Sennheiser evolution wireless G3/EW 500

Bezdrátové mikrofonní systémy
Distributor: 
Cena: 
29 900,00 Kč

Ať už chcete smysluplně posoudit cokoliv, vždy je potřeba stanovit si nějaký „mustr“ – zvolit si referenční produkt, od něhož se bude odvíjet názor na to, zda je testovaná věc „lepší“ či „horší“. Mým referenčním produktem pro testy bezdrátových zařízení až doposud byl systém evolution wireless druhé generace z dílny německého výrobce Sennheiser.

Svou kvalitou, funkcemi, parametry a provedením před lety Sennheiser stanovil nová měřítka pro bezdrátová zařízení v kategorii, kterou by v anglicky mluvících zemích nazvali přiléhavým slovem „Workhorse“, čili po našem něco jako „tažný kůň“. Výrobky zmíněné třídy málokdy osloví zájemce o zboží s nejnižší cenou, avšak těm, kteří si „to umí spočítat“, zpravidla nabídnou velmi výhodný poměr „cena/výkon“. To při požadavku na spolehlivou každodenní funkci slibuje brzký návrat nezanedbatelné prvotní investice. Například v době, kdy jsme s kolegou pořizovali náš úplně první, inteligentními funkcemi našlapaný evolution (verze G1), nabízel v podobné cenové kategorii slovutný americký výrobce stále ještě neladitelný VHF systém, který těžil prakticky pouze z legendární pověsti nejmenované mikrofonní bambule. Druhá Evoluce od Sennheiser (G2) před pár lety vychytala většinu drobných „mušek“, jež sužovaly generaci první a nastavila tak měřítko dokonalosti všem ostatním výrobcům.

A dnes, v okamžiku, kdy se k této nastavené laťce většina významných konkurentů již alespoň přiblížila (zdaleka ne všem se ji podařilo přesvědčivě přeskočit), nastavuje Sennheiser škodolibě laťku novou, prostřednictvím třetí generace, čili EW G3. A ta je v nejvyšší modelové variantě 500 předmětem dnešního testu.

Dovozce k testování poskytl pestrou kolekci produktů, jež vedle nezbytného přijímače EM 500 zahrnuje též tři mikrofonní handky SKM 500 s dynamickými vložkami 935 a 945, kondenzátorovou 965 a bodypack-vysílač SK 500. A jelikož jsem před nedávnem rozšířil i já svou sbírku Sennheiserových Evolucí o pár drobností z řady EW 300 a 100 G3, přidám navíc i něco poznatků o systémech těchto nižších modelových řad.

Počet mnou recenzovaných jednotlivých bezdrátových zařízení dnešním testem přeskakuje číslovku dvacet, což mi doufám poskytuje dostatečné morální právo k tomu, abych část recenze týkající se vnějšího vzhledu odbyl konstatováním, že „všechny bezdráty vypadají +/- stejně“ a dovolil si odkázat ctěné čtenáře na fotografie, které článek doprovází. Taktéž nechci ztrácet čas a prostor popisem notoricky známých funkcí ani základních technických dat, které si dnes každý může najít na internetu. O to více místa nám zůstane pro zajímavá vylepšení a případné odlišnosti jak od verzí předchozích, tak od produktů konkurenčních značek.

evolution wireless obecně

Bezdrátová série EW využívá UHF přenosu na frekvencích 516-865 MHz, které jsou rozděleny do šesti různých pásem o šířce 42 MHz, jež využívají jednotlivé sety produktů. Konkrétně testovaná sada pracovala v rozmezí 734-776 MHz. Celkově existuje 1680 frekvencí, na které může být systém naladěn. Tyto frekvence jsou seskupeny do 20 továrních kanálových skupin. Jedním z hlavních, avšak ne vždy zdůrazňovaných rozdílů mezi jednotlivými sériemi EW, je počet využitelných frekvencí v jedné bance. EW100 disponuje 12, EW300 má 24 a EW 500 až 32 frekvencí, které se navzájem neruší. V praxi to znamená, že můžete simultánně použít 12 různých zařízení EW100, 24 EW 300 a 32 EW 500 ve stejném frekvenčním pásmu. Volných frekvencí je celkově pochopitelně více, majitel je může manuálně ladit a ukládat do dalších 6 uživatelských skupin, takže je teoreticky možné použít i větší počet zařízení než deklarovaných 12, 24 a 32, avšak v tomto případě je již nutno počítat s tím, že se dvě zařízení i přes rozdílné frekvence mohou za jistých okolností vzájemně ovlivňovat.

Důležitou roli hraje u každého bezdrátu tzv. kompanding - tedy systém, který ve vysílači omezí dynamiku signálu a v přijímači ji znovu obnoví. Zde použitý systém Sennheiser HDX (2:1/1:2) patří k těm nejlepším (nejméně slyšitelným) a jeho kvality uznávají za hodné použití tuším i konkurenční výrobci (například americký Audix). Oblíbená otázka po dosahu systému se jednodušeji položí, než zodpoví. Obecně platí, že pro libovolnou běžně představitelnou stage, včetně těch „po čertech velkých“ bohatě stačí. Ostatní závisí spíše na architektonických zvláštnostech prostoru, překážkách v podobě kovových materiálů a podobně. Od bezdrátu určeného na pódium můžete za těch nejideálnějších podmínek čekat něco málo přes 100 m, naopak za okolností maximálně nepříznivých může dosah klesnout k pouhým 10-20 m. (Každopádně pro ty, co přemýšlejí nad pro mě nepochopitelnými přenosy na půlkilometrové vzdálenosti, mají ve vietnamské tržnici PMR vysílačky, které vyjdou podstatně levněji.) O nerušený příjem se stará synchronizace funkce Squelch pilotním tónem (všechny řady), která zajišťuje, že se přijímač nenechá ošálit silnějším rušivým signálem působícím na stejné frekvenci. Ve výsledku to znamená, že na výstupu je vždy buď užitečný signál z vysílače nebo ticho, ale v žádném případě nic jiného. Zajímavé je, že mnozí z konkurenčních výrobců tuto extrémně užitečnou funkci doposud asi neobjevili. Pilotní tón je vypínatelný, zřejmě pro případ, kdy chcete kombinovat nové G3 se některými nejstaršími modely (například EW100 G1), které tuto funkci ještě neměly. Ostatně vzájemná kompatibilita všech dosavadních generací EW je jedním z mnoha prvků, který zaslouží pochvalu.

Přijímač EM 500 G3 (15 300,- Kč)

Klíčovým prvkem systému je plně diverzitní přijímač umístěný v celokovové půlrackové škatuli. Jednou z mála věcí, které se zde daly oproti G2 ještě objektivně zlepšit, byly antény. Dlouhé teleskopické pruty předchozích generací totiž trpěly nepříjemným sklonem k prskání už při náznaku drobného mechanického ataku. Současné provedení má pouze kratičké a velice pevné čtvrtvlnové anténky, navíc chráněné tuhým plastovým obalem. Na zadním panelu sídlí sada obvyklých konektorů XLR (sym.), Jack 6,3 (nesym) a též Ethernetová propojka RJ 45, dovolující ovládání sítě přijímačů programem Wireless Manager (netestoval jsem). Napájení poskytuje „celosvětový“ adaptér s vyměnitelnými zástrčkami. Zde stojí za zmínku, že konstruktéři od AKG již „vynalezli“ upevnění konektoru k přijímači s převlečnou maticí, u Sennheiseru na to zřejmě přijdou pravděpodobně až u verze G4. Z předního panelu lze připojit i sluchátka a ovládat jejich hlasitost, což ocení ti, kdož musí v divadlech či jinde testovat funkčnost přenosu při „zamutovaném“ pultu, ale dobře to posloužilo i mně, při zkoumání jemných zvukových nuancí jednotlivých mikrofonů.

A teď už k ovládání. Asi nejdůležitější změnou oproti předchozím EW je automatizace hlavních funkcí, při současném zachování plné možnosti manuálního nastavení prostřednictvím chytrého ovladače Jog Dial. Faktem je, že konkurence přišla s IR synchronizací „vysílač – přijímač“ již před dlouhou dobou a tak se starší systémy EW mohly jevit potenciálním zákazníkům i přes své velmi intuitivní menu poněkud morálně zastaralými. Nicméně Sennheiser nyní tuto vymoženost moderní doby povýšil na zcela novou úroveň. Především spolehlivostí, ale též logikou i jednoduchostí ovládání a možností výběru funkcí, které uživatel chce synchronizovat (frekvence, vstupní citlivost či výkon vysílače, auto lock nebo třeba speciální funkce emulace kabelu u bodypacku). Systém od uživatele nevyžaduje žádné přípravy, ani odkrytí IR „oka“ na přijímači, ani vstup do nějakého zvláštního režimu. Pro synchronizaci dat postačí jen namířit vysílač na přijímač a stisknout tlačítko SYNC a následný děj proběhne s precizností hodnou německého původu. Na vyšší úrovni je zde však kromě IR, také VF komunikace mezi vysílačem a přijímačem. Displej zobrazuje nejen obligátní status baterie či zamutování, ale taktéž typ vysílače (SKM – handka nebo SK – bodypack), nastavenou citlivost předzesilovače, úroveň výkonu VF vysílače, typ mikrofonní vložky (935, 945, 965), její směrovost (kardioida/superkardioida) včetně grafického zobrazení a zapojení všech speciálních funkcí. Tyto doplňkové informace se do přijímače nezapisují napevno během IR synchronizace, ale jsou trvale monitorovány v reálném čase (s drobným zpožděním) po VF během vystoupení. Přijímač tedy zobrazí např. přepnutí směrové charakteristiky u vložky MMK965-1 ze superkardioidy na kardioidu a je připraven okamžitě „prásknout“ zpěváka, který by např. změnil citlivost na vstupu. Je to ideální dálkový dedukční nástroj pro situace typu: „proč to teď vazbí, když to před tím nevazbilo?“.

Automatizace pochopitelně nezůstává jen u možnosti synchronizace vysílač-přijímač, ale nabízí dnes již často vyžadovanou schopnost pročesat přilehlý éter, zobrazit a nabídnout k výběru počet skutečně volných frekvencí pro každou dostupnou tovární banku (funkce Easy Setup). Kdo potřebuje pracovat s opulentnější sestavou bezdrátových pomocníků, musí to ocenit. Režim „Soundcheck“ dovoluje předem prověřit VF přenosové vlastnosti prostoru a vyvarovat se tak míst s potenciálně problematickým pokrytím. Už jsem to myslím jednou psal, stačí říct „támhle mi nelez...“ a uvidíte, že se toto místo stane pro řečníky či zpěváky tím nejpřitažlivějším bodem na celém světě.

Vedle automatizace přibyly i další funkce. První z nich je velice chytře nastavený a snadno ovladatelný ekvalizér, který přepíná mezi čtyřmi základními nastaveními: rovně, oříznout basy, oříznout basy + přidat výšky, přidat výšky. Korigované frekvence jsou zvoleny velice pečlivě a dokáží nejen odstranit pukavé a bučící basy, ale též vytvořit kýžený „Airy Sound“ s křišťálově průzračným pásmem výšek. Je to dle mě první ekvalizace na zařízení takovéhoto typu, která se dá v reálu použít. Druhým novým nápadem, který je z kategorie těch přímo geniálních, je integrovaná chromatická ladička. Je vždy okamžitě přístupná pouhým otočením Jog Dial ovladače a dle volby uživatele může při své činnosti odpojovat signálový výstup. Zde si ale Sennheiser nechal viditelný marketingový prostor pro budoucí inovace, zejména v oblasti referenčního tónu, který je nyní pevně nastaven na 440 Hz a nedá se měnit. Ladička je dostupná pouze u verzí EW500 a EW100, osobně tipuji, že časem, s příchodem verze G4, „...pro velký úspěch...“ pronikne i do EW300.

Vysoké hodnocení si ode mě získal displej, a to jak pro svou dokonalou čitelnost za všech podmínek, tak pro množství užitečných informací, které dokáže zobrazit. V případě jakékoli nežádoucí situace (přebuzení, ztráta kontaktu s vysílačem apod.) mění displej standardní oranžové podsvícení na varovné červené, což ovšem uměla již generace předchozí. Součástí dodávky je též sada montážního příslušenství, které umožňuje instalaci jednoho či dvou přijímačů do 19“ racku. Nejedná se o žádný laciný ohýbaný plech, ale o mohutné lité díly, které určitě leccos vydrží. Instalační sada počítá s možností vyvedení antén na přední stranu racku, propojovací BNC kabely je však nutno pořídit zvlášť.

Ruční vysílač SKM 500 G3

Tradičně bytelná celokovová základní konstrukce handek Sennheiser zůstává naštěstí zachována i v době, kdy se nás všichni ostatní výrobci snaží trochu marně přesvědčovat, že „...i plast je dostatečně profi...“. Vzít do ruky masivní, chladný a řádně těžký Sennheiser představuje kvalitativně zcela jiný pocit, než držet v ruce plastový produkt byť nejznačkovější americké či jiné proveninece a s cenovkou libovolné výše. Předpokládám, že i tento jinak technicky těžko zdůvodnitelný parametr má nemalý vliv na úspěch všech generací EW. Oproti předchozí evoluci přibyla krátká anténka v podobě masivního pevného ocásku, nová je též možnost nabíjení akumulátorů speciální nabíječkou přímo ve vysílači.

Změn doznal i systém ovládání, jehož chytrý Jog Dial (starší verze se ovládaly tlačítky) na boku těla mikrofonu je nyní víceméně totožný s ovládáním na vysílači. Ovládací prvky je stejně jako dříve možno mechanicky zakrýt otočným prstencem a zabránit tak nechtěné manipulaci. Ve skutečnosti je však ruční ovládání zachováno opět hlavně spíše z důvodů kompatibility s předchozími modely, jelikož všechny parametry lze nastavit přes IR synchronizaci z přijímače. Novinkou je přímo gigantický rozsah nastavení vstupního zisku předzesilovače (-48 dB až 0 dB po krocích 6 dB), což je hodnota překonávající nejen všechny konkurenční produkty (zpravidla –20 dB až 0 dB), ale i leckterý průměrnější mixážní pult. Vzhledem k jinak téměř dokonalému vybavení bych si zde uměl představit navíc funkci automatického nastavení zisku (poslední vychytávka od AKG), ovšem věřím, že si to konstruktéři nechali v záloze jako další zajímavé téma pro budoucí G4. Uživatel si může vybrat také mezi vyšší (30 mW) a nižší (10 mW) úrovní výstupního výkonu. Vysílač využívá sílu dvou všude dostupných AA baterií, jejichž životnost výrobce zbytečně skromně odhaduje na pouhých 8 hodin. Ve skutečnosti mi po nejméně pěti dvou či tříhodinových kšeftech (+zvuková zkouška) na EW500-945 ukázala indikace u dodávaných Duracellů teprve první pokles ze tří čárek na dvě. Na druhou stranu jsem již neměl čas zjišťovat, jak dlouhá doba uplyne mezi „dvěma čárkami a smrtí“.

Bodypack SK 500 G3 (10 300,- Kč)

Na celokovovém opaskovém bodypacku se objevilo ze všech produktů řady EW asi nejméně viditelných změn ve srovnání s dřívější variantou. Zůstává zachováno tradiční ovládání prostřednictvím tlačítek, přestože i sem si plná IR synchronizace samozřejmě našla cestu. Rozsah zisku předzesilovače byl rozšířen na neuvěřitelných 60 dB!!! (-60 dB až 0 dB po krocích 3 dB). U zařízení, kde se očekává provoz s tak rozdílnými zdroji zvuku jako jsou slabé klopové mikrofony i extrémně silné kytary s aktivními snímači je však taková výbava naprosto opodstatněná. Zcela novou funkcí (pouze u SK500 a SK100) je emulace kapacitní zátěže kytarového kabelu nastavitelná ve čtyřech úrovních.

V reálu efekt postupného „měknutí“ výšek zaznamenáte hlavně u nástrojů se slabšími singly (např. Danelectro), zatímco metalistům s jejich aktivními EMG a Duncany může být tato vymoženost srdečně ukradená. Vysílač ze střední série EW300 je vybaven též vstupem Jack 3,5 mm pro dálkové ovládání funkce Mute, dražší „pětistovkový“ model tuto možnost kupodivu postrádá. Všechno ostatní je totožné s ručními vysílači SKM.

Mikrofonní vložky SKM935-1, SKM945-1 a SKM965-1

Můj vztah k mikrofonním vložkám Sennheiser byl vždy poměrně schizofrenní. Na jednu stranu mi trochu neseděl poněkud neslaný/nemastný, nebo také sterilní až „bezbarvý“, charakter bambulí série evolution 800 (835/845/865, standardní osazení pro EW100 a EW300), takže jsem s výjimkou naší první EW 335 G1 pro svoje ruční bezdrátové systémy do ruky zvolil raději tzv. „kostku“ – vysílač SKP, který je možné spojit s libovolným drátovým mikrofonem. Na straně druhé jsem z kratších poslechových testů měl vždy jasno v tom, že série evolution 900 (935, 945 a 965, standardní osazení pro testovaný EW500) je zvukově naprosto „jiná káva“. Přesto jsem sám sebe nikdy při nákupu dražších sérií (drátových) mikrofonů nepřesvědčil, že zrovna e900 je to, co bych k životu potřeboval a tak několikrát dostaly přednost mikrofony jiných výrobců, především Shure, Audix a Audio-Technica. O tom, že jsem zřejmě dělal chybu, mě přesvědčil právě až tento dlouhodobější test.

MMD 935-1 (4 650,- Kč)

Kardioidní mikrofonní vložka dynamické konstrukce s velice přirozeným a vyrovnaným charakterem tónu. Pozoruhodný je prakticky neznatelný proximity efekt (zdůraznění basů při blízkém snímání). Frekvenční průběh plynule roste ve směru k vyšším kmitočtům a tak v oblasti 2-10 kHz nabízí 935 cca o 5 dB vyšší citlivost, než v bučivém pásmu 100-200 Hz. Výsledkem je samozřejmě brilantní srozumitelnost vokálu. Jelikož křivka nikde nemá žádný agresivnější hrb, netrpí tento mikrofon ani žádným charakteristickým sklonem k vazbení na nějaké konkrétní frekvenci. Přestože kardioida snímá v poměrně širokém úhlu, jsou zde přeslechy ostatních vzdálenějších nástrojů na přijatelné úrovni. Při nevhodném držení „za kouli“ se zvuk pochopitelně zahrotí směrem ke zkreslenému „telefonnímu“ charakteru, ale zde je to malinko méně děsivé, než u jiných typů (např. Audix). Podle mě by to byl ideální nástroj pro méně zkušené zpěváky, kteří nedokáží disciplinovaně pracovat s mikrofonem, jelikož je ke všem chybám v pěvecké technice vcelku milosrdný. Otázkou je, zda pro jmenované není takto kvalitního nářadí škoda.

MMD 945-1 (5 450,- Kč)

Superkardioidní dynamický sourozenec předchozího modelu si již po prvním nasazení vysloužil ode mě i obou mých kolegů titul „nejméně problémový mikrofon na světě“, a to není rozhodně myšleno jako nějaký eufemismus. Především my zvukaři, kteří trávíme většinu času ve stísněných prostorách hudebních klubů, totiž na mikrofonech oceňujeme více než podmanivou barvu zvuku takové ty „boční“ negativní či pozitivní efekty, které se na malém pódiu s hlučnou kapelou za zády projevují podstatně výrazněji, než na prknech obřích festivalů či TV megashow. A 945 u nás předvedl skvěle vyvážený koktejl příjemně nezáludných vlastností, které citelně pomáhají k tomu, aby se nebohý mistr zvuku nedostal do zbytečných potíží.

Tak předně – superkardioida je poměrně úzká, což eliminuje velké množství přeslechů z bicí soupravy i kytarových stacků, na druhé straně však není na zpěváky přehnaně přísná, a tak dokáže tolerovat i lehké cestování hlavy umělce okolo hlavy svojí. Ve srovnání s našimi standardními Audixy, které sice dokonale filtrují přeslechy, ale neodpustí nikomu vůbec nic, je to znatelný rozdíl.

Proximity efekt je i přes užší směrovost kupodivu dokonce méně patrný, než u 935. Frekvenční průběh slibuje dokonale vyrovnané podání středů a 8 dB důraz na pásmo 3-6 kHz. Díky tomu se snadno prořeže i hlučným pozadím a v rozporu se všemi obavami plynoucími ze studia grafu frekvenční křivky je jeho zvuk vcelku měkký a přirozený, nesyká v FOH ani nebučí v monitorech.

Odolnost vůči zpětné vazbě je zde celkově na velmi vysoké úrovni (např. proti SM58 nebo AKG D5), nutno však počítat s tím, že pokud už jednou překročíte tenkou hranici feedbacku, bude chtít 945 střídavě pískat na všech možných frekvencích a grafický ekvalizér toho příliš nezachrání. Zvukař i rámusu lačný pěvec se pak musí nevyhnutelně sklonit před neúprosnými zákony fyziky, jelikož jedinou cestou ke spáse je v takové situaci pokorné stažení hlasitosti na mixu. Naštěstí je k tomu nutno sáhnout daleko méně často, než u jiných jmenovaných i nejmenovaných mikrofonů. Superkardioidní Sennheiser se však v reálu chová daleko lépe, než by se dalo usuzovat z jeho na první pohled vcelku normálních tabulkových charakteristik a pokud hledáte profi nástroj, který nikdy nezklame v žádné situaci, tak vězte, že nese označení MMD 945-1.

MMK 965-1 (12 950,- Kč)

Lahůdková mikrofonní novinka s označením MMK 965-1 spojuje několik unikátních vlastností. Předně je to kondenzátorová konstrukce. Na tom by nebylo nic až tak podivuhodného, kondenzátorových live vokálních mikrofonů je na světě vcelku dost. Jenže ostatní produkty mají většinou zvukově méně trvanlivou elektretovou vložku, zatímco u 965 najdeme „true“ kondenzátor s externí polarizací. A zde už je výběr konkurentů daleko užší (mezi bezdráty tuším pouze Beyerdynamic a Neumann). Sennheiser z nich však zřejmě jako jediný nabízí velkomembránovou (1“) konstrukci odpovídající plnohodnotným studiovým mikrofonům.

A na zvuku je to opravdu znát. Podobný přirozeně citlivý a v dobrém slova smyslu „teplý“ charakter neumí žádná jiná handka, která se mi kdy dostala do ruky. Ovšem tyto vlastnosti se citelněji projeví více na velké aparatuře a na akcích typu „Superstar“, než v klubovém prostředí či na „firemních holírnách“, kde jsem 965 testoval. Mně naopak občas nezbylo, než použít i vestavěný ekvalizér na přijímači, abych umravnil neobvykle vyrovnané snímání v okrajových částech frekvenčního spektra. Ovšem nutno přiznat, že ekvalizér je právě pro tyto případy navržený velmi dobře. Mikrofon disponuje navíc dvěma přepínači, prvním z nich je standardní útlum 10 dB, druhý je zajímavější – přepíná směrovou charakteristiku mezi kardioidou a superkardioidou. Podle mého pozorování však při přepnutí na superkardioidu dojde spíš k pocitovému útlumu ve snímání nejvyšších frekvencí mimo osu, než k nějakému výrazněji slyšitelnému zúžení směrovosti. Celkově se zvuk dá charakterizovat jako velice přirozený, srozumitelný, bohatý na detail a s ohledem na uvedené též dosti citlivý na přeslechy v pozadí. Sklony k vazbení jsou vzhledem ke konstrukci relativně nízké, ale srovnávat s odolností 945 se to logicky nedá. I přes rozměrnou plochu membrány zde nejsou žádné problémy s „pukavkami“ ani jinými zvukovými rázy.

Resume

Ač se předchozí text může jevit jako nekritický chvalozpěv napsaný zarputilým fanouškem značky, není tomu tak. Přestože patřím k dlouholetým uživatelům systémů EW, které jsem si již před časem po mnoha zkouškách vyhodnotil jako „to nejlepší rádio na trhu“ a ani po tomto testu nemusím své přesvědčení měnit, mám i já k Sennheiseru jednu svojí zásadní výhradu. Tou je modelová politika, která připomíná logiku některých automobilek: „...když chceš silný motor, kup si také palubní lednici a kožené sedačky...“.

Na tomto principu je zájemce o ty nejlepší mikrofonní vložky v nabídce firmy nucen bohužel sahat vždy k nejdražší verzi EW500, s její hromadou ne vždy potřebných kompatibilních frekvencí a pro vokalistu nadbytečnými funkcemi jako např. kytarová ladička. Přitom dobrá mikrofonní vložka je tím nejdůležitějším prvkem, který při snímání hlasu rozhoduje stejně, jako třeba kvalitní optika u kamery. Zpěváci i zvukaři to vědí a jak jsem se přesvědčil, rádi investují peníze do toho nejlepšího, co je v tomto směru dostupné.

Např. americká konkurence na to již přišla dávno a Shure tak nabízí všechny své nejdůležitější mikrofonní bambule (PG, SM a Beta) již u své druhé nejlevnější bezdrátové řady PGX (cenová alternativa k EW 100). A ač se tato série nedá kvalitou bezdrátového přenosu ani funkcemi s EW příliš srovnávat, může být pro mnoho zákazníků mikrofonní vložka tím důležitějším faktorem při rozhodování. Nechci nijak podceňovat kvalitu mikrofonů série 800 u EW 100 a EW 300, jen se snažím naznačit, že „to opravdu NEJ“ najdeme bohužel pouze u nejdražší série.

Ovšem v kuloárech se již proslýchá, že tento stav nemusí trvat věčně a vrabci na střeše továrny poblíž německého Hannoveru si prý již tiše cvrlikají o variantě EW100 osazené mikrofonními vložkami 935 a 945. Doposud se však tyto verze nikde oficiálně neobjevily a tak nám nezbývá, než se nechat překvapit tím, co přinese v roce 2010 NAMM Show, nebo Frankfurtský veletrh. A co na úplný závěr? Vrátím se zpět k jedné myšlence z úvodu: Mým referenčním produktem pro testy bezdrátových zařízení bude napříště systém evolution wireless třetí generace z dílny německého výrobce Sennheiser.

PS: Mikrofon se nikdy nedrží za kouli!