Angažovaní milionáři

R.E.M. - profil 1. část

Asi bychom obtížně hledali slavnější americkou kapelu 90. let. Soupeřit by s ní mohli snad jen Pearl Jam nebo Metallica.

Všechno začalo v Aténách. Ne ale v těch řeckých nýbrž v těch amerických – čili Athens, ve státě Georgia. Klidné padesátitisícové městečko, vzdálené cirka 120 km od Atlanty je docela ospalé - hlavně o prázdninách, když tam nejsou studenti. Na konci 70. let studuje na tamní University Of Georgia i plachý introvert Michael Stipe (narozen 4.1.1960 v Decaturu na předměstí Atlanty). S rodiči mezitím bydlel i pár let v Collinsvillu v Illinois, kde založil svojí první punkovou skupinu – Bad Habits. Jeho oborem je malířství a fotografie, ale stihne založit i vlastní časopis Momo. V roce 1978 se v jednom obchodě s gramodeskami seznamuje Peterem Buckem (nar. 6.12.1956 v Los Angeles). Tenhle diskofil přišel nejprve studovat do Atlanty, ale už po jednom roce a shlédnutí koncertu Patti Smith za školy utekl a po bohémském meziobdobí (dva roky se prý dokonce živil čištěním záchodků) zakotvil v prodejně Wuxtry Records v Athens. Když tam zrovna není žádný zákazník, má pod pultem stále svojí kytaru... Buck později vzpomíná: „Všichni muzikanti, který jsem potkával byli pěkný sráči, takže jsem vůbec netoužil po tom, být v nějaký kapele. Ale Michael mě přesvědčil, že je to all right." Oba mladíci se shodují minimálně v jednom: mají rádi punk a new wave. Přitom berme v potaz, že v jižanské Georgii mělo vždy pevné kořeny spíš country nebo kapely typu Allman Brothers Band.

Jak to bylo dál? Když pomineme kratičkou epizodu Stipea ve skupině Gangster, rozhodující počin si připíše k dobru kamarádka Kathleen O‘Brien, dýdžejka kolejního rozhlasu, která je v březnu 1980, na oslavě svých dvacátin seznamuje s Billem Berrym (narozeným 31. července 1958 v Duluthu ve státě Minnesota, mimochodem rodišti Boba Dylyna) a Mikem Millsem (nar. 17. prosince 1958 v kalifornském Orange County). Tahle druhá dvojice se znala už z Maconu (rovněž v Georgii) a do Athens přišli studovat v roce 1979. Už v Maconu spolu hráli v nejrůznějších formacích – s jednou pochodovou se pravidelně představovali na stadiónu, v jiném triu jezdili po svatbách. Následovaly jižansko-rockové kapely Shadowfax, Back Door Band a Love Tractor. Když dělal Bill poslíčka u hudební agentury Paragon, seznámil se Ianem Copelandem, bratrem bubeníka The Police a měli dokonce společnou kapelu – Frustrations...

Nová kapela vystupuje poprvé už 19. dubna v Koffee Klubu – první a poslední koncert pod původním názvem Twisted Kites. Ze tří kapel tam udělali největší dojem a za týden, už pod novým názvem, hrají v klubu Tyrone‘s. Mimochodem, druhá nejslavnější aténská kapela - B-52‘s - má v té době na kontě už první album a první singlový hit.

Název R.E.M., čili Rapid Eye Movement, je lékařský termín pro drobný pohyb očí ve spánku spojený s příchodem snů (někdy též nazývaný třetím způsobem lidské existence). Týdny vymýšleli název, který by pokud možno nedával (!) žádný smysl a dal se vykládat mnoha způsoby. Nakonec sáhli po slovníku.

Začátky jsou stejné jako u 90 procent jiných rockových kapel: bary, pizzerie, biliárové herny a repertoár do značné míry složený z písní jejích oblíbenců. Vykopávky Kingsmen, Searchers nebo Mamas And Papas stejně jako písně mnohem mladších kapel jako typu Television nebo dokonce Sex Pistols. Třeba hned v úvodu říct, že ani na pozdějších albech se R.E.M. výpůjček nebránili. Nemůže pak překvapit, že novináři v jejich hudbě slyší vlivy konce 60. let (Byrds, Jefferson Airplane, Doors či Led Zeppelin), stejně jako kapely let osmdesátých. Ale přijde doba, kdy budou kopírováni zase R.E.M... Buck později vysvětluje: „Naší obrovskou výhodou v začátcích bylo, že jsme neměli žádnou uniformu, žádnou nálepku..." Dá se souhlasit i s názorem, že R.E.M. by nebyli bez punku a bez R.E.M. by nebyl grunge (v tomhle smyslu se ve své době vyjádřili třeba Kurt Cobain nebo Eddie Vedder).

V Athens se brzy stávají populární. Zato vystoupení za jejími hranicemi, organizované novým manažerem Jeffersonem Holtem, jsou pořád tvrdým chlebíčkem. Buck vzpomíná: „Pět nás spalo v jednom hotelovém pokoji – na víc jsme neměli. Usínali jsme za volantem, když jsme jeli celou noc, abychom byli včas na další štaci. Neměli jsme se kde vykoupat, nebyly peníze na jídlo. Jednou v New Yorku jsme nejedli čtyři dny. Čtvrtý den jsme si od někoho vypůjčili asi dvacet dolarů, šli jsme k McDonaldovi a uspořádali hody". V prosinci už hrají v Atlantě jako předkapela slavných The Police.

Stipe se jako zpěvák textař zpočátku přikláněl k zadumané až impressionistické poetice, ale postupem doby se v jeho tvorbě objevuje stále více společenská a politická problematika. Nezapřel však v sobě ani výtvarníka a vedle účasti na tvorbě videoklipů domovské kapely byl často i autorem obalů jejích desek. Na dotaz, zda vznikají písně R.E.M. kolektivně, Stipe odpovídá: „Ano, vždycky uvádíme jako vtip, že i v USA existuje opravdová demokracie. V kapele R.E.M....."

Kapela začíná brát hraní ještě vážněji a manažer Holt získal počátkem roku 1981 k nahrávacím frekvencím do studií společnosti Drive-In v Severní Karolíně i producenta Mitche Eastera. Vznikají první 3 nahrávky. Zlomovým okamžikem nasměrujícím kapelu k další kariéře se stává singl Radio Free Europe (s druhou stranou Sittin Still). Vyšel v nákladu 1000 kusů na místní značce Hib-Tone a píseň sklidila velký úspěch u jedné americké rozhlasové stanice. Nakonec ji časopis Village Voice vyhlásil dokonce za nejlepší „indie" singl roku. Náhodě se ale muselo pomoci – nahrávku předtím kapela rozeslala mj. do dvou stovek časopisů... Důležitým spolupracovníkem kapely se stává i právník Bertis Down IV, který se členy souboru zakládá vydavatelství Night Garden Music a společnost R.E.M./Athens Ltd.

Úspěch Radio Free Europe pomohl v květnu 1982 i k podpisu smlouvy se společností I.R.S., podstatně větší firmou patřící Milesu Copelandovi (ano, dalšímu bratrovi bubeníka The Police). Prvním výsledkem všech těchto změn je pětipísňové minialbum Chronic-Town. Kritika je nadšena nejen hutnými kytarovými plochami, ale především Stipeovými texty, sice často nepříliš srozumitelnými, zato zpívanými neklidným, fascinujícím hlasem. (Ten později tvrdil, že měl při natáčení na hlavě odpadkový koš a právě tím docílil zahuhlanosti a nesrozumitelnosti, typických pro rané desky R.E.M.) S sebou to přináší i vyhraněný okruh fanoušků, kteří jsou často hodně nekritičtí.

Během nahrávání minialba si muzikanti odskočili do obchodu a tam si koupili dva plastikové dinosaury. Dostali názvy Levej a Pravej a jako maskoti bývají přítomni nejen ve studiu, ale často prý i na pódiu...

Stipe už v této době stíhá i „bokovky". Nejprve projekt Gaggle O a poté duo Tanzplagen s kytaristou skupiny Vietnam Lee Selfem (jeden raritní singl).

Z koncertu v L.A. pochází i první video R.E.M., s písní Wolves, Lower.

V dubnu 1983 vychází debutové album Murmur, které vedle Eastera spoluprodukuje Don Dixon. V americké hitparádě se drží více než půl roku přestože nejvyšší pozicí je „pouhá" 36. příčka. Na souvisejícím turné kapela nespoléhá jen na vlastní skladby a předvádí i své verze rockové klasiky. Třeba stonesovskou Paint It Black, In The Year 2525 dua Zager And Evans nebo Springsteenovu Born To Run.

V létě vyšla reedice singlu Radio Free Europe (na albu je její nová verze) a v americkém žebříčku se dostává na 73. místo. V Anglii zatím nic... Proběhlo i 7 vystoupení na stadiónech v roli předkapely The Police (prý odporná zkušenost). V říjnu jsou poprvé v americké televizi, v listopadu v britské a v Londýně mají také dva koncerty. Album Murmur zaujalo žurnalisty prestižního magazínu Rolling Stone natolik, že ho označili za desku roku! Jiní naproti tomu tvrdí, že je to jen modernizovaná směs rocku, folku a country se zamlženými, mystifikujícími texty.

Druhé, poněkud melodičtější, jasnější a přístupnější album Reckoning se nahrávalo v prosinci a vychází v dubnu 1984. Pod opětovným producentským dohledem dua Easter/Dixon prý bylo hotové za 12 dní, včetně mixování... V americké hitparádě to dotáhne sice „jen" na sedmadvacítku ale vydrží v ní déle než rok. Je zároveň debutem na britských ostrovech, zatím jen 91. příčce. Ze dvojice singlů z tohota alba – S. Central Rain (I‘m Sorry) a (Don‘t Go Back To) Rockville uspěl trochu lépe ten první. Ale celkem vzato, žádná velká díra do světa to zatím není. Dost možná i kvůli mimořádnému nadbytku skladeb.

Třeba připomenout i vznik projektu Hindu Love Gods které tvoří trio Buck-Berry-Mills a zpěvák Bryan Cook. Tahle trojka navíc nahrává i s Warrenem Zevonem - populárním americkým rockovým písničkářem springsteenovského typu, u nás takřka neznámým. Sám Buck také se známými Replacements.

R.E.M. hrají na turné s Dream Syndicate a dB‘s, na jarních a podzimních akcích v Británii se o nich píše jako o „horších Smiths". Vzhledem k tomu, jak jsou právě Smiths v Anglii uznávaní, to není žádná katastrofa.

V lednu 1985 odjíždí čtveřice koncertovat do Velké Británie a vedle toho probíhají studiové práce na dalším albu. Tentokrát ve spolupráci s tamním producentem Joem Boydem, jinak známým puntičkářem. Tenhle rok je vůbec hodně uspěchaný a vyčerpávající (Stipe se ve studiu dokonce zhroutí...) Dva měsíce pak ještě koncertují po amerických univerzitách.

Deska pod názvem Fables Of The Reconstruction vychází v červnu a prodává se poměrně dobře – za čtvrt roku 300.000 kusů. V americké hitparádě tomu odpovídá 28. a v Anglii 35. místo. Šéfredaktor tamního Melody Makeru dokonce použil slova „dokonalé mistrovského dílo". Materiál na desku vybíral Stipe mimo jiné ze sbírky lidových písní z Apalačských hor, ale podstatnější je, že se zvuková spleť ve studiu konečně pročistila a kompozice dostaly sevřenější písničkovou formu. A to přesto, že si Boyd do nahrávek prosadil i rozmáchlé, tu smyčcové, tu dechové aranže a deska zní trochu záhadně. R.E.M. tímto počinem pokročili ze stupínku „pouze" zajímavé studentské kapely o krok dál. V červnu hrají v Anglii před U2, v srpnu doma ve Státech.

S dalším albem to zkoušejí opět s novým producentem. Tentokrát je to Don Gehman, jinak spolupracující s Johnem Cougarem Mellencampem. Novinková, poněkud tvrdší a přímočařejší kolekce natočená na jaře 1986 v Indianě a nazvaná Life‘s Rich Pageant vychází v září. Představuje mimo jiné i znatelný příklon k politizaci Stipeových textů. V žebříčcích si vede plus minus podobně jako ta předchozí, i když následná zlatá deska není vůbec k zahození. Průměrně dopadl i singl Fall On Me s videem poprvé natočeným samotným Stipem. Ten se v tomto roce stihne objevit v seskupení Golden Palominos, vystavuje fotografie, produkuje skupinu Hugo Largo... V létě se 3/4 kapely podílejí na albu Sentimental Hygiene Warrena Zevona. Berry se také stihl oženit.

Na podzim proběhne první část amerického turné, do Anglie letos R.E.M. necestují.

R.E.M. se pomalu ale jistě etablují i jako výborná koncertní kapela, což dosvědčuje i úspěšné americké turné startující v lednu 1987. V květnu pak vychází album Dead Letter Office obsahující béčka singlů, coververze a předtím nevydané skladby. Bylo asi na čase, neboť v té době se dalo s R.E.M. koupit už ke třem desítkám bootlegů. Komerčně tahle kompilace za předchozími dvěma alby příliš nezaostává.

Stipe se jako umělec opravdu všestranný objevuje dokonce v hlavní herecké roli avantgardního filmu Arena Brains režiséra Roberta Longa.

Poslední, dosud nejhutnější album u I.R.S. vychází v srpnu 1987 pod názvem Document. V USA se dostává na 10. příčku, v Anglii na osmadvacátou. Natáčelo se v Nashville a mixovalo v Los Angeles. Producentem je poprvé Scott Litt. Vybraný singl - dramatická rocková balada The One I Love (o krutosti zhrzené lásky) - v Americe doputuje až na devítku. Ve skladbě Fireplace se Stipe vyslovuje k šílenství současného světa na základě kázání Ann Lee, vůdkyně jedné náboženské sekty, v Exhuming McCarthy pro změnu varuje před renesancí ducha maccartysmu ve Spojených Státech, ve Welcome To The Occupation obviňuje stejnou mocnost z vměšování do vnitřních věci zemí střední Ameriky a It‘s The End Of The World As We Know It (And I Feel Fine) je schizofrenická vizí apokalypsy. Jak asi reagují jeho obdivovatelé, kteří ho berou jako svého guru a považují ho za generačního mluvčího, když ten si jen tak mezi řečí prohlásí: „Rock’n‘roll je fór, lidé kteří ho berou vážně jsou terčem tohoto fóru…".

Veliký ohlas má také kolekce videoklipů s názvem Succumbs a za zmínku určitě stojí i hudební dokument z natočený rok předtím: Athens, Georgia – Inside Out (na soundtracku mají R.E.M. dvě písně). Na podzim, tedy po celých dvou letech, se kvarteto vrací také na anglická pódia. V Evropě mají R.E.M. pouhé 4 koncerty - samozřejmě vyprodané. Na Work Tour po USA je doprovází skupina 10,000 Maniacs.

O popularitě kapely zajímavě vypovídá čtenářská anketa britského časopisu New Musical Expressu z přelomu roku. Ve stovce nejlepších desek všech dob se R.E.M. objevují hned čtyřikrát. Ale ani americký Rolling Stone nezůstává příliš pozadu a píše o nich jako o nejlepší americké rock’n‘rollové skupině! Document se stává jejich prvním platinovým albem...

Výše uvedené přesto příliš nekoresponduje s komerčním úspěchem singlů It‘s The End Of The World As We Know It a Finest Worksong z jara 1988. V červnu kapela podepisuje smlouvu s Warner Brothers s celosvětovou platností. V té době je už „ženáčem" i Buck (stalo se v dubnu).

Výsledkem přátelství Stipea s Natalií Merchant je jeho skladba Little April Shower, kterou natočili se skupinou The Roches pro kompilační album Stay Awake společnosti Walt Disney. Firma I.R.S. ještě v říjnu stihne uvést na trh „zbytkové" album Eponymous. Pro změnu na značce Pow Pow se pod názvem Rapid Mouth Movement objevuje výběr z rozhovorů.

V americké prezidentské kampani podporuje kapela demokraty, nicméně 8. listopadu vítězí republikán George Bush. Ten den vychází (už na značce Warner Brothers, ale za přetrvávající spolupráce s producentem Scottem Littem) důležité album Green. Jak už název napovídá, Stipe se zde jako vegetarián a propagátor recyklace vyslovuje k ekologickým otázkám. „Musím používat jedovatý inkoust, abych mohl psát, musím jezdit smradlavým autem, abych se dostal k lidem, musím být vděčný za plastické hmoty, byl bych bez nich napůl slepý. Nesmím ale přírodě škodit víc, než je nezbytně třeba!". Kvůli závadným surovinám a technologiím spojených s výrobou desek dokonce vážně uvažuje skončit s rockem... Původním záměrem prý bylo natočit druhou stranu jako akustickou, ale zbyly z toho zřejmě jen dvě perličky – You Are The Everything a Haisshirt, obě s Buckovou mandolínou. Ta ale dobarvuje zvuk ve většině skladeb tohoto pestrého a zvukově velmi příjemného alba.

Nelze jinak než novou desku podpořit živými koncerty a tak kapela 1. března 1989 otevírá v Kentucky turné po velkých stadionech – Green World Tour. V tomto roce je budou moci shlédnout „live" i fandové v Japonsku, Austrálii, Evropě – celkem v 17 zemích. Do Greenpeace prý v této době naverbovali 30.000 lidí... Singl Stand se v dubnu vypracuje až na 6. příčku americké hitparády a následně stává i ústřední melodií komedie Get A Life s Chrisem Elliotem. Tak či onak, deska Green udělala z R.E.M. milionáře. A v milost je konečně bere i anglická kritika: „Nejlepší kapela na světě? Myslím, že ano" píší v magazínu Q.

Proslýchá se, že se na štacích přepravují dvěma autobusy. Ten první veze „hlučné rockery" Bucka, Berryho a Millse a v druhém, „tichém" jezdí Stipe s notýskem a propiskou a ve walkmanu mu hraje třeba moderní estonská vážná hudba... V létě má turné pauzu a tak si muzikanti dopřávají odreagování mimo R.E.M. I když bez muziky být asi nemohou... Peter Buck hraje s kamarádem z Athens Kevinem Kenneym a tamější kapelou Drivin’n’Cryin‘. Kromě toho se spojuje s anglickým písničkářem Robynem Hitchcockem a pod názvem The Crosses natáčejí jednu skladbu pro album Time Inbetween věnované legendárním The Byrds. Aby toho nebylo málo, tak ve dvojici s Donem Bairdem, jinak zpěvákem skupiny Georgia Satellites, natočil album Dirty Bucks.

Mike Mills skládá hudbu pro film svého kamaráda Howarda Libova.Michael Stipe spolupracuje s nadějnou aténskou kapelou The Chickasaw Muddpuppies a produkuje jim debutové album White Dirt. Na jiný debut, desku Surprise Syda Strawa, natáčí duet Future 40‘s. Kromě toho zakládá vlastní filmovou a video společnost C-100 a stačil produkovat i několik desek dívčí skupiny Swell. Jako vegetarián si doma v Athens otevírá i takto orientovanou restauraci „The Grit". Tohle město je pro muzikanty vůbec místo domácí pohody. „Mohl bych jít v podvlíkačkách po hlavní třídě, těžko by si toho někdo všiml", říká Peter Buck.

... dokončení příště