Celé turné technicky zabezpečovala firma JESA, neboť majitel této firmy ing. Pavel Jesenský je dlouholetým „dvorním zvukařem" zpěvačky. I další dva členové firemního týmu – lighting designer Ondřej Bylok za osvětlovacím a autor článku za monitorovým pultem patří rovněž ke stálým spolupracovníkům; na tomto turné tým doplňovali střídavě Petr Rathouský nebo Josef „Lombardo" Kubičko, kteří instalovali a obsluhovali projekci. Jako přímý účastník si vám nyní dovolím nabídnout pár pohledů přímo z pódia.
Protože turné k minulé desce bylo mimořádně pohodovou záležitostí, i na to letošní jsme se náležitě těšili. Ačkoli zpočátku se zdálo, že by mohlo dojít i na nějaké větší sály, nakonec se vše realizovalo ve zhruba stejných intencích jako loni: PA systém složený ze dvou boxů EAW KF650z a tří subwooferů SB1000 „na stranu" představuje již vyzkoušenou variantu. Jeho výhodou je mj. to, že třípásmové kompakty se ocitají v ideální výšce od země. K buzení byly použity zesilovače CROWN – 1x MT2400 a 2x MA3600VZ na stranu (jeden kanál MicroTechu pro 1,5" výškové drivery, druhý pro 10" středy, jeden kanál MacroTechu pro 15" středobasy a zbývající 3 kanály každý pro jeden subwoofer, tedy dva 18" reproduktory. Speaker management processing byl svěřen přístrojům XTA DP226. Některá z akcí proběhla i s alternativní verzí buzení pomocí QSC RMX 2450 + 4050HD (s procesory LEM DX24 - skoro se to až stydím přiznat), i tato varianta docela hraje. Jako odposlechové boxy byly použity osvědčené EAW LA212, „krmené" opět zesilovači MicroTech, v tomto případě MT1200. Drumfill byl realizován kombinací tohoto boxu s 18" hornflex subwooferem, dělenou na 100 Hz analogovým crossoverem Symetrix. Vzhledem k úsporným opatřením byly použity mixážní pulty Allen&Heath GL2200, 16kanálový jako monitorový a 24kanálový jako FOH (díkybohu; nevím, jak bychom se s většími pulty do některých klubů vešli!!!).
Relativně dobře vyšel z „redukční kůry" světelný park: 4x wash ROBE XT575, 4x spot ROBE XT250, 4x scan High End Systems TECHNOBEAM, 2x strobo Martin ATOMIC3000, 2x blinder… Světelný pult AVOLITES Pearl 2004 zůstal samozřejmě rovněž zachován, z velkolepých vizí o kvantu konvenčních světel ovšem zbyly pouhé 2 „čtyřkové" tyče PARů a dvojice 1 kW fresnelů ARRI. Omezení bylo diktováno jednak nedostatečně dimenzovanými přívody většiny klubů, jednak podmínkou naložit celou aparaturu do skříňové verze IVECO Daily bez použití přívěsu (i na dopravě bylo samozřejmě nutno šetřit).
Další poměrně speciální věcí byl „backdrop" (pro nezasvěcené – tak se anglicky zove onen kus textilu, který tvoří na pódiu pozadí, nejčastěji s nějakým obrázkem nebo s logem kapely…), který byl v tomto případě tvořen sametem s našitými LEDkami. Byly použity komerční LEDkové „svíčky na vánoční stromeček" a byl jich asi milión, takže ve finále vznikla plocha o rozměrech cca 6 x 4 metry, kterou bylo možno rozsvítit v modré, bílé nebo červené barvě. Přestože celá záležitost byla vyrobena víceméně „na koleně" (obrovské poděkování patří především Petře Švejdarové za její obětavou práci), výsledek evokující 3D obraz hvězdné oblohy vypadal opravdu excelentně. Napájení od každé barvy tvořilo 8 síťových přívodů, které byly spojeny do jednoho penálu. Příspěvkem našeho lighting designera byl nápad zapojit tyto přívody do výstupů z dimmeru, takže jednotlivé barvy bylo možno stmívat, prolínat a především šlo celou „stěnu" ovládat přímo z osvětlovacího pultu.
Poslední součástí show byla dvojice ploch pro zadní projekci, tvořených „matnicí" z plastu o rozměrech 150 x 80 cm. Tato projekce pro nás byla zdrojem největších problémů – jednak zapůjčené projektory typu OPTOMA EP747 nepředstavují zrovna profesionální zařízení a jejich ovládání není příliš „user friendly", za druhé původní stojany pro promítací plochy zjevně vytvořil někdo, kdo neměl ani ponětí o tom, jak má a musí vypadat vybavení pro touring - smontovat systém dle jeho návrhu představovalo hodinu piplavé práce pro dva lidi. Něco takového bylo samozřejmě absolutně nepoužitelné, a tak jsme museli vymyslet vlastní způsob instalace. Ve finále jsme nejčastěji rámy vůbec nepoužívali. Pokud to jenom šlo, zavěšovali jsme projekční plochy přímo na tahy nebo trussing. Třetím trablem, který nám projekce působila, bylo její fyzické umístění na malých pódiích (vzdálenost mezi projektorem a projekční plochou musela být konstantně okolo 5 metrů a toho někdy zkrátka nešlo dosáhnout...). Abstraktní grafiky, které byly při koncertech použity, nám přišly docela zajímavé a byly dílem Pavla Hruboše, kterému tímto rovněž děkujeme.
Jako předkapela s námi na tomto turné jezdila skupina Eastpark. Obě kapely používaly společnou bicí sadu a často i basovou aparaturu; a protože leader skupiny – klávesista a zpěvák Pavel Bohatý, vynikající muzikant a skvělý člověk – hrál zároveň jako host i v bandu Anny K, jeho klávesy rovněž zůstávaly trvale na pódiu. Tím se situace značně zjednodušila a obě kapely byly v podstatě stejně „zadrátované". Vzhledem k malému formátu monitorového pultu do něj nebyly odbočeny mikrofony snímající tomy a overheady. I tak byl monitorový pult zcela zaplněn, a ačkoli má GL2200 jen 6 AUX sběrnic, míchal jsem do 7 cest: 3 na „frontlajně" + drumfill, in-ear monitor pro Annu K, in-ear pro Páju Bohatého a linku pro bubeníka Eastpark (který nepoužíval drumfill, ale vlastní sluchátka, do kterých si sám přimíchával click). Navíc použité Alleny mají na „šavlích" 15 a 16 poněkud korekčně „ošizené" stereokanály, takže jsme museli předem trošku popřemýšlet o rozložení nástrojů – výsledkem je input list, který přikládám na závěru. (Jestlipak se v něm vyznáte? :-)
Nyní je asi načase, abych představil jednotlivé hudebníky a jejich „nádobíčko". Za bicími Jarda Drápala, hrající na sadu SONOR S-class (kick 22 x 16", tomy o průměrech 8, 10, 12, 14 a 16", vše osazeno blánami REMO Emperor clear) a činely ZILDJIAN (splash 8 + 10", 16 + 18" Z-series Rock Crash, 20" A-series Earth Ride, 18" Z-series China Boy). Jeho snare je sice „obyčejný" ocelový PEARL EXPORT 14 x 6,5" bez jakýchkoli specialit typu Free-Floating a podobně, přesto ale dává rány, které „bolí" i ve vzdálenosti několika metrů! Možná je to spíš v rukách - paliček dokáže Jarda rozštípat i deset párů za koncert. Kromě toho, že je to nesmírně pohodový chlapík, s kterým se skvěle spolupracuje, a který si dovede přesně říci, co a kolik toho chce do odposlechu, obdivoval jsem velice jeho rampu zn. Gibraltar, respektive způsob, jakým ji používá: má k ní například přichycen i třínohý stojan s velkými tomy a „prefíkaně" pomocí trubky, původně sloužící jako držák tomů, i basový buben. Díky tomu je celá jeho souprava nejstabilnější a nejkompaktnější ze všech, co znám – např. mu prostě nikdy nemůže „ujíždět šlapák"! Protože se vždycky našlo nějaké šikovné místo, kam připevnit clamp, nakonec jsme všechny mikrofony s výjimkou overheadů měli uchycené přímo na bicí sadě. Kromě hraní Jarda ještě obsluhuje harddisc rekordér Roland VS-1680, na němž jsou zaznamenány podklady do některých skladeb, různé syntezátorové zvuky, smyčky a samply.
Nestor kapely - bez nadsázky legendární baskytarista Vladimír „Guma" Kulhánek patří k excelentním muzikantům, před jejichž uměním se v úctě skláním. Postupem času se dopracoval ke kombinaci aparátů, která mu dokonale „sedne" a tvoří součást jeho charakteristického soundu: Lampový předzesilovač u nás nepříliš známé americké firmy DEMETER patří dle zahraničních testů k tomu vůbec nejlepšímu, co lze v této oblasti pořídit. Koncový stupeň je naproti tomu výrobkem z dílny Jaroslava Stejskala, alias firmy LONELY, tuzemského původu je i pár na zakázku vyrobených reproboxů od Jiřího Krampery. Ty se kromě výborného zvuku vyznačují i malou vahou, neboť jsou osazeny reproduktory s NdFeB magnety. Z efektů Guma střídmě používá pouze distortion firmy DigiTech. Nejdůležitější je pro něj nástroj, kterým je buď pražcová baskytara od Petra Jurkoviče, nebo Fender fretless JazzBass.
Kytarista Jirka „Hasman" Janouch je na pódiu se svými 205 cm nepřehlédnutelný a s krásným, ale nesmírně agresivním, zvukem comba Orange OR-80R i nepřeslechnutelný. Přítomní zvukaři se shodli na tezi, že „Janouchova kytara je všudypřítomná, podobně jako vodík nebo boží láska". V roli zpěváka je totiž v protikladu ke své hře občas až příliš decentní a míváme problém jeho vokál prosadit ve zvuku nástrojů. Střídá kytary Fender Stratocaster, Epiphone Les Paul a Gibson LP Standard z r. 1978. Efektové pedály (Preamp Mesa V-Twin, Ibanez Tube screamer, Electro-Harmonix Memory Man de Luxe, Dunlop CryBaby - snad už na příští „šňůře" budou i namontované na nějakém pedal-boardu, kdo je má po pódiu neustále „honit") jsou nedílnou součástí jeho čarován. Často jsem si nebyl jist, které zvuky se ozývají z podkladu, a které dokáže naživo vykouzlit z kytary. Jirka je člověk, který nezkazí žádnou legraci – dokonce ani tehdy, když si drze utahujeme z něho, za což mu patří uznání a tímto se mu dodatečně omlouvám.
Další kytarové party hraje Roman Helcl, jinak známý především jako základní kámen formace November 2nd. Líbí se mi na něm, že se svými vesměs excelentními a drahocennými nástroji a aparáty - Gibsony (1974 Les Paul Deluxe Gold Top, SG 61’ reissue, Les Paul Jimmy Page 57’ Gold Top) a Fendery (52’ Telecaster, Telecaster Custom Shop Gold Sparkle, 56’ Stratocaster Custom Shop Relic); nádhernou vintage hlavou Marshall s boxem 1922, obojím v exkluzívní bílé kožence, dalším Marshallem, propojeným do bedny Orange (Marshally jsou modely z r. 1973 a 1974, oba boxy jsou osazeny 2x 12" Celestion Vintage 30) - zachází s příkladnou láskou a péčí. Jeho pedalboard obsahuje: MXR Dyna Comp, MXR Phase 90, Fulltone mini Deja’Vibe, Ibanez Tube Screamer TS9, Boss OD1, Visual Sound Jekkyl & Hyde (overdrive/distortion), Boss Tremolo TR-2, EHX Deluxe Memory Man a kvákadlo VOX. Romanovy znalosti (nejen) kytar a zesilovačů udivují hloubkou i šířkou záběru, povídáním s ním by spřízněná duše jistě mohla strávit mnoho hodin. Jeho trochu intelektuálštější přístup k hudbě se projevuje i v průrazné, ale především ušlechtilé barvě tónu.
Nejdůležitější postavou je samozřejmě Anna K. Jejím nástrojem je hlas, snímaný bezdrátovým mikrofonem Sennheiser Evolution G2 řady 300. Ze stejné řady je i in-ear monitor včetně použitých sluchátek, přičemž zpěvačka zpravidla používá sluchátko pouze do jednoho ucha. Do foldback monitoru se nechává dávat nejen zpěv, ale i obě kytary a akustiku a v některých pasážích i podklad, zatímco do in-earu požaduje striktně jen a pouze vlastní vokál. Často s vděčností vzpomenu na toho hodného pána od firmy Panter, který se rozhodl věnovat Anně sponzorský dar ve formě mikrofonu a „in-earů". Protože kapela hraje na pódiu značně nahlas, vokalistka má samozřejmě problém slyšet se z monitorů a tak jsou in-eary opravdu darem z nebes a nedovedu si představit, že bychom se bez nich měli obejít.
Zcela jistě se sluší zmínit i hosta – klávesistu a zpěváka „Páju" Bohatého – a jeho výbavu: klávesy KURZWEIL PC 2, vlastní kondenzátorový mikrofon Sennheiser e865 a především bezdrátový in-ear systém db technologies IEM 1100. Snad mi odpustíte, že se podrobněji nevěnuji vybavení jeho spoluhráčů z kapely Eastpark – není to proto, že bych je neměl rád: naopak jsme si myslím docela padli do oka a v průběhu turné se skamarádili, stejně přátelské vztahy máme i s jejich zvukařem Honzou „Bertíkem" Rejnkem.
Po hudební stránce rovněž nemohu jinak, než Eastpark chválit: je to podle mne jedna z mála hudebních skupin u nás, která má potenciál uspět v evropském měřítku. Zcela se totiž vymyká kategorii, kterou kdosi výstižně nazval termínem „buřtmusik" - naprosto postrádá ono trapné „cosi", podle kterého lze obvykle už po prvních deseti taktech hudby určit, že kapela zajisté pochází z našeho malého, kalného českého rybníčku. Je to prostě jakési tajemné fluidum – nevím. Zkrátka když jsem slyšel Eastpark poprvé, tak jsem si říkal: Angláni? Možná Australani? Cože – ale tohle přece vůbec nezní jako česká kapela! Z tohoto pohledu byl Eastpark pro Annu K. a její band velice tvrdou konkurencí a nastavená laťka byla v nepříjemně velké výšce... Ale protože toto je technický report, podobné úvahy sem vlastně vůbec nepatří a raději od nich dál...
Některé koncerty na turné se odehrávaly v tak malých prostorách, že jsme skutečně měli velký problém naskládat na pódium naši techniku a zároveň i nějaké hudebníky, dokonce se nám dostalo od Gumy Kulhánka poučení, že jestli si sakra myslíme, že světla jsou důležitější než muzikanti, tak že on hrát konec konců nemusí, a jestliže mu nenecháme dost místa, že se na to může ...! Extrémem byl v tomto směru klub v Příbrami a posléze (jinak velmi hezký) klub Škuner v Děčíně, kde je scéna rozměry a dispozicí určená spíše pro barové duo. I velikost PA systému jsme samozřejmě museli redukovat tak, aby byl úměrný rozměrům sálu; rozměry a dispozice pracoviště monitorového zvukaře potom byly občas vysloveně kuriózní. Příjemnou výjimkou bylo vystoupení v pražském Lucerna Music Baru, kde jsme v maximální míře využili místní kvalitní zvukovou techniku. Pouze FOH pracoviště jsme zde použili vlastní (Soundcraft MH3, efektový rack osazený: FURMAN PL-8E, YAMAHA SPX900 a SPX2000, Lexicon PCM90, T.C. electronic D-Two, 4 ks kompresorů DBX160A, 3 ks DBX166A, 3ks gate DRAWMER DS-201B, CD přehrávač DENON DN615 a grafický EQ KLARK TEKNIK DN360.)
Tak se s vámi protentokrát loučím, pokud chcete vidět více fotografií, doporučuji vám stránky www.jesa.cz a doufám, že vás co nejvíce navštíví i příští turné Anny K. v roce 2008, které bude samozřejmě ještě lepší než to letošní...
