Když mi kolegové z redakce zasílali k testu tento přístroj, připojili do svého e-mailu upozornění, že se nejedná o krabičku, ale „krabici". Poté, co přidali navrch „povzbudivou" poznámku o nevalném zájmu kolegů baskytaristů - recenzentů o test na tuto mašinku, pardon, vlastně mašinu, začal jsem se trochu bát...
Čtenářům však musím prozradit, že po zjištění výrobce ze mne strach nejen spadl, ale dokonce jsem se začal na pasování s výrobkem těšit.
Kdože je tedy autorem? Nu, nikdo jiný a nikdo menší, než než „persona grata" světa hlubokých tónů, rachotících a vzpouzejících se riffů, walkingbasů a groovů, firma, která se může honosit tím, že její výrobky užívá spousta celebrit basového světa firma GALLIEN-KRUEGER.
Basisti jsou už asi v obraze. Všichni jsme výrobky Boba Galliena už asi někde viděli a někteří z nás měli tu čest se s nimi setkat i osobně. Když můj kamarád poprvé hlavu RB 1001 vytáhl z krabice, myslel jsem si, že je to buď výrobník na mlhu, nebo nějaký topný agregát. Když pak začal hrát, měl jsem sto chutí svého Trace Elliota zapálit (na manželčinu radu jsem to nakonec neudělal). Buď jak buď, když se podíváte na jejich stránky, zjistíte kolik „slavných" hráčů různých stylů a proudů výrobky pana Galliena používá, a to už o něčem svědčí.
Dnes však nebudu testovat hlavu či kombo, nýbrž bude řeč o pedálu s „motorovým" názvem DieselDawg.
Seznamte se...
Pedál dorazil v rozměrné krabici opatřené velmi výmluvným potiskem tématicky navozující nýtované ocelové pláty parní lokomotivy či nějakého předpotopního truckeru ala „Duel" od S.Spielberga. Hned bylo jasné, že tady končí sranda.
Výrobek byl velmi pečlivě uložen v molitanovém pouzdře. Kdyby však Bob Gallien vyhazoval tyto výrobky rovnou oknem z letadla vyšlo by to asi nastejno. Po rozbalení jsem vyjmul velmi masívní, kovovou krabici, která opravdu vypadá, jako upadlá součástka z náklaďáku (a asi i tolik váží). Lampa, lampa je uvnitř!!! to bylo první co mě napadlo. Jaká to asi bude? ECC83, nebo 12AX7? Jsem, ostatně jako všichni studioví pracovníci, „flaškový" purista a mrzí mě, že nemám elektronky i v hlavě. Po zběžném prohlédnutí však ani na výrobním štítku, ani v manuálu o žádné lampě nic výrobce nepíše a tak tam zřejmě nebude. (zklamání)
Terénní vůz nebo sporťák?
Už při letmém pohledu na ovládací prvky je jasné o co jde. DieselDawg je dvěma slovy basové zkreslovadlo. Už vidím, jak spousta z vás ohrne nos a chce otočit na další stránku. Zkreslení na basu? To já nepoužívám… Je to hnus… To je dobrý snad do metalu…Hraju funky a žádný Hcéčko...
Ale počkejte, ještě nepřeskakujte. Třeba to nebude tak zlý. Budu schválně hned sčítat „pro i proti"
Koukneme se mu do převodovky...
Povoluji osm malých pečlivě zapuštěných křížových šroubků a pokouším se „Diesela" rozmontovat. Konečně padl poslední šroubek a „Pandořina skřínka" je otevřená. Vnitřek pevné, aluminiové skříně je však skoro prázdný. Přímo na kontakty potenciometrů je přiletovaná malá deska s plošnými spoji. (plus)
Sice nejsem elektrotechnik, nýbrž hudebník, ale pár rozebraných mašinek jsem už taky viděl. Na tento „plošňák" však byla radost pohledět. Přesná profesionální práce s pečlivě vybíranými a tříděnými součastkami.(plus) Potenciometry jsou kovové a knoby gumové se zřetelně vyznačenou pracovní polohou. (plus)
Kladl jsem si otázku, proč je celé chasis tak velké, když by výrobek mohl být vzhledem k desce třetinový (viz např. vynikající výrobky EBS). Nebudu zde však dávat minus, protože se zřejmě jedná o designérský záměr, nikoliv o výrobní nedomyšlenost.
Konstruktéři od GK se zřejmě snaží evokovat raná efektová zařízení let dávno minulých.
Problém nastal při sešroubování krabice. Ne a ne dostat všechny otvory pro šroubky na sebe. Už to znova otvírat nebudu (minus)
A co kapota a lak?
Barva - popelnicová šeď, jak říkal můj kamarád hrdě o svém dvacet let starém Renaultu.
Zde je však barva stylová a celý design jen umocňuje. (škoda, že tam není aspoň pár těch nýtů). Na obou bočních stěnách jsou umělohmotné (ale bytelné) jackové zdířky.
Na pravé straně je umístěn slot na devítivoltovou baterii. Je vyřešen zcela geniálně, neboť rukou povolíte vystouplý šroub a z těla přístroje vyjede celá šachta do níž, baterii pouze zaklapnete. Celou výměnu provedete téměř potmě za pár sekund. (plus)
Vzpomeňte na krabičky u nichž musíte odšroubovat čtyři šrouby, vypojit vybitou baterii a nahradit novou. Po zapnutí přístroj nefunguje, neboť ve spěchu se jeden z drátků ukroutil a my si toho nevšimli. Firma GK k výrobku přikládá i alkalickou baterii, která pro napájení efektu vydrží mnoho hodin (plus).
Čelní deska je napůl rovná-obsahuje ovládací prvky a napůl směrem k hráči zkosená-kovový přepínač. Nad ním je vyveden vkusný nápis pedálu. Snad jen přítomnost červených pruhů na obou stranách přepínače je zvláštní. Původně jsem se domníval, že se jedná o označení vstupů a výstupů a teprve po chvíli hledání, jsem tyto nápisy našel nad korekcemi vyvedené slabým písmem. (minus)
Zadní strana je vyzdobena názvem firmy tak, jak je tomu třeba u syntezátorů. Dno přístroje je opatřeno protiskluzovými gumovými podložkami (plus)
Jak se to řídí
DieselDawg obsahuje tyto zvukové ovládací prvky: Volume - tedy celková hlasitost, Bottom - „zadek" - korekce spodních kmitočtů, Middle - středové kmitočty, Edge - „ostří"- tedy výšky a Gain -zisk, vybuzení.
Po sešlápnutí se pod korekcí „Middle" rozsvítí krásně modrá dioda, (červené jsme si užilli za čtyřicet let už dost - estetické plus), a signalizuje aktivitu pedálu. V manuálu nám výrobce nabízí několik typů nastavení.
Jízdní vlastnosti
Zde se dostávám k problému, zda použít či nepoužít zkreslení pro basový nástroj.
Vždy je to závislé na vkusu jednotlivého hráče a typu skladby. Já osobně mám zkušenosti, že lehké ušlechtilé křápnutí dodá spodku náležitý drive a učiní basový part čitelnějším a průzračnějším. Pokud točím tvrdší kapely, doporučuji zvuk lehce zkreslit. Ve stěně kytar se basa lépe nese a basista se i lépe slyší. Má potom pocit, že jeho hra má v kapele i harmonický význam a pouze hučením nevyplňuje frekvenční prostor kdesi mezi podladěnými kytarami a pleskáním velkého bubnu.
Pedál jsem testoval na pražcové base GL2000 a aparátu Trace Elliot GP7 SM.
Tento aparát nemá své zkreslení a proto na koncertech občas užívám kytarový lampový preamp Rocktron Gainiac. Měl jsem tedy možnost srovnání.
Volume jsem u Diesela vytočil téměř nadoraz a gain přidal jen na necelou čtvrtku (páni kytaristé ví o čem mluvím). Tónové korekce zůstaly rovné. Zvuk se krásně zakulatil a nic se neztratilo. Když jsem zavřel oči, slyšel jsem starého basového Fendera. Po přidávání gainu se zkreslení zvětšovalo, ale hra byla stále srozumitelná a velmi agresívní. (plus)
Nedocházelo k hlcení zvuku. Vzal jsem trsátko a začal sjíždět hardrockové a metalové figury, přestože jsem hudebním duchem jinde. Oba z porovnávaných přístrojů hrály velmi dobře u Diesela bylo jasně znát, že korekce jsou vypočítány pro basu, nikoliv pro kytaru. Zkreslení bylo u obou odlišné, ale stejně pocitově příjemné. Lehké křápnutí jsem s úspěchem uplatnil i při slapových, technicky velmi hustých pasážích. (plus)
Slovo zkušebního jezdce na závěr
Po výše uvedeném zkoumání jsem Diesela vzal na dva koncerty. Byly odehrány ke vší spokojenosti, jak mé, tak i ostatních spoluhráčů. Pokud nemá váš aparát možnost zkreslení, určitě tento výrobek vyzkoušejte, myslím že za cenu 4 990,- Kč kupujete pedál od špičkového výrobce, který na rozdíl od různých plastových asijských pseudonapodobenin a simulací zaručeněpravých aparátů, ví co dělá a dělá to dobře.
A jak jsme na tom s plusy? Devět ku dvěma, pardon ku třem - to třetí minus je za zánět šlach způsobený šmrdláním metalových riffů trsátkem, ale to už není problém pana Galliena.
