„Bratr zabije bratra, prolitá krev teče napříč zemí, vraždění pro náboženství, něco, čemu nerozumím…" Takto začíná jedna z přelomových desek kapely, která ve dnech nedávno minulých vydala svoji albovou novinku The World Needs A Hero a která by se osobně měla objevit ve středu 27.6. v Praze. Pokud stále nevíte o kom je řeč, vězte, že nemluvím o nikom jiném než o Megadeth.
Samotné prvopočátky existence této kapely spadají do probouzejících se 80. let, kdy na základě vrcholících sporů a četných roztržek odchází (či dostává padáka – jak chcete) z tehdy už slibně se rozjíždějící kapely nesoucí jméno Metallica její člen a kytarista Dave Mustaine.
Ať už z pouhé závisti nad strmě stupající popularitou právě opuštěného bandu, či snad z prosté potřeby vlastní realizace zakládá Dave trio Fallen Angel, jehož hlavním atributem je však život jepičí (od dubna do listopadu 83), v důsledku čehož na scénu přichází Megadeth.
První tóny nově vzniklé formace rozechvěly vzduch klubu Ruthle’s Inu poblíž San Franciska 17. dubna 1984. Duchovní otec a zakladatel kapely si na post basového kytaristy přizval Davida Ellefsona, jenž se posléze stal jedním z opěrných pilířů v jinak poměrně často se měnící sestavě. Nebude na škodu zmíniti skutečnost, že na prvních koncertech vypomáhal s druhou kytarou i jistý Kerry King, kterážto informace dozajista osloví početné fans Slayer.
V květnu 1985 se objevuje první, debutové album nesoucí název Killing Is My Business... And Business Is God. Kritikou kladně přijatá deska je zajímavá mimo jiné tím, že ve skladbě Skull Beneath The Skin vcelku detailně popisuje zrození maskota skupiny Vica Rattleheada. Sestavu, která se na nahrávání této desky podílela, rytmicky vedl bicmen Gar Samuelson, druhou kytaru pak třímal Chris Poland. Kapela vyjíždí na první americké turné, nejprve s King Diamond, poté s Exciter a nakonec s Death Angel.
Zanedlouho po návratu do studia, v roce 1986, spatří světlo světa další album a to Peace Sells... But Who's Buying? Přestože je kvůli rozpočtu nahráno živě, jeho úspěch zapříčiní takovou vlnu zájmu o kapelu, že Capitol Records uvažuje o možnosti přemíchat původní debut včetně kompletního přepracování obalu. Proběhnou dokonce i jednání o financování dvou videoklipů k právě vydané novince.
Dochází však k prvním personálním změnám v kapele. Na místo Chrise Polanda přichází Jeff Young, za bicí usedá Chuck Behler. Prospěšnost těchto personálních změn mohla veřejnost posoudit s příchodem další, již třetí desky v pořadí, a to So Far, So Good... So What?. Ta je dokonce nominována na cenu Grammy. Nepočítáme-li množství kvalitního materiálu obsaženého na So Far…, nutně nás zaujme neméně kvalitní coververze punkového evergreenu Sex Pistols, Anarchy In The U.K. Tuto skladbu je možné na koncertech Megadeth slyšet ještě před jejím zvěčněním na desce. Její výskyt vypovídá o Mustainově oblíbenosti punkové scény, kterýžto fakt se potvrdí i v budoucnu, přesněji řečeno na výběrovce Hidden Treasures, a to další skladbou od Sex Pistols, Problems.
Ale zpátky k historii. Další změny v sestavě na sebe nenechávají dlouho čekat. Tentokrát však do řad Megadeth přicházejí posily, které Mustainovi seslalo nejspíš samo nebe (či peklo – dle patřičného gusta). Na uvolnivší se bubenické místo totiž zasedá Nick Menza, ze slunné Havaje pak přichází Marty Friedman, excelentní kytarista a bravurní muzikant. Necelé dva roky nabírá nová sestava síly k vyprodukování nového alba. Výsledek nakonec předčí všechna očekávání a parafráze Rust In Peace dává název desce, která vychází na podzim roku 1990. Album je opět přesvědčivě tvrdé, navíc patřičné pestré, hlavně však nabité nespoutanou energií. Opětovná nominace na Grammy jenom potvrzuje pevný statut metalové stálice na hudebním nebi.
Chvalozpěvy nad následující deskou Countdown To Extinction (1992) by byly jen pouhopouhým nošením dříví do lesa. Skladba Symphony Of Destruction se dokonce dočká industriálního remixu, jenž vzniká ve spolupráci s Trentem Raznorem (Nine Inch Nails). Tento počin kapele mimo jiné umožňuje vstup do vysílacích frekvencí rádií, která by jinak o metalovou muziku asi sotva měla zájem…
Na následujícím evropském turné po boku Pantery však Mustaine prochází krizí. Důvodem je odloučení od čerstvě založené rodiny a v konečném důsledku i přehnané požadavky na sebe samého. Album Countdown To Extinction se prodává velmi dobře a Megadeth jsou tak opět pod obrovským koncertním tlakem. Vše vyvrcholí na americkém turné, kdy začíná mít Dave problémy s hlasem. Přesto se mu turné nedaří přerušit. Přes nevinné flirtování s plechovkou piva, se přes vodku dostává až k předávkování tabletami valia. Sám Mustaine přiznává, že po překonání závislosti na drogách, které až do odvykací kůry (podstoupené spolu s Ellefsonem po vydání So far…) provázely jeho osobu téměř na každém kroku, alkohol hrubě podcenil. Jeho kolaps způsobí vyrojení se četných fám o rozpadu skupiny (a je pravda, že tyto fámy jeden čas nebyly daleko od pravdy), přesto kapela nakonec překonává tuto krizi a po Mustainově zotavení se a jeho následném (tentokrát již definitivním) rozchodu s drogami pokračuje dál.
O dvě léta nato rozbije (ne až tak úplně obrazně) svůj tábor v arizonském Phoenixu, kde produkuje již šestý titul své mega kariéry, nazvaný Youthanasia. Jedná se asi o první desku Megadeth, v níž stylový záběr osloví i neortodoxní rockery. Příjemně překvapivě působí skladba A Tout Le Monde svým francouzsky zpívaným refrénem. Celkově větší zaměření se na silné melodie je patrné hned na první poslech, nicméně v kontextu k tvrdým kytarovým rifům tato skutečnost nepůsobí nijak rušivě. Co platí v řádcích minulých, nelze vzít doslova ve větách následujících. Příčinou je obal desky, na němž anglická ošetřovatelka věší za nožičku malé děti na prádelní šňůru. Tento námět totiž zavdal některým více „konzervativním" duším popud pro pozvednutí kritického hlasu. Jak se však praví: „kdo chce psa bíti, hůl si vždy najde"… A konec konců, co se dětí na šňůře visících týče, tak bedlivý pozorovatel si může všimnout, že děťátka se spokojeně usmívají, poklidně se přitom kolébaje ve vánku… Youthanasia posléze na přání fanklubu vyjde spolu s dalším diskem v nové, limitované edici právě jako ona Hidden Treasures. Druhé CD obsahuje jednak coververze několik skladeb (od Alice Coopera, Black Sabbath, nebo třeba výše zmiňovaných Sex Pistols), navíc přináší soundtracky k několika filmům (Last Action Hero, etc..). Kapela v rámci turné poprvé koncertuje i u nás.
V tomto období také přispívá svojí troškou do mlýna na tributu skupiny Black Sabbath „Nativity in Black: A Tribute to Black" a to skvělou předělávkou skladby Paranoid.
V roce 1997 vychází Cryptic Writings, jehož rodištěm je tentokrát Nashville a které se nese v duchu opětovné stylové provázaností s dalšími žánry. Přitom ovšem neopomíjí s úspěchem kombinovat klasickou kovovou agresi spolu s příjemně znějícími melodiemi a moderními efekty. Kapela jako by se místy také vracela, například skladbou The Disintegrators, i do časů Rust In Peace. A harmoniku či piáno by asi těžko někoho u Megadeth v dobách dřívějších napadlo hledat, nicméně na této desce výše zmiňované nástroje slyšet jsou, přičemž je jejich zakomponování natolik citlivé, že výsledný dojem z této fúze se v konečném poslechu podílí na barvitém aranžmá celé desky. Skladba Trust se dočká i zajímavé úpravy poté, co Dave část vokálů nazpívá španělsky.
Nad kapelou se však pomalu opět začínají stahovat mraky. Během turné v červnu 1998, které Cryptic Writings doprovází, je totiž nutné vzhledem k zdravotním problémům Nicka Menzy sehnat záskok, což s ohledem na vysoké množství hudebních informací, které v sobě muzika Megadeth skrývá, není jistě snadná záležitost. Nakonec tato role padne na ostříleného mistra cechu bubenického, Jimmyho DeGrassa. Špatné počasí je tedy nakonec zažehnáno, alespoň po čas turné. Jako blesk z čistého nebe proto způsobí překvapení v širokých řadách fanoušků tiskové prohlášení kapely o definitivním odchodu Nicka a o jeho náhradě Jimmym DeGrassem.
Všem, kteří nad touto změnou povážlivě kroutili hlavou a pomyslně zvedali varovný prst, se Dave deskou Risk snažil dát na srozuměnou, že všechny obavy tohoto typu jsou zbytečné. Zda je tomu tak doopravdy, nechám na individuálním posouzení každého z Vás. Nicméně styl Nicka Menzy byl jedním z prvků, který po dlouhou dobu neodmyslitelně utvářel charakteristickou tvář Megadeth. Možná i to je jeden z důvodů, proč je zvuk na Risk opravdu hodně netradiční - nebo přinejmenším jiný. Pro mnohého skalního fandu bude toto album možná téměř neskousnutelné, snad i ranou pod pás. Přesto se však skladatelsky i aranžérsky jedná o velmi vyrovnané a vydařené album a z pohledu této kapely i o velký krok, tentokrát k opravdu hodně širokému spektru posluchačů. Do popředí se oproti dobám minulým dostává ke slovu také automatický bubeník, který spolu s osobou Jimmyho DeGrassa vytváří nemálo odlišné rytmické základy, místy až zahrávající si s rytmem téměř diskotékovým. Přitom je zajímavé, že aktuální materiál doplnily i skladby napsané v časech dřívějších (skladba Breadline) nebo riffy, které na předchozích deskách nenašly své uplatnění (ve skladbě The Doctor Is Calling). Své opodstatnění na desce nacházejí také četné samply, a přestože jejich použití lze vypozorovat již na albu Rust In Peace, je tentokrát jejich podíl nesrovnatelně vyšší. Určitě ne neprávem přebírá kapela za toto album zlatou desku.
V červenci 1999 Dave Mustaine spolu s Marty Friedmanem nahrávají coververzi Alice Coopera Schools Out na tributu Humanitary Stew.
Turné však zřejmě přináší kapele smůlu, neboť v polovině ledna roku 2000 Megadeth po deseti letech opouští Marty Friedman. Příčinou jeho odchodu jsou četné hudební aktivity, jimž se tento bezesporu geniálně nadaný muzikant po odchodu hodlá věnovat na plný úvazek. Jeho zastoupení řeší Dave Mustaine přizváním Ala Pitrelliho, jehož s novým bubeníkem spojuje předchozí účinkování v bandu Alice Coopera. Kromě předchozího působení u tohoto rockového guru má tento kytarista zářezy na pažbě i z období hraní v Savatage, za zmínku jistě stojí i jeho účast na tributu Rendyho Rhoadse. Spolu s novým muzikantem přichází také výběrová deska Capitol Punishment: The Megadeth Years. Kromě prověřených skladeb na ní najdete i dvě novinky - a to Kill The King a Dread & The Fugitive Mind. Tento výběr lze vřele doporučit všem, kteří cítí potřebu seznámit se s kapelou, aniž by museli shánět všechny předchozí desky.
A je tu květen 2001 a s ním i v úvodu zmiňovaná novinka The World Needs A Hero. Vzhledem k poněkud úzkému hrdlu distribučních kanálů v našem východním bloku se v době psaní tohoto článku album dosud bohužel nepodařilo sehnat. Přesto si nedočkavý zájemce může na webu už nyní stáhnout skladbu Return To Hangar, která by měla být pojícím znakem s obdobím Rust In Peace, neboť právě tato skladba se vrací k jedinečné Hangár 18 z tohoto alba. Druhou věc, kterou je možné na oficiálních stránkách Megadeth nalézt, je videoklip k písni Moto Psycho. Až na jednu skladbu je jako autor pod všemi podepsán Dave Mustaine. Onou výjimkou je pak Promises, na které se spoluatorsky podílel i nový člen Al Pitrelli. Nakolik bude nakonec toto spojení zárukou pozitivní obrody kapely Megadeth, nechám už k posouzení vám.
Gear
Snad by ještě někoho mohlo zajímat, na co Megadeth během koncertů hrají. Začneme tedy frontmanem. Dave Mustaine má na své kytaře Jackson Y2KV (model Dave Mustaine se snímačem Seymour Duncan JB u kobylky) nataženy D’addaria EXL 14010-52 LTHB, které rozechvívá trsátky firmy Dunlop. Signál prohání přes preamp modeling Rocktron Prophesy do konce Marshall EL 34 100/100 Dual Monobloc Power Amp a v případě menších akcí doplňuje Power Breakem Marshall. Bedny Marshall 4x12" osazené reproduktory Celestion Vintage 30 snímají mikrofony Shure SM-57 a Sennheiser MP-421. Další výbavu představují MIDI pedál Rocktron All Access, Furman PL Plus distribuční zdroj, diverzitní vysílačka Samson Dual UHF UR-50 a kabeláž Monster. Kytarista Al Pitrelli trápí střídavě Gibsony Les Paul a Explorer se snímači Seymour Duncan JB Jr. a jeho další výbava i aparatura je zcela shodná s Davem. Davida Ellefsona provází na turné pětistrunná baskytara Modulus Graphite se strunami D’addario Prism Bass Strings. Nástroj je zapojen přes Tech 21 Sans Amp PSA-1 do preampu Peavey Kilo Bass a konce Mackie Designs M 1400. Boxy používá Peavey CS-800 8 X 10". V racku jsou doplněny ještě Furman Power Conditiners a Samson UR-50 bezdrátový systém. Vše propojují Monster Cables. Současná tour sestava Jimmiho de Grassa vypadá takto. Bicí Pearl Masters Custom 4 Ply Maple Shell Kit, 22" kopáky, 16"x18" Floor Tom, 14"x16" Floor Tom, 11"x14" Rack Tom, 10"x13" Rack Tom, 9"x12" Rack Tom. Snares 6.5"x14" Pearl, 12"x7" Maple snare, 6"x14" Pearl Brass or Bronze. Všechny rytmičáky a tomy mají lité ráfky. Činely používá výhradně Paiste v této sestavě: 22" Signature Power Ride20" 2002 Power Crash, 20" Signature Full Crash, 20" Signature Heavy Crash, 20" Signature Dry Ride, 20" Signature Heavy China, 19"Signature Power Crash, 15" Signature Sound Edge, 14" Signature Power High Hats, 10" Signature Splash a Power High Hats. Pedály používá D W Accelerator Drum Pedals, blány Evans G2 a Prototype Snare Skin a do všeho „řeže" paličkami Pro Mark 747Bw či Stick Rapp. Pro ty z vás, kteří navštíví pražský koncert, by se na závěr možná slušelo uvést, že Megadeth během svých vystoupení příliš nesází na žádné navoněné pódiové show. Většinou se obejdou bez křiklavých kostýmů, pyrotechniky a fantastických kulis, které dle Mustaina jenom odvádějí pozornost od hudby a zvuku. I tak si myslím, že ten, kdo se do Prahy 27.6. vypraví, si dozajista přijde na své.