Digitální modeling se nezastavuje a nekončí jen za šasi multiefektů. Boss přináší další krůček ve vývoji, a tak se dvěma zesilovačům, které významně formovaly kytarový zvuk i pozdější konstrukční vývoj mnoha dalších aparatur, dostalo té cti být namodelovány samostatně. Říkají vám něco pojmy jako „blackface", „silverface" a podobně?
Pokud jste neměli možnost setkat se s nimi osobně, tady je malý závdavek toho, co dovedou – dva pedály řady Legend Series od společnosti Boss. Objektem modelingu jsou opravdové legendy – 1965 Fender Deluxe Reverb a 1959 Fender Bassman.
Pro modelování zvuku Roland používá své osvědčené kompozitní objektové modelování COSM, což nemá nic společného s kosmickou technologií, ale je to snaha o souvislou, kompozitní digitalizaci celé signálové cesty daného aparátu.
‘65 Deluxe Reverb
Zesilovač Fender Deluxe Reverb přišel na trh roku 1963 a v průběhu dvaceti let se držel na špici zájmu každého, kdo preferoval - i přes nižší jmenovitý výkon (22 W) - silný, pevný a čistý tón. Nažhavené lampy Groove Tubes dělaly zázraky, a tak se kombo stalo díky své univerzálnosti jedním z etalonů pro použití jak naživo, tak pro nahrávání, přes téměř všechny hudební styly – surf-music, blues, country, jazz, soul a rock; zkrátka od „Memphis po Abbey Road". Má svůj charakteristicky čistý a křehký tón, při velkých hlasitostech zesilovač dodává „třpytivý" overdrive, který najdete jen v zakázkových aparátech.
Krabička Boss FDR-1 nás kousek k tomuto fenoménu přibližuje. I s vědomím, že nažhavené flašky jsou jakoukoliv cestou nekopírovatelné, se o jejich simulace stále více či méně úspěšně pokoušíme.
Pedál je v typickém bossovském provedení, tedy s bytelným šasi se šlapací částí, pod níž je baterie, a odsazenou částí s ovladači. Co vás zaujme na první pohled i hmat, je povrchová úprava, která je v retro stylu černé se stříbřitým efektem reproduktor kryjících látek, jenž bývávaly na starých kombech. Působí to velmi dobře a řada „Legend Series" se tímto odlišuje už na první pohled. Způsob ovládání je v principu totožný jako na předloze – kombu Fender, v kanále „Vibrato". Máme tedy k dispozici ovladač Gain, Level, Treble, Bass, Reverb a Vibrato. Ekvalizace pracuje jinak, než je zvykem u ostatních overdrivových pedálů, basy jsou plošší a zdají se mi naladěny spíše někde kolem 200 Hz, ale je to subjektivní dojem, umocněný celkovou zvukovou barvou efektu. Výšky jsou rozhodně spíše vyššími středy a velmi pozitivně vnímám, že nepřidávají šum a frekvence nad 8 kHz, ale pomáhají zvuk nabrousit a zpřehlednit, trochu jako obvod presence naladěný o něco výše. Reverb docela přesně ctí vintage barvu a zní mi velmi podobně jako v jednom stařičkém aparátu Dynacord někdy z roku 1973, takový ten kulatý měkký dozvuk; jiskrné plochy by působily asi dost uměle a to v tomto případě není žádoucí. Vibrato, tedy cyklická změna volume, se dá nastavit v cyklu dle požadovaného rytmu pedálem a nastavení je poté uloženo do paměti. Nastavení rychlosti vibrata je možné jak při zapnutém, tak při vypnutém efektu, což je myslím docela výhodné. Při aktivaci reverbu a vibrata se z vašeho aparátu line takový ten správný starý zvuk, hned vás to posune o pár desítek let zpět a ruce samy rozehrají tklivé tóny blues.
Nejvíc jsem byl samozřejmě zvědavý na zkreslení. Ačkoliv jsem pár hodně starých aparátů slyšel, s originál předlohou jsem tu čest neměl a tak si říkám, že se na tento efekt budu dívat bez nějakých zvukových „předporozumění". Nemůžete samozřejmě čekat nějaké zkreslení na úrovni kaskádových gainů moderních aparátů, o to v tomto případě vůbec nejde a navíc - na to tu jsou jiné krabičky. To, co se po otočení ovladače Gain line z aparátu, bych nazval spíše drivem než overdrivem v té podobě, jak jsme na pojem overdrive zvyklí. Je to ovšem drive velmi, velmi tlustý a natolik barevný, že tuhle krabičku nemůžete jen tak přejít bez povšimnutí. Nejdřív působí jako plochý, ale za chvíli si na tu barvu zvyknete, protože nádherně ctí vlastní témbr nástroje a charakter snímačů. Barva zvuku evokuje dřevní bluesovou muziku stejně dobře jako starý bigbít. Krásně se prodlužuje sustain zvláště ve vyšších středech, které tomuto drivu dominují. Je velmi zvláštní slyšet ten na jedné straně čistý, na druhé straně zkreslený zvuk, smíchaný dohromady a řádně „omaštěný". Při hře akordů je slyšet kompaktní drivový zvuk, samostatně velmi kultivovaný, a dobře se prosazující mezi ostatními nástroji.
Drive se skvěle chová zvláště ve spojení se singly, kdy jiskrnému tenkému zvuku dodává šťávu svými středy. Pro humbuckery a kulatě znějící kytary je výborný zvláště při akordické hře, kde je slyšitelná komprimace, tón je zpěvný a v rámci daném kopií předlohy barevný a plný. Jedna věc vám u tohoto pedálu neunikne – je opravdu potřeba mít kvalitní nástroj, který má barvu a zvuk. Zkoušeno na Strat, LesPaul Custom a Kramer. Každá z těchto kytar byla poznat, zvlášť ty rozdíly kulatého Customa a perkusivního Strata, to je paráda.
FDR-1 jsem samozřejmě zkoušel i jako „lamponakopávač". Funguje výborně, dokonce i při nastavení gainu na pedálu téměř do poloviny se drivovaný signál zesilovače nemaže a není „přeplněný". Toto je velká výhoda – na čistém kanále zesilovače lze dostat zvuk s nádechem crunche a poté při přepnutí na zkreslený kanál není třeba se obávat nějakých pazvuků způsobených dvojitým zkreslením; drive je čistý a dobře použitelný. Nemohu však s jistotou napsat, lze-li FDR-1 použít jako „třetí" kanál – myslím totiž, že se barva zvuku bude měnit s ohledem na použitý aparát. Rozhodně bych preferoval použití FDR-1 k zesilovačům s „tvrdým" charakterem zkreslení pro dotvarování tónu nebo k aparátům třídy „A", kde se spojí syrovost lampového zvuku s dřevní zvukovou barvou Deluxe. Ovšem pomineme-li tohle všechno okolo zkreslení a zůstaneme-li jen u podstaty zvuku, už samotný „čistý" zvuk pedálu s trochou reverbu a vibrata opravdu stojí za vyzkoušení.
‘59 Bassman
Kombo Fender Bassman je mnohými označováno za „matku všech zesilovačů", a ve své podstatě se jeho způsob zapojení stal předlohou mnoha dalším zesilovačům a nástupcům. Původně bylo navrženo a vyvinuto jako aparatura k fenoménu mezi baskytarami – Fender Precision Bass. Šlo většinou o model se čtyřmi desetipalcovými reproduktory a ačkoliv byl zamýšlen jen pro baskytary, velmi záhy jej objevili kytaristé a oblíbili si jej zvláště hráči blues a rocku. Dnes je tento aparát také vidět ve společnosti funky stylů a zvláště dobře vlastnosti komba obecně vyniknou s kytarami Fender – znělý dynamický barevný zvuk s tvrdým attackem a pevnými spodky. V devadesátých letech byl představen reissue model tohoto komba a Bassman je stále u kytarových fajnšmekrů oblíben pro svůj pevný a čitelný zvuk.
Pedál je, stejně jako jeho černý kolega, vyveden v obdobném retro stylu, napodobujícím tweedový vzhled komba Bassman. Nápis je však plastický a tak působí vzhled FBM-1 o něco efektněji. Ovládání je ve srovnání s předlohou mírně rozdílné. Přestože originální Bassman i „bossácký" pedál mají shodně šest ovladačů, u komba je volume a volume bright (a čtyři vstupy), kdežto u pedálu máme jedno volume a ovladač gainu je navíc. Stejně jako u pedálu FDR-1 jsou dva ovladače zdvojené. Na rozdíl od Deluxe se na panel zaměříme zprava; v této posloupnosti se tu nabízejí ovladače Level-Gain, Treble, Bass a Middle-Presence. Pokud se ekvalizace týká, ve srovnání s FDR-1 jsou možnosti obarvení zvuku bohatší, zvláště díky velmi příjemnému průběhu středů a jemné presenci, která přidává zvuku na přirozené průbojnosti a čitelnosti. Pokud ani to nestačí, nabízí pedál ještě možnost druhého vstupu – Bright In, jehož využitím se zvýrazní vyšší frekvence.
Tento Bassman má už zkreslení o poznání šťavnatější, jde o overdrive velmi ušlechtilé barvy, se sevřeným komprimovaným charakterem. Velmi se blíží zvukové charakteristice lampy, a jelikož se stále blížíme a blížíme, nemá smysl se zabývat tím, nakolik jsme se už přiblížili, ale tím, jak toto zkreslení využít. Je to velmi inspirativní crunch, plný alikvotů a kulatých středů. Přibližně do třetiny rozsahu gainu je zvuk čistý a nakřápne jen při zabrání do strun. V další třetině dostáváme skleněný crunch, který ve spojení se singly dělá fantastické funkové věci úplně sám. V konci rozsahu gainu potom dostaneme inspirativní plné nakreslení slušné sytosti, vynikající pro akordické vyhrávky, kde je slyšet každý tón, a pro ostrá sóla, zvláště ve spojení s humbuckery.
Jako driver lampového kanálu zesilovače je tento pedál stejně výborný jako jeho kolega, a snad díky presenci a středům ještě o něco lepší. Opět nic nepřidává k původnímu vlastnímu zkreslení zesilovače, spíše naopak, krásně dobarvuje a zakulacuje, když je potřeba. Pokud gain udržíte na rozumné hranici, je možné opět využít pedál jako třetí kanál a při zapnutém efektu v klidu přepnout na zkreslený kanál vašeho zesilovače.
Osobně se mi zdá, že použití obou pedálu bylo ideální s komby, která neměla vlastní zvuk dostatečně průrazný, a v případě zapojení do sestavy s reproboxem rozsvítí zejména reproduktory Celestion G 75T a Greenbackům dodá chybějící kovový charakter. U reproduktorů typu vintage je výsledek výborný, zvláště u sestavy 2x12. Prostě všude tam, kde to nemusí „pumpovat", ale kde je potřeba zpívat a vytáhnout jak sólo, tak riff. Výrobce navíc uvádí ve svém manuálu doporučená nastavení, pokud vlastníte kombo Roland JazzChorus 120, nebo jiné kombo Fender, nebo obecně sestavu hlava-stack – to vše proto, abyste dostali pokud možno nejvěrnější podobu zvuku Bassmana v každé situaci.
Ještě mě napadá – oba výrobky jsou označeny arabskou jedničkou, jako kdyby chtěl Boss naznačit, že vývoj řady Legend Series zdaleka nekončí. Pokud je to tak, máme se, myslím, na co těšit – je ještě mnoho starých aparátů, které by stálo za to vměstnat do malé krabičky. Ale nečekejte na další řadu a určitě si běžte se svou kytarou tyto dva malé krasavce otestovat.
