Již v okamžiku, kdy jsem dostal nabídku recenzovat nejnovější přírůstek Performance série kanadského Godinu, přemýšlel jsem, zda je vůbec reálné objevit na kvalitách inštrumentů takto vyhlášené značky cokoli nového... (?)
Přestože většina nástrojů s visačkou Godin vždy patřila a stále patří k nástrojům, kterým sluší označení „tradiční", firma při jejich výrobě uplatňuje často velmi inovativní přístup. A tak se u těchto kytar můžeme setkat s MIDI snímači, s různými druhy kvalitních a často i exotických dřevin, s pokrokovým řešením spojnice těla a krku bez mezivrstvy lepidla či barvy a v poslední době třeba také třeba s aktivními snímači EMG.
Při tom, pokud jde o modely z testované série Performance, nemusí koupěchtivý zájemce ani nijak zruinovat rodinný rozpočet. Pravda, tato série se nevyrábí v mateřském závodě v Kanadě, avšak na rozdíl od ostatních renomovaných firem, které přesouvají výrobu cenově přijatelných modelů do daleké Asie, Godin vyrábí své „budgetové" modely jen o něco málo jižněji...v USA. Přiznám se, že je mi docela záhadou, v čem může být dělník ze země hvězd a pruhů levnější, než jeho severní soused ze země javorového listu, ale nechám řešení této otázky studentům fakulty ekonomie a zaměřím se raději na vnady dnes testovaného Triumpha.
Již první oka mrknutí směrem ku testovanému exempláři jasně signalizuje, že máme tu čest s něčím, co se v záplavě současných ultramoderních nástrojů běžně nevídá. 33 cm široký a 97 cm dlouhý inštrument nastříkaný jiskřivou barvou „Sparkle Red" (něco jako hrubá metalíza) evokuje bouřlivou atmosféru přelomu let šedesátých a sedmdesátých. K dispozici jsou rovněž nástroje bílé a modré, kteréžto tedy teoreticky umožňují jak domácímu americkému patriotovi, tak i českému vlastenci sestavit působivou glam-rockovou hudební formaci v „národních barvách".
Materiálem těla je, u Godinů nesmírně populární centrální blok zvučného stříbrolistého javoru s postranními „křídly" z lehkého topolu. Existuje ještě Triumph celomahagonový, v naturální povrchové úpravě, ale ten není dle mého názoru tak pohledný.
Po designové stránce kanadští návrháři použili svůj standardní vzor vycházející z podivuhodného hybridu Telecasteru a Les Paulu. Jistou zvláštností proti některým dalším Performance modelům Godin je praktická absence vybrání pro pravou ruku hráče a stejně tak jen nepatrný „pupeční" výřez na zadní straně těla.
Elektromechanická složka je zastoupena masivní odlévanou kobylkou, se základnou zapuštěnou několik milimetrů pod úroveň povrchu a se strunami uchycenými v chromové destičce na zadní straně nástroje. Kobylka pochopitelně dovoluje snadné seřízení jak výšky struny, tak i přesné nastavení oktáv pro každou ze šesti strun individuálně. Očekávám, že tento kousek hardwaru bude nejen zvukově přínosným, ale rovněž také dlouhodobě trvanlivým.
Tři plasto-chromové SingleCoil snímače z vlastní produkce Godinu oživí svým zajímavým „vintage" designem nejen mocný optický dojem z nástroje, ale rovněž vzpomínky pamětníků na nesmrtelné produkty domácí firmy Jolana, zejména na modely jako Graziella či Alexandra. K elektronické výbavě patří ještě nezbytný pětipolohový přepínač a chromované ovladače hlasitosti a tónové clony.
Pokud nástroj obrátíme vzhůru nohama (nebo snad dolů strunami?) a rozhodneme se prozkoumat zajímavosti jeho odvrácené strany, jistě budeme zvědaví, co vše se skrývá pod dvěma rozložitými plastovými kryty. Jeden je v oblasti pod snímači – tam kde u nástrojů vybavených tremolem bývají skryty pružiny, druhý standardně v místě elektronických ovladačů.
Pokud dáme průchod své zvědavosti a odvážíme se odšroubovat zdánlivě trochu nelogický kryt pod snímači, zjistíme, že celý nástroj je profrézován skrz naskrz a prostor snímačů tvoří prakticky rezonanční dutinu, mající zřejmě svůj podíl na výborných akustických vlastnostech nástroje, které zmíním později.
Krk s menzurou 628 mm, vyrobený z jednoho kusu tvrdého javoru je doplněn lepeným hmatníkem z až nápadně světlého palisandru se dvaadvaceti mohutnými pražci.. Svérázný profil krku, zvaný Ergocut je specialitou Godinu, a v souladu se svým názvem, skutečně velmi dobře, tedy ergonomicky padne do ruky.
Pohodlnému krku zdatně sekunduje výrazně zaoblený hmatník o rádiusu 305 mm. Šířka krku na nultém pražci je cca 41 mm, v pozici pražce dvanáctého je to o další centimetřík více.
Jednostranná hlavice vycházející z Fenderovského vzoru je osazena firemní mechanikou Godin s přesným převodem 16:1 a stejně jako tělo je nastříkána třpytivou červení.
Jelikož mě samotného a předpokládám, že ani většinu členů čtenářské obce povinná „popisovací" část recenze příliš nebaví, pojďme se raději podívat na zážitky, které nabízí nový Triumph po stránce herní.
Přesně v souladu s mými počátečními myšlenkami, jejichž nosnou částí byla obava, že se o zvuku Godinů nedá nic moc nového napsat se ukázalo: „...že při hře bez elektrifikace hraje Triumph naprosto stejně, jako téměř všichni jeho sourozenci ze série Performance...". Nabízí tedy typicky „javorový" zvuk s velmi dlouhým a pevným sustainem, jehož základ leží v průrazných středech a velmi čistých a jasných výškách, které neváhám označit přímo za „skleněné".
Specifikem této řady kytar je i nadprůměrná hlasitost pouze akusticky produkovaného zvuku, v kteréžto disciplíně dnes testovaný model jednoznačně dominuje i ve srovnání s ostatními bratry Godinovými. To bude pravděpodobně zapříčiněno již zmíněným blahodárným vlivem dutiny v oblasti snímačů. Dodejme také, že krk po celé délce bezchybně ladí a ani obávaní vlci v žádné z vyšších poloh příliš neobtěžují svým vytím, přestože na tlustém „éčku" by škarohlíd a rejpal nad osmnáctou polohou nějaké to malé vlče možná objevit mohl. Z hlediska hratelnosti se ergonomicky střiženému krku nedá vytknout vůbec nic, naopak je příjemné, že patka mezi tělem a krkem bez obligátní destičky dovoluje pohodlný přístup až do nejvyšších poloh hmatníku. Dokonale začištěné pražce a celkově pečlivě provedený finiš nástroje snad zmiňovat vůbec nemusím. Ostatně na velmi příjemném pocitu ze hry se shodovali všichni kolegové, kterým testovaný exemplář přišel do ruky.
Slovutný revolucionář Vladimír Iljič Lenin kdysi údajně prohlásil, že vláda sovětů a úplná elektrifikace země bude znamenat triumf komunismu. My se toho raději vyvarujeme, vládu sovětů zcela vynecháme a místo triumfu elektrifikace vyzkoušíme elektrifikovaného Triumpha.
Po zapojení do aparátu je „na první pohled" slyšet, v čem spočívá rozdíl tohoto nového modelu od typů předchozích. Je jím zcela unikátní zvuk snímačů Godin Low Noise. Jedná se o sice relativně slabou, ale neuvěřitelně přirozeně reagující sadu tří jednoduchých cívek. Obrovskou předností pro nástroje vyrobené z kvalitního dřeva, mezi něž Godiny samozřejmě patří, je to, že snímače plně respektují a spíše podkreslují naturální charakter zvuku javoru a především poskytují nástroji dynamiku jinde neslýchanou. Pouhou silou úderu pravé ruky, prostou změnou pozice trsátka a podobně je možné dát jednomu tónu tisíce různých zvukových barev a to prakticky bez nějaké námahy a dlouhodobého trénování. Jde to jakoby samo. Mluvím v tomto případě pochopitelně o čistém zvuku, který si vyloženě žádá o zapojení do nějakého léty prověřeného vintage aparátu. Využil jsem nabízené příležitosti a vyzkoušel si Godina ve spojení s reedicí „prvotiny" Jima Marshalla JTM 45 a také s Handwired Reissue novinkou téže firmy - 18 wattovou hlavou 2061. V obou případech jsem získal skvěle "twangující" křišťálově čistý zvuk (nejlepší byly obě snímačové kombinace) vhodný jak pro moderní country, tak třeba i pro klasický Rock’n’roll či Rockabilly ve stylu Briana Setzera. Předpokládám, že stejně nebo ještě lépe by Godin fungoval také se starými comby Fender nebo VOX.
Věřím také že Triumph dokáže ideálně zafungovat ve všech situacích v nichž by se hodilo použít Strato – či Telecaster a dle mého názoru je možná ještě o trochu Fenderovštější než sám Fender. Ve spojení s chorusem či dalšími efekty na něj můžete v klidu hrát všechny Pink Floydoviny a s kvákadlem bezvadně zvládne třeba funky sekačku. Kdo to umí dobře prsty, může si na ní k velké spokojenosti také zahrát nějakého toho Knopflera.
Jelikož je základní zvuk opravdu až jiskrně brilantní, zachovává si kytara srozumitelnost a čitelnost i po úplném stažení tónové clony (což je nezvyklé), pouze původní country „twang" se změní v jazzové „mellow" oblíbené zejména těmi kolegy, kteří si na chleba vydělávají v barových a plesových kapelách.
Logicky je u takto pojatého nástroje zkreslený zvuk trochu Popelkou. I s moderními hi-gain aparáty se dá vyčarovat pouze něco ve stylu AC/DC či Southern rocku, ale pořád se mi nějak zdálo, že to v podstatě není ono. Tyto aparáty se svou plochou dynamikou a tvrdým zvukem k charakteru Triumpha prostě nehodí. Především doprovody mi přišly poněkud nehezky roztrhané, nemluvě o tom, že k jejich produkci musel člověk řádně zabrat pravou rukou.
Crunchová sóla mohla alespoň trochu těžit ze zvukové pestrosti dané dynamikou instrumentu, tudíž pro bluesové či jiné jemně „nakřáplé" sólování se Triumph využít dá. Zvláště při procítěných bendech a vibratech nelze opět neocenit vynikající profil krku a hmatníku. Faktem je, že coby zvukař jsem v poslední době zaznamenal u různých „Emo" a „Indies" kapel určitý návrat k hrubému doprovodnému zvuku zkresleného Stratocasteru, takže možná i v této oblasti se Triumphu otevírají nové možnosti a to, že mě osobně takovýto zvuk příliš neoslovil může být způsobeno zamrzlým vkusem starého rockera.
Pokud si srovnám a znova přečtu své poznámky, které jsem si při testu nástroje Godin Triumph sepsal, vzniká dojem, že se jedná o naprosto dokonalý nástroj, zvlášť když připočtu, že jeho cena je rovněž více než příznivá. S patřičným nadhledem recenzenta je však třeba si uvědomit, že nástroj není rozhodně univerzálním a má své neoddiskutovatelné limity. A tak koho jeho špičkový vintage zvuk, obdařený obzvláště na basových strunách akustickým přídechem podsnímačové dutiny nadchne (pozn. redakce - kolega dokonce v první chvíli nabyl dojmu, že hrajeme linku na akustickou baskytaru), budou hudebníci se srdcem věnovaným Rockabilly, Southern Rocku, klasickému Rock’n’roll, či ti kteří touží po svébytném a originálním čistém zvuku. U velmi populárního country by mohl v české kotlině Triumpha handicapovat lehce netypický design, ale podíváme-li se např. na zaoceánskou scénu, dojdeme k názoru, že mezi kýčovité flitry a třásně zapadne Triumph bez problémů.
Kytaru bych si dovedl představit jako povinnou výbavu studiových hráčů, či přímo nahrávacích studií, určitě by po ní mohli sáhnout i ti bohatší, pro které by byla „jednou z mnoha" a snad by mohla být zajímavá i pro ty, kteří se chtějí odlišit od davu a jež uchvátí její „úchylně" glamový vzhled. Určitým lákadlem by mohl být také luxusní outdoorový gigbag, jímž je Godinka standardně vybavena, a díky němuž je cena proti konkurenci ještě podstatně zajímavější.
