Presonus Eris E5 & E8

Poslechové monitory
Kategorie: 
Výrobce: 
Distributor: 
Autor: 
Cena: 
Ceny v textu
Presonus Eris

Poměrně obsáhlý sortiment profesionálních zvukových zařízení společnosti PreSonus pokrývá celé spektrum potřeb spojených s nahráváním a živým ozvučováním. Nikoho asi proto nepřekvapí, že v nabídce společnosti nalezneme i aktivní studiové monitory pro poslech v blízkém poli. 

Série Eris nabízí rovnou dva modely, Eris E5 (7 190 Kč) a Eris E8 (12 290 Kč), a jejím úkolem je uživateli poskytnout profesionální poslech a bohatou výbavu za rozumnou cenu. Oba modely se od sebe neliší svým pojetím, designem a ani svojí výbavou, odlišuje je především jejich „kubatura“ a výkon. Monitor Eris E5 je menší, osazen středobasovým reproduktorem o průměru 5,25 palců s kevlarovou membránou, a Monitor Eris E8 je osazen středobasovým reproduktorem o průměru 8 palců, rovněž s kevlarovou membránou. Rozměrům použitých reproduktorů samozřejmě odpovídá velikost a váha monitoru. Následující popis platí pro oba monitory, kromě jmenovitě uvedených rozdílů.

Konstrukce

Skříně monitorů jsou vyrobeny z obvyklých MDF desek, které jsou potaženy černým vinylem. Monitory jsou konstruovány jako aktivní, dvoupásmové, osazené, kromě už zmíněných středobasových reproduktorů, také výškotónovými tweetry s měkkou kopulí. Středobasový i vysokotónový reproduktor mají každý svůj vlastní,  výkonově dostatečně naddimenzovaný zesilovač pracující ve třídě AB. Výkony zesilovačů u jed-notlivých modelů jsou uvedeny dále v textu. Účinnost na basech podporuje také vyzařovací basreflexový otvor v dolní části čelní stěny monitoru pod středobasovým reproduktorem.

Zadní stěnu monitoru tvoří kovový panel, na kterém jsou umístěny veškeré ovládací prvky a konektory pro připojení síťového napájení a signálových linek. Ke každému monitoru jsou dodány čtyři gumové nalepovací podložky, které je možné nalepit na spodní stranu monitoru před umístěním na stůl, polici apod.

Vybavení

Monitory série Eris jsou osazeny třemi vstupními konektory. Jsou to symetricky zapojené konektory XLR, 1/4“ TRS a nesymetrický konektor RCA-Cinch. Použití jednotlivých konektorů je zřejmé a zbývá dodat pouze to, že pokud symetrické konektory XLR a 1/4“ TRS zapojíme současně, přednost bude mít vždy konektor XLR. Signál přivedený přes konektor RCA-Cinch se k signálové trase přičítá. Zesílení signálu vstupujícího do monitoru se nastavuje otočným potenciometrem, který je označen INPUT GAIN.

Další výbavu monitoru tvoří ovládací prvky pro „vyladění“ poslechu s ohledem na akustické podmínky v aktuálním poslechovém prostředí. Je to otočný ovladač HIGH, kterým lze zesílit nebo ztlumit pásmo od frekvence 4,5 kHz výše, a to o 6 dB, tedy zhruba o polovinu. Tato korekce je typu shelving a její charakter odpovídá průběhu korekce výšek obvyklé u Hi-Fi systémů nebo zvukových systémů do auta. Další ovladač označený MID zesiluje nebo zeslabuje pásmo okolo 1 kHz v šířce zhruba dvou oktáv, opět o +/- 6 dB. Použité otočné ovládací prvky mají aretaci ve střední poloze, takže je možné velmi snadno i popaměti nastavit výchozí „nulové“ body.

Průběh na basech lze ošetřit pomocí přepínače LOW CUTOFF. K dispozici jsou polohy Flat (= rovný průběh) a polohy 80 Hz, 100 Hz, ve kterých je průběh na nízkých frekvencích potlačen se strmostí 12 dB na oktávu. Poslední pomůckou k přizpůsobení monitorů je přepínač označený ACOUSTIC SPACE, který má polohy – 4 dB, -2 dB a 0 dB. Tímto přepínačem se potlačují všechny frekvence pod 800 Hz o 2 a 4 dB podle toho, jestli jsou monitory umístěny blízko stěny nebo rohu místnosti. Při umístění zhruba uprostřed poslechové místnosti v dosta- tečné vzdálenosti od stěn a rohů by měl být přepínač nastaven na 0 dB. 

Monitory Eris prakticky

Po připojení a zapnutí napájení se na čelním panelu rozsvítí modře podsvícené logo Presonus, které uživatele informuje, že jsou monitory aktivovány. To je rozhodně dobře, protože, jak jsem zmínil v úvodu, reproduktory monitorů jsou „poháněny“ poměrně dost výkonnými zesilovači a určitě nikdo nestojí o to, aby ho překvapil nechtěný náhlý příval zvuku v hlasitosti, jaké jsou monitory schopny. Před prvním zapnutím také doporučuji zkontrolovat stažení ovladače INPUT GAIN monitorů na minimum, protože vstupy mají značnou citlivost. Citlivost vstupů jsem sice nedohledal, ale odhaduji, že vstupní audiosignál s úrovní okolo 1 voltu může monitory vybudit na plný výkon (viz tabulka technických parametrů). S tím také souvisí mé první dojmy z poslechu monitorů. Menší z obou modelů – E5 – dává čistý poslech s bohatými výškami a basy, samozřejmě s ohledem na kubaturu a velikost monitoru. Poslech se zdál nenápadný až usedlý, pokud jde o podání dynamiky nahrávky, tak místy trochu těžkopádný. Reprodukce jakoby se odehrávala spíše ve vyšších a spodních pásmech, postrádal jsem energii v pásmech středů, které obvykle dávají nahrávce pocit živosti a zprostředkovávají vnímání dynamiky reprodukovaného zvuku (za předpokladu, že je v nahrávce obsažena, to znamená, že dynamika není zcela eliminována kompresí signálu od náběru až po mastering). 

Projel jsem si nejprve dostupné nahrávky z letošní sezóny, jako například aktuální alba kapel Alice in Chains, Black Sabbath a Deep Purple. Každé z uvedených alb je jiné, ale všechna jsou zcela čerstvá, smíchaná a zmástrovaná podle nejsoučasnějších trendů. Poslechem těchto novinek jsem se dopracoval k výše popsaným dojmům. S reprodukcí jsem byl naprosto spokojen, pokud měla reprodukovaná skladba dostatečně „děravé“ aranžmá, to znamená, že obsahovala minimum nástrojů hrajících současně, pak bylo vše v pořádku. Při plném nasazení všech nástrojů najednou na mě reprodukce působila výše popsaným dojmem. Přestože jsem měl monitory umístěny tak, že jejich vzdálenost byla od nejbližší stěny minimálně dva metry, vyzkoušel jsem korekční prvky k úpravě reprodukce. Jednotlivé korekční prvky fungovaly podle očekávání, ale nemůžu říci, že by výrazně změnily můj dojem z reprodukce. Navíc jsem přesvědčen, že těmito subjektivními úpravami, které nejsou podloženy seriózním proměřením poslechového prostoru, je možné spíše více pokazit, než zlepšit. Sluch se po určité době dokáže přizpůsobit lecčemu a je reálně možné, že po takových subjektivních nastaveních jednoho dne zjistíme, že mixáže provedené na „upravených“ monitorech hrají jinde nepříliš dobře. Obecně samozřejmě vítám možnost úpravy reprodukce monitoru, ale pro profesionální práci by se jakékoliv úpravy měly provádět na základě objektivního měření. 

Abych monitory řádně prověřil, zabrousil jsem také do vzdálenější historie, která je naštěstí plná přirozeně provedených nahrávek bez dramatických úprav dynamiky a agresivního masteringu. Jednou takovou je například originální první verze muzikálu Jesus Christ Superstar z roku 1971. Ta obsahuje dostatek kytar, bubnů, basy, kláves, hlasů, sborů a symfonických sekvencí (pokaždé mě udivuje, co se dalo všechno nahrát na šestnáctistopý analogový magnetofon...). Protože má tato nahrávka samozřejmě nižší úroveň, než současná produkce, přidal jsem preventivně zesílení na vstupech do monitorů. Možná jsem přidal víc, než jsem chtěl, ale každopádně teprve s vyšší hlasitostí se monitory rozehrály k mé spokojenosti, zlepšilo se podání dynamiky, středy získaly na síle. Zapochyboval jsem, jestli nepodléhám psychoakustickému klamu, že to, co je nahlas, se zdá vždycky dobré. Na nějaký čas jsem se vrátil k původní poslechové hladině, ale nemohu si pomoci, při nízké hlasitosti není reprodukce zdaleka taková, jako při vyšším zesílení. 

Sám kromě větších monitorů používám při dlohotrvajících posleších (nabírání záznamů, editace, ale i mixáž) také pár malých voupásmových aktivních monitorů. Podobně jako E5 jsou osazeny reproduktorem o průměru 5,25 palců a tweeterem. I ostatní parametry jsou obdobné, až na zesilovače. Moje monitory pohání zesilovače s výkonem 18 wattů pro výšky a 18 wattů pro basy. Monitory jsem si vybral právě proto, že hrají dobře i potichu. 

Když se podíváme do tabulky parametrů, je jasné, že E5 disponuje výkonem minimálně dvojnásobným. Tyto zesilovače je ale obtížné „rozehrát“ při nízké hlasitosti, a to přináší výše popsané důsledky. Pokud naleznete optimální hlasitost, aby byly monitory vybuzeny na potřebnou (nemyslím tím plnou) úroveň, nelze jim v zásadě nic vytknout. 

Monitor E8 má podobnou pihu na kráse, ale u monitoru této velikosti se dá předpokládat, že je určen k tomu, aby hrál nahlas. Nechci budit dojem, že mám něco proti hlasitému poslechu, pokud je kvalitní. Vůbec ne. Pouze mě letitá praxe naučila, že nejdéle po půlhodině hlasitého poslechu ucho přestává rozeznávat detaily, a při nohahodinových sekvencích ve studiu určitě každý uvítá i komornější poslech. Z monitoru E8 je cítit síla, která se skrývá uvnitř jeho skříně. Osmipalcový reproduktor dává reprodukci basů a nižších středů ve srovnání s E5 nový rozměr. Výšky jsou přehledné, reprodukce čistá. I tento monitor je potřeba nechat zahrát, a nemusí to být nutně naplno, ovšem už zhruba čtvrtinový výkon slušně ozvučí místnost běžných rozměrů okolo 20 metrů čtverečních. Pokud má E8 možnost zahrát, nelze mu také celkem nic vytknout. 

Jako v případě E5 se při případných úpravách reprodukce pomocí vestavěných korekčních prvků přimlouvám za úpravu na základě objektivního měření, bez toho jsou jakékoliv úpravy čistě subjektivní s možností negativního dopadu na výsledek mixáže. Na druhou stranu je ale možné korekční prvky jak u E8, tak samozřejmě také u E5, záměrně využít k simulaci určitého typu poslechu. A pokud jsou monitory E5 nebo E8 v režii jedinou poslechovou soustavou, tato možnost se hodí.

Závěrem

Monitory E5 bych jednoznačně doporučil k poslechu v blízkém poli na DAW pracovišti domácího nahrávacího studia, na střihová, odbavovací a postprodukční pracoviště, nebo jako alternativní poslech do režie vybavené většími, nebo velkými poslechovými studiovými monitory. Monitory E8 už mohou tvořit páteř režijního poslechu ve větších domácích a komerčních nahrávacích studií, ale i rozhlasových a televizních provozů. Pro domácí studia mohou být jedním z kroků k profesionalizaci vybavení a určitě mnohonásobně lepší volbou, než běžné monitory k počítači.

Presonus Eris
Presonus Eris
Presonus Eris