Část slavného sóla Jimiho Hendrixe ve skladbě All Along The Watchtower je například natočena pomocí kovového zapalovače. Je tak jasné, že k dosažení tohoto specifického zvuku může posloužit kde co, od různých lahví, nožů až po skleničky od čehokoliv... Postupnem času se ovšem ustálilo masivní používání průmyslově vyráběných slidů v široké škále velikostí, tvarů i materiálů. Kdo by se chtěl studiem slide kytary zabývat vážněji, tomu vřele doporučuji některou z videoškol nedávno zesnulého virtuózního showmana Boba Brozmana.
Ale jak už to v kytarovém životě chodí, málokterý převratný vynález nemá nějaký háček. V tomto případě je to buď nutnost nasadit a sundat slide, což často nevhodně zabírá čas, nebo zablokování jednoho prstu nasazenou trubičkou, což výrazně znesnadňuje běžnou hru. To samozřejmě iniciovalo přímo explozi kreativity a postupem času se objevila celá řada vychytávek pokoušejících se tato omezení obejít. I já jsem v „dřevních“ dobách zkoušel lékárenskou ampulku nasazovanou pouze na konec malíčku, ale ovladatelnost nebyla nejlepší, velikost nejpříhodnější a díky uzavřenému konci se prst hodně potil. Nicméně už v minulém století, ještě v dobách před internetem, jsem na koncertě Walk Choc Ice viděl kouzlit kytaristu V. Zotova s něčím podobným, takže jsem věděl už tenkrát, že nějaká cesta existuje. Zkoušel jsem tedy experimentovat s náprstky (neúspěšně) a nakonec bylo nutné počkat pár let, až se trh začal předhánět s nabídkou tzv. partial slides, umožňujících i běžnou hru (téměř) bez omezení. Ještě než se plně vrhneme do různých neobvyklých variací na téma slide, dovolím si uvést ještě dvě „obskurnosti“, kterými plynule navážeme z předchozího dílu o kapodastrech na tento. První z nich se nazývá Capo/Slide convertor. Svým speciálně upraveným kapodastrem zvedá dohmat strun tak, aby šlo hráči pohodlně „slajdovat“ bez drnčení a narážení do pražců. Druhým je potom tzv. Slide Capo – rozvinutá variace nástroje Glider Capo, o kterém jsme hovořili v minulém dílu.
Slide Ring
Konečně čistě „slidové“ dobrodružství začíná s tzv. „slide rings“, nebo také „knuckle slides“ – zkrácenými trubičkami (případně kónického tvaru) nasazovanými pouze na jeden článek prstu bez omezení jeho hybnosti. Patent na ně vlastní chlapík jménem James Musser z malé firmy Peaceland Music, která nabízí širokou škálu tvarů, rozměrů i materiálů. Správné rozměry (tak aby slide dobře seděl na konkrétním prstu) jsou totiž u slide ringu klíčové (průměr, tloušťka i délka). Slide ring si navíc můžete snadno a za pár korun vyrobit i sami z kousku začištěné trubky. Jeden takový obyčejný nerezový pravidelně používám já sám vedle těch amerických patentovaných. Mrkněte ostatně na mé video:
Hoolahan slide
Toto je další historický průkopník, vlastně takový zvětšený slide ring. Licenci od vynálezce Phila Hoolahana zakoupila firma Dunlop. Nabízí ho v kovové verzi a je k sehnání i u nás. Jeho princip spočívá v kónickém provedení trubičky, která tím pádem tolik nebrání prstu v ohybu a zároveň při mírném natočení poskytuje plochu pro „slajdování“. I když je využitelná plocha větší než u slide ringu a není nutné dávat tolik pozor na pozici malé plošky jezdící po struně, mně osobně tento způsob při hraní příliš nevyhovoval a docela jsem s ním zápasil. Nepřímým důkazem toho, že většina kytaristů to zřejmě vnímala podobně, je také velmi málo informací na internetu a dnes už nefunkční ebay shop. Autor tohoto udělátka svého času propagoval svůj produkt pomocí videí, ve kterých má na ruce nasazeny najednou až 4 hoolahany (což je samozřejmě v reálu nesmysl) a tím dokumentoval to, jak mu vůbec na prstech při hraní nepřekáží.
Stealth slide
Tento asi nejpropracovanější výrobek z tohoto segmentu pochází od esa country kytary Willa Raye z legendárních Hellecasters. Stealth Slide poskytuje dostatečnou hmotu k dosažení potřebného zvuku a průměr jeho prstencové části je možné přizpůsobit různě tlustým prstům. Při správném vyladění navíc opravdu téměř nepřekáží a při objednávce dostanete osobní požehnání od samotného Willa. Jen je třeba si zvyknout na malou slajdovací plošku a dávat pozor, aby se nezasekávala o struny a nepadala z nich. Doporučuji případně pořizovat zároveň s výukovým DVD, kde v přestávkách mezi ukazovanými názornými licky přejíždí Will Ray v kabrioletu plném krásných žen (country má v Americe „holt“ trochu jinou pozici než u nás).
Shy Slide
Shy Slide představuje další z licencí od Dunlop. K sehnání je i u nás, bohužel mi však ze všech jmenovaných přijde nejslabší. Mým prstům příliš nevyhovuje jeho rozměr, škrábající suchý zip, ani příliš malá hmotnost, kvůli které je velmi obtížně vyloudit požadovaný zvuk. To byl ostatně i problém výše zmiňovaných náprstků při mých experimentech, jejichž malá hmota není pro slide vhodná. Toto je ostatně „v celé své nahotě“ klasická schizofrenie podobných gadgetů. Větší rozměr a hmotnost přináší sice lepší zvuk, zároveň však s sebou nese také větší míru neobratnosti a komplikace při hraní. A naopak. Shy Slide tak používám pouze občas na malíčku pravé ruky k různým efektním pazvukům.
Thimble slide
Posledním a také chronologicky „nejčerstvějším“ příspěvkem z této skupiny je tzv. „náprstkový“ slide. Jeho název je však v tomto případě trochu zavádějící, protože není uzavřený a hlavní fígl spočívá v tom, že nechává volný koneček prstu pro dotyk se strunou a nebrání prstu v ohybu. Tedy téměř nebrání... Techniku hraní je mu totiž třeba lehce přizpůsobit. Autor tohoto slidu – rockový kytarista – Cole Coleman je kovaný v marketingu, takže na svých stránkách poskytuje dokonalý informační servis a pamatuje i na zdánlivě nepodstatné detaily balení, kdy slide není pouze vhozen do krabičky, ale ta je připravena, aby byl vždycky natočen ve frontální pozici a přitahoval tak oči zákazníka. Po shlédnutí videa, jak složitě se takový kousek kovu vyrábí, vám může připadat těch pár požadovaných dolarů hodně málo...
Tímto výčtem si dovolím uzavřít první typ slidu, coby zkrácené nebo tvarově upravené trubičky. Druhý způsob řešení spočívá v rotaci, kdy se tzv. větší slide pootáčí tak, aby nepřekážel. Přestože řešení tohoto typu běhá po světě hodně, narážejí stále na základní fakt, že pro kvalitní zvuk potřebujete tvrdý, těžký materiál, nejlépe o větších rozměrech, a tím pádem je ruka poměrně zatěžována. Nicméně zvyknout se na „tyto objekty“ dá a s těmito ústupky si můžete celkem zajímavě zpestřit vaši zvukovou paletu.
Shubb Axys Reversible Slide
Pod tímto delším názvem se skrývá propracovaný systém se čtyřmi vyměnitelnými otočnými plastovými prstenci různého vnitřního průměru. Ženatým kytaristům může kolidovat se snubním prstýnkem, a tak je nutno místo prsteníčku použít prostředníček (s následně mírně ztíženým otáčením). Používám ho na koncertech, i když třeba ve dvanáctiminutové písničce s jednou slide pasáží uprostřed je to slušná posilovna. Prodává se i ekologická bambusová varianta, která ovšem podle mého názoru může uspokojivě fungovat jen velice těžko.
Swivel & Spin Slide
Pouhými variacemi slidu Axys jsou Swivel Slide (nahazovaný pohybem zápěstí), nebo nepříliš dobře hodnocený Spin Slide. Zastaralé web stránky naznačují, že obchody se bohužel asi příliš nehýbou.
Ukázka: http://www.swivelslide.com/swivel-magic.asp
Bird of Paradise Rotatable Slide
Další variací na dané téma je otočný slide od Raula Jimeneze. Tentokrát se jedná o jeden kus bez rotačních částí. Je speciálně tvarovaný a do „funčkní“ polohy se dostává pomocí malíčku.
Jetslide
V tomto díle poslední popsanou podivností bude tzv. Jetslide. Jedná se o rozvinutí předchozího řešení pomocí tyčinky z masivního materiálu (ocel nebo mosaz), kterou dostáváme do pozice opět malíčkem. Komu by nevyhovoval kovový zvuk, může si pořídit také skleněný „návlek“. Od objednávky tohoto typu slidu mě nakonec odradil evropoamerický zmatek v měrných soustavách prstýnků (ring chart), kdy jsem se ze tří různých informací nebyl schopen dobrat té správné.
