Ready Kirken

Rozhovor
Autor: 

Jedna z kapel, která se pomalu, ale jistě, prosazuje na našich pódiích. O starostech, strastech a zkušenostech českých kapel náš další malý rozhovor.

Rozhovor jsme vedli se Zdeňkem Ceralem, kytaristou a spoluzakladatelem kapely.

Kdy poprvé spatřila kapela Ready Kirken světlo světa a jaké byly její první počiny?

Kapela vznikala na jaře 1996. Dali jsme ji dohromady já a Michal Hrůza. Časem jsme sehnali zbytek teamu, tzn. basistu a bubeníka, protože Michal hraje na kytaru a zpívá. Ještě téhož roku jsme pořídili demonahrávku toho, co jsme měli do té doby v šuplíku. Každý jsme tenkrát měl svoji kapelu a tohle byla taková „bokovka“. Demo jsme nazpívali v angličtině a na jeho základě jsme natočili desku pro jednu malou firmu. Kapela vznikla na jaře a na podzim jsme křtili desku, což bylo dost příjemný. K tomu albu byl i natočen klip, spíše tedy něco jako experiment z dlouhé chvíle. Video pro nás bylo hodně důležitý, aniž by jsme to dopředu tušili. Vyráběl ho jeden náš kamarád, zabývající se počítačovou animací, a namíchal dosti amatérské záběry s počítačovou grafikou. Tento klip byl několikrát k vidění ve Snídani s Novou a v TV Galaxie. Nakonec jsme se nějakým zvláštním vlivem osudu dostali do výběru videoklipů za Českou republiku na francouzský hudební kanál MCM. Klip se vysílal asi 14 dní ve Francii a všude tam, kde je MCM přístupnej po kabelu, takže i v Čechách. Výhodou pak bylo, že to pár lidí vidělo a nebyly problémy se sháněním kšeftů. Tato deska byla v podstatě jediný oficiální nosič, který se do této doby objevil.

Připravujete tedy nějaký nový počin, myslím tím nahrávku?

Prakticky těsně poté, co vyjde tento rozhovor, se přestěhujeme na tři týdny do Studia „C“ v Ostravě natáčet další desku. Ve studiích jsme do té doby samozřejmě byli, ale točily se pouze demáče. Polovina materiálu na tuto desku je průřezem tvorby let minulých, druhá polovina je materiál, vycházející z tvorby poslední sestavy. Album by se mělo objevit na trhu do léta. Nyní jsme v jednání se dvěma vydavateli. Celkově vzato jsou dvě alternativy. Původní myšlenka byla taková, že si to vydáme sami. V současné situaci, kdy všichni dobře víme jak trh funguje nebo nefunguje, je to jedno z možných řešení. V rámci průzkumu situace jsme na jaře loňského roku točili singl ve studiu Jona Murche, tedy v bývalým Kollerově COXu. Tento singl jsme zkusili protlačit do rádií a k našemu úžasu jsme zjistili, že se to celkem dá. Asi deset z patnácti oslovených rozhlasových stanic tento singl skutečně hrálo, někde se objevil dokonce v hitparádě. Nestálo to žádné peníze, pouze úsilí. Pravdou ale je, že pokud to má trochu fungovat, je třeba se tomu věnovat víc než to jen někam poslat. Má-li kapela dělat ještě něco jiného, třeba hrát, nedá se to všechno stíhat. Z tohoto důvodu jsme se rozhodli obejít firmy a do konce února by se tedy mělo nějakým způsobem rozhodnout, zda se podepíše nějaká smlouva nebo zda se o to budeme starat sami. Naše manažérka, Zlata Hladíková, přislíbila, že nám s tím pomůže. Práce na propagaci je v podstatě to nejhorší.

Kapela má na jaře pětileté výročí takže bylo by fajn, kdyby se podařilo si k této přiležitosti dát jako dárek křest tohoto CD.

Jak často a kde vystupujete?

Co se týče hraní, tak nejčastěji jsou to rockové kluby. Je to tak, že jezdíme hlavně víkendy. Všední dny minimálně, snad jen Prahu, kde jsou kluby s každodenním programem. V létě se jezdí festivaly, prostě standartní postup.

Teď něco o členech kapley, kdo tvoří rytmiku Ready Kirken?

Sestava se během času dost měnila. Odolnost bubeníků a basistů, jak se ukázalo, je mizivá. Za těchto pět let se vystřídaly čtyři sady bubeníků a basistů. V nové sestavě, která je funkční zhruba od srpna, hraje na bicí Adam Jánošík, na basu Ondra Herold a samozřejmě starej dobrej základ, tedy Michal a já.

Přejděme k nástrojovému vybavení ...

Co se týče nástrojovky, tak asi raději začnu u svých kolegů, protože já jsem hroznej sběratel a bude to na delší dobu. Jsme v podstatě takoví trochu zpátečníci, prostě žádné procesory, nic takového. Michal používá kombo Fender Champion a kytara je takový speciální hybrid. Kdysi dávno se tady vyráběli takový hodně šílený kytary Syrinx. Michal do ní vlastní invencí zasáhl a patřičně ji omlátil, vyměnil snímače, elektriku a tak. Občas si půjčuje Stratocastera a lubovku Epiphone. Do léta by snad měl mít nový nástroj a bude to zřejmě na míru stavěný Telecaster. Baskytarista i bubeník si teď před natáčením pořizují nové vybavení. Basista dříve používal pětistrunný Ibanez, takové to pádlo, které se nám zvukově moc nelíbilo. Díky tomu, že používáme přírodní zvuky, by měl nástroj hrát sám o sobě. Teď si nedočkavě okousává nehty a čeká na Music Mana. Bude mít čtyřku, jelikož jsme toho názoru, že čtyřky hrají snad o něco líp. Prostě si to myslíme. Aparát má Crate BX 220H hlavu a bednu s jednou patnáctkou, také Crate. Docela mobilní aparátek, zvláště vhodný do klubů a přitom není směrový, takže je slyšet všude. Adam doposavad trápí Yamahy Stage Custom, které kupoval už z druhé ruky, a k tomu snareMapex V-Series . Teď se rozhodl, že vymění Yamahu a objednal si celou sadu Mapex. Opravdu dobrý nástroj. Činely používá od firmy Sabian různých řad. Co se rozměrů týče, Adam začal minimalizovat a na hraní vozí pouze šlapák, kotel, 10“ tom a dva činely plus hi-hatku. Je to trochu atypická sestava a tím pádem i atypický sound. Navíc jsme teď začali hrát malé kluby unplugged, takže hraje i metličkama na úplně minimální soupravu. Šlapku používá Yamahu a chce u ní i zůstat. Je to zvyk, má ji už velmi dlouho. Paličky dřevěné, Pellwoody.

Co se mě týče, mám osmistovku Marshalla 2203 a áčko bednu. Mám to už hodně dlouho a budu to mít asi napořád. Chtěl jsem to už několikrát vyměnit, je to velký, těžký a neskladný, ale zatím jsem neobjevil aparát, který by mi tak vyhovoval. Zkoušel jsem to jeden čas vyměnit za Fendera Blues De Luxe, protože ty komba hrají sami o sobě skvěle, ale možnost silnějšího zkreslení je u Marshalla větší. Navíc, kdo to zkusil, mi určitě potvrdí, že na komba od Fendera hrají super kytary fendrovského typu. Já používám Telecastera a Les Paula a myslím, že Les Paul hraje na Marshalla líp. To je moje zkušenost a proto jsem stále u té osmistovky. Je to jednokanál, takže pokud chci úplně čistý zvuk, střídám silnější a slabší vstup podle toho, co zrovna hrajeme. Během hraní pořád běhám k aparátu, přehazuju kabel a upravuju korekce, ale za ty roky už jsem získal takovou grácii, že mi to trvá několik sekund. Je mi pak k smíchu, když někdo přijde na akci s tím, že mi aparát půjčí, ale se slovy: „nekruť mi s tím“. Každý se snad takřka okamžitě musí uchem dobrat ke svému zvuku, aniž by znal přesné nastavení svého aparátu. Pokud chci úplně čistý zvuk, třeba na funkový beglajt, používám čistý kanál. Na zkreslení používám v tomto případě krabičku Vox Valve Tone. Jinak devadesát procent věcí řeším tak, že stahuju „poťák“ na kytaře.

Kytary jsem si nechal postavit od Petra Jurkoviče v době, kdy ho ještě nikdo pořádně neznal. Důvodem bylo to, že jsem levák. Před tím jsem vystřídal asi pět kytar jak továrních, tak stavěných. Les Paula mám od roku ‘95 a Telecastera od roku ‘97 a jsem s nimi naprosto spokojenej. Les Paul je mnou vymyšlené dítko s vybráním „na břicho“. Zajímavé je, že krk je označkován na obou jeho stranách. To vzniklo tím, že si Petr neuvědomil, že nástroj je určen pro leváka. Osazen je aktivními EMG 81/85 a je z ořechu. Telecastera mi Petr v podstatě vnutil, jelikož to byla nevyzvednutá zakázka. Tělo je z lípy, proto je kytara velmi lehká, a materiál dal kytaře takový velmi ostrý zvuk. Má to pověstné zajímavé zapojení s potenciometrem push/pull, který se osvědčil na známém kusu pro Gibbonse, který Petr také stavěl. Ty dva singly, zapojíš do série, čímž dosáhneš naprosto hanebného brutálního zvuku, který se prostě prosadí všude. Ideální řešení pro sóla. Struny používáme s Michalem D`Addario, on .011, já .009-046, Ondra to střídá, ale většinou to jsou .035.

A teď krabičky, kterých jsem vášnivým sběratelem. Kromě Voxe mám Cry Baby od Dunlopa a pak specialitky, jako třeba starý phaser Small Stone od Electro-harmonix nebo nový Envelope Filter od DOD, což je něco jako dynamické kvákadlo. Pak mám Jimi Hendrix Fuzz, který používám, když už fakt nevím co „roupama“. Lahůdkou je sovětský digitální delay „Cifrovaja Zaďoržka“ LEL8, která je dovezená v polovině 80. let z Leningradu. Napájen je dvěmi 9V baterkami, který v tom vydrží maximálně 2 hodiny. Je to zvukově velmi výjimečná věc, která se provedením ovládání podobá snad jen na delay od Danelectra. Teď jsem si ještě pořídil od Rocktrona Purple Haze Octaver, se kterým jsem už pár let koketoval, zda si jej koupit či nikoliv. Jeden čas jsem používal i Rocktron Banshee Talk Box. To je hodně pěkný efekt, ale kdo to zkusil, ví o co jde. Bolí z toho „huba“ a je to dost náročné na aparát. A ještě nesmím zapomenout na tremolo od Bosse.

Co mi řekneš, když ti předhodím téma „Reddy Kirken vs. Ready Kirken“? Podobnost čistě náhodná?

V knížce Ruský týden je popisována šňůra Ringovy kapely se Schellingerem v sovětském Rusku. Je to velmi čtivá záležitost, která mě nadchla. V této knížce se objevuje postava Standy Kubeše (kterému se touto cestou omlouvám), ze kterého si kapela dělala srandu, protože mu údajně chodil Reddy Kirken, jedna z postav českého bigbítu 60. let, za jeho manželkou. Dřív jsme i tvrdili, že je to jméno našeho dánského zpěváka. Asi před dvěma lety jsme se díky Radimovi Hladíkovi seznámili s člověkem, který s Reddy Kirkenem hrál. Reddy se ve skutečnosti jmenuje úplně jinak, dnes žije mimo republiku a snad o nás, dle mých informací, ví.

Jak bude vypadat vaše novinkové album?

Bude kulaté a stříbrné (smích)! Chceme se pokusit o to, aby to nebylo zaměnitelné s domácí produkcí, aby bylo prostě jiné. Minimum playbacků, chemie a tak. V podstatě by to měl být záznam živého koncertu, pořízený ve studiových podmínkách. To je jeden z důvodů, proč zrovna ostravské „C“. Do studia s námi pojede i Radim Hladík, ne však jako producent, ale jako technický poradce a fajn chlap.

To veřím, doufejme, že vše dopadne tak, jak budete chtít a já děkuji za rozhovor.