně programovatelný modul, také postavený na Arduinu. Hodně mě bavilo, že to není počítač a nemusím se pořád jen dívat do obrazovky.

Jonáši, můžeš nám říct, něco o svých performancích? Používáš k nim nějaké DIY výrobky?
Jasně, téměř vždycky. Docela mě baví performance, kterou jsem prezentoval na konci svého studia. Základem jsou dva počítačové větráčky, kdy můžu dynamicky měnit jejich rychlost. Naprogramoval jsem si software, který mění rychlost ventilátorů. Pod větráčky jsou elektromagnetické senzory, které snímají elektromagnetické pole a přeměňují ho na zvuk. K tomu jsem navrhl zařízení, jež jsem pojmenoval jako Elektrosluch. Otáčky větráků reguluji potenciometry a spolu se změnou otáček se tedy i mění výška tónu. Při performanci jsem měl zesílený zvuk jak samotných ventilátorů, tak i zvuk generovaný ze snímačů a míchal je do sebe. Také jsem dělal se svářečkou na festivalu Audioart v Krakowě, kde jsem měl instalaci, kdy jsem sonifikoval bezdrátové sítě. Odchytával jsem počítačem bezdrátová data a přeměňoval je na zvuk. Ale přišlo mi to trochu nudné, a tak jsem si tři dny před tím vymyslel, že do toho budu svářet, protože zvuky byly celkem podobné. Vzal jsem svářečku a rozhodl se svařit pyramidu, která bude součástí instalace, umístěná nad počítačem, zachytávajícím WIFI data. Vtipné bylo, že při sváření se nikdo z publika nemohl dívat do plamene, a tak lidé zavírali oči a poslouchali, co se děje, což bylo super, protože o to víc museli zapojit sluch. 

Jonáš Gruska
Kolokoly – skladba pro zvonky, jedna z Jonášových instalací na budově Tesca na Kamenném náměstí v Bratislavě v rámci Mélos-Ethos festivalu

Jak si vlastně převáděl WIFI Packety na zvuk, můžeš nám to přiblížit?
WIFI komunikace probíhá tak, že každý počítač vysílá do vzduchu přes WIFI veškerý datový signál. Druhý počítač, který je v roli přijímače si odchytává pouze to, co patří jemu, ostatní datovou komunikaci zahazuje. Jde ho však nastavit i tak, aby zachytával veškerý signál. Pomocí jednoduchého programu pod Linuxem jsem zachytávaná data posílal přímo na výstup zvukové karty. V tomto je Linux velmi dobrý. Můžeš poslat jakýkoliv soubor přímo do zvukovky a on ho přehraje, i když se nejedná o hudbu. Dá se s tím dost dobře experimentovat. Určitý typ sonifikace internetových toků – přeměnování dat na zvuk – vykonává i můj výrobek Elektrosluch, který je ale odchytává z elektromagnetického pole, takže pokud ho dáš například k routeru a někdo je na internetu, uslyšíš, jak data v routeru lítají.  

A jaký je rozdíl mezi Elektrosluchem 1 a 2?
Nová verze je mnohem propracovanější. Snímá už ve stereu, takže můžeš vytvořit zajímavé efekty, když se zařízením pohybuješ kolem nějakého objektu. Navíc je Elektrosluch2 rozšířený o externí vstup. 

Zařízení prodáváš hotové a nebo si jej lidé mohou postavit?
Vzhledem k tomu, že používám technologii SMD, tak ho prodávám už hotové, neboť jeho výroba je poměrně komplikovaná, ale jedná se o open source, takže schéma, rozpis součástek a soubory pro výrobu desky s plošnými spoji jsem umístil na internet. 

Jak probíhá výroba Elektrosluchu? Kde děláš desky, jaké součástky používáš?
Výrobu prototypových desek zadávám americké firmě OSH Park, která je dobrá v tom, že ti vyrobí desky už od tří kusů, navíc jsou spoje pozlacené. Plošné spoje navrhuji v Eagle, není to sice úplně ideální software, ale v DIY komunitě je nejvíce rozšířený, a to je pro mě důležité, abych mohl zpřístupňovat své výrobky ostatním lidem. Finální desky dávam vyrábět tady na Slovensku, jde mi především o šetrnost k přírodě, kdy například směrnice pro zpracování chemikálií, jsou výrazně jiné, než například v Číně. Jinak pro nákup součástek jsem si oblíbil polský obchod TME. 

A co tvoje další DIY zařízení, pracuješ ještě na něčem jiném?
Dalším zařízením, na kterém pracuji je MIDIMAGIC – midi clock generátor se splitterem, který rozděluje vstupní signál na sedm výstupů. MIDIMAGICem můžeš sesynchronizovat všechny drum machines, ale také i analogové synthesizery, protože nechybí a ni CV výstup. Časem bych ho rád rozšířil i o USB, takže by sloužil i jako MIDI rozhraní. Koncepce je sice podobná MidiPalu od Mutable Instruments, moje zařízení navíc obsahuje splitter a těch je na trhu málo. Srdcem je opět Arduino, protože chci otevřený systém s možností přeprogramování podle potřeb. Dále jsem se pustil do modulů pro modulární syntezátory. Prvním z nich je clock generátor, který generuje beaty netradičního typu. Lze s ním dosáhnout i zajímavých polyrytmů a polymetrií.

Jonáši, jak moc je třeba proniknout do elektroniky, kolik je třeba toho vědět, abys byl úspěšný v této oblasti? 
Všechno jsem se naučil sám. Hodně mi pomohl EEV blog, za kterým stojí Australan David L. Jones. Blog je poměrně rozsáhlý, obsahující přes 500 dílů. Některé z nich jsou i díly, jako úvod do nějaké problematiky. Můžeš zde najít videa mapující celý proces výroby plošných spojů od návrhu až po průmyslovou výrobu. Je to moc fajn. Zbytek je už o praxi. Ale já nejsem zatím tak zkušený, abych si uměl postavit nové analogové oscilátory, dělám spíše věci blízké počítačům. Ale s kamarádem pracuji na novém typu filtru, nejpřesněji bych ho asi charakterizoval tak, že to bude „polivoks filtr, který si dal trip“. Jeho zvuk bude opravdu výjimečný. 


Vraťme se však ještě k tvým performancím, zaujala mě tvoje instalace zvonků na Kamenném náměstí v Bratislavě, můžeš ji prosím čtenářům více přiblížit?
Delší dobu jsem měl sen, vytvořit melodii pro zvonky, které visí na budově Tesca na Kamenném náměstí tady u nás v Bratislavě. Jsou poměrně známé, protože tu hrají každou hodinu, ale melodie mi vždy přišla dost o ničem. V rámci festivalu současné hudby jsem byl osloven, zdali bych mohl připravit nějakou kompozici a já si vybral zrovna tuto. Principiálně se jedná o naprogramovaný kontroler s výkonovou částí, což jsou elektromagnety, které spínají údery na zvonky. Problém byl však v tom, že programovací část byla uzavřena a firma, která jej vytvořila nebyla ochotná spolupracovat. Tesco mi však umožnilo přístup a já tak mohl obejít řídící část a napojit se přímo na výkonovou jednotku. Celou instalaci jsem si dopředu promyslel, vysamploval jsem jednotlivé zvonky, kompozici pak připravil v Maxu a následně podle ní naprogramoval ovládání řídící jednotky, která je opět na Arduinu. Byl to zajímavý úkol. Ovládání zvonků bylo dost omezené, můžeš ovládat jen výšku tónu (spouštět zvonky) a rytmus. Takže jsem složil polymetrické a polyrytmické věci. Bylo to velmi zajímavé a dost jsem si s tím pohrál. Například v určitých okamžicích hrálo až 10 zvonků najednou, což se v těch běžných melódiích nikdy nestalo. Nahrávku je možné na mojem webu.

Jonáš Gruska
Jonáš v akci. Zachytávání zvuků a jejich následné zpracování je Jonášovou silnou doménou

Další instalací, kterou jsem zahlédl na tvém webu, jsou nějaké roury... O co jde v tomto případě?
V nedaleké tržnici mě zaujaly velké roury, sloužící k větrání budovy. Složil jsem pro ně kompozici. Vyrobil jsem si pro ni zařízení, které dokáže roury tak rozvibrovat, až vydávají zvuk. Funguje to na stejném principu, jako kdyby sis vzal z reproduktoru tu část, která hýbe membránou a připevnil ji k rouře. Ta rozechvěje plech tak, až vydává tón. Používám multikanálovou zvukovou kartu, takže každou rouru můžu rozeznít zvlášť. 

Kromě performancí a zvukových instalací jsi také rozjel label, co tě k tomu vedlo?
Label LOM jsem založil spolu s kamarády krátce po tom, co jsem se odstěhoval z Holandska. Získal jsem tam nadhled, který mě přesvědčil o tom, že hudba z našich končin nedostává prostor, který by si na světové scéně zasloužila. Soustředíme se hlavně na současnou experimentální hudbu z východní Evropy. Doposud jsme vydali 10 alb na různých nosičích: CD, kazety a nebo LP. Všechna alba vyšla i digitálně a některá jsou dostupná i zadarmo. Největší úspěch máme v Americe, Francii a Anglii. Brooklynský časopis Impose náš label zařadil mezi nejlepší labely roku 2013.

Jonáši, blížíme se ke konci našeho rozhovoru. Co tě čeká v nejbližší době?
Koncem července budu hrát ve Švédsku, v září pořádám outdorový experimentální festival  hudby ZVUK, který je specifický tím, že bude napájený jen z baterií a solární energie. 

A poslední otázka na závěr, co by si vzkázal našim čtenářům, zajímajících se o DIY?
Nebojte se zkoušet nové věci, pusťte se do letování jednoduchých obvodů, oscilátor si třeba postavíte už ze tří součástek, pořiďte si knížku Handmade Electronic Music od Nicolase Colinse a pusťte se do toho. Hudba není jen jedna. Začátky nestojí skoro nic a s DIY zažijete kopu srandy. S tím nelze než souhlasit. Děkuji za skvělý rozhovor.

Užitečné odkazy:

Oficiální web: http://jonasgru.sk/  

LOM label: http://zvukolom.org  

EEV Blog: http://www.eevblog.com/  

OSH Park: http://www.oshpark.com/  

OSH Stencil: http://www.oshstencils.com/

Electro-music: http://electro-music.com/forum/forums.html  

Muffwiggler.com: http://www.muffwiggler.com/ 

GroupDIY: http://groupdiy.com/

DiY Audio: http://www.diyaudio.com/

Music Academy: http://www.amuz.krakow.pl/en/29/2/7/History 

Institue of Sonology: http://www.sonology.org/NL/SOmain.html

Puredata: http://puredata.info/

SuperColider: http://en.wikipedia.org/wiki/SuperCollider

Jonáš Gruska & Ondřej Říha
Autor rozhovoru Ondřej Říha v Bratislavě se svým respondetem Jonášem Gruskou
Jonáš Gruska – modulár
Jonáš Gruska – vibrující roury
„V nedaleké tržnici mě zaujaly velké roury, sloužící k větrání budovy. Složil jsem pro ně kompozici. Vyrobil jsem si pro ni zařízení, které dokáže roury tak rozvibrovat, až vydávají zvuk...“ (Jonáš Gruska)
Jonáš Gruska
Jonáš Gruska – zvuk větráků