Švýcarskou značku Paiste není nutno dlouze představovat, podobně jako snad nejúspěšnější a nejoblíbenější jejich řadu 2002, a možná proto se sám výrobce rozhodl po třiceti letech udělat limitovanou edici původní série 2002. To nejdůležitější na tom je, že celá výroba byla uskutečněna původními technologickými postupy i s ručně tisknutým logem na samotných činelech, tak jako v roce 1971. A jisté je, že se zadařilo.
Nabídka
V nabídce firmy Paiste této limitované edice jsou Special Edition RIDE o velikostech 18", 20", 22" a 24", Special Edition CRASH ve velikostech 15, 16, 18 a 20 palců, Special Edition Sound Edge HI-HAT 13", 14", 15" a Special Edition Medium HI-HAT 13" a 14".
Pro tento test jsem měl k dispozici 13" hi-hat Sound Edge, Ride 18 a 20 palců a crash činely též o průměru 18 a 20 palců. Ceny - jak se dá již očekávat, nejsou nejnižší, ale díky všem okolnostem, jako jsou „výše" řady, původní zpracování, či limitovaná edice, mě nijak duševně nevykolejily a pro tyto testované kusy jsou: 13" Sound Edge Hi-Hat- 10.990,- Kč, Ride 18" - 7.590,- Kč, Ride 20"- 8.790,- Kč, Crash 18"- 7.590,- Kč a Crash 20"- 8.790,- korun českých.
Sound Edge Hi-Hat
13-ti palcová hi-hat 2002 sound edge má, jak jinak, spodní činel vlnitý. Díky tomu je při úderu hodně sykavá, chvílemi možná až moc, což ovšem platí pouze pro toho, kdo na to není zvyklý. Jak to slyším já, i při důraznějším sešlápnutí je její zvuk stále hodně položen do výšek, ale bez dalších konkrétnějších zvuků, které by možná jasněji identifikovaly zvuk činelu jako takového. Zjednodušeně řečeno, hi-hatka disponuje v základu temnějším a plechovějším soundem, který je doplněn a téměř až překrývám vysoko posazeným syčením. Možná zde postrádám poněkud ostřejší a jasnější atak, ale i to je věcí vkusu. Při hraní, ať při swingování, vyhrávání různých ozdůbek, nebo i při ostřejším stylu „jízdy ", slyšíte pořád zvláštní přeslech neurčitého projevu, konec konců, je to Sound Edge. Dvatisícedvojka je svá a poznáte ji podle zvuku téměř kdykoliv a když vynechám fakt, že se každému líbí něco jiného, není co vytknout.
Crash
18" i 20" crash jsou vizitkou. Obzvláště ten menší se osvědčil a zahřál mě u srdce. Opravdu hezký, čistý a příjemný zvuk, bez zbytečně dlouhého sustainu, a se slušnou mírou nárazového tónu. Má podobné vlastnosti jako například Meinl Byzance a takové kousky velice oceňuji. Ať je úder lehký či razantní, zachovává si stále svoji přirozenost a barvu. Tónově je poněkud vyšší, ale líbí se mi ta barva projevu, to jest, to co si představuji při použití crash činelu. Zde opět musím pozvednout téměř všestrané použití. Dvaceti palcový crash Paiste 2002 je trochu o něčem jiném a pokud vás děsí ta velikost, tak nemusí. Není se co divit, v sedmdesátých letech byly „dvacítky " na denním pořádku a až postupem času jsme se začali tak nějak zmenšovat. Mám-li se držet tématu, z oněch 20 palců jde na první pohled strach, ale při použití to není nijak hrozné. Zvukovou barvou a čistotou je téměř totožný s menším bratrem, avšak je nižší a temnější. Už díky své velikosti je hutnější, ale na druhou stranu pokud ho paličkou jen tak „pohladíte", tolik se vzhledem k větší hmotě nerozezní. Zvolíte-li úder na crash silný, pak očekávejte delší prodlevu „než se rozhoupe", což je však na druhou stranu vyváženo dlouhou výdrží. Nutno podotknout, že dříve byly požadavky i způsob hry a potažmo i bubenický výraz trochu jiné a doba a vše kolem doznalo výrazných změn. Snad proto (přesto) se mi tento velký crash líbí, pouze narážím na fakt, zda-li bych pro něj našel uplatnění – kdo však hraje revival, pravděpodobně by neměl váhat. Je to součást historie a průběhu vývoje bicích souprav a tak jako dříve i dnes, stejně záleží na samotném použití a názoru každého bubeníka jednotlivě.
Ride
„Rajdy" s označením 2002 se mi vždycky líbily a i tentokrát mi udělaly velkou radost. Začnu tím standardnějším, tedy Paiste 2002 Ride 20". Činel je to se vším všudy, je příjemně zvukově naladěn a též se příjemně rozeznívá. Na různé doprovody, pomalé či rychlé, na vyhrávání "soft beglajtů" nebo i při tvrdším úderu, je výborný a nenechá se ničím zaskočit. Možná snad jen pokud hlavička paličky dopadá blízko ke kraji činelu, má mírnou snahu se rozeznívat podobně jako crash a v tom rozsáhlém sustainu se některé údery vytrácí, pokud ale, začnete hrát paličkou blíže ke středu činelu, všechny „nechtěnosti" se rázem vytrácí. Pupek má příjemný a přirozený sound, není příliš „brutální", ale ostře konkrétní, dobře snesitelný pro ucho. Dá se s ním i dynamicky pohrát, takže opět záleží na vašich „tlapkách". Vhodný je téměř na jakýkoliv druh hraní a ostudu vám neudělá v žádném hudebním žánru. Ten druhý, osmnácti palcový Ride se mi líbil snad ještě o kousek víc. Celkem pochopitelněji je vyšší , s přírodním a velice sympatickým soundem každého úderu. Zároveň jemný i ostrý, se sustainem přesně v ideálních mezích. Také tato osmnáctka má další kladnou vlastnost a tou je zvuková vyváženost od kraje činelu ke středu, k pupku. Samotný pupek je v případě potřeby razantní, ale ne nepříjemný. Skvělý to ride.
Závěr
Vezmu-li to od začátku do konce a zpět, je celá limitovaná edice Paiste 2002, tak jako před třiceti lety, bez nadsázky výborná. Ve Švýcarsku „asi" vědí co dělají, po poměrně dlouhé době stejným způsobem vytvoří něco, co funguje. Ještě musím zmínit, že každý činel má tzv. Certificate of Authenticity, neboli jakýsi certifikát pravosti, obsahující výrobní číslo, měsíc a rok výroby a to vše podepsané šéfem firmy panem Erikem Paistem. Samotné činely ať ride, crash nebo hi-hat prostě "jsou" a je dobře, že o sobě na moment daly vědět. Všechny kusy jsou skvělé, elegantní a vhodné pro muzikanty v pravém slova smyslu, je jenom otázka líbivosti či zvyku co nám sedí a co ne. Musím zde zase pozdvihnout jistou univerzálnost této série 2002, nebo alespoň to, že mi zvukově seděly skoro v čemkoliv a pro takové kousky, třeba i po tolika letech, mám prostě slabost.
