Schecter Hellraiser C-8

Osmistrunná elektrická kytara
Distributor: 
Cena: 
30 000,00 Kč

Když ve druhé polovině 90. let začaly získávat na popularitě sedmistrunné kytary, zdálo se, že to je maximum, co může tento nástroj nabídnout. V posledních několika letech, se však ukazuje, že tomu tak docela není. Začalo to nenápadně – nejdřív se objevilo pár zakázkových nástrojů a prototypů, uběhlo pár let a dnes, zatímco první sériově vyráběné sedmistrunné elektrické kytary Ibanez Universe slaví 20 let na trhu, tu máme úplně novou třídu kytar, familiérně označovaných jako „osmičky“.

Pomineme-li, že například v jazzu se takový typ nástroje (podobně jako tomu bylo u sedmistrunných nástrojů) dá vystopovat už nějakou dobu nazpět, jde o fenomén, který se v moderním rocku či spíše metalu viditelněji objevil (pokud se nepletu) zhruba v období vydání alba Nothing švédských Meshuggah, kdy šlo ještě o zakázkové kousky. Poté se v této oblasti začala angažovat firma Ibanez, která první prototypy připravila právě pro Fredrika Thordendala a Martena Hagstroma ze zmíněné kapely. Zmíněný výrobce nedlouho na to uvedl na trh také první sériové kousky a nový trend byl na světě. K jeho propagátorům patří třeba i Dino Cazares z Fear Factory/Divine Heresy, ale začínají se objevovat i v rukou různých progresivně laděných instrumentalistů typu Tonyho MacAlpina. A s rostoucím zájmem umělecké veřejnosti v poslední době reagují také další výrobci, zejména ti, kteří některé z řad svých kytar cílí na moderně orientované a metalové hráče. Patří k nim zejména ESP/Ltd a také firma Schecter, jejíž kousek spadající do této kategorie se nám právě dostal k testu. Patří do řady kytar Diamond – Hellraiser a nese označení C-8. Upřesněme ještě, že bavíme-li se zde o více než šestistrunných kytarách, pak tím rozumíme nástroje, u nichž další struny navíc rozšiřují rozsah nad rámec běžného nástroje, konkrétně do basů (zatímco třeba u dvanáctistrunné kytary jsou přidané struny laděny stejně nebo o oktávu výše než šest základních). Jestliže sedmistrunná kytara má při standardním ladění (E je k sedmé basové struně laděno do kvarty) rozsah do H či, jak se dnes stále častěji používá, do B, pak osmistrunná přidává osmou basovou strunu naladěnou do F#.

Design

Základní vlastnosti kytary z větší části vycházejí právě z konceptu řady Hellraiser, což je označení pro celou škálu kytar různých tvarů a počtu strun, které mají určité společné prvky z hlediska designu a vybavení či osazení. Základní tvar těla kytary vychází z klasického Stratocasteru, ale podobně jako všechny kytary Schecter s označením C má vyklenutou horní desku, což mu dodává elegantní vzhled, který podtrhuje kresba obláčkového javoru umístěná na hlavním kusu z mahagonu. V místě spojení s krkem je pak klenutí trochu vybráno, což částečně i usnadňuje přístup k nejvyšším polohám hmatníku, a stylový vzhled podtrhuje i mírné vybrání pod potenciometry hlasitosti a tónové clony. Toto tvarování těla však neumožňuje poskytnout kytaristovi vybrání pro pravou ruku. Kytara je vyráběna v pěkném provedení v barvě Black Cherry, tedy v transparentní tmavě červené či rudé barvě, pod níž krásně vyniká javorová kresba. Podle webu výrobce by měly být v budoucnu dostupné také modely v lesklé bílé a černé barvě – ale námi testovaný kousek je pro oko každopádně nejpůsobivější. Krk kytary je vyroben ze tří kusů mahagonu, na němž je umístěn tmavý palisandrový hmatník. Krk je lakovaný (opět v transparentní červené) a lepený, hlava ve tradičním tvaru kytar Schecter, kdy jsou ladicí mechaniky rozloženy po čtyřech na každé straně, je na horní části opět provedena v designu těla, tedy s javorovou kresbou. Krk je výrobcem označován jako ultra access s dobrou přístupností vyšších poloh na hmatníku a nutno říci, že je poměrně masívní. Je to dáno jak jeho větší šířkou kvůli přidané struně, konkrétně 54 mm na nultém pražci a 76 mm na 24. pražci, tak celkově větší masou dřeva, která drží tah osmi strun. Pražce jsou naproti tomu z mého pohledu relativně malé (X-Jumbo), rozsah kytary je přitom dvě oktávy, tj. 24 pražců. Nultý pražec je vyroben firmou Graph Tech z materiálu Tusq (umělá slonovina). Nastavení výztuhy krku je možné po odejmutí krytky na hlavě. Co je ale asi nejpodstatnější, délka menzury je 26,5“, tzn. aktivní délka struny je o znatelně větší než u běžných elektrických kytar. To výrazně ovlivňuje kvalitu tónu a intonaci zejména při hře na basových strunách – na tradiční 25,5“ kytaře už by bylo poměrně problematické na osmou strunu hrát. Celému designu kytary dává šmrnc elegantní vykládání z abalonu, které obepíná tělo a hlavu kytary. Značky na hmatníku jsou provedeny ze stejného materiálu ve tvaru tzv. gotického kříže. Kytara působí po stránce designu velmi luxusním a profesionálním dojmem, vše je dotaženo do nejmenších detailů, ale zároveň se jeví robustní a spolehlivá. Příjemným překvapením bylo, že navzdory prvotnímu dojmu není nijak extra těžká.

Hardware

Hardware kytary je vyveden v černém chromu, což pěkně zapadá do vzhledu nástroje. Pevná kobylka od firmy Hipshot se skládá z odlitku, na němž je umístěno osm kamenů pro nastavení intonace a výšky každé z osmi strun. Struny pak procházejí celým tělem a jsou ukotveny v jeho spodní části. Hellraiser je vybaven moderními zamykatelnými ladicími mechanikami (nesou označení Schecter), což ušetří spoustu času při výměně strun, neboť pro upevnění a naladění struny stačí jen jedna nebo necelá jedna otáčka struny kolem kolíku. Elektrickou část tvoří dvojice aktivních snímačů EMG Active 808, které lze chápat jako klasické snímače EMG adaptované pro větší počet strun. Jde o určitý standard mezi modely pro metal, hardcore a přidružené styly. Na horní desce těla najdete v klasickém umístění pod snímači trojici potenciometrů, dva pro ovládání hlasitostí obou snímačů a společnou tónovou clonu. Pro volbu kombinace snímačů je zde třípolohový přepínač. Ve spodní části těla najdete tradiční plastovou krytku, která chrání přístup k elektronice a kromě toho ještě zvlášť krytku 9V baterie pro aktivní snímače. Tu lze odklopit pouze rukou bez šroubováku, což je velmi praktické.

Hratelnost

Jak se na Hellraiser C-8 skutečně hraje? Začněme tím, že kytara je z továrny osazená sadou strun o tloušťkách .10 - .13 - .17 - .30 - .42 - .52 - .64 - .74 značky D’Addario. Je patrné, že kytara předem přichází s tlustšími strunami než běžné nástroje (obvykle jsou dodávány se sadami devítek), neboť si o to říká delší menzura. Je samozřejmě otázka, jaké struny kdo preferuje, každopádně použitá sada byla vyhovující. Struny zde při dané délce hmatníku nabízejí dobrý poměr mezi napětím struny a pohodlím během hry, přičemž basové struny jsou ještě silnější než v běžných desítkových sadách. Počítejte s tím, že v současnosti si z obvykle nabízených sad speciální osmistrunnou asi nevyberete (vyjma originální sady Schecter Decimators by D´Addario, dostupné u distributora značky). Kytara byla dobře seřízená, přičemž dohmat byl nastaven trochu výše, aby basové struny příliš nedrnčely o pražce. Se svým širokým hmatníkem působí kytara dojmem, že nebude úplně snadné ji zvládnout, ale opak je pravdou. Přestože krk je nejen široký, ale i poměrně masivní, je ve skutečnosti velmi pohodlný a v ruce sedí velmi dobře a i středně velká ruka si s ním dobře poradí. Nepočítejte ale třeba s tím, že byste palcem obejmuli celý krk, pokud jste na to zvyklí, budete se muset naučit držet palec uprostřed krku. Je samozřejmě třeba brát v potaz, že zde platí některé specifické principy hry. Ve vyšších polohách ve stoje už dost dobře nedosáhnete až na sedmou či osmou basovou strunu a naopak pražce jsou díky delší škále trochu dále od sebe, což pocítíte v nejnižších polohách, kde některé náročnější horizontálně rozšířené hmaty (akordy s přidanou sekundou/devítkou atd.) už zřejmě nezvládnete. Struny samotné jsou trochu blíže u sebe než u většiny šesti, potažmo i sedmistrunných kytar, ale na to si lze zvyknout poměrně rychle. Dostupnost nejvyšších poloh je díky dobře tvarovanému spojení krku s tělem velmi dobrá. Jelikož tělo nemá žádné vybrání pro pravou ruku, může vás zejména při vyšším zavěšení kytary tlačit – je to však otázka zvyku a stylu a ne každému to bude vadit (ostatně takový Les Paul také žádné vybrání nemá a málokdo si posledních 50 let stěžoval).

Zvuk

Už při hře nasucho je patrné jedno – delší menzura má na zvuk velmi zásadní vliv. Tento dojem jen umocnilo zapojení nástroje do aparatury. Větší délka struny v kombinaci s mahagonem se projevuje v temnějším tónu a podstatně výraznějších a důraznějších basech, a to nejen na struně F#, ale také H a E. Důkladná konstrukce se pozitivně odráží i na sustainu. Když si k tomu připočtete zvukové možnosti aktivních snímačů EMG, dokážete si možná představit, že výsledný zvuk je opravdu pořádná masáž, ovšem bez zbytečné ztráty konkrétnosti. Naopak větší menzura se projevuje ve větší konkrétnosti a čitelnosti tónů v akordech i linkách hraných na jedné struně. Délka hmatníku je dostatečná na to, aby při riffování na basové struně F# neustále neujížděla intonace. Čistota hlubokých tónů je při trochu kontrolované hře pravou rukou velmi dobrá. Platí však, že osmička se hodí pro určitý styl hry. Osmá struna se dá nejefektivněji využít zejména při různých HC/math/death metalových riffech hraných jen na samotnou strunu – už samotná fyzika způsobuje, že například kila (tj. kvintové akordy) hrané na osmé a sedmé struně už budou vždy znít poněkud nekonkrétně a zahuhlaně, ať budete s korekcemi aparátu kroutit, jak chcete (možná by to bylo lepší u kytary s menzurou cca 30“, s čímž se lze setkat pouze u zakázkových kusů nebo dražších kytar specializovaných značek). Snímače poskytují zvuk na úrovni jak pro rytmickou, tak sólovou hru. Jsou slušné při čistém či crunchovém zvuku, ale nejvíce pochopitelně vyniknou při použití moderního high-gainového aparátu jako Peavey, Engl nebo Mesa Boogie a bedny, která dobře hraje v basech. Zvuk se v dobrém slova smyslu vyznačuje všemi běžnými atributy, které si můžete spojit se jménem EMG. Je bohatý na harmonické a pěkně hustý. Ve spojení s konstrukcí kytary je však zvuk ještě více heavy či těžkotonážní, než jaký tyto snímače poskytují na běžných podladěných kytarách. Naproti tomu Schecter dobře hraje i ve vyšším frekvenčním spektru, takže se prosadí v mixu, a chová se dobře i při sólech včetně přepnutí na snímač u hmatníku, kdy aktivní elektronika poskytuje například skvělou reakci na legátovou hru, podporuje i sustain a v případě potřeby pěkně přechází do vazby. Jelikož jsou snímače dostatečně dále od sebe, je pěkně patrný přechod od kobylkového k tomu u krku. Díky mahagonovému dřevu je ale silnou stránkou kytary rozhodně zejména masivní tón při rytmické hře. Samozřejmě mají snímače i své mouchy, a to především nižší dynamiku a pro někoho možná až příliš metalový zvuk s méně výrazným středním pásmem. Jde však o určitý standard na trhu, takže není třeba pitvat všechny výhody a nevýhody. Poměrně otravný je ale fakt, že hlasitost kobylkového snímače, který bývá „v rámci žánru“ nejpoužívanější, je umístěna uprostřed mezi hlasitostí snímače u krku a tónovou clonou, takže manipulace s ní je méně pohodlná a intuitivní (čistě subjektivně – rychleji jsem si zvykl na osmou strunu než na tento potenciometr hlasitosti uprostřed). (Pozn. distibutora: Firma Schecter podle posledních informací připravila redesign elektroniky, kde je tato věc prioritně řešena.) Abychom získali i názor zvenčí, zeptali jsme se na krátké zhodnocení specialisty na podladěné kytary a extra silné struny Ríši Kocourka z Melancholy Pessimism: „Na kytaře si nejvíce cením příjemného a pohodlného krku a toho, že s delší menzurou se perfektně chová v hlubších polohách. Celkově je velice pěkně zpracovaná a skvěle se na ni hraje. Vadí mi pouze to, že tělo nemá vybrání pro pravou ruku. I když zvuk je velmi dobrý, na můj vkus je trochu plochý, osobně bych preferoval snímače Seymour Duncan Blackouts, které mají podle mého názoru výraznější středy.“ Tady určitě stojí za zmínku, že v sérii Blackjack ATX nabízí Schecter také osmistrunnou alternativu se zmíněnými „Blackouty“, které poskytují vymoženosti aktivní elektroniky s odlišným charakterem zvuku. Celkově nás kytara po herní stránce velmi příjemně překvapila – na druhé straně však toto překvapení nebylo až tak velké pokud zvážíme, že většina jejích atributů připadá na vrub vysoké kvality a perfektní konstrukce kytar Schecter Diamond/Hellraiser.

Zhodnocení

Osmistrunné kytary jsou momentálně stále ještě nový a neokoukaný fenomén, a přestože se v posledních letech dočkaly sériové produkce, stále se jedná o na pultech obchodů zřídka vídané kousky. Rozhodně jsou to nástroje, které mají své kouzlo, ale nutno říci, že je nevyužije každý, vždy se asi bude jednat o určitý extrém. Obecně vzato se hodí spíše pro modernější, agresívnější styly hudby, čemuž také odpovídají dnes nabízená osazení elektronikou. Kytara Schecter nabízí neskutečně hutný zvuk ideální pro HC a metal nejtěžšího kalibru, ale i dostatečně čistý a konkrétní tón pro progresivně laděné kytaristy a jako taková potenciální zájemce určitě nezklame. Když vezmeme v úvahu příznivou cenu a kvalitu provedení, je naše hodnocení velmi pozitivní. Stačí dát rukám a hlavě trochu času, aby se vyrovnaly s jednou strunou navíc, a můžete vyrazit na pódia a nechat ostatní žasnout.