Mark V není jen logickým pokračováním řady Mark, ale navíc vychází vstříc obligántnímu požadavku (či spíše představě) dostat do jednoho šasi co nejvíce zvuků, resp. možných „klonů“ jednoho osvědčeného společného základu.
Přiznávám, že bych si rád Marka V ponechal doma po delší dobu, než jen tu vyměřenou době testování; možná tak dnes totiž nemohu s úplně největší jistotou prohlásit: „ručím za to, že jsem přišel na všechno, co tento zesilovač nabízí a poskytuje…“, nicméně za jednu věc se přece jen zaručím: v šasi Mark V se skutečně skrývá několik plnokrevných nezávislých zesilovačů, vše samozřejmě v mezích Mesa Mark zvuku, jakkoliv se v několika případech nová koncepce Mark V dostává i za tyto hranice a stanovuje tak doslova nový „Mesa standard“. Kromě následování „odkazu“ předchůdců řady I, II, III a IV se do nového zesilovače dostalo několik obvodů inspirovaných „konkurenčním“ britským pojetím zvuku i přístupem k architektuře gainu a korekcí (bez zajímavosti tak jistě není, že nad novým zvukem Mark V „bdí“ celkem devět patenů). Velkým krokem kupředu je bezesporu celková přehlednost a, dá-li se to tak nazvat, jednoduchost ovládání. Uživatelé Mark IV rozhodně zaplesají, protože „nakroutit“ třeba na čtyřkové řadě zvuk dříve než za 2 týdny po seznámení se s čtyřkou, to považuji za umění. Nikoliv však u nové pětky – vše je tu přehledné, jasné, systematické.
Svým vzhledem připomíná čelní panel MESA/Boogie Mark V svého stájového kolegu, tříkanál Nomad, ovšem najdeme tu „pár“ minipřepínačů a udělátek navíc. Ale nyní již přeci jen trochu zevrubněji – hlava Mark V je tříkanálový zesilovač s nezávislými korekcemi basů/středů/výšek pro každý kanál, dále s potenciometry gainu, masteru a presence, s třípolohovým přepínačem zvukových modů a aktivací dalšího tonálního charakteru navíc, s možností aktivace pěti pásmového EQ v master sekci a s přepínačem tří variant výkonu koncového stupně – 10, 45 a 90 W. Dále se spínatelnou EFX smyčkou, ovladačem Solo, Slave a s reverbem, nastavitelným separátně pro každý kanál. Je tu také usměrnění s volbou diody-lampy pro režim 45 W, trioda-pentoda pro třetí kanál, výstup na tuner, volba Biasu, přepínač celkového výkonu Variac - čili volba mezi „full“ a „spongy“ režimem a lampy: 4 x 6L6, 7 x 12AX7 a 1 x 5U4. A samozřejmě velká váha a precizní dílenské zpracování.
Preamp
Každý z kanálů má 3 základní mody, které mají poměrně zásadní a určující vliv na zvuk (dokonce podezřívám pana Smithe, že jsou za každým kanálem tři odlišné obvody...). Tento rozdíl je někdy tak velký, že musíte překroutit již navolené pozice ovladačů korekcí, popřípadě i master a presenci! Nicméně dá se s jistou tolerancí najít několik styčných bodů mezi kanály, myslím tím nastavení, která dovolují logicky přecházet z jednoho kanálu do druhého bez zásadní změny tonality. Nicméně Mark V je koncipován jako velmi diferentní a variabilní zesilovač, takže žádný „jen tak běžný“ tříkanál to není. Kromě tří hlavních modů je na každém kanále ještě doplňková volba charakteru zvuku ve stylu „tlustý/tenký“. Každý kanál si nezávisle může sepnout či vyřadit koncový EQ, který má sám ještě další nastavení. No a aby toho nebylo málo, tak posledním minipřepínačem volíme v sekci „Multiwatt“ to, jaký že výkon koncového zesilovače si budeme přát... Docela příjemné „sci-fi“, ne? Mít jen tak jedním přepnutím k dispozici jednou single-ended, podruhé triody či pentody, to se přece hned jen tak nevidí, co říkáte? O tom, že tyhle volby jsou pořádně ve svém důsledku slyšet, nikdo jistě nezapochybuje. Podle mého názoru je to celé prostě dokonalé: během pouhé sekundy otočením ovladače nebo přepnutím přepínače dostáváme obrovskou paletu navzájem rozdílných zvuků, které se neliší jen v ekvalizaci, ale i v samotném charakteru gainu a zpracování signálu. Tohle se bude jen horko těžko kopírovat digitálně...
Power amp
Jak jsem zmínil, koncová sekce je osazena dvěma páry „mesovských“ 6L6. Minipřepínačem výkonu na čelním panelu určíte množství (kolik W), typ a konfiguraci konce pro každý kanál preampu. Vzhledem k tomu, že celkový zvuk zesilovače je určen preampem a koncovým stupněm zhruba v poměru půl na půl, tak možnost konfigurace koncového stupně znamená obrovský posun v personalizaci vašeho vlastního zvuku. Můžete si tak doslova ušít zvuk na míru stylu, který chcete hrát, i možnostem, které vám poskytuje vaše kytara spolu s charakterem reproboxu, který máte. Nedá se zastřít, že pokud na zvuk zesilovače má preamp a konec stejný vliv, tak na váš celkový zvuk má reprobox vliv také dost zásadní (vidím to tak 60/40...). Když jsme u toho reproboxu, dovolte malou odbočku – impedance boxu je malé neuchopitelné kouzlo ve vašich rukou. Mnozí například hlásají, že 16 OhmΩ reproduktory mají lepší zvuk (rozuměj – lepší pro tvrdší muziku) než 8 Ohm. Normální je, aby se 8 OhmΩ repro zapojilo do 8 OhmΩ výstupu. Určitě, takto je dle výrobce zvuk nejlépe vyvážen, standardizován. Ale koncová sekce Simul-Class je více tvárná než většina ostatních koncových stupňů, takže doporučuji vyzkoušet různá zapojení – například 8 Ohm nebo 16 Ohm box do 4 Ohm výstupu při režimu 45 W, 16 Ohm box do 8 Ohm výstupu... (no, ale to je asi tak všechno, opačně to důrazně nedoporučuji!). Nicméně protože disponuji boxy rozdílných impedancí, můžu lehké variace rozhodně jen doporučit. Slyšitelná změna tam je zvláště na reakci při open-chords a mírně rozdílné komprimaci. Při volbě 8 Ohm výstup do 16 Ohm boxu se tón stane jemnějším, temnějším, s méně výrazným attackem... takže pokud se vám zdá že vám vaše V 30 hrají moc ostře, zkuste tuto volbu.
90 W – Simul-Class
Horní poloha minipřepínače výkonu nastartuje nejznámější, dnes snad už téměž ikonický, obvod, který Mesa uvedla na trh v roce 1981 – Simul-Class. Ve zkratce jde o to, že v základě máme dva konstrukční přístupy k řešení koncového stupně: lampy pracují ve třídě A nebo A/B (tzv. push-pull). Třída A/B (pentody) je pracovně efektivnější, dává vyšší možné výkony, lampy nejsou příliš zatěžovány atd., a produkuje se více (i nežádoucích) vyšších (lichých) harmonických. Třída A má nízké výkony, typicky do cca 20 W, víc žhaví, zvuk je tak „teplejší“ (doslova), měkčí a kulatý a dominantní je produkce druhé, oktávové harmonické, což je často k nezaplacení. Řešení Simul-Class spočívá v tom, že nechá dvě (většinou vnější) lampy pracovat ve třídě A/B, a dvě (vnitřní) ve třídě A – triody. Dostáváte tak mix toho lepšího z obou a ve výsledku jemné, kulaté harmonické složky a zvuk, který je čistý, pevný a také se snadno „tvaruje“. Podle tohoto výkladu se nám snadno nabízí domněnka, že Simul budou používat hlavně vintagisté a puristé, ale právě díky té pevné zvukové struktuře a snadného „vyvalení ven“ se velmi dobře prosadí i ve tvrdých progresivních stylech. Zvuk na pozici 90 W je rozhodně nejplnější a nejvíc kulatý, velice „mastný“, dostatečně průrazný a pevný. Hodí se pro všechny styly i volby modů v preampech, nenašel jsem na něm žádnou „chybu“. A aby toho nebylo málo, při volbě kanálu 3 máte ještě možnost přepínačem zvolit mezi režimy trioda/pentoda (oblíbená vychytávka u Mark IV). Tento režim konfiguruje vnitřní pár (ve třídě A pracujících) lamp. Triodový režim změkčuje attack středů, lehce zvýrazní vyšší harmonické a více komprimuje výšky i celkový sound – mírně se „vysuší“ zvuk a sníží lehce mocnost zvuku. Hi-gainové akordy či sólové zvuky se tak nabrousí, zvuk se tolik nedere ven nad ostatní nástroje. Čili (ovšem pokud vyloženě nechcete) nehodí se tento režim pro nízká nastavení gainu – v triodovém režimu je zkrátka potřeba řádně „zatopit“. Režim pentod oproti tomu zvýrazní středy, sníží hladinu vyšších harmonických a dostáváte tlustší, pevnější attack, s tím, že celková síla tónu naroste. Pentody dávají mnohem větší variabilitu a nezávislost v dynamice a sílu při dosažení špiček. Pokud hrajete bez chyb, rychlé běhy budou znít královsky a všechny crunchové akordy dostanou pevný spodek. Celkově tedy volba Simul-Class nabízí plný pevný tón, jasný charakter, velkou dynamiku a zpěvnost.
45 W – rozšířený Class A
V tomto nastavení pracuje pouze vnitřní pár 6L6 v tzv. rozšířeném Class A režimu, s redukovaným biasem. Výsledkem je teplý tón s dostatkem síly, zvláště v signálových špičkách. Režim 45 W je dobrým kompromisem mezi vintage a moderním stylem, dává dostatek výkonu a prostoru a zároveň je přirozeně komprimován, vyváženě produkuje harmonické. Je ideální nejspíše pro nakreslené rytmické hraní a „over-clip“ zvuk, kdy potřebujete prorazit v dynamických špičkách. Zároveň dodává čistým zvukům dostatek jiskrnosti, pevnosti ve spodních spektrech a čistoty, která je pro některé kytary ovšem trochu „sterilní“. Velmi dobře tu ale vyniknou nástroje se silným dřevěným charakterem (Gibson, Strat apod). Výborně se na 45 W hraje blues, klasický rock a hardrock, protože k saturaci dochází v koncovém stupni v míře „tak akorát“. Měl-li bych přirovnat hodně subjektivně, tak je-li 90 W zvukově částečně něco jako Marshall JVM nebo Engl, tak 45 W je rozhodně něco jako „osmistovka“. Asi vám to přirovnání hodně kulhá, testujeme Mesu... ale snad mi rozumíte, co chci říct.
10 W – single-ended
Dalo by se říct, že single-ended zapojení představuje takový „svatý grál“ v hledání tónu. Je to za daných možností nejjemnější, nejpřirozenější způsob zesílení zároveň s dostatkem síly a „mocnosti“ tónu, který je kulatý a doslova „zlatý“. Toto zapojení zdůrazňuje druhou harmonickou, která je ve výkonných systémech konstrukce A/B, push/pull potlačena. Přidává k základnímu tónu „sladkost“ a bohatost. Je zajímavé, že některé z nejdražších high-end stereo zesilovačů jsou konstruovány v single-ended ClassA modu, tak jako staré kino/divadelní zesilovače, které byly zkonstruovány pro hudební, ne nástrojovou produkci s dynamickými expresivními signálovými špičkami, které se pak zákonitě zkreslí. Muzikálnost, to je hlavní charakteristika tohoto zapojení. V koncové sekci jsou aktivní dvě 6L6 hned vedle usměrňovací lampy 5U4, kteréžto jsou zapojeny paralelně a zároveň „polykají“ část proudu, tak aby i trafo, před chvílí pracující v režimu push-pull, nebylo syceno DC proudem...
Jedná se o úžasný mod pro čisté vintage zvuky, a zároveň pro zpěvné, měkké, tvárné tóny s obrovskou dynamikou, plnými středy a vyváženými spodky a výškami. Kulatý, tučný, zpěvný tón pro akordické hraní, vyhrávky i pro overdrivový sólový zvuk s jemnou špičkou. 10 W mod zní překvapivě zajímavě také v kombinaci s high-gainovými nastaveními na kanálech 2 a 3; dovoluje dosáhnout množství saturace při relativně nízkém volume a zároveň tón zůstává i nadále konkrétním. Pevné spodky lehce měknou a ve spolupráci s EQ dostáváte opravdu zajímavé barvy.
Kanály
Takže tolik ve zkratce k PowerAmp sekci a nyní hurá na jednotlivé kanály.
Kanál I – nejnižší gain ze všech kanálů. Dva první mody – Clean a Fat, toť strukturované čisté zvuky, jen odlišné frekvenčně. Zatímco Clean je jiskřivě čistý, Fat přidá tlusté spodky a zvuk začne víc „dýchat“. Velká dynamika a velký rozsah citlivosti na práci s kytarou v obou nastaveních je samozřejmá. Obě polohy jsou téměř bez jakékoli komprimace a s rychlým attackem. Tweed mod už je medium gain, v podstatě overdrivovaný clean. Je tu skok v hlasitosti a v jedovatosti. Gain zpomalí attack a přidá na sustainu a hrubosti. Kanál I bych ideálně viděl ve spojení s Celestion Greenback boxem. Přepínač Normal/Bold přidává k původnímu nastavení charakter napumpovaného soundu se zvýrazněnými středy a nízkými výškami, přesněji: vyššími středy. Snadněji se tento zvuk dostane nad celkový mix, zvláště ve spojení s tweed modem. Celkově se musí velmi opatrně, ostatně jak je tomu u Mesy zvykem, zacházet s ovladači výšek, středů a presence, a velmi důrazně se vyhnout extrémním nastavením. To platí i pro ostatní kanály – při nastavení gainu nad 3/4 rozsahu velmi opatrně s výškami a středy..!
Kanál II – obsahuje nejširší spektrum gainu, mnohem víc, než některé samostatné zesilovače. Edge je nejnižší, volně navazuje na Tweed kanál I, spodní část spektra je mírně odfiltrována, attack se zrychlí a zvyšuje se dynamická odezva. Perfektní pro klasické rockové riffy s gainem kolem poloviny rozsahu. Crunch mod přidá to, co Edge odkrojil, více basů a nízkých středů. Dynamika je stále dostatečná, gain je rychlý, pomalu tu nastupuje určitá míra komprimace. Crunch zní dobře pro zkreslené akordy a overdrive sólo, ovšem bez přílišné saturace. Mark I mod je rovnocenný gainům třetího kanálu a kvůli tomuto modu se nedá druhý kanál nazvat „rhytm“. Je to zpěvný velice tlustý zvuk plný basů, zvuk, který uvedl Mesu na scénu v 70. letech jako Boogie 1 x 12 kombo. Vyšší nastavení gainu produkuje výrazný sólový sound, při stažení se dostáváme zpět k bluesovému charakteru zvuku. Doporučuji nastavit basy a středy na nižší hodnoty a přizvat na pomoc EQ a presence, tím dostanete z tohoto modu nejvíce barev. Přepínač Normal/Thick přidává tlustší, vyšší frekvence. Tento mod je aktivní pouze při zvolení MarkI modu, protože hlavně tady má smysl. Přidá a zvýrazní gain a pomůže mu protlačit se snadněji ven. Je to zvuk hodně podobný ve svém charakteru právě „osmistovce“.
Kanál III – nejvyšší gain, zkonstruován pro progresivní a metalové styly. Dynamika je potlačena, je výrazně cítit komprimace, pořádný sustain a velká variabilita jak pro sólové hraní, tak pro akordy. Mark II C+, to je kapitola sama pro sebe, kterou psaly výrazné postavy moderního rocku – Petrucci, Hetfield, Hammet, Lukather, Landau... explosivní attack, pevné jedovaté středy, ideální k dobarvení v sekci EQ a tolik typické při „V“ nastavení korekcí – úplně slyšíte všechnu tu progresivní muziku. Mark IV mod je z původního zesilovače Mark IV a jeho Lead kanálu. Aby se trochu odlišil od II C+, je IV dobarven do lehce teplejšího zvuku. Oba dva mody produkují perfektní sólový a power-chord zvuk, který výborně spolupracuje s celkovým EQ. Poslední poloha Extreme dělá čest svému názvu, je to už hodně nabroušený zvuk s vysokou komprimací a lehkým rychlým attackem. Přepínač Normal/Bright dodává, resp. zvýrazňuje, vyšší harmonické a pracuje pro všechny tři mody kanálu III. Jeho vliv je mnohem výraznější u modu II C+ než u IV, což je logické – IV má vyšších harmonických dostatek. Na tomto příkladu je patrné, že zvýraznění harmonických je „inteligentní“ – dodávají se jen tam, kde je jich méně, tak, aby zvuk byl stále použitelný a nepřekročil jistou míru vkusu.
Ekvalizer
Vestavěný pětipásmový EQ se stal skutečným poznávacím znamením Mark serie. Jeho vliv nelze opomenout a je samozřejmě přítomen i na tomto modelu. V 80. letech jeho typické „véčko“ představovalo zvukový signifikant pro celou jednu heavy-rockovou éru. Zatímco ovladače ekvalizace na jednotlivých kanálech stojí v signálovém řetězci na jeho počátku, EQ je umístěn v konci signálové cesty, takže je jeho vliv mnohem více tvarující. Opět ovšem platí – pozor na extrémní nastavení, dovede to docela dobře „zabít“ zvuk! Mark V dává ve svém EQ možnost nastavit si EQ separátně (on, off nebo volit přes footswitch) a zároveň nastavit pro každý kanál jinak. Můžete se rozhodnout, jestli necháte aktivní aktuální polohu sliderů nebo tzv. preset – populární „véčko“. Navíc otočné potenciometry vpravo dávají možnost pro každý kanál navolit rozsah, záběr tohoto presetu - naprosto „brutální“, „zabijácké“ a přitom inspirující zároveň. Ono by docela stačilo vyhrát si s jednotlivými kanály a jejich mody. Do toho ještě přistupuje EQ - a nároky na vaši představu o zvuku závratně stoupají. Opravdu musíte mít trochu jasno, co chcete dostat, jinak se v Mark V můžete lehce ztratit. (Stran této věci si troufám tvrdit, že vám Mark V může v případě potřeby pomoci se skutečně zvukově najít a vyzrát.
Recto...
O rektifikaci a volbě silicon diodes/tubes bylo už hodně napsáno, totiž má-li to vliv na zvuk, nebo zda-li nikoliv, a pokud ano, pak jaký. Každopádně, pro režim 90 W je napevno usměrnění diodou, pro 10 W napevno volba lampového usměrnění – a je snad jasné proč. Pouze mod 45 W nabízí volbu usměrnění – lampy dávají více jemnosti, vyřezávají částečně vyšší rozsahy a zvuk je více vintage, diody svým vlivem dodávají pevnost zejména ve spodcích a lepší artikulaci v celém rozsahu zvuku kytary... Ale je potřeba to jednoduše slyšet, posoudit a vybrat si. Předchozí modely II C+ ani IV neměly usměrnění lampami, proto jsou v zájmu zachování autenticity v kanále II zvoleny diody.
Verdikt
Ostatní „mesovské“ vychytávky (solo, variac power atd.) už byly popsány dříve, takže nám už jen postačí vynést závěrečný verdikt: myslím, že zatím žádný jiný zesilovač nenabízí takovou výkonovou variabilitu a tonální flexibilitu (a to i při vší úctě například k Egnater Rebel s plynulou regulací 1-20(30) W a mixem mezi 6V6 a EL84) ve výstupu jako Mark V. Ale ať už rozumíte technické podstatě všeho toho nastavení, voleb modů, výkonů, zapojení, a nebo třeba ani ne, jsem přesvědčen o tom, že si zamilujete zvuk, tón, přizpůsobivost a univerzálnost tohoto zesilovače, který rozhodně překračuje zvukové hranice dané značkou MESA/Boogie. Perfektně ctí charakter kytary, nic vám neodpustí, a – což považuji za neméně důležité - hřeje přesně tak, jak dobrý lampový zesilovač hřát (hrát) má. No a ty už několikrát zmíněné možnosti..! Jednoduše řečeno: vyzkoušejte, testujte, hrejte - a udělejte si tak vlastní názor. Messa boogie Mark V za to rozhodně stojí.
