Stejně jako v případě metalofonů opět přeskočíme dřevěné bicí nástroje s určitou výškou tónu (xylofon, marimba, xylorimba), které se svým charakterem vymykají z rámce tohoto seriálu. Zde chceme hlavně seznámit širší hudební veřejnost s jednoduššími neladěnými bicími nástroji, které lze relativně levně koupit (někdy dokonce i vyrobit) a použít v nejrůznějších dnešních hudebních žánrech. Proto uvedu jen základní charakteristiky nástrojů s určitou výškou tónu.
Všechny laděné bicí nástroje jsou tvořeny řadou dřevěných špalíků nebo destiček různé délky a šířky, uspořádaných buď v jedné řadě (v případě afrických Balafonů, japonského Mokkinu, Trogxylofonu atd., laděných v různých pěti nebo sedmitónových stupnicích), nebo ve dvou řadách (jako u klavíru - v případě moderních verzí nástrojů xylofon, marimba a xylorimba) laděných chromaticky. Pod jednotlivými tóny jsou upevněné rezonátory kruhového nebo obdélníkového průřezu zesilující a dobarvující jinak nepříliš výrazný zvuk nástroje.
Xylofon, marimba i xylorimba se liší hlavně svým tónovým rozsahem a z něj vyplývajícím různým typem použitelných paliček, což všechny nástroje výrazně zvukově odlišuje - zatímco xylofon s rozsahem f1 - c1 lze zvučně rozeznít jen dvěma nebo čtyřmi umělohmotnými paličkami, což mu dává charakteristický ostrý a krátký zvuk, využívaný hlavně pro rychlejší běhy, marimbu s tónovým rozsahem F (A) - c4 (někdy již od C) rozezníváme nejrůznějšími typy paliček, obvykle však čtyřmi paličkami různé tvrdosti, což poskytuje charakteristický sonorní a měkký zvuk. Xylorimba je pak hybridem obou nástrojů - má rozsah A (c) - c5 a nelze proto používat jeden typ paliček v celém rozsahu.
Pro tyto nástroje (zejména pro marimbu) existuje dnes obrovské množství skladeb soudobých i transkripcí a jsou to jedny z nejoblíbenějších akustických hudebních nástrojů mezi skladateli soudobé vážné hudby (občas i jazzu namísto tradičního vibrafonu), s mimořádně rozvinutou technikou hry čtyřmi a někdy i šesti paličkami současně (dvěma nebo třemi v každé ruce).
Templbloky
Původ: Východní Asie, kde (jak název napovídá) sloužily jako chrámový nástroj.
Popis: Ve své původní verzi mají tvar malých tykví, vyrobených ze dvou k sobě slepených vydlabaných dřevěných zploštělých polokoulí, vyzdobených řezbami a natřených červenou, černou a zlatou barvou. Dnes mají buď obdobný tvar a strukturu, nebo jsou slepeny z několika souvislých desek (firma Ludwig), nebo mají tvar různých dutých hranolů, slepených ze dřeva (firma Latin Percussion, DAMA Percusion) či odlitých z umělé hmoty (Adams).
Použití: Templbloky si lze - jako konstrukčně poměrně jednoduchý nástroj - vyrobit třeba u truhláře nebo stolaře (pokud vhodně zvolíme rozměry nástroje a tloušťku stěn, aby měl nástroj zajímavý zvuk). Tyto nástroje nelze rozeznívat příliš silně, protože velmi brzy ztratí zvuk díky prasklinám v materiálu nebo spojích stěn. Proto je pro profesionální použití lepší si nástroj zakoupit (ani ten ale nevydrží při velmi silné hře věčně). Kvalitní templbloky se čtyřmi až šesti kusy a dostatečně velkým zvukovým rozsahem mohou obohatit nejrůznější hudební styly - od hudby alternativní (zejména při používání paliček různých tvrdostí) až po hudbu jazzovou nebo i rockovou (zvláště při hře virtuózních breaků).
Plochá ozvučná dřeva - Woodbloky
Původ: Asie, Afrika
Popis: Na rozdíl od templbloků mají jednotlivé nástroje sady vždy tvar hranolu a vnitřní dutý prostor je výrazně menší. Proto mají woodbloky vyšší a „sušší“ zvuk než templbloky, mají menší možnosti z hlediska rozeznění různými typy paliček a používají se v menších sadách (dva až tři kusy, často jen jeden kus).
Použití: Díky méně zajímavému zvuku jsou jejich sólistické možnosti nižší než u templbloků, jejich ostřejší a výraznější zvuk však zase umožňuje hrát pregnantnější doprovodné rytmy (třeba místo kravského zvonce) a samozřejmě i krátké breaky.
Trubkový bubínek
Původ: Asie
Popis: Původně krátká bambusová tyč je dnes nahrazena dřevěným válečkem, který je uprostřed své délky upevněn k držáku a je z obou konců směrem ke středu vydlabán a proříznut podélnými štěrbinami tak, aby měly obě části různou výšku zvuku.
Použití: Má o něco vyšší zvuk než templbloky, ale nemá jejich sílu zvuku ani počet různých výšek. Proto se používal hlavně dříve v malých souborech taneční hudby, upevněný na držáku na lubu velkého bubnu, kde dnes jazzový hráči mívají umístěn kravský zvonec. Dnes se uplatní spíše v malých souborech latinsko-americké hudby, nebo v rámci sady perkusí.
Existuje také ve verzi agogo - bubínek je uprostřed rozříznut a jeho dvě části upevněny rovnoběžně na destičku s držadlem (takže vzhledově vzdáleně připomínají agogo a také se na ně hrají rytmy agogo-bells). Povrch obou částí bývá ještě soustružením „zvlněn“ jako u guira, takže vydávají při přejíždění paličkou další zvuk.
I v obvyklé verzi můžeme při hře využít řadu paliček různých tvrdostí (dřevěné, gumové, plstěné) a obohatit tak zvuk jakéhokoliv akustického souboru.
Štěrbinový buben (Log drum, Slit drum)
Původ: Afrika, Oceánie
Popis: Původně vydlabané kmeny stromů, někdy s oběma konci otevřenými, na jejichž horní straně rozděluje několik podélných štěrbin povrch kmene na dvě až pět lamel s různou výškou tónu (danou především délkou lamely a její tloušťkou). K rozeznívání se používají silné dřevěné paličky a nástroj často sloužil k předávání zpráv.
V komerční verzi má tento nástroj vždy tvar dřevěné „krabice“ s různě tvarovanými lamelami na horní straně a hraje se na něj obvykle měkkými nebo gumovými paličkami, aby vynikl měkký a hlubší zvuk nástroje a lamely se nepoškodily.
Použití: Zvuk nástroje obvykle vyvolává atmosféru africké hudby, ať už je naladění lamel jakékoliv, pokud není rytmus a dynamika hudby extrémně různorodá, „rubátová“, což by ale v dnešní době mísení nejrůznějších stylů nemělo být na překážku. Štěrbinový buben má totiž díky svým tónům, hlubším než jakých je většina dřevěných nástrojů schopna, unikátní zvuk.
Kastaněty
Původ: Asie, později Španělsko
Popis: Dvě stejně velké ploché mušle z tvrdého dřeva (dnes i z umělé hmoty) o průměru 3 - 6 cm. Existují ve třech verzích - zejména ve španělské lidové hudbě má hráč (častěji hráčka) na palcích obou rukou navlečen pár kastanět, spojených provázkem, a rytmus se vyklepává nárazem prstů do kastanět. Tato technika je velice obtížná a vyžaduje dlouholetý nácvik. Proto se častěji (zejména v orchestrech) používají kastaněty, mezi něž je provázkem upevněna destička s držadlem, na kterou obě mušle při pohybu narážejí. Tento typ lze použít i jako jakési paličky a hrát s nimi třeba na blanozvučné nástroje.
Posledním typem je „kastanětový stroj“ - na desce jsou pomocí nastavovatelného mechanismu upevněny dva páry kastanět vedle sebe (vždy dvě mušle na sobě), takže lze na nástroj hrát rukama stejně, jako třeba na buben.
Použití: I když zvuk kastanět vyvolává dosti výraznou představu španělské hudby, přesto je lze využít v alternativní, latinsko-americké hudbě nebo popu, kde mohou hrát stejné doprovodné rytmy, jako třeba maracas nebo cabasa, ale s mnohem konkrétnějším a pregnantnějším zvukem.
Claves
Původ: Latinská Amerika a v původní podobě dvou kusů dřeva nebo kostí, jimiž se hraje o sebe, i Austrálie a vlastně všechny historické i dnešní mimoevropské kultury.
Popis: Dvě válečkovitá dřívka z velmi tvrdého dřeva (dnes i umělé hmoty) o průměru 2 - 3 cm a délce 15 - 20 cm. Existují i ve větších rozměrech a nestejných velikostech obou dřívek v páru; větší, na něž se hraje, je navíc duté, menší, které slouží jako palička, je plné.
Použití: Kvalita jednotlivých claves se může díky použitému materiálu, ale i uvedeným rozdílům v rozměrech a typech značně lišit. Velmi silné a plné tyčky mají průrazný, téměř kovový zvuk, tyčky duté zase hlubší a měkčí. Z toho samozřejmě vyplývá i jejich odlišné použití. Některé firmy vyrábí i claves s konkrétní výškou tónu, naladěné na kterýkoliv tón chromatické stupnice, což umožňuje použít nástroj, jenž se hodí do harmonie dané skladby. Kromě obvyklé hry doprovodných figur třeba v latinsko-americké hudbě lze najít pro claves daleko zajímavější použití. Se souborem DAMA DAMA hrajeme například skladbu amerického autora Steva Reicha „Hudba pro kousky dřeva“, která se hraje pouze na pět párů claves, laděných na tóny a1, h1, cis2, dis2, cis3 a je vystavěna na opakujících se, vzájemně rytmicky posunutých figurách. Výsledkem je strhující energická hudba, kterou by člověk u tak zdánlivě primitivního nástroje nečekal.
Bič
Původ: Nástroj měl v divadelní verzi původně napodobovat zvuk skutečného biče. Jako dvě dřívka, jimiž se prudce udeří o sebe, bychom jej opět nalezli v řadě mimoevropských i evropských kultur.
Popis: V dnešní verzi, používané v symfonických orchestrech, je bič tvořen dvěma dřevěnými latěmi o šířce 5 - 10 cm a délce 30 - 50 cm i více, s vyfrézovanými drážkami na straně styku obou lišt, aby mohl lépe unikat při úhozu stlačovaný vzduch. Na jednom konci jsou lišty spojeny pásky kůže nebo malými panty a na vnější straně má každá lišta držadlo.
Použití: Většinou slouží k napodobení zvuku biče v divadelní hudbě, nebo vytvoření ostrého, velmi silného akcentu v hudbě koncertní. Při zručném ovládání může však nástroj vytvářet i dosti rychlé doprovodné rytmické figury s velkým dynamickým rozsahem.
Tabula
Původ: Signální nástroj Asie a Evropy - primitivní předchůdce věžních zvonů.
Popis: Velká dřevěná deska nebo prkno, zavěšená na provazech nebo řetězu. V dnešní symfonické podobě se deska pokládá na silné pásy plsti nebo gumy na stůl nebo blánu tympánu a rozeznívá se silnou dřevěnou palicí.
Použití: Jako tabule může posloužit třeba malé rýsovací prkno a dřevěná palička na maso nebo i pevná dřevěná bedna či stará skříň. Nástroj produkuje nekultivovaný, „humpolácký“ zvuk, který však může výrazně a zajímavě podpořit dynamický vrchol skladby, čehož ve svých dílech využili třeba Gustav Mahler a Arnold Schonberg.
Kromě toho je tabula, stejně jako bič, schopna i hry doprovodných rytmů s výraznou akcentací a při použití dvou palic i krátkých sól.
Vodní bubny
Původ: Afrika (Nigérie, Pobřeží slonoviny)
Popis: Poloviny velkých tykví, položené na rohožích na zemi, nebo vložené dnem nahoru do nádob s vodou. Rozeznívají se silnými paličkami.
Použití: Přestože dřevité a velké tykve se u nás prakticky nedají sehnat, stojí za pokus si je opatřit, nebo je zkusit nahradit vybranými typy umělohmotného nádobí. Výsledkem je sice nepříliš silný, ale velmi neobvyklý „dutý“ zvuk, který může zajímavě rozšířit zvukové spektrum zejména experimentální hudby.
Příště Krystalofony.