V blízké době pro vás chystáme rozhovor s Jeffem Loomisem z americké kapely Nevermore. A protože je Jeff firemním hráčem společnosti Schecter, rádi bychom jej všem, pro které zatím nepředstavuje personu příliš známou, představili následujícím textem, tedy ještě před samotným rozhovorem.
Nevermore
Přísloví o tom, že „vše zlé je k něčemu dobré“ má pravděpodobně něco do sebe. Kapela Nevermore totiž vznikla v situaci, kdy se nahrávací společnost snažila dotlačit tehdejší kapelu Sanctuary ke změně stylu. V kurzu již nebyl heavy metal, ale grunge. Ve stejném městě, Seattlu, navíc působily dvě výrazné grunge kapely: Nirvana a Pearl Jam. Nicméně, zpěváka a basistu tehdejších Sanctuary takový návrh změny stylu nezaujal a vytvořili novou kapelu Nevermore, v níž se v roce 1994 objevil i Jeff Loomis. A jen o rok později už kapela vydávala debutové album „Nevermore“. Za ním následovalo turné s Blind Guardian a Death, vydání EP a v roce 1999 taky nové řadové album „Dreaming Neon Black“. Album bylo lyricky zaměřeno na příběh muže trýzněného žalem po zemřelé lásce, přičemž příběh pramenil z vlastní zkušenosti zpěváka Warrela Danea, který tak do zpěvu na desce vložil spoustu emocí. Následovalo turné s kapelami Mercyfull Fate, Arch Enemy, Iced Earth a Opeth. Po tomto turné kapelu opustil druhý kytarista, aby plnil své manželské povinnosti, takže se zbytek kapely rozhodl pokračovat pouze ve třech, s tím, že na koncerty si vždy přizvou nějakého hostujícího hráče.
Dalším albem skupiny Nevermore bylo „Dead Heart in a Dead Wood“ (2001) a poté „Enemies of Reality“ (2003). Druhá jemonovaná deska čelila velké kritice za své zpracování a proto byla o dva roky později znovu smíchána a vydána znovu. Nevermore si zahráli na turné například s Testament a znovu do svých řad začlenili kytaristu, tentokráte Steva Smytha. Po albu „This Godless Endeavour“ (2006) se Nevermore objevili na Gigantour Davea Mustaina a koncertovali s Disturbed a In Flames.V roce vydání této desky měli ale Nevermore tak trochu smůlu, protože jedno z vystoupení museli zrušit kvůli zdravotním potížím celé kapely. Když se o něco později chystali natočit DVD a celá akce byla technicky velmi dobře zajištěná, zpěvák Warrel Dane se cítil tak špatně, že byl hospitalizován v nemocnici, takže se show právě v den svého konání musela odvolat. DVD album se o něco později přece jen podařilo zrealizovat.
V srpnu 2007 kapelu opouští i kytarista Steve Smyth, který má v tu dobu mnoho jiných dalších závazků (například koncerty s Hatesphere, Behemoth a Dimmu Borgir). V současnosti by mělo být připraveno v pořadí sedmé album kapely s názvem „The Obsidian conspiracy“.
Styl kapely Nevermore
Hudební kritikové mají oprávněně problém zařadit Nevermore do nějakého konkrétnějšího žánru, nechtějí jejich hudbu jednoduše označkovat metalovou nálepkou. V celkovém projevu je u této kapley kladen velký důraz nejen na kytarové party, ale i na rychlé a přesné bicí s množstvím „dvoukopáků“. Zpěv Warrela Danea je taktéž prvkem, který jistě upoutá pozornost posluchače, protože narozdíl od mnoha aktuálních „progresivních“ kapel se Warrel Dane zásadně neuchyluje k „agresivnímu, vykřičenému“ zpěvu, ale dává přesnost melodickému zpěvu, někdy téměř až s melancholickou „příchutí“. Většinu songů ovšem spojuje jedna věc a tou je – rychlost. Jak kytara tak bicí si to rázují v řádně řízném tempu. Rozhodne-li se tedy Jeff Loomis, že určitá část skladby bude vedena melodičtější linkou, bylo by možné (v takto konkrétním případě) hovořit o speed metalu, zvlášť když jej zpěvák podpoří patřičným stylem zpěvu, neřku-li když rovnou uslyšíme dvouhlasný vokál. Nicméně mnohdy se zřetelná melodie promění v nekompromisní soubor riffů spíše rytmického charakteru a pak už bychom se mohli bavit spíše o klasických thrashmetalových postupech; nicméně zase jen do chvíle, než Jeff sjede do oblasti těch nejhlubších tónů, takže tu za absence zpěvu máme něco, co se velice přibližuje k death metalovým pasážím. K tomu je třeba připočítat velice častá sóla, nebo spíše řekněme „vyhrávky“, které je Jeff schopen natlačit i do složitějších rytmických pasáží. V mnoha skladbách si celkově můžeme povšimnout, že kapela se nebojí najednou zvýraznit všechny nástroje. V daný moment se například „rozjedou bicí“, pozadu ale nezůstane ani rytmická kytara a náhle se přidá i sólová kytara. Nemluvě o zpěvu, kdy Warrel rozhodně nečeká se zpěvem na pasáže s jednoduššími beglajty, jak to obvykle praktikují mnohé jiné kapely.
Jeff Loomis
Jeff Loomis je zcela jistě výjimečným kytaristou, který skládá v kapele prakticky všechny songy, což je nakonec ve zvuku kapely celkem jednoznačně patrné. Tento kytarista se elektrické kytaře seriózně věnuje zhruba už od svých patnácti let. A teď pozor - za pouhý rok cvičení se jeho hra zlepšila natolik, že ve svých šestnácti letech vyhrál ve Wisconsinu soutěž „Kytarové bitvy“. Na jeho webu (www.jeffloomis.com) můžete nalézt záznam skladby, která je plná arpegií a sweep pickingu a je velice těžké si představit, jestli se mu v té době mezi jeho vrstevníky dokázal někdo alespoň vzdáleně přiblížit. Nějakou dobu tehdy trávil hraním v místních death metalových a cover kapelách a následně se zúčastnil „výběrového řízení“ na post kytaristy Megadethu (namísto vyhozeného Jeffa Younga). Tehdy mu Dave Mustaine prorokoval velkou budoucnost, nicméně do Megadethu nebyl přijat kvůli nízkému věku. Své místo si zkusil najít v Sanctuary, která se však záhy po změně stylu na grunge rozpadla. Od té doby se Jeff naplno věnuje hraní a skládání hudby v Nevermore, přičemž se v roce 2005 nechal slyšet, že by chtěl vyprodukovat i vlastní sólový projekt. Ten se měl odvíjet ve stylu podobném projektu Cacophony (Friedman/Becker), což byla jedna z věcí, která Jeffa výrazně ovlivnila. Projekt byl vydán v roce 2008 ve formě alba „Zero Order Phase“. Tehdy za Jeffem přišel Dave Mustaine, aby tentokráte on sám pozval Jeffa do Megadethu. Vzhledem k zaneprázdnění vlastní tvůrčí činností však Jeff na toto místo doporučil svého kolegu, kytaristu Chrise Brodericka, kterého si Nevermore brávali na koncertní turné.
Aktuálně se tento výjimečný instrumentalista věnuje nejen hraní a skládání, ale publikuje také články v kytarových časopisech a řadu z jeho výukových videí najdete na Youtube. Stal se taktéž firemním hráčem firmy Schecter. Jeff si oblíbil sedmistrunné modely kytar a výsledkem jeho spolupráce s uvedenou firmou je model „Jeff Loomis C7 FR Signature Model“. Ten je osazen snímačem EMG707, stejně jako jiné jeho kytary, nicméně využívá i SD Blackout. Jeff si samozřejmě zahraje také na kytary z jiných stájí (ESP, Gibson, Warmonth, Ibanez, Jackson, Ovation, Yamaha). Co se týče zesilovačů, postupně vystřídal Peavey a Krank, aby nakonec zakotvil u Englu. Z efektů pro živé hraní můžeme zmínit krabičky od DigiTech (X-série), Tubescreamery TS9, TS808 nebo pedály Brian May a Krank.
