Basa dnes tvrdí muziku daleko výrazněji, než kdykoliv před tím. Hudební styly se velmi často dají charakterizovat právě podle toho, jak zní basová linka. Důležitý není jen rytmus, ale také barva a efekt, který se na ni nasadí. Ve zvukových modulech desítek firem se dají naprogramovat miliony basových figur, znějících naprosto neuvěřitelně.
Jsou ale případy, kdy muzikant chce hrát basu živě, na svůj oblíbený nástroj. Pokud si rád hraje se zvukem, nutně potřebuje použít efekt… mnoho efektů.
Je několik cest jak se vybavit.
Kvalita, cena, množství krabiček a jejich propojení – to všechno musíte vzít v úvahu.
Obecně se dá říct, že jednoúčelové „krabičky" jsou na tom ve většině případů lépe svou kvalitou. Můžete je řadit různě za sebe, vybrat si mezi analogem a digitálem, mezi proslulou, nebo méně známou firmou. Je to ovšem cenově náročnější. Existuje výhodnější cesta a ta se jmenuje multiefekt. Z mé ho pohledu to ještě nedávno nebylo řešení, a to ze dvou důvodů. Tak velké množství efektů pro živé hraní není třeba, a proč tedy utrácet za něco, co nepoužiji. Druhý důvod byl celkem zřetelný zvukový rozdíl mezi multi a nemulti. Samozřejmě v neprospěch multi.
Časy se změnily. Mít k dispozici více různých zvuků pro různé nálady je důležité a kvalita multiefektu (zejména populární parametr „výkon/cena") se výrazně vylepšila.
Vzhled a funkce
Po vybalení z krabice jsem spatřil velmi solidní výrobek z kovu, se sympaticky malým počtem ovládacích prvků. Dominuje mu expression pedál, který je velkou devizou, a zároveň samozřejmostí u tohoto druhu přístroje. Nečetl jsem přiložený manuál (později jsem objevil, že je velmi přehledný, ale jen pro toho kdo umí anglicky), strčil napáječ do sítě, propojil stroj s mixpultem a bylo to. BP se vám velkými písmeny ohlásí svým jménem na zeleném displeji a nabídne první zvuk. Prošel jsem hned všech 40 továrních presetů a bez jakéhokoliv nastavování jsem našel několik použitelných. Získal jsem tím přehled co BP 200 umí. Defaultně je u většiny efektů přiřazena výrazovému pedálu hlasitost (alespoň v mém případě), proto je nutné při seznamování s přístrojem vyšlápnout pedál na maximum.
Na zadní straně jsou umístěny všechny vstupy a výstupy. K tomuto řešení mám zásadní výhradu. Pokud si položíte BP ve studiu (nebo doma) na stůl okamžitě začne váš souboj s dráty. Kabel od basy se plete pod expression pedál. Stejným směrem se kroutí výstupní kabel a tak trochu i šňůra zdroje. Na pódiu se takto vnucuje zejména kabel od nástroje, pokud máte efekt před sebou a nehlídáte si neustále polohu kabelu. Jako vhodnější se mi jeví otočit vstup a výstup a všechno ostatní na levou nebo pravou stranu. To se už ale asi nestane.
Editace efektů je velmi srozumitelná. Na levé straně je sloupec s názvem efektů a pod ním tlačítko „Select" kterým se pohybujete v nabídce. Tři knoflíky ovládají tři druhy parametrů, přehledně sestavených a pojmenovaných v sloupcích nad nimi. Tlačítko „Store" úplně vpravo , slouží k zápisu upraveného a pojmenovaného zvuku do paměti.
Velkými, šipkami označenými tlačítky, se přepínáte mezi presety směrem nahoru nebo dolů. Po jednom, nebo s přidržením plynule. Přednastavení je celkem 80. Zvuky 1 až 40 jsou identické se 41 až 80. Znamená to, že prvních 40 je přepsatelných a jsou to tedy user presety. Samozřejmě, že malý počet ovládacích prvků znamená omezené možnosti v nastavení. Myslím si, vzhledem ke svým zkušenostem, že BP je určen hlavně pro živé hraní a proto je možnost nastavení jednotlivých parametrů dostačující. Ve studiu se samozřejmě také dá použít, ale tam je většinou k dispozici větší výběr kvalitních studiových efektů, zejména těch, které jsou opravdu důležité, tzn. hally, chorusy a flangery. Ostatní specielní efekty (a BP jich má k dispozici opravdu hodně, lze použít kdekoliv. Jejich zvuk je tak specifický, že není co posuzovat. Velmi sympatické je, že BP je stereo. Ve studiu to je, a na jevišti může být, výhodou. Používám i jiné multiefekty, ale ty většinou nejsou stereo.
Přístroj vyžaduje domácí přípravu. Je to nutné s ohledem na seřazení a rychlý pohyb po presetech. Ze zkušenosti vím, že potřebuji mít tak maximálně dva až tři zvuky na jednu skladbu. Je nutné si je doma připravit, a pokud možno dát za sebe do skupin tak, aby jste měli možnost mezi písničkami přejet na příslušnou skupinu. Můj osobní tip je: Dát si vždy před zvuky seřazené do určitého sledu vždy ten svůj jeden základní (třeba s halem nebo chorusem), protože v takovém případě není třeba se vždycky vracet do základní polohy. Pojmenování je jednoduché: Máte k dispozici 6 velkých písmen. V dnešní době zkratek a náhrad je to až moc.
Zvuk
Je jen jediný způsob jak dokonale otestovat zvuk jakéhokoliv efektu. Za prvé, dáte si do pultu nebo do zesilovače basu rovnou a pak přes efekt, ale ve funkci Bypass! Tady by se měl člověk rozhodnout jestli stroj chce nebo ne. Negativní stránka digitálních multiefektů, ale možná že efektů vůbec je, že mění přirozený zvuk nástroje. Pokud se vám bude zdát, že zvuk přes bypass efekt je nepřekonatelně horší, nemá cenu si ho kupovat, bude vás to vždy štvát. U BP je rozdíl skutečně malý. Je slyšet zejména na aliquotech, ale je akceptovatelný. To je vzhledem k jeho ceně skutečně super. Druhá úroveň při posouzení kvality je, srovnat bypasovaný zvuk s efektovaným. Tady jsem, po vynulování equalizeru a srovnání hlasitosti, rozdíl skoro nenašel. Basa zní nahalená a nachorusovaná stejně dobře, jako čistá přes bypass.
Zesilovačové simulace jsou velmi dobré a můžete je použít, pokud chcete měnit zvuk jinak než knoflíky na vašem zesilovači. Podle mne má každý basista svůj zvuk, a hodně o něj usiluje, proto simulace využijete spíše ve studiu, když máte znít „nějak" jinak. Za zmínku stojí fretless sound (ale ne jako napodobení bezpražcové basy!), octaver a docela dobré haly. Lépe vyzní ve stereu, takže ve studiu nebo do PA. Kompresory a ostatní dynamické varianty jsou plně dostačující. Budete-li chtít, můžete ale také znít úplně sféricky a nebasově. BP vám to umožní.
Vyloženě skvělá je přítomnost drum modulu, který má 31 samplů, a ty zní veskrze přijatelně. Můžete s nimi cvičit a bude vás to bavit. BPM je nastavitelné od hodnoty 40 do 240.
Poslední skvělou vychytávkou je možnost připojit zdroj zvuku (CD, MD, PC) přes klasické minijacky. Můžete si hrát s kým chcete, dáte si sluchátka a třeba ve tři ráno můžete „vyhulit" všechno naplno a prožívat okamžiky štěstí. Vím o čem mluvím.
Když chcete ladit, podržíte tlačítka pro pohyb po presetech (obě současně) o něco déle a máte funkci ladičky bez zvuku směrem ven. Je to užitečné na jevišti mezi skladbami. Na můj vkus je ladička příliš pomalá, ale stačí. Expression pedálu lze přiřadit jeden ze 12 parametrů a u většiny z nich lze stanovit minimální a maximální hodnotu. Vše o parametrech, jednotlivých efektech a funkcích se dočtete v dobrém manuálu, který si můžete nosit s sebou, protože je malý. jak už jsem předeslal, výhodou je, když budete umět anglicky.
Závěrem
I z recenzí na různých renomovaných webový stránkách (kromě asi dvou úchylů, pro něž je všechno špatně) vyplývá, že digitální modeling bass processor BP 200 je dobrý multieffect, a vzhledem k jeho ceně těsně pod 9 000 Kč, je to dobrá koupě. Jako klady lze hodnotit dobrý zvuk, příznivou cenu, snadnou obsluhu a množství efektů, dobré AMP simulace, přítomnost ladičky či drum modulu a JAM-A-LONG vstupu pro externí zdroj zvuku. Osobně mi přišly nevhodně umístěné vstupy a výstupy, trochu zaostává pomalejší ladička a občasné slyšitelné praskaní při plynulé změně parametrů expression pedálem (nic z toho není až tak důležité). Manuál je prozatím pouze v angličtině.
Pro testování byla použita byskytara Warwick Corvette FNA Jazzman a combo Warwick CCL 210.
