Neumann TLM 67

Velkomembránový kondenzátorový mikrofon
Distributor: 
Autor: 
Cena: 
Ceny v textu

Značka Neumann patří na poli mikrofonní techniky k neprůstřelným legendám. Některé modely mikrofonů nesoucí tuto značku jsou referencí, se kterou jsou mikrofony jiných výrobců srovnávány. To jsou fakta, se kterými se snad ani nedá polemizovat. Dalším nevyvratitelným faktem je skutečnost, že v roce 2008 slaví značka Neumann 80 let. Společnost Neumann na to samozřejmě zareagovala a úctyhodné výročí oslavila, mimo jiné, speciální edicí inovovaného mikrofonu U 67, který je označován za „tažného koně“ 60 let.

Tento výroční model nese označení TLM 67. Z původního modelu U 67 převzal nový TLM 67 snímací kapsli (K 67), jejíž zvukový charakter má být u nového modelu zachován a ještě navíc podepřen zcela přepracovanou elektronikou. Design původního modelu U 67 byl prvním, který zaměstnanci společnosti Neumann kdysi vyvinuli ve spolupráci se slavným německým designerém Wilhelmem Braun-Feldwegem. Tento často napodobovaný design se stal pro velkomembránové kondenzátorové mikrofony značky Neumann (a nejen pro ně) charakteristickým.

Mikrofon TLM 67 je tedy osazen mikrofonní vložkou použitou u modelu U 67, elektronkový předzesilovač modelu U 67 byl v TLM 67 nahrazen zcela současným polovodičovým obvodem vysoké kvality v provedení bez výstupního transformátoru - odtud označení TLM, což je zkratka pro anglické „transformerless“ (= beztransformátorový). Podobný obvod se už úspěšeně osvědčil v modelu TLM 49. Má se tím, podle výrobce, zvýšit neutralita přenosu audiosignálu a ještě věrnější podání charakteristik prověřené a osvědčené snímací velkomembránové jednopalcové vložky. Užitnou hodnotu tohoto univerzálního studiového mikrofonu ještě dále zvyšuje další funkční výbava. Mikrofon TLM 67 má tři přepínatelné směrové charakteristiky: kulovou, ledvinovou a osmičkovou. Elektroniku mikrofonu dále doplňuje přepínač útlumu citlivosti o 10 dB. Pro potlačení nežádoucích nízkých frekvencí, proximity efektu při snímání z bezprostřední blízkosti a do určité míry i proti hlukovým a větrným rázům je k dispozici přepínač filtru potlačení nízkých frekvencí. Jak se dá u mikrofonu tohoto kalibru předpokládat, udávané technické parametry jsou excelentní. Podívejme se na ty nejdůležitější: přenášená frekvenční charakteristika je od 20 Hz do 20 kHz. Citlivost pro 1 kHz/1 kiloohm je 10 mV/Pa pro kulovou charakteristiku, 18 mV/Pa pro ledvinovou charakteristiku, 9 mV/Pa pro charakteristiku osmičkovou. Výstupní impedance mikrofonu je 50 ohmů. Poměr signál/šum podle CCIR (94 dB SPL) je 65 dB pro kulovou charakteristiku, 70 dB pro ledvinovou charakteristiku a 64 dB pro osmičkovou charakteristiku. Maximální akustický tlak (SPL) při zkreslení větším než 0,5% je 110 dB pro kulovou charakteristiku, 105 dB pro kardioidní charakteristiku, 111 dB pro osmičkovou charak- teristiku. Maximální výstupní napětí mikrofonu je -1 dB. Dynamický rozsah mikrofonního zesilovače je 94 dB, což je, pro představu, srovnatelné s dynamickým rozsahem CDčka. K provozu mikrofonu je vyžadováno standardní fantomové napájení + 48 V v toleranci +/- 4 volty.

Testovaný kus mikrofonu by dodán ve dvou papírových krabičkách. V jedné je stylová tmavě červenohnědá a perfektně opracovaná dřevěná skříňka se zlatým kováním a v ní v pěnovém uložení samotný TLM 67. Radost pohledět. Druhá, papírová krabička, obsahuje držák mikrofonu, klasický odpružený pavouk, zde EA 87. Mikrofon TLM 67 sám má elegantní design, tvořený kombinací perlově šedé na těle mikrofonu a niklu. Že se jedná o něco speciálního napovídá plastická plaketa s podobiznou zakladatele společnosti Georga Neumanna na přední straně mikrofonu, která je umístěna nad klasickým, červenobílým logem Neumann. Když mikrofon vezmete do ruky, první, čeho si asi všimnete, je dokonalé a precizní dílenské zpracování. To se týká jak jednotlivých částí těla mikrofonu, které k sobě bezvadně lícují a hlavně také všech přepínačů. Jak bylo řečeno, mikrofon má přepínač tří směrových charakteristik na přední straně a dva přepínače (útlum citlivosti, potlačení basů) vzadu. Přepínač směrových charakteristik je zapuštěn do těla mikrofonu a po přepnutí do některé z jeho poloh se v okénku nad přepínačem ukáže symbol zvolené snímací charakteristiky. Tedy žádný páčkový přepínač jehož polohy se nekryjí se symboly vyznačenými na těle mikrofonů, jak to někdy bývá. Podobné je to u obou dvoupolohových přepínačů na zadní straně. Jsou zapuštěny v těle mikrofonu a ve výchozí poloze ani nevidíte, k čemu který slouží. Po přepnutí levého přepínače se v okénku ukáže symbol užívaný pro potlačení nízkých frekvencí. Po přepnutí pravého přepínače se zase v okénku ukáže popiska -10 dB značící útlum citlivosti mikrofonu. Takže je nastavení vždy jednoznačné: v okénku nevidíte nic, mikrofon je ve výchozím nastavení, vidíte symbol a víte, co je aktivováno. Chod přepínačů je perfektní, žádné nejednoznačné polohy, je to vždy přesně buď to, nebo ono. Pokud jde o připevnění mikrofonu na mikrofonní stojan, tak samozřejmě použijeme dodaný odpružený držák. Montáž do odpruženého mikrofonního držáku také nepřináší žádné záludnosti, mikrofon se našroubuje pomocí závitu, který je u výstupního konektoru XLR, tedy naprostá klasika. Držák je kovový, odpružené zavěšení mikrofonu je zajištěno obvyklými gumičkami. „Pavouk“ přišroubovaný na mikrofonní stojan může být i s mikrofonem nastaven ve vertikálním směru, aretace je zajištěna utažením pomocí stavěcího šroubu, jehož hlava vypadá, jako by snad opravdu byla z pravého a nefalšovaného černého vintage bakelitu.

Když už tedy máme mikrofon na stojanu, můžeme začít snímat, nahrávat. Mikrofon Neumann TLM 67 je díky své kvalitní snímací kapsli, svým technickým parametrům a celé své výbavě určen pro snímání čehokoliv a to z jakékoliv vzdálenosti. Jednoduše univerzální mikrofon pro všechny aplikace. První a důležité informace o mikrofonu dá vždy snímání lidského hlasu, mluveného slova a zpěvu. Přesně tímto způsobem jsem se i já s mikrofonem začal seznamovat. Při snímání mluveného slova z bezprostřední blízkosti, v tomto případě ústa asi 2-5 cm od krycí mřížky mikrofonu. To je sice možná až příliš blízko, než bývá zvykem, ale extrémní situace vždy rychleji ukáže vlastnosti každého testovaného zařízení. V tomto případě jsou mé poznatky následující: první jsem ke snímání použil kulovou charakteristiku. Takto snímaný hlas byl samozřejmě hodně konkrétní, detailní, až doslova „nahý“. Mikrofon odhaluje každý parazitní zvuk při řeči, mlaskání, sykavky a podobné jevy, naopak nedochází ke zvýrazňování rázů při vyslovování hlásek p a b. Z takové blízkosti je hlas opravdu hodně naturalistický. Přepínám na ledvinovou charakteristiku. V reprodukčním řetězci se ozve slabé lupnutí. Pokračuji ve snímání mluveného slova. Při nezměněném nastavení citlivosti mikrofonního předzesilovače dochází po přepnutí na ledvinu k dramatickému nárůstu hlasitosti, ručičky VU-metru předzesilovače se opírají na konci červeného pole. Tento nárůst se odehrává na basech, což je důsledek tzv. proximity efektu, který je společný všem směrovým charakteristikám. Začínám vnímat hlásky p a b. Při tomto dramatickém nárůstu úrovně v signálové trase se nabízejí tři možnosti jak se s tím vypořádat: za prvé, upravit nastavení citlivosti mikrofonního předzesilovače, za druhé, použít filtr potlačení basů (nejlépe ten přímo na mikrofonu), nebo za třetí, snížit citlivost mikrofonu o 10 decibelů přepínačem na těle mikrofonu. Tady začínáme plně využívat výbavu, kterou mikrofon nabízí. Jestli nechceme neustále upravovat nastavení vstupní citlivosti mikrofonního předzesilovače při každém přepnutí směrové charakteristiky a nastavení citlivosti pro kulovou směrovou charakteristiku vezmeme jako výchozí, zbývají nám druhé dvě výše uvedené možnosti. Rozhodneme se podle toho, čeho chceme dosáhnout. Pokud k vyrovnání nárůstu úrovně na basech použijeme filtr pro potlačení basů, úroveň se sníží na přijatelnou mez a zvukový charakter snímaného hlasu bude podobný jako při snímání kulovou charakteristikou. Když použijeme přepínač snížení citlivosti o 10 dB, úroveň rovněž poklesne, ale zůstane zachováno zdůraznění basů, které dodává snímanému hlasu ono často skloňované teplo, vřelost a intimitu, která je pro ucho lahodnější než syrově realistické podání kulové charakteristiky. Samozřejmě je možné využít také aktivace obou přepínačů (filtru basů a snížení citlivosti) současně, ale to využijeme při jiných aplikacích, výsledný dojem z mluveného slova se tím nevylepší. To samé platí rovněž při přepnutí z kulové na osmičkovou směrovou charakteristiku. Rozdíl mezi charakteristikou ledvinovou a osmičkovou je nejvíce znatelný v podání basů. Charakterizoval bych to si tak, že v případě ledvinové charakteristiky jsou plné basy jakoby všude, místy se mi zdálo, že už trochu zastírají výšky. Tento zvuk mi připomínal podání starých lampových mikrofonů. U osmičkové charakteristiky subjektivně stejný podíl basů, ovšem zde jakoby měly své místo a zbývajícím částem zvukového spektra nepřekážely.

Po mluveném slovu nemůže přijít nic jiného než zpěv. Využil jsem příležitosti a TLM 67 posloužil při nabírání zpěvu do rockové nahrávky. Šlo o hutnou rockovou nahrávku, kde základy včetně dohrávek zabíraly už téměř třicet stop v ProTools. Tedy dost nahraných nástrojů na to, aby byl zpěv bez dalších úprav ve výsledné mixáži beznadějně utopen. Zpěv se nabíral v malém, akustiky přetlumeném prostoru, který se ve výsledném zvuku takřka neuplatnil. Protože jsem si chtěl nechat volné ruce pro mixáž a hlavně jsem chtěl TLM 67 poznat v reálné akci, nabíral jsem zpěv bez kompresoru, bez ekvalizace a jiných úprav. Prostě jen tak, jak byl. Za popsaných okolností se ukázala kulová charakteristika vítěznou volbou. Zatímco při poslechu samostatného zpěvu vycházela ledvinová a ještě lépe osmičková charakteristika mnohem líbivěji, než kulová, při poslechu celé nahrávky se samozřejmě zpěv ztrácel a zdálo se, že bez kompresoru „tam ten zpěv prostě nedostanem“. Je to vcelku logické, když si uvědomíme, že u směrových charakteristik při snímání zblízka signálovou trasu budí nejvíc basové frekvence, které v celkové mixáži splývají s nahranými základy a bez dalších úprav pak nelze stopu se zpěvem víc přidat. Zvuk snímaný pomocí kulové charakteristiky sám osobě nemusí znít tak líbivě, ale ve výsledné mixáži se sám o sobě prosazuje mnohem lépe, takže nakonec můžete zjistit, že je to přesně to, co pro zpěv potřebujete.

Jak jsem už řekl, mikrofon není určen jen pro jednu aplikaci, kromě hlasu a zpěvu se stejně dobře hodí i pro snímání nástrojů. Další záležitostí, kterou jsem si pro TLM 67 připravil, byla akustická kytara. I v tomto případě je možné využít celou škálu možností, které Neumann TLM 67 nabízí a pravděpodobně si stejně jako já uvědomíte, že je to pracovní nástroj s velkou variabilitou, kdy můžete výsledný zvuk ovlivnit už přímo na začátku snímacího řetězce, tedy přímo na mikrofonu.

Samostatná akustická kytara opět vychází poslechově příjemněji při použití směrových charakteristik a to, podle mého, při použití osmičkové charakteristiky. Při použití ledvinové snímací charakteristiky se basy jakoby „cpou“ zpředu na mikrofon, u osmičkové charakteristiky se basy zdají rozprostřeny více kolem, také se ale více uplatňuje prostor, ve kterém se nástroj snímá. Ledvina dává v tomto případě větší separaci, je více zaostřená na zdroj zvuku. Kulová charakteristika je nejvíce neutrální, analytická, obsahuje nejvíc prostorové složky, takže už dost záleží na akustice prostoru. Takhle bych mohl pokračovat dál a snažit se popsat to, co je nelepší si radši poslechnout na vlastní uši. Mikrofon se mi nepodařilo „nachytat“ na něčem, o čem bych mohl říci, že je to možné sejmout lépe jiným mikrofonem. Můžete vzít jiný mikrofon, sejmout stejný zvuk jinak, nebo podobně, ale pravděpodobně určitě ne lépe.

Tím jsem se dostal ke srovnání. Samozřejmě jsem neodolal a TLM 67 jsem porovnal s jinými mikrofony. K porovnání jsem během testu neměl žádnou další ikonou z mikrofonního Olympu, na druhou stranu ale bude mikrofon typu TLM 67 v reálném světě díky jeho pořizovacím nákladům vlastnit asi méně zvukařů, než bychom si všichni určitě přáli a tak mě spíš zajímalo, jaký je rozdíl mezi ním a tzv. ekonomickými modely velkomembránových mikrofonů určených ke stejným účelům. S určitou zvědavostí jsem tedy proti sobě postavil mikrofony z opačných konců cenové škály. Následující srovnání je pouze ilustrační a nelze ho chápat jako univerzální verdikt. První srovnání jsem provedl s mikrofonem AKG. To je také legendární značka, ale proti TLM jsem postavil model z nové ekonomické řady Perception, konkrétně typ 420. Tento mikrofon má také snímací kapsli s jednopalcovou membránou, tři přepínatelné směrové charakteristiky, filtr nízkých frekvencí a přepínač útlumu o 20 dB. Zde jsou poznatky… Při stejném nastavení vstupní citlivosti mikrofonního předzesilovače dávaly oba mikrofony podle indikátorů zhruba stejnou výstupní úroveň, rozdíly byly zanedbatelné. S ohledem na to se jevil jako zajímavý fakt, že TLM 67 produkoval slyšitelně plnější a „tučnější“ zvuk ve spodní části frekvenčního spektra. Plnější asi v tom smyslu, jako když něco posloucháte přes monitor, který má desetipalcový basový reproduktor a pak si to samé poslechnete přes monitor, který má basový reproduktor s menším průměrem. Dochází k poslechovému vjemu, kdy nemůžete jednoznačně říci, že „zvuk přes tohle nemá basy a přes tohle jo“, ale rozdíl tu zkrátka je. Přesně takový rozdíl jsem vnímal mezi TLM 67 a AKG Perception 420. Podání basové složky je prokreslenější, zvuku to dodává větší přirozenou hloubku. Při snímání kulovými charakteristikami se při zvyšování akustického tlaku zvuk AKG postupně koncentroval spíše do středů, Neumann si za těchto okolností slyšitelně lépe uchovával poměr mezi jednotlivými složkami frekvenčního pásma. Při snímání pomocí ledvinových charakteristik se ze zvyšující vzdáleností mikrofonů od zdroje zvuk AKG poslechově ztenčoval rychleji než u Neumanna. Pokud se vrátím ke snímání akustické kytary, tak spolupracující kytarista nebyl o záznamu přes Neumanna v porovnání s AKG schopen jednoznačně říci, jestli je některý lepší a proč, ale konstatoval, že zvuk přes Neumanna je „takovej medovější“. O snímání přes osmičkové charakteristiky se dá říci v zásadě totéž. Po tomto srovnání jsem nasadil ještě jeden velkomembránový kondenzátorový mikrofon, ještě „ekonomičtější“ a to ze stáje ADK, typ GX-1. Tady jsem mohl provést srovnání pouze na ledvinové charakteristice, protože tento mikrofon jiné snímací charakteristiky nemá, nemá ani další výbavu. Výsledný dojem z porovnání byl v podstatě totožný jako v předchozím případě.

Jestli se tedy pokusím shrnout výsledky ze vzájemného srovnání zdánlivě nesrovnatelných mikrofonů, musím říci, že poslechové rozdíly jsou při běžném poslechu minimální, troufám si říci, že neznatelné. Za určitých okolností si bez bezprostředního vzájemného srovnání ani žádné zásadní rozdíly člověk neuvědomí. V tomto ohledu odcházejí oba mikrofony, reprezentující ekonomické modely, se ctí a my můžeme být klidní v tom smyslu, že lze takové mikrofony, pokud jde o výsledný zvuk, celkem bez obav používat. Mikrofon Neumann TLM 67 má, jak bylo řečeno, v porovnání s oběma modely podstatně lepší podání basových složek, ale při snímání existuje celkem dost situací, kdy basovou složku záměrně potlačujeme, ořezáváme, takže toto bezvadné prokreslení třeba ani nezhodnotíme. Významný rozdíl mezi srovnávanými mikrofony se ale nachází až v druhém plánu. Jedna věc je to, že srovnávané mikrofony znějí srovnatelně a druhá věc je to, jak si tento svůj zvuk dokážou při snímání uchovat. A zde je podle mě klíčový rozdíl mezi TLM 67 a dalšími dvěma mikrofony. Souvisí to se schopností zpracovat dynamiku snímaného signálu. Oba ekonomické modely si při vzrůstajícím akustickém tlaku (a zvlášť při snímání zblízka) svůj zvuk neudrží tak, jako Neumann TLM 67. Jejich zvuk má tendenci se koncentrovat do středů, stávat se agresivnějším, narůstá slyšitelné zkreslení. Neumann samozřejmě také přebudíte, ale zdá se (alespoň na poslech), že k tomu dochází později a mikrofon si i tak přiměřeně podrží svůj plný zvuk. Jinými slovy, zatímco oba srovnávané mikrofony už mohou snímaný zvuk zabarvovat (kolorovat) omezováním špiček amplitudy signálu, Neumann TLM 67 ještě přenáší nezkreslený signál a zachovává tak neutralitu podání.

V testu jsme si tedy představili špičkový velkomembránový kondenzátorový mikrofon Neumann TLM 67, vyrobený jako speciální model k osmdesátému výročí značky Neumann. Musím říci, že když jsem mikrofon dostal k testu, trochu jsem se obával, že v případě výrobku s takovým renomé snad ani nebude o čem psát. Za tu krátkou dobu, co jsem ho měl k dispozici, jsem si na něj velmi rychle zvykl a můžu jen potvrdit, že se jedná o velice vydařený výrobek. Díky svým parametrům a také díky své výbavě je TLM 69 opravdu kvalitním, univerzálním nástrojem, který najde uplatnění ve všech oblastech profesionální práce se zvukem. Mikrofon je vhodný jak pro snímání jednotlivých zdrojů zvuku jako jsou akustikcé kytary, kontarbasy, čela, kytarová a basová komba, piána, sólové hlasy, apod., tak také pro snímání větších celků, jako jsou například pěvecké sbory, menší hudební tělesa, bicí soupravy. Vlastně mě teď ani nenapadá zdroj zvuku, pro který by se TLM 67 nedal použít. Díky této své univerzálnosti mikrofon najde uplatnění nejen v nahrávacích studiích, ale určitě také v dabingu, broadcastingu apod. Já jsem v tuto chvíli rád, že jsem si mikrofon mohl pěkně proklepout a dál mi nezbývá než se těšit na to, až budu mít alespoň jeden TLM 67 (nejlépe ale rovnou dva) ve své výbavě.