Pokud aspoň trochu tu a tam pokukujete po novinkách na české trhu, určitě vám neutekla přítomnost luxusní americké značky světově uznávaného stavitele elektrických kytar pana Paul Reed Smithe (PRS). Tyto nástroje, hrdě na sobě nesoucí podpis majitele firmy, patří už hezkou řádku let k jedněm nejvyhledávanějších nejuznávanějších značek ve svém oboru.
Toto renomé si PRS vysloužil především díky vždy naprosto bezchybnému řemeslnému zpracovaní, velice vkusnému designu, výběrem materiálu, konstrukčním postupům, atd., což se konec konců musí projevit na zvukových vlastnostech. Je až s podivem, jak dlouho si i přes to, že PSR už není dávno malá dílnička, pořád své výše uvedené charakteristické znaky uchovává. Bohužel, nebo vlastně z určitého pohledu bohu dík, za kvalitu se musí přece jen platit o něco víc, zvlášť u mistrovských hudebních nástrojů, a tak vás může Paulova kytara přijít klidně na tři čtyři nebo dokonce až 6 tisíc dolarů. Což je částka pro českého muzikanta přece jen poněkud astronomická. A když už ty peníze člověk nedej-bože vydělá, koupí stejně ojetou Felícii, aby měl na ty své kšefty přece jen v čem jezdit. Pokud by jste PRSko opravdu chtěli (i s tou škodovkou) je zde možnost koupit model vyráběný v licenci v Koreji. PRS tak nabízí celkem dva modely a to Santana SE a právě níže testovaný model, pod kterým se podepsal kytarista skupiny Creed Mark Tremonti.
Těsně před odevzdáním recenze jsem na firemních stránkách narazil na dva nové modely rozšiřující SE nabídku. Jde o typ SE EG vycházející z S-casterovských tvarů a SE Soapbar, prezentující LP křivky a charakteristický tvar snímačů připomínající kus mýdla.
Konstrukce nástroje
Dalo by se říci, že PRS Tremonti SE vychází jak konstrukčně tak i částečně designově z Les Paula. Mám na mysli jednak použité materiály, tvar korpusu, způsob upevnění krku atd. Jinak samozřejmě zapadá díky několika designových prvků do široké rodiny PRSů. Určitě doporučuji se podívat na www.prsguitars.com, kde si můžete všechny modely této firmy prohlédnout. A koukat je opravdu na co.
Již při prvním ohledání, působí nástroj především díky povrchové úpravě, velmi jednoduše a stroze. Žádné zbytečné ozdoby, jen stříbrná, bílá a černá. Když jsem kytaru poprvé vybalil z krabice naprosto mi připomněla můj první vlastní nástroj, který jsem, v domnění vylepšení designu na originální kytaru, nastříkal úplně všude (krom hmatníku) stříbřenkou, kterou jsem našel v garáži. Tak (samozřejmě mírně zjednodušeno a odlehčeno) na mne na první pohled působil signovaný model Marka Tremontiho. Že by podobný vkus? Samozřejmě s tím rozdílem, že u PRSka je povrch zpracován profesionálním způsobem.
Lehce klenutý korpus nástroje je ze všech stran opatřen až zrcadlově hladkým stříbrným lakem, ze kterého prosvítá lesklý prášek. Trochu to může u někoho evokovat obleček moderátora německého pořadu Ein Kessel Buntes.Tady bude asi hodně záviset na individuálním vkusu každého z vás. Podle informací dovozce ale většina v tuzemsku již prodaných kusů byla černá.
Na výrobu celého korpusu je použit cca tří a půl centimetrový masiv poměrně lehkého mahagonu. Nejspíš se bude jednat o nějakou spíše exotickou pórovitou odrůdu. Možná Gabon, ale přesně se mi to určit nepodařilo. To se ve finále projevilo především na váze, což je určitě obrovské plus. Ještě bych neměl zapomenout přece jen na jednu ozdobu nástroje, a to jemné bílé lemování kolem korpusu, hranění krku a hlavy nástroje.
Skvěle z jednoho kusu vyrobený krk s menzůrou 25 1/2palce je k tělu přilepen a zezadu, rovněž jako korpus, nastříkán oním lesklým stříbrným lakem. Na jeho výrobu je použit opět mahagon. Hmatník je zhotoven z palisandru a je do něj velice precizně vsazeno 22 středně silných pražců. Nástroj disponuje poměrně silným (0,55 mm) nultým pražcem s ostrými hranami, který je vyroben z bílého plastu.
Třetí - a určitě po určitých stránkách důležitou součástí nástroje - je hlava. Ta naprosto odpovídá tvaru amerických originálů PRS a je tak jedním z hlavních poznávacích prvků této firmy. Ostatně, dle mého, tvarově velice vydařena. Najdete na ní samozřejmě všechna potřebná loga, včetně výrobních čísel, určení místa výroby, krytku pro zakončení výztuhy krku atd.
Stříbrné, bez problému chodící ladící mechaniky, a velice jednoduchá, zato účinná kobylka systém stoptails (se dvěma výškově nastavitelnými šrouby a napevno nastavenými ladícími kameny) jsou vlastní výroby, tudíž PSR. Pro potřebu přesného doladění oktáv (například při změně tloušťky strun atd.) lze využít dvou imbusů umístěných zezadu kobylky, pomocí kterých je možné celý odlitek naklonit do stran a tím struny doladit.
Tremoniti SE je osazen dvěma humbuckery PRS, které můžete ovládat pomocí klasického třípolohového přepínače, umístěného v horním rohu nástroje (po vzoru kytar, kterým dal jméno pan L. Paul). K navolení hlasitosti a tónové clony (pro každý snímač zvlášť) jsou určeny čtyři černé plastové potenciometry větších rozměrů opatřené číselnou stupnicí.
Musím uznat, že když jsem dostal nabídku, jestli bych se nechtěl podívat na kytaru PRS vyrobenou v Koreji, docela jsem měl pochyby, jako kdybych si měl koupit například Ferrari vyrobené v bývalém závodu Moskvič nedaleko Sibiře. Co se však konstrukce a zpracovaní tohoto PRSu týče - klobouk dolů. Nejspíš si to, aspoň zatím, výstupní kontroloři hlídají. Pražce jsou zabroušené, nulák je rovně a precizně nasazený, atak dále, atak dále. Prostě zpracovaní super. Co se týká samostatného designu, tak už mě přece jen ta stříbrná nepřitahuje tolik jako když mi bylo patnáct, ale třeba pro některé z vás může být ideálem. Jinak tento model se vyrábí ještě, tuším, v černém provedení.
Herní vlastnosti a zvuk
Příjemně lehoučká kytara, vážící opravdu pouze něco přes 3 kilogramy, mi velice rychle, především díky skvělému, spíše masivnímu profilu krku, padla do ruky. Ten mi trochu svým tvarem a tloušťkou připomínal krky starých vintage Gibsonů. Nástroj byl i poměrně dobře seřízen od výrobce, takže stačilo pouze naladit a hrát. Základní charakter barvy zvuku tohoto modelu se projeví už při hře na sucho. Kytara s poměrně rychlým náběhem tónů hrála spíše ve středech s výraznými basy, pouze trochu jí při hře bez aparátu chyběly výšky. Všechny struny znějí velice vyrovnaně, což se krásně projevilo hlavně při akordové hře. Opravdu hezký vyrovnaný tón, ze kterého je aspoň částečně cítit dřevo. Jde však o kytaru, kterou je zapotřebí spojit s aparaturou, takže konec brnkání na sucho (k testu jsem použil 50 W combo Rivera Quiana, zesilovač Marshall a combo Fender deluxe.) Nejprve tedy přišla na řadu Rivera s Marshallem a zkreslený zvuk. Výsledný tón byl velice hutný, tlustý a poměrně kulatý s množstvím harmonických, který šel hezky za rukou. Spíše silnější kobylkový snímač nabízí moderní zvuky s přece jen temnější barvou, která se hodí k většímu zkreslení. Oproti tomu krkový snímač, který je o něco slabší, teď mám na mysli, co do úrovně zkreslení, má přece jen o něco brilantnější a dle mého, zpěvnější tón. Ve spojení s Riverou a nastavení menšího zkreslení paráda, obzvlášť při hraní akordové hry. Co se týká tohoto krkového snímače dobře a inspirativně se mi s ním pracovalo i čistým zvukem (combo Fender). Hezký kulatý, dá se říci, měkký tón, který by mohl najít uplatnění od blues přes třeba reagge až po jazz. Zajímavé barvy vznikají i v kombinaci obou snímačů dohromady. Stačí si jen pohrát s poměrem hlasitostí a tónovými clonami. Určitá charakterická a příjemná barva Tremontiho jde však ve všech nastaveních stále cítit. Vše už pak bude zaležet na vaší kreativitě a fantazii a tu tento nástroj, (aspoň já to tak měl) pomůže řekněme otevřít. Celkově jde říci, že nástroj se spíše hodný a poddajný, na který se díky pohodlné hře a zvuku velice dobře zvyká a hlavně pracuje. Omlouvám se, tentokrát mi nevyšlo, abych si vzal nástroj třeba na koncert, abych vyzkoušel jak se chová s kapelou, ale věřím, že i tam by obstál.
Něco málo na závěr
Kytara PRS Tremonti SE, i přes to, že je vyrobena v Koreji, nese alespoň částečně některé atributy svých amerických slavných sester. A to hlavně díky preciznímu zpracování. S tím rozdílem, jak jsem již uvedl, že za Ameriku dáte něco přes 100 000 tisíc, za Koreu cca 20 000, což se rozdíl myslím značný. Jestli je tak propastná diference i v kvalitě zvuku se mi zjistit nepodařilo, protože americký originál jsem k porovnání bohužel nedostal, i když by mě to upřímně řečeno hodně zajímalo.(Jistě bez zajímavosti není v tomto směru názor redaktorů magazínu GuitarPlayer, kteří dospěli k závěru, že Tremonti SE si kromě ceny vůbec nezadá se svým mnohem dražším americkým bráchou /USD 3.500,-/ a prohnal by i konkurenční nástroje stojící 2x tolik.)
Takže pokud jste přece jen, ať už z jakýchkoliv důvodů (kapela Creed je vaším vzorem, toužíte mít na kytaře nápis PRS atd.) po tomto modelu pásli, máte teď šanci si nástroj, jehož jméno má po celém kytarovém světě opravdu velké uznání, pořídit, aniž by jste za něj museli dát šestimístnou částku. Pamatujte ale na jedno (zvláště ti mladší), žádný nástroj, ani tento PRS, z vás Tremontiho a nikoho jemu podobného nikdy neudělá, může však být jedním z důležitých aspektů vaší hry, možná i katalyzátorem chutě do práce. Každopádně se na trhu objevil nástroj, který se v této cenové kategorii může stát nejspíš ostatním značkám nepříjemným konkurentem. Navíc (konečně to někoho napadlo) dostanete ke kytaře značkový, slušně kvalitní vak na záda. Samozřejmě s velkým nápisem PSR. Jen tak pro zajímavost, v katalogu této firmy ho nabízejí za necelých 90 dolarů.
