Pavel Jakub Ryba

Profil

Mnohým z nás je toto jméno neznámé, zejména těm mladším.

Ve světě se však stává uznávaným hráčem na baskytaru, což potvrzuje fakt, že se stal jako jeden z mála exkluzívním hráčem firmy Warwick. Jeho poslední CD vedlo na prvním místě po dobu tří měsíců v žebříčku prestižního amerického časopisu Jazz Rewiew.

Jak jsi se vlastně dostal ke hraní?

Jednoduše. Můj táta a brácha hráli na baskytaru. Já jsem se teprve v osmnácti letech začal učit hrát na svůj první hudební nástroj. Fakt mi bylo osmnáct, když jsem nastoupil do prvního ročníku LŠU mezi malé děti, které když seděli na židličce, nedostali ani nohama na zem. Hrával jsem tenkrát s kutnohorským a kolínským „symfoňákem" na kontrabas. Brácha v té době stavěl baskytary a já se do nich zbláznil. Měl jednu takovou starší na kterou už nehrál, byla to kopie Precission Bass, a tak jsem si ji půjčil. Po čase mi přestávala vyhovovat a rozhodl jsem se, že si postavím novou, svojí vlastní. Tenkrát hrálo v Kutné Hoře E.T.C s Jirkou Veselým, který měl zrovna Precission Bass. Poprosil jsem ho, jestli by mi nástroj nepůjčil, on souhlasil a já si během půl hodiny před koncertem obkreslil dokonale tvar těla na tapetu, změřil polohu kobylky a další potřebné parametry. No a během dvou měsíců jsem si udělal svojí první baskytaru. Musím přiznat, že hrála skvěle. Tenkrát v té době bylo velký problém sehnat kvalitní snímače a kobylku, a tak mi musel přivézt z Německa Aleš Charvát Di Marzio a originální kobylku Fender. Doposud na co jsem hrál, jsem si stavěl. Celkem to je asi devět baskytar. Důvodem byly nejen peníze, ale hlavně to, že já ke své hře potřebuji některé úpravy, které na běžných komerčních kytarách nejsou.

Jakými kapelami jsi prošel?

První kapela byla Krásné nové stroje, kterou jsem zakládal se Standou Divišem. Původně jsme se jmenovali Forejtovy pradleny, ale to jsme nevěděli, že tady na „okrese" sedí nějaký pan Forejt a tak nás zakázali. Odtud jsem rovnou „skočil" do Jazz Q Martina Kratochvíla a to bylo dodnes pro mě asi jedno z nejhezčích období. Tenkrát se pořádali taková setkání, říkalo se jim Jazzový parník, kde jsem se seznámil s Janou Koubkovou. Ta mě asi po roce pozvala na do Hořic na koncert s Jazz Q, kdy v té době hrál basu Jirka Veselý. Já tam zahrál a pak se dozvěděl, že je to konkurs do kapely. Kdybych to věděl, nezahrál bych asi ani „hoří". Šel jsem si s nimi prostě jenom zahrát a oni mi poté oznámili, že za dva dny hraji v Mariánských Lázních na koncertě. Zkouška proběhla takovým způsobem, že si mě Martin pozval na den koncertu odpoledne domů, kde jsme si asi hodinu a půl zahráli, a jeli rovnou na koncert. Tedy můj první koncert, který mě už „živil" byl 29. února 1984, což byl přestupný rok. Byl jsem celý rozklepaný, hrál jsem strašně a jen stěží četl noty, které mi pořád padaly a já občas přestával hrát, protože jsem nevěděl jak dál.

Dál jsem pak hrál s Danem Fikejzem, v Combo FH, pak následoval Jazz Fragment, Marsyas se Zuzanou Michnovou. Spolupracoval jsem s Petrem Novákem, Mirkou Křivánkovou a Pavlem Bobkem se kterým spolupracuji dodnes. V současné době jezdím s Hankou Zagorovou a mám svoji kapelu Pavel J. Ryba & M.T.S. art ensemble. Složení je variabilní a je vždy z okruhu těchto hudebníků, které bych rád představil: Petr Valášek - bass clarinet, tenorsax, vocal, Jiří Kollman – percussion, Zdeněk Šárka Dvořák – violin a Paul Kempson – piano. Teď se ještě plánuje natáčení desky s Lubošem Pospíšilem.

Jsi tolik vytížen, cvičíš ještě vůbec v dnešní době?

Samozřejmě, že cvičím. Nemám moc času, protože jak vidíš „makám" ještě na domě, který mě občas uvádí do šílenství. Ale cvičím. Pamatuji se, že dříve jsem musel cvičit třeba čtrnáct dní než jsem se dostal do kondice, teď mi naopak stačí si dát pauzu, vzít nástroj na odpoledne a je to zase všechno tam a jak má být. Nezabývám se nějakými teoriemi, cvičím si svoje věci a stupnice a hlavně zase po dlouhé době skládám muziku.

Pochlub se našim čtenářům. Vím, že jsi se stal firemním hráčem prestižního výrobce Warwick. Jak jsi se k tomu dostal?

Všechno vzniklo díky recenzi v americkém časopisu Jazz Review. Nejdříve to začalo tím, že jsem spolupracoval s Bonton Music, která mi vydala první desku. Chtěl jsem točit další, ale bohužel se toto vydavatelství spojilo se Sony Music a vyškrtali všechny umělce, kteří jim nevyhovovali z hlediska návratnosti. Je to škoda, že takhle velká firma, která ovlivňuje hudební vkus lidí v republice, by mohla nadále pokračovat v nekomerční edici na které by tolik „nevyholili". Dopadlo to tedy tak, že jsem si další CD zaplatil sám, najmul si muzikanty a studio bez technika a všechno si nahrával sám. Připadal jsem si jak Brouk Pytlík nebo Ferda mravenec - práce všechno druhu. Natočil jsem to a zmástroval u kamaráda. Obešel jsem s tím spoustu vydavatelství, ale žádné mi to nechtělo vydat. Půjčil jsem si peníze a šel do takového rizika, že si CD vydám sám. Musím poděkovat kamarádovi Jardovi Altovi za booklet, který mi udělal zadarmo z fandovství. Docela mě překvapilo to, že jsem během asi třech týdnů prodal kolem šesti set CD. Máknul jsem na promo a posílal hodně nabídky po internetu. Můj kamarád ze Švédska, který mimo jiné produkoval Abbu, mi hodně pomohl desku rozšířit do světa. Najednou se mi začali ozývat různé časopisy a mezi nimi i Jazz Review, což je v podstatě to nejlepší, co na světě existuje v této oblasti. Kontaktovala mne Paula Edelstein, redaktorka tohoto časopisu, ať jí pošlu CD. Byl jsem rád, když jsem mohl svojí práci poslat do světa. Teprve později jsem se podíval přesně na adresu a s hrůzou zjistil, komu to posílám. V tomto časopisu recenzují takové hvězdy jako je Pat Metheny, Charles Mingus, Keith Jarrett, Branford Marsalis, Bill Evans, Joe Zawinul a další.

Kdyby to šlo, dopis bych z té schránky vyndal. Ale řekl jsem si, že je to celkem jedno. Když recenze dopadne nevalně, kdo se to u nás dozví a naopak, když dopadne dobře, budu mít alespoň nějaké reference. Po čase jsem ji kontaktoval, ona mi odepsala, že mi v podstatě nemůže nic říct, že to podléhá nějakým právům nebo něco takového, ale že asi budu spokojený. Zhruba asi za tři dny to vyšlo a v recenzi byly taková slova jako Ryba is Star" apod. Byl jsem šťastný, nevěřil jsem svým očím. Recenze je fakt skvělá a překvapilo mě, že mě srovnávají s Jaco Pastoriusem. Dostal jsem pět bodů, což je maximum a za mnou zůstal například Joe Zawinul, který měl body čtyři. Tři měsíce jsem byl na prvním místě.

A právě díky této recenzi mě kontaktoval Warwick. Oni samozřejmě sledují tyto žebříčky, aby byli v obraze. Když se dozvěděli, že nějaký „Franta z Východu" má takové výsledky, mě požádali, abych jim poslal CD. Poslal jsem jim nejen své autorské, ale i některá jiná CD, která jsem natáčel, aby věděli jaké mám hudební spektrum.

Poté si mě pozvali přímo do továrny, já si s sebou vzal svoji kytaru na kterou jsem v té době hrál. Setkání proběhlo v příjemné atmosféře a bylo mi sděleno, že mají zájem o exkluzivní spolupráci. Zvolil jsem tedy pražcovou baskytaru a menší aparát. Z katalogu jsem si vybral snímače, kobylku a jejich model baskytary Thumb, kterou přizpůsobili mým požadavkům. Takto vznikl Signature model, který pro mě vyrobili a pojmenovali Custom made for Pavel Jakub Ryba. Tato kytara bude uveřejňována v novém katalogu Warwick a bude tedy dostupná po celém světě. Jen tak pro zajímavost, můj nástroj mi stavěl člověk, který dělal baskytaru pro Prince. Jelikož hraji ještě na bezpražcovou basu, sdělil jsem jim, jestli nebude vadit, že budu hrát ještě na svůj nástroj. Firmě to vadilo a tak jsem vytáhl znova můj „starý" nástroj, oni ji okopírovali a za dva měsíce jsem měl další kytaru. Vůbec, kdybych si dříve „za bolševika", kdy jsme stěží sháněli jen pouhé katalogy a snili o těch krásných nástrojích mohl pomyslet na to, že někdy v budoucnu se stanu exkluzivním hráčem Warwick, kterých jak mi bylo sděleno je asi deset na světě.

Tzn. vybral si tě přímo Warwick, zdejší české zastoupení s tím nemá nic společného?

Ano, nemá. Jsem exkluzivním hráčem přímo továrny Warwick a jednám jen s majitelem p. Wilfrem. Pokud budou čtenáři mít zájem dozvědět se i něco více o této firmě, můžou mne kontaktovat nejlépe mailem na adrese: p.ryba [at] iol.cz nebo www.ramzes.cz/ryba.htm.

„Nové" baskytary vycházejí ze tvých starších nástrojů?

Ne vycházejí z modelu Thumb, což je nejvyšší třída Warwick. Mám upravené zaoblení hmatníku, různé opěrky a další speciality. Jezdil jsem do továrny, vždy jsem si nástroj vyzkoušel, a oni upravili dle mých požadavků až do konečné podoby.

Jaké snímače jsou použity?

Jsou to jejich firemní s aktivní elektronikou na 18 V.

Máš nějaké oblíbené struny?

Hrával jsem na Ernie Ball, ale ty jsou hodně středové a zvlášť na bezpražci. Zkoušel jsem i D’Addario a teď používám DR Strings, ale váznou mi dodávky. Pro některé nepochopitelné, mými nejoblíbenějšími strunami byly struny Vinci. Používám pro pětistrunku 040/060/075/095 a k tomu 035 jako C. Taková sada je problém. Teď tedy hraji na nejvyšší sérii D’Addario, které jsem koupil v Německu. Mám jenom jediné, takže se modlím, kdy mi prasknou. Nemám prostě další.

To jsi mi vzal vítr z plachet, chtěl jsem se tě právě zeptat, když používáš tak drahé struny, jak často je měníš.

Tak teď právě neměním, nemám za co.

Tak o baskytaře snad víme vše. Co jsi si vybral za aparát?

Jedná se kombo Warwick CCL 250 W. Vybral jsem se raději menší model kvůli převozu. Je to tranzistorové kombo s 15" reproduktorem a hornou. Má perfektní konkrétní zvuk a výkon je tam znát hlavně vedle bubeníka.

Používáš nějaký procesor?

Mám efekťák ART SGX NightBass, hraje dobře. Chtěl bych sice vyzkoušet nějakou novinku, ale kde tady u nás k něčemu slušnému přijít.

Jak na koncertě snímáš aparát?

Linkou. Kombo má výstup přes Di Box, takže s tím nemám problémy. Chci ještě v budoucnu vyzkoušet kombinaci mikrofonu s linkou. Mám zvuky připravené tak, aby zvukař měl co nejmíň práce a pokud má „rovné" PA měl korekce taktéž „narovno".

Dříve jsem signál posílal přímo z ARTa, ale každý efekťák trochu šumí, teď je to lepší.

Mezi tvé „malé" úspěchy patří i to, že jsi hrál jako reprezentant České republiky na Světové výstavě v Hannoveru. Byl jsi někým kontaktován?

Ne, věděl jsem, že toto zastřešuje agentura Art Production K 2 pana Zapletala. A tak jsem jim poslal nabídku. Přišel mi zpět dopis, že se jim do programu nehodím a co bych tam vlastně dělal. Tenkrát mě to dost naštvalo. Pak se mi podařil taková věc, že Správa českých center se pokusila moji nahrávku dostat přímo do Hannoveru a dopadlo to tak, že si mě Němci vybrali a zařadili do programu. Byl jsem strašně šťastný, že mě zařadili do hlavního programu 18. září a dostal se na Open Air Belvedere stage, které zde je druhé největší. Ten den se mnou mimo jiné hrála i Nina Hagen.

Jaká byla reakce publika?

Byla příjemná, ale byla strašná, opravdu strašná zima. Zvuk byl vynikající, kompletní ozvučení od Meyer Sound, dvanáct monitorových cest, prostě super.

To věřím. Co říci na závěr?

Snad jen pozdravím vaše čtenáře a těším se na naši připravovanou basovou školu.

Já ti děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů.