V dnešním díle se seznámíme se základními pojmy vyskytujícími se v terminologii oblasti harddisk recordingu. Předpokládám, že samotný termín harddisk recording je většině z vás známý, ale přesto znovu: harddisk recording čili HDR není nic jiného než nahrávání zdigitalizovaného zvuku na harddisk (o tom, jak zvuk zdigitalizovat, jsme se dozvěděli v minulé části našeho seriálu). Harddisk jistě všichni znají coby součást počítače sloužící k uchovávání dat (softwaru a souborů). Připomínám, že data se ukládají ve formě binární. Informace je složena z bitů, nabývajících jedné ze dvou hodnot: 1 nebo 0. Harddisk lze bez problémů použít také k záznamu a uchovávání zvukových souborů reprezentujících digitální PCM signál.
Nelineární nahrávání
Dalším velmi důležitým pojmem je nelineární nahrávání - v angličtině non-linear recording. Běžně používaná média, jako magnetofonové pásky, kazety nebo R-DAT kazety, jsou média lineární. Zmáčk-nete tlačítko record a pásek se rozběhne. Každému místu na pásku přísluší určitý časový okamžik, během něhož byl záznam pořízen. Chcete-li se vrátit zpět na začátek skladby, nezbude vám, než pásek přetočit (nemůžete skákat z místa na místo, protože je to lineární médium).
Harddisk je naopak médium nelineární. Data nemusí být nutně zaznamenávána souvisle za sebou, naopak mohou být rozházena po různých místech na harddisku. Není totiž problém jakékoliv místo na harddisku téměř okamžitě vyhledat a příslušná data přečíst. Přístupová doba (t.j. doba, za kterou je hlavička harddisku schopna dorazit na libovolné místo svého povrchu) se u dob-rých disků pohybuje kolem 8 až 9 ms. Díky tomu umožňují systémy HD recording okamžitě skočit na jakékoliv místo nahrávky, záznam můžete z kteréhokoliv místa okamžitě spustit. Žádné čekání na přetočení pásku! V HDR terminologii se tomu říká random access (náhodný přístup).
Nedestruktivní střih
Jednou z největších výhod systémů harddisk recording je možnost nedestruktivního střihu zvukového záznamu (non-destructive editing). V tomto ohledu HDR systémy jednoznačně předstihují klasické páskové magnetofony (ať již analogové či digitální). U HDR systémů není problém část záznamu označit, okamžitě smazat, přesunout či zkopírovat.
Dejme tomu, že vystřihnete z jedné stopy určitou část záznamu - řekněme 10 sekund. Co se stane při přehrávání? Je to jednoduché (viz. obr. 2). V okamžiku střihu počítač sdělí harddisku: „Teď přestaň číst tato data, překoč o tolik a tolik sektorů dál a za tolik a tolik sekund začni znovu číst tady.“ Data tedy na harddisku zůstala, ale pouze jsme je nepřečetli (proto nedestruktivní). A když se nám to přestane líbit, můžeme operaci vrátit zpátky (jednoduše harddisku sdělíme, aby už zníněná data nepřeskakoval). Můžete namítnout, že váš mixpult má automatizaci MUTE a zvládl by to také. V tom případě poslouží druhý příklad:
Máte smyčku bicích. Tuto smyčku nakopírujete za sebe a vytvoříte několikataktovou rytmickou sekvenci. K fyzickému kopírování smyčky na harddisku však nedojde. Harddisku pouze příslušný program sdělí následující: „Přehraj tento úsek dat od začátku do konce. Až budeš na konci, skoč okamžitě na adresu začátku zmíněného úseku a přehraj ho znovu.“ S tímhle by si váš magnetofon zaručeně neporadil.
Kromě nedestruktivního střihu umožňují systémy harddisk recording provádět další kouzla, jako třeba letmý střih, smyčkování určité části záznamu nebo dokonce nahrávání ve smyčce. Všechny editační operace jsou velmi jednoduše realizovatelné a hlavně jsou vratné (tedy nedestruktivní). Je to stejné, jako když editujete text v textovém editoru vašeho počítače (je to určitě snadnější než opravovat překlepy na psacím stroji).
Automatizace
Automatizovaná mixáž je další nespornou předností HDR systémů. Automatizaci mnozí z vás znají coby vymoženost velkých mixážních stolů. Při mixáži zpravidla kroutíme různými ovladači na mixpultu (fadery hlasitostí, knoflíky panoramy, auxů, ekvalizérů, efektových parametrů atp.). Všechny tyto pohyby je třeba zaznamenat v reálném čase (například ve formě MIDI dat). Tato data pak můžeme kdykoliv přehrát, aniž bychom se dotkli mixážního pultu - hlasitosti, panoramy i efektové auxy se budou hýbat samy přesně tak, jak jsme jejich pohyb nahráli.
U klasických mixážních stolů jsou ovládací prvky jsou řešeny nejčastěji formou VCA (napětím řízené zesilovače). V tomto případě se při přehrávání ovládací prvky na mixážním pultu fyzicky nehýbou. Druhou alternativou (podstatně nákladnější) jsou motorizované fadery či kroutíky, ovládané pomocí servomotorků. Upozorňuji, že se zatím bavíme o klasických mixážních stolech, nikoliv o HDR systémech!
Nejlevnější mixpulty s VCA automatizací pořídíte za 1/4 až 1/2 milionu (mám na mysli pouze automatizaci hlasitosti, popř. MUTE), solidní pult s motorizovanými fadery pořídíte bratru od milionu výše a za stoly s kompletní automatizací total recall (NEVE, SSL apod.) zaplatíte mnohamilionové částky. Přičtěte ještě nějakých pár set tisíc za 24stopý magnetofon a vyjde vám tučná sumička, dosti vzdálená celoživotnímu výdělku průměrného smrtelníka.
Nezoufejte, neboť mám pro vás dobrou zprávu! Všechny tyto vymoženosti vám HDR systémy mohou nabídnout za zlomek ceny svých mechanických bratrů.
Myšlenka automatizace v HDR systémech je jednoduchá. Počítač si zapamatuje všechny změny ovládacích prvků, které jste učinili při mixáži. Tyto změny pak můžete dodatečně editovat (mazat kopírovat apod.) a samozřejmě znovu přehrát. Není problém vrátit se kdykoliv k dříve udělané práci. Můžete dokonce vytvořit různé mixážní verze jedné skladby.
Pohyby ovládacích prvků na pomyslném mixážním pultu (zobrazeném zpravidla na obrazovce monitoru) můžete počítači zadávat různými způsoby. Nej-jednodušší je ovládání pomocí myši, klávesnice nebo jiného kontroleru (tablet, touch pad atp.). Nevýhodou je skutečnost, že myš může být v jednom okamžiku pouze na jediném místě. Myší proto můžeme ovládat pouze jeden fader. Na druhou stranu - není problém několik stop seskupit. Pohnete-li jedním faderem, všechny ostatní fadery na stopách příslušné skupiny se hýbou také, přičemž jsou zpravidla zachovány relativní poměry hlasitosti.
Druhou možností je editovat změny parametrů pomocí křivky. Na obr. 3 je průběh hlasitosti znázorněn křivkou, jejíž tvar lze myší pohodlně upravovat. Můžeme vytvořit i velmi prudké změny hlasitosti či jiného parametru.
Nejlepší komfort k zadávání automatizačních dat v reálném čase poskytují externí MIDI kontrolery (obr. 4 a 5). Obsahují zpravidla klasické fadery, kroutíky a transportní tlačítka. Jejich pohyb je přeměňován na MIDI data, která jsou přijímána počítačem. Narozdíl od myši tak můžeme regulovat více prvků najednou. MIDI kontrolery jsou vyráběny mnoha firmami, liší se počtem faderů a tlačítek. Ty dražší mají LCD display, jsou programovatelné nebo mají dokonce motorizované fadery.
Jaké parametry lze u HDR systémů automatizovat? Je to různé. U levnějších systémů pouze hlasitost či panoramu, u profesionálních systémů (např. Pro Tools) dokonce všechny parametry (hlasitost, panorama, mute, aux), včetně parametrů efektů (např. změna frekvence ekvalizéru v reálném čase). Některé systémy umožňují zaznamenávat také statické nastavení parametrů (snapshot - tedy jakási momentka všech nastavitelných parametrů pomyslného mixážního pultu). Stiskem jedné klávesy pak můžeme aktivovat různé snapshoty a přenastavit tak najednou všechny parametry (hlasitosti, korekce, parametry efektů apod.).
Podoby systémů HD recording
Se systémy harddisk recording se můžeme setkat ve dvou podobách. Jednak to jsou stand-alone units (tedy samostatné jednotky obsahující vše nezbytné co k práci potřebujete). Druhou variantou jsou systémy pracující ve spojení s osobním počítačem.
Stand-alone units
Proberme nejprve samostatně fungující harddiskové systémy - tedy stand-alone units. Tyto HDR systémy nabízejí komplexní prostředí pro nahrávání a úpravu zvuku. Někdy jsou označovány jako DAW - Digital audio workstations (t.j. digitální zvukové pracovní stanice). Obsahují zpravidla A/D i D/A převodníky, řídicí počítač, harddisk pro záznam zvuku, ovládací prvky (transportní a lokátorová tlačítka, shuttle, fadery apod.) a zobrazovací interface (monitor nebo display). Výhodou těchto systémů je poměrně jednoduché ovládání. Uživatel se nemusí učit zacházet s počítačem. Transportní prvky jsou řešeny podobně jako u páskových magnetofonů. Stand-alone units se vyskytují v mnoha formách. Jednodušší HDR systémy (např. od firem AKAI nebo Roland) se zpravidla vyrábějí v rackové nebo desktop podobě. Jsou vybaveny pouze malým displayem a editace audia je zde na můj vkus celkem nepřehledná. Uživatel je nucen neustále šilhat na display.
Nejsilnější stand-alone units (například Lexicon od firmy OPUS, RADAR od firmy OTARI) jsou vybaveny monitorem a poskytují mnohem větší komfort (záznam je vidět na obrazovce). Mnohé z těchto systémů podporují různé speciální funkce (systémy pro post-produkci a dabing, jako např. Fairlight na obr. 7, mají možnost synchronizace s videorekordérem nebo časové komprese/expanze).
Sečteno a podtrženo: Malé stand-alone units jsou sice levné, ale nemají nikterak převratné střihové možnosti a chybí zde dostatečná vizuální kontrola audio signálu. Jsou vhodné spíše pro domácí použití. Velké stand-alone jednotky poskytují uživatelům veškerý komfort, ale jejich většímu rozšíření brání hlavně velmi vysoká pořizovací cena. V našich poměrech se hodí spíše pro specializované účely (dabing, post-produkce apod.).
HDR s osobním počítačem
Druhou početnou skupinu HDR systémů tvoří jednotky, pracující ve spojení s osobním počítačem. Tato symbióza přináší řadu výhod. Procesor počítače totiž může zastat řadu operací při digitálním zpracování zvukového záznamu. Celý HDR systém je pak složen z počítače, řídícího softwaru a případně hardwaru (zásuvné karty, převodníky). Takové konfigurace HDR systémů jsou někdy označovány jako digitální integrovaná studia. Příkladem může být třeba dvaatřicetistopý Pro Tools 24.
Forma počítačových systémů harddisk recording se začala rozšiřovat až během několika posledních let. V dřívější době nebyl výkon počítačů dostatečný, aby mohl v reálném čase zvládat operace s digitálním zvukem. Dnes je situace jiná. Počítače jsou stále rychlejší, záznamová média i paměti levnější a současná výpočetní technika se stává zastaralou již téměř v okamžiku jejího nákupu.
Velkou výhodou HDR systémů fungujících s osobním počítačem je univerzálnost a rozšiřitelnost. Kromě digitálního zpracování zvuku počítač jistě využijete i na řadu dalších úkolů - třeba jako MIDI sequencer (po dokoupení příslušného softwaru a MIDI interface), jako CD přehrávač, CD rekordér (po dokoupení CD vypalovačky), zvukový modul či sampler (po dokoupení příslušné zvukové či samplovací karty), grafické pracoviště pro sazbu not (po dokoupení softwaru a tiskárny), fax, telefonní záznamník a prostředek pro připojení na Internet (po dokoupení modemu), jako televizor nebo FM rádio (po dokoupení příslušné TV/FM karty). Můžete proto začít i s menším rozpočtem a jednotlivé komponenty doplňovat postupně.
Určitou nevýhodou je nutnost naučit se základním operacím s počítačem a ovládnout jeho operační systém, což by v dnešní době pro nadprůměrně inteligentní uživatele (muzikanty i zvukové techniky nevyjímaje) nemělo představovat problém. Odměnou vám pak budou editační možnosti a uživatelský komfort, srovnatelný s těmi nejdražšími stand-alone jednotkami.
V příštím díle našeho seriálu se podrobněji podíváme na počítačové HDR systémy a porovnáme dvě nejrozšířenější počítačové platformy.
