Vzhled a provedení
Testovaný model je typu Rhoads, a protože příběh tohoto modelu je celkem známý, omezím se jen na konstatování, že toto „véčko“ (s jedním rohem kratším a jedním delším) si vymohl Randy Rhoads - svého času dvorní kytarista Ozzyho Osborna, který tragicky zahynul při havárii na palubě malého letadla. Po něm byl tedy pojmenován tento typ kytary, kterou si oblíbila spousta kytaristů (v dnešní době je s Rhoads modelem viditelný například kytarista Alexi Laiho z finských Children of Bodom). Původní jméno kytary znělo „Concorde“, podle britsko-francouzského nadzvukového letounu, který se Randymu líbil natolik, že právě podle něj vymyslel název pro tuto kytaru. Randy původně vlastnil pouze prototyp kytary a další skici pak donesl do malého hudebního obchůdku s požadavkem na výrobu dalšího modelu. Málokdo tuší, že takto v podstatě odstartovala kariéra firmy Jackson, protože Randyho kytara byla první, která na sobě nesla dnes již dobře známé logo Jackson.
Testovaná kytara na rozdíl od vyšších řad disponuje opravdu sparťanským provedením. Nechybí sice vykládání hmatníku ve tvaru žraločích ploutví, které k Jacksonu neodmyslitelně patří, ale jinak má kytara velmi střídmý design, kterému dominuje černé lakování a chromované provedení hardwarových komponent. Nečekejte tedy žádné ozdobné lemování, zlatavé trojúhelníkové pickguardy nebo nabarvené seříznuté hrany. Korpus kytary je vyroben z indického cedru (což je celkem logické vzhledem k faktu, že kytara byla vyrobena v Indii). Javor byl typicky vybrán pro materiál krku a hmatník je tradičně palisandrový. Ostré tvary korpusu jsou na své lícové i rubové straně jemně seříznuty, napojení krku ke korpusu je provedeno technicky jednoduchým spojem – sešroubováním. Na rubu kytary najdeme samozřejmě krytku k otvoru pro elektroniku a čudlík pro kytarový řemen. Hlavice kytary je napojena kosým řezem někde pod druhým pražcem (mimochodem výrobce toto spojení vyřešil pěkně: barva dřeva a hlavně letokruhy jsou sladěny tak, že to téměř není poznat). Na hlavici ve tvaru známé „hokejky“ najdeme ladící mechaniky s označením Jackson, nepřehlédnutelné logo firmy a samozřejmě krytku táhla (truss-rodu). Struny se lomí směrem k mechanikám na nultém pražci z grafitu (na rozdíl třeba od firmy Ibanez, která si zakládá na tom, že struny jejích kytar vedou rovnoběžně až k ladícím mechanikám).
Dvouoktávový hmatník (24 políček) má silnější (jumbo) pražce a k orientaci na něm slouží nejen zmíněné žraločí ploutve, ale i klasické tečky na jeho boku. Struny jsou vedeny skrze tělo, přes šestici chromovaných šachtic. Kobylka je vpodstatě tvořena pouze jednoduchým můstkem se zobáčky pro nastavení intonace (dá se říci, že je to část systému Tune-o-matic/Tone-Pros, u Jacksonu značeno jako JT390).
Elektronika je rovněž přímočará – dva zapouzdřené snímače typu humbucker pojmenované Jackson CRV, k tomu jeden třípolohový přepínač (zapnutí každého snímače a jejich jediné kombinace) plus knoflík pro změnu úrovně signálu (Volume) a barvy (Tone).
Vůči kvalitě provedení a dílenskému zpracování této kytary nelze vznést nějaké vážnější námitky. Z indické provenience sice nemusím IT helpdesky, které se vám v případě počítačového problému snaží poradit angličtinou, která zní jako byste ji prohnali přes nepovedený ring modulátor, nicméně na kytaře nebyla chybička žádná, ať už jde o lakování, přesné usazení součástek nebo našroubování vrutů. Detailem, který mě navíc potěšil, byla kovová páčka přepínače snímačů, protože ze zkušenosti vím, že většina těch plastových se po čase „rozletí“.
Herní komfort
Z pohledu nějakého komfortu hraní asi nikoho nepřekvapím tím, že žádný velký herní komfort se zde nekoná. Ve stoje má kytara tendenci napadat na hlavu, ale ne tak moc, jako je tomu třeba u B.C. Rich Warlock. Dobrý „neklouzavý“ řemen toto dokáže částečně kompenzovat. Hra vsedě je podle předpokladu nepohodlná, usadit kytaru na stehno jde velmi těžkopádně, a i když si ji přidržujete druhou nohou, sjíždí. Alespoň malou výhodou je, že zdířka pro jack je utopená v hraně kytary a tak kabel při snaze posadit kytaru do klína tolik nevadí. Kytara má dle specifikací zajímavý rádius hmatníku (plošší směrem k dvanáctému pražci), což by mělo umožňovat pohodlné hraní doprovodů a zároveň snadné hraní sólových technik. Přiznám se, že jsem tuto záležitost vzal v úvahu až při psaní recenze, při hraní jsem si ničeho revolučního nevšiml. Jinak obecněji: na samotném krku/hmatníku se hraje rychle, nesvíráme tu žádné „poleno“. V nejvyšších polohách vás může trochu limitovat patka krku, ale to je u většiny kytar podobné.
Zvuk
Při hře čistých akordů a tónů na krkový snímač jsem pozoroval dvě věci: Jednak se mi zdálo, že celková úroveň signálu je o něco málo větší než na ostatních kytarách s pasivními snímači, které jsem měl zrovna k dispozici. Druhá věc, které jsem si všiml byla ta, že zvuk tohoto modelu je posunutý spíše směrem k basům a některé pasáže nezní přes tuto kytaru tak razantně. Cítil jsem zde určitou tlumenost a hlavně u jednotlivě hraných tónů na basových strunách bych si představoval o něco větší jasnost. Na druhé straně - hra celých akordů vyznívala velmi dobře, protože zastoupení jednotlivých frekvencí bylo velmi vyrovnané a doznívající výšky nepřekřikovaly zbytek tónů. Kobylkový humbucker se mi na hraní čistých akordů nejevil jako ideální právě proto, že tenké struny a jejich doznívání působilo v akordu příliš agresivně a rušivě.
Kupodivu mě tentokráte ale opravdu velmi překvapila mezipoloha přepínače pro oba humbuckery. Právě v této poloze získaly tlusté struny potřebnou razanci a údernost (perkusivní nádech), zatímco zvuk tenkých strun zbytečně nevyčníval!
Budeme-li se bavit o zkresleném zvuku, pak mé dojmy z této kytary jsou následující: Veškeré věci jsem tradičně hrál na kobylkový humbucker. Na krkovém snímači totiž znějí zkreslené riffy dost těžkopádně, nezřetelně a zatlumeně, případně rozbředle, a tenhle Jackson na tom nebyl nijak lépe. Ani mezipoloha s kombinacemi obou snímačů v tomto směru nebyla nijak vyjímečná, takže jsem si nejvíce „užil“ právě s kobylkovým snímačem. Charakteristikou tohoto zvuku je podle mě určitá pevnost a sevřenost. Cítil jsem, jako by byl zvuk sice pevný, ale o něco tenčí – každopádně byl dobře rozeznatelný a konkrétní. Jiné kytary se projevovaly určitou roztřepeností, tento Jackson však striktně držel tón (těžko říct, zdali to lze vidět jako výhodu, protože při hraní jsem to prostě vnímal jen jako odlišnost, nikoliv jako plus nebo mínus; i zmíněný roztřepenější zvuk jiných kytar měl své kouzlo). Dalším postřehem týkajícím se zřetelnosti byl fakt, že při hraní palm mutingu s občasným „puštěním“ struny bez tlumení, zapadl tento tón mezi ostatní. Zde bych více uvítal, kdyby zvuk „vyletěl“ nad fádní hladinu ostatních tlumených tónů.
Hodnocení
Jackson JS 32 T je velmi dobře zpracovaná kytara bez jakýchkoli chybiček. Myslím si, že zvukově se jedná o takový standard pro metalový styl s tím, že jsem tentokráte cítil trochu více basů a určitým způsobem „striktní“ tón. Zmínil jsem se o metalovém stylu a to hlavně díky humbuckerům, protože právě ty spíše odvádějí tento model ze zájmu hráčů, kteří si libují v cinkavém zvuku singlů. A navíc zde máme nepatrně extravagantní tvar těla, že? Rock se ale dá s touto kytarou samozřejmě hrát také. Kytaru bych rozhodně nedoporučil kytaristům, kteří při hře preferují naprosté pohodlí. Těmto bych doporučil klasiku ve formě superstratu, jako je například model Jackson Dinky (Soloist), nebo bych je odkázal na tvarově rovněž extravagantnější Jackson Kelly, který díky své obloukové spodní hraně bude pohodlnější minimálně vsedě. Možná bych také varoval začátečníky, kteří se chtějí naučit hrát na kytaru – u Randy Rhoads modelů vám může učení komplikovat samotný tvar kytary. Nicméně i image je důležitá, a zvlášť pro mladé hudebníky. Nakonec jsem si ponechal zhodnocení poměru cena/výkon, který je v uvedené cenové relaci velmi výhodný, zvlášť když ke kytaře dostanete měkký polstrovaný obal zdarma.
