Obecný popis
Mikrofony d:fine jsou hlavové mikrofony, které lze upínat pomocí speciálního ušního háku za jedno nebo obě uši. Každý mikrofon d:fine je sestaven z vlastního mikrofonu upevněného na mikrofonním raménku, ušního háku a kabelu. Raménko mikrofonu je polohovatelné a je možné jej mírným prohnutím lehce přizpůsobit zakřivení tváře. S ušním hákem je spojeno pomocí důmyslné kolejničky, která umožňuje posun v rozsahu asi 4 cm. To je vlastnost, které si velmi cením především v situaci, kdy jeden mikrofon používá více lidí s rozdílnými obličejovými proporcemi. Je to výborné řešení. Vlastní mikrofon je možné také z kolejničky zcela vysunout, potom lze odpojit kabel od mikrofonu. V případě závady, která vznikne na kabelu nebo na konektoru, lze poškozený kabel snadno a rychle vyměnit, což považuji za velmi praktickou vlastnost. Určitě je totiž levnější pořídit nový kabel, než kupovat celý nový mikrofon. S podobným řešením jsem se setkal na mikrofonu E6 od Countrymanu, ale v případě mikrofonu d:fine se konektor nachází hned za ramínkem mikrofonu ještě před ušním hákem. Výhoda tohoto řešení spočívá v tom, že konektor je souosý, tudíž lze raménko mikrofonu otáčet podél osy. Díky tomu je možné jednoušní variantu mikrofonu d:fine lehce a rychle předělat na levou nebo pravou stranu. Taková vlastnost se v divadelním provozu velmi hodí například v situaci, kdy je ve scénáři předepsána skutečná facka. Mikrofon lze snadno umístit na tu stranu tváře, na kterou není rána vedena. Ovšem dojde-li na nekontrolovatelné fackování, nepomůže ani toto důmyslné řešení. (Poznámka redakce: Mimochodem, i v takovém případě si v DPA vědí rady a prodávají i verzi s kratičkým, jen 4 cm dlouhým, raménkem.) Vlastní drobné rameno mikrofonu je doplněno kónickým, pryžovým, průhledným talířkem, zvaným v originále „sweat stop“. Jeho úkolem je zabránit kapénkám potu ve stékání po raménku a následnému průniku do těla mikrofonu, v němž je umístěna vložka. Ve světle reflektorů se všichni herci tu více tu méně potí, a tak výrobce musel myslet také na to, jak předejít „zalití mikrofonu“ a tím způsobené ztrátě srozumitelnosti.
Ušní hák mikrofonu je vyroben z kompozitního materiálu obtížně identifikovatelného složení. Výrobce prohlašuje, že díky své konstrukci je vhodný pro všechny velikosti uší. Kovová kolejnička je pevně spojena s pryžovým hákem, uvnitř kterého je ještě kvůli tuhosti vloženo, pravděpodobně, speciálně tvarované ocelové pérko, jehož úkolem je udržet mikrofon bezpečně na místě (mikrofon sám váží necelých devět gramů, takže není zapotřebí velké síly). Na první pohled se mi zdá, že výroba takového ušního háku musí být jistě technologicky náročná, obzvlášť vezmeme-li v potaz, že pružinka musí mít stejnou přítlačnou sílu bez ohledu na velikost ušního boltce herce. V případě obouušní varianty mikrofonu d:fine je celá sestava doplněna samozřejmě druhým hákem a hlavovým můstkem v podobě polohovatelné pružné ocelové struny, která obě části spojuje. Způsob provázání obou částí struny mi asi nejvíce připomíná rybářskou spojku, jakou si rybáři navazují vlasec. Celý systém se tak snadno přizpůsobí velikosti hlavy umělce. Zajímalo by mne, jestli jde spojení struny a samotného háku nějak rozebrat. Pokud ano, šlo by pořídit obouušní variantu a v případě potřeby si z ní vytvořit jednoušní verzi, i když i tady zůstává „oficiální“ možnost dokoupit jeden jednoušní držák navíc (prodávají se i zvlášť).
Jako u většiny miniaturních mikrofonů DPA je kabel mikrofonu zakončen inovovanou verzí konektoru MicroDot (loňská inovace spočívá v systému „ClickSafe“ s mechanickou západkou proti povolení) a pro propojení s mikroportovým vysílačem je nutné použít příslušnou redukci. V mém případě to je redukce na Sennheiser G2 s konektorem 3,5 mm jack, což v nabídce redukcí DPA (firma jich nabízí 34 druhů pro různé typy vysílačů) odpovídá redukci DAD- 6034. Toto řešení kromě univerzálnosti skýtá i možnost přímého připojení do mixu standardním XLR (redukce DAD6001BC), což se může hodit na různé „sedací“ panelové diskuse, kde není nutné použít bezdrát. Kabel mikrofonu, standardně dlouhý 1,3 m, je vybaven černým plastovým kolíčkem s logem DPA. Kolíček slouží pro přichycení k límci košile tak, aby neopatrnou manipulací s kabelem či vysílačem nemohlo dojít ke stržení mikrofonu a kabel netahal za ušní hák. Ostatně i výraznější vychýlení a tedy změna pozice mikrofonu by obzvlášť v případě směrové (kardioidní) verze mohlo mít neblahý vliv na barvu zvuku.
Mikrofony d:fine jsou dodávány v elegantním stylovém pouzdře, které poskytuje dostatek prostoru pro uložení mikrofonu a bohatého příslušenství. Společně s mikrofonem najdete v balení tři molitanové windscreeny, pět barevných dentifikačních kroužků, a jako šikovnou vychytávku také výrazně červený chránič mikrofonu při líčení (ještě jej měl výrobce opatřit červeným práporkem „Remove before flight“).
Technický popis
DPA má ve svém katalogu celkem devět variant mikrofonu řady d:fine. Na první pohled se liší délkou raménka mikrofonu. Ta se pohybuje v hodnotách 40, 90, 100, 110 a 120 mm, takže velikostí vyhoví jak extrémně malým, tak obřím hlavám. Dalším kritériem výběru je směrová charakteristika. Mikrofony d:fine jsou dostupné nejen s tradiční kulovou, ale také se stále vyhledávanější kardioidní směrovou charakteristikou. Zajímavostí je, že vzhledově jsou obě vložky prakticky stejné velikosti (jeden by očekával, že směrová vložka musí být výrazně větší). Kdyby nebyly jednotlivé typy směrové charakteristiky znázorněny symbolem přímo na mikrofonní vložce, člověk by mikrofony od sebe prakticky nerozeznal (tedy pokud by nevěděl, že směro-vá verze má ještě jednu sundávací kovovou mřížku navíc). Také je možné vybírat podle barvy. DPA ve své paletě nabízí pleťovou (pro bělochy), černou (pro černochy), hnědou (pro mulatky) a limetkově zelenou barvu (...možná pro vodníka v Rusalce).
Frekvenční rozsah uvádí výrobce od 20 Hz do 20 kHz, dynamický rozsah u kulové charakteristiky je 97 dB, u směrové verze to je 95 dB. Maximální akustický tlak, jaký mikrofony d:fine zvládnou, je úctyhodných 144 dB. To se na první pohled může zdát zbytečně mnoho, ale musíme si uvědomit, že mikrofon bývá velmi blízko zdroje zvuku (úst interpreta) a některé školené operní pěvkyně se do svého forte do-káží pěkně opřít. Citlivost udává výrobce hodnotou 6 mV/Pa, což je standardní střední citlivost miniaturních mikrofonů.
Z hlediska technologie nesou mikrofonní vložky označení pre-polarized, z čehož vyplývá, že jde o elektrety. Obecné povědomí praví, že elektrety mají problém se stárnutím a tím i se ztrátou citlivosti, ovšem na tento problém u DPA (Brüel & Kjaer) zareagovali vývojem technologie, kterou nazvali pre-aging. Jde o proces jakéhosi předstárnutí, jehož výsledkem je, že zákazník dostane stabilní mikrofon, který vlivem času neztrácí nic ze své kvality. Stejnou metodu využívali měřící mikrofony Brüel & Kjaer, což je mimochodem takřka mateřská společnost firmy DPA.
Vlastní test
K testu jsem měl zapůjčený jednoušní d:fine s kulovou směrovou charakteristikou a dvouušní verzi s kardioidní směrovou charakteristikou. Vzhledem k tomu, že v našem divadle provozujeme bezdrátový systém Sennheiser Evolution G2 o celkovém počtu 16 kanálů, disponujeme řadou typově odlišných mikrofonů. To mě vedlo ke srovnání s řadou d:fine. Snažil jsem se porovnávat mikro-fony se shodnou směrovou charakteristikou.
Jako první jsem porovnával d:fine s kulovou směrovou charakteristikou. Za soupeře jsem mu vybral Sennheiser MK2 Gold a Countryman B3. Ještě musím dodat, že z těchto mikrofonů má pouze DPA d:fine ušní konstrukce. Proto jsem porovnával pouze zvuk. Aby srovnání bylo co nejobjektivnější, umístil jsem mikrofony do stejné pozice. To znamená asi 1,5 cm nad koutek úst. Sennheiser produkoval tenký zvuk, ve kterém bylo velké množství sykavek. Oproti tomu d:fine poskytl zvuk s výrazně silnějším signálem. Frekvenční spektrum bylo bohatší a barevnější. Po nepříjemných sykavkách nebylo ani památky, přesto zvuk nezněl tupě. Když došlo na srovnání s B3, opět se mi líbil více zvuk d:fine (přestože B3 poskytl zajímavější zvuk než MK2, čímž myslím větší frekvenční rozsah a více nižších středů). Ale oproti d:fine chyběla jistá brilance.
Ve druhém kole jsem porovnával mikrofony s kardioidní směrovou charakteristikou. Tady jsem měl možnost poměřit d:fine s Countrymanem E6 a DPA 4088. Toto srovnání je o to zajímavější, že všechny mikrofony jsou vyráběny jako headsety. E6 měl slabší signál a zvuk byl proti d:fine znatelně plošší. Opět se ukázalo, že d:fine poskytuje výrazně bohatší zvuk se silným signálem. Z hlediska konstrukce nabízí d:fine lepší uchycení, možnost posuvu v podélné ose (díky kolejničce) a možnost snadného a rychlého předělání pro upevnění na druhou tvář. Jako nevýhodu E6 vidím ještě přítomnost zenerové diody v konektoru. Možná je to jen v případě systému Sennheiser G2, ale rozhodně to komplikuje servis. Nakonec jsem si nechal srovnání DPA 4088 s DPA d:fine. Tohle srovnání bylo asi nejvíce těsné. Bylo znát, že oba mikrofony mají stejný původ a že oba poskytují kvalitní zvuk. Je ale na- snadě, že jsou mikrofony d:fine o generaci dále. V celkovém pohledu je tak pro mne d:fine jednoznačným vítězem. Kvalitu zvuku jsem posuzoval na mikroportovém systému Sennheiser G2. Jako FOH mix mi posloužila konzole Midas Verona 320 a výsledný zvuk jsem poslouchal na reproboxech Meyer Sound UPJ1P.
Pro praktický test d:fine v „bojových“ podmínkách jsem v našem divadle našel dostatek příležitostí. Mikrofony jsem nasadil do baletních představení Periférie, Harald a Louskáček. V těchto představeních jsem d:fine použil na zvučení mluveného slova a zpěvu. Výsledek byl luxusní. Trochu mě překvapila verze s kulovou charakteristikou svou odolností vůči zpětné vazbě. V našem divadle máme reproboxy umístěné trochu nešťastně za forbínou. Proto je potřeba v některých situacích dávat pozor na zpětnou vazbu. Model d:fine se směrovou charakteristikou je na tom ještě lépe. Skutečná zátěžová zkouška nastala v našich muzikálech Balada pro banditu, Sugar a Zpívání v dešti. V posledních dvou jmenovaných muzikálech jsem d:fine použil pro náběry hlasů herců v hlavních rolích. Mikrofony d:fine fungovaly naprosto skvěle, velmi dobře se mi s nimi pracovalo. Mají příjemný sametový zvuk a naopak nemají tendenci zvýrazňovat sykavky. Další výhodou je to, že poskytují silný signál na výstupu. Své dojmy a úsudky jsem konfronto-val nejen se svými kolegy zvukaři, ale hlavně i s umělci. Ti mi sdělili své názory na to, jak se jim s d:fine zpívalo. Většinou se shodli na tom, že d:fine, zejména v obouušní verzi, je na hlavě velmi stabilní, takže po několika minutách na mikrofon zcela zapomněli. Jediné, k čemu měli umělci výhrady, byl černý plastový kolíček, který má za úkol přichytit kabel k oděvu, aby netahal za mikrofon. Kabel totiž v kolíčku trochu klouže a možná by stálo za to zamyslet se nad tím, jak případný další model s podobným uchycením vyřešit lépe. Je to vlastně jen drobnost. Variabilitu a snadnou manipulaci si velmi pochvalovaly také naše portařky, tedy děvčata, která se starají o lepení mikrofonů a vydávají mikroporty umělcům během představení. Velký úspěch u nich sklidily mikrofony d:fine za promyšlený způsob uchycení, tj. bez nutnosti jakéhokoli lepení.
Koupit či nekoupit? To je oč tu běží!
Jako už tolikrát, opět přede mnou leží obvyklá otázka. Osobně si myslím, že mikrofony d:fine jsou tím nejlepším, co lze v tomto sortimentu pořídit. Mají výborný zvuk a celý systém uchycení je velmi variabilní. Drobným negativem by mohl být umělci zmíněný plastový kolíček, ale to mě, velmi zvukařo-centricky řečeno: nijak nezatěžuje. Proto dávám mikrofonům d:fine jednoznačně palec nahoru. Pokud by čtenáři měli o d:fine zájem, určitě doporučuji domluvit se s českou distribuční firmou (Audiopro s.r.o.) na zápůjčce za účelem testu. Rádi vám vyjdou vstříc – a kromě toho vám ochotně zodpoví i další případné otázky, které vám můj test třeba nezodpověděl. Ještě bych rád upozornil na stránky výrobce: www.dpamicrophones.com, kde najdete podrobné informace o jednotlivých mikrofonech včetně instruktážních videí.
Mikrofonům značky DPA patří můj obdiv. Rád s nimi pracuji. Po famózních mikrofonech 4088 a 4099 je i d:fine více než jen důstojným nástupcem. Je pravdou, že pro oblastní divadla jsou poněkud dražší, jsem však přesvědčen o tom, že jeden či dva kusy pro sóla či hlavní role každé divadlo, kde to myslí se zvukem vážně, jistě zvládne. Já sám pořízení několika d:fine zvažuji. Za rok nás čeká nový muzi- kálový titul, tak uvidíme. Nebo spíš uslyšíme..?
