Framus Panthera Pro

Elektrická kytara
Autor: 
Cena: 
39 571,00 Kč

Kvalita, preciznost, dobrý vkus, solidní materiály – takhle bych alespoň já charakterizoval ve zkratce kytary německé stáje Framus, které patří na trhu s nástroji k tomu (nej)lepšímu, co si muzikant může pořídit. V dnešním testu se podíváme pěkně zblízka na levnější kousek (u Framusu „levnější” začíná zhruba na třiceti), kterým je nástroj z modelové řady Panthera – a sice Panthera Pro v povrchové úpravě Amber Oil.

Na pohled

Jedná se o klasický single cutaway, tedy plné tělo s jedním výřezem, dva „hambáče”, dva potenciometry Volume a Tone, 3polohový páčkový přepínač, pevná kobylka a ladící mechanika. Jednoduché a účelné.

A teď trošku podrobností. Tělo nástroje je vyrobeno z mahagonu, klenutá vrchní deska pak z javoru. Krk je šroubovaný („bolt-in”), zhotovený z ovangkolu a osazený palisandrovým hmatníkem s 22 jumbo pražci. (Kdo byste chtěli kvalitnější dřevo, jak je ctěná libost, ale museli byste pár „litránků” přihodit...) Šířka krku na nultém pražci je 42 mm, na dvanáctém potom 52.5 mm, rádius zakulacení krku je 12”.

Jak už asi mnozí z vás víte, všechny krky kytar Framus a pražce na nich jsou seřízeny pomocí technologie Plek, což v praxi znamená, že (cituji z www.framus.de) „daný krk je precizně změřen ve 132 bodech (22 pražců), tedy ve všech možných herních polohách. Tento proces probíhá na pečlivě namáhaném krku, kdy řízené namáhání přesně simuluje tah strun. Do výpočtu je tedy zahrnut stejný tvar krku jako při napnutých strunách. Výsledný proces nastavení krku, na rozdíl od obvyklých technologií, spočívá v individuálním zpracování každého pražce přesně podle výsledků měření. Profil pražce je tedy zachován i po dokončovacím procesu. Výsledkem je perfektně definovaný profil hmatníku, poloha pražců, definované chování strun a optimální komfort hry.” Konec citace! Nutno dodat, že pověst nelhala a německá preciznost a přesnost (pražce jsou zabrušovány s přesností na 1/100 mm) si zde jednoznačně zaslouží pochvalu a spokojené zamručení „mrrrrrr”.

Ladící mechaniky Framus jsou osazeny po obou stranách hlavy (2x3), kobylka je dvoudílná typu Tune-o-matic, vše v chromu. Snímače v chromovaných krytkách už tradičně obstaral Seymour Duncan a jde o oblíbenou dvojici humbuckerů často montovaných do různých kytar. U krku je to tedy model SH-1 a u kobylky jeho drsnější brácha SH-4 (označovaný také jako SH-4 JB – Jeff Beck.) Přepínač snímačů dále rozebírat nebudeme. U potenciometrů doplním jen to, že Volume potenciometr disponuje také možností „push-pull”, čili jeho potáhnutím nahoru rozepnete cívky humbuckerů. Druhým potenciometrem klasicky ovládáme tónovou clonu, jak je zvykem. To by stran popisu myslím stačilo, snad ještě zmíním bezpečnostní úchyty na pás. Veškeré další drobnosti jsou patrné z fotografií.

Na dotek

Kytara velmi dobře padne do rukou, vše je perfektně začištěné, veškeré spoje dokonale sedí, nic se nehýbe ani neviklá. Zkrátka „světla svítí a stěrače stírají”. Mahagon v těle je poznat na váze kytary. Dělá to rovná čtyři kila, ale dá se to v pohodě unést. Nástroj je dobře vyvážený, budí pocit pevnosti a jistoty, že se do něj můžete při hře bez obav opřít. Povrch těla je velice příjemný na dotek. Mně osobně připadal tak nějak „vzdušný”. Ruka se na něj zkrátka nelepí a nemá ani tendenci se potit (poznámka autora: ruce mám umyté, není mi horko a daně mám zaplacené). Takhle řečeno to zní asi divně, ale až si sáhnete, možná budete mít za stejných okolností podobný pocit.

Nasucho kytara zvoní a cinká, vrchní deska z javoru dělá své. Hra je pohodlná všude na hmatníku, snad jen na posledních pražcích je třeba trochu úsilí. Pražce jsou perfektně začištěné a hladké, radost vytahovat struny! Tady snad jediná připomínka. Já osobně bych zajásal, kdyby Framus místo devítek natahoval na kytary alespoň desítky struny, devítky jsou totiž už „blátivé a uprskané”. Dohmat i oktávy jsou už z výroby bez nutnosti dalšího zásahu a tak už bez dalších cavyků „ke strojům”!

Na poslech

Čistý zvuk
Začneme na kobylkovém snímači. Dává opravdu hodně silný signál, jeho zvuk je lehounce roztřepený a „nakopnutý", čili žádná sklínka á la Fender, spíš takový malý agresor. Není divu, SH-4 je snímač z kategorie „hot rod", jehož doménou je agresivní a průrazný střed, jasné výšky a hutný, ale střízlivý bas. Sustain je pěkně dlouhý a při plném akordu slyšíme doznívat všechny struny současně. Pokud rozepneme cívky humbuckeru, hlasitost zvuku spadne tak o půlku dolů a rázem máme čitelný cinkavý zvuk klasického singlu. Tenhle zvuk mi ale přijde už hodně suchý.

Mezipoloha
Oba snímače současně znějí barevně, středy se zatlumí. V důsledku toho mírně povystoupí nižší frekvence nad nimiž zvoní výšky, které oproti snímači u kobylky znějí příjemně křišťálově. Při hře na jednotlivých strunách uslyšíte příjemný dřevní „klofanec". Po přepnutí za hry z kobylkového snímače do mezipolohy budete mít možná pocit, že zvuk je zastřený a jakoby ztrácí dech, což je ale dáno právě nadupaností SH-4 a velikým zvukovým rozdílem mezi těmito polohami. Nicméně se mi celkově zvuk nástroje jeví harmonicky o něco chudší než u nástrojů obdobné konstrukce, kterým byl ale dopřán mahagonový krk. Mám pocit, že ovangkol v krku je jakýsi „vzpurný". Je to ale opravdu JEN dojem, který může být subjekt od subjektu jiný. Rozepnuté humbuckery v této poloze hrají velmi pěkně a produkují vyvážený zvuk, kde nic frekvenčně netrčí ani nechybí - uslyšíme krásně čitelné výšky a vyvážené středy i basy.

Krkový snímač
U krku výšky malinko pohasnou a zvuk zhutní ve spodcích. Charakterově se nijak diametrálně neliší od mezipolohy, je o něco zastřenější a tady tenké struny trošičku „válcují" ty tlustší, co do artikulace a srozumitelnosti. (To ale dávám spíš za vinu tloušťce továrních strun). Při rozpojení cívek zvuk zkonkrétní a tenké struny přestanou tolik „razit".

Zkreslení aneb ta správná smažba
To, co jsem si v duchu říkal, když jsem zkoušel kytaru na čistém kanálu („Až to přepneš, Jaromíre, na drive kanál, to bude teprve rutika!"), to se přesně vyplnilo! SH-4 u kobyly, to je vážně soda! Vzteklina vzteklá je to! Z komba se valí nažhavený a řízný zvuk středně „hrubšího zrna" s kousavými výškami a dravými průraznými středy. Artikulace je velmi dobrá i při velkém zkreslení - co zahrajete, to je slyšet, vše při zachování dřevitého charakteru s bohatou dávkou harmonických. Pokud zahrajete kvintu nebo otevřené „kilo” a necháte ho znít, budete mít dost času si v klidu přečíst tenhle test, a i pak budou struny ještě slyšet. :o)

Ne nadarmo je tenhle snímač velice oblíbený mezi kytaristy po celém světě. AlNiCo V ferity jsou opravdu jako žhavá láva. S rozepnutými cívkami není propad v úrovni tak markantní jako u čistého zvuku, tady se to týká spíše objemu a „chlupatosti”. Jedna cívka taky pěkně „bzučí”, ale dvě jsou prostě víc... V mezipoloze zvuk ztratí na kousavosti a dravosti, o trošku více zdřevní, samozřejmě ztuční a zhutní. Jinak tady platí analogicky totéž co u čistého zvuku, jen přechod z kobylky do mezipolohy není na drive kanálu tak rozdílný jako s čistým zvukem.

Krková SH-1 je univerzálním humbuckerem typu P.A.F. a produkuje správný „pastovitý” hutňas, typický pro toto umístění. Tento humbucker je o poznání hodnější a decentnější než SH-4, patří totiž do kategorie vintage a je s oblibou používán pro jazz, blues country a rock pro svůj teplý a krystalicky čistý zvuk. Zní plně a při hře na jednotlivých strunách si to pěkně „hudruje". S SH-4 tvoří dobrou a barevně zajímavou dvojici. Tónová clona má obrovský záběr a má rozhodně co nabídnout. Kdo s ní pracuje častěji to jistě ocení! Při jejím úplném zatažení dostanete například na krkovém snímači výborný houslovo - fuzzy zvuk. Až budete mít Pantheru v ruce, určitě to vyzkoušejte!

Závěr

Panthera Pro je bezesporu solidní nástroj bez zjevných vad či nedostatků. Za velmi příznivé peníze, které za ni dáte, dostanete perfektně zpracovanou kytaru s průrazným zvukem a bohatými zvukovými možnostmi (rozpínání snímačů + clona). Svou povahou je předurčena do tvrdších stylů muziky – vše od rocku až po metal, i když ... možná nebude úplně košer na totální „deťárny”, na to je zase asi už moc dřevní a teplá, ale to už nechám na vás.

Je super, když hlavním kritériem při výběru nástroje není (kromě financí samozřejmě) poměr kladů a nedostatků, ale prostě jen jestli vám kytara sedí nebo nesedí, protože kvalitu u Framusu vážně řešit nemusíte, a to ani u kytar nižších řad.