Kombinace krabiček chorus a zkreslení, je asi to úplně nejběžnější vybavení pro kytaristu, který chce plout hudebním spektrem od popíku po ozzbournovský metálek. A právě tuto kombinaci si dnes představíme. A výrobcem nebude nikdo menší než parta kytaristů Michiganu – tedy Rocktron. Jak sami rádi uvádějí, věci od kytaristů pro kytaristy.
Deep Blue
Nevím jestli věta „modrá je dobrá” zlidovělo i v jiných státech něž v České republice, každopádně se tahle barva asi hodně líbila konstruktérům Rocktronu, protože jiné vysvětlení pro název této krabičky neznám.
Krabička samozřejmě není z červeného plastu :-) , ale sešroubovaná z hliníkových odlitků a plechových dílů stříknutých modrozelenou metalízou. Kdo by to čekal, že? Výborná je ovšem její konstrukce. Zatímco většina ostatních firem (s výjimkou třeba Zoomu) produkuje krabičky prakticky stejného formátu, Rocktron se rozhodl pro nízkou konstrukci blížící se spíše čtverci. Snad by se to dalo srovnat se sporťákem, který má široká kola a snížený podvozek oproti továrnímu automobilu. Výsledek je ten, že jak sporťák tak i krabice od Rocktromu dobře sedí při zemi. Čtyři gumové obdélníčky v rozích spodní stěny navíc zabraňují klouzání po podlaze. O převržení krabičky na bok, když do ní kopnete, nemůže být ani řeč. Vrchní strana je zkosená a stupňovitá, tři plastové knoflíky pro ovládání ve tvaru „kuřecích hlav” jsou tak chráněny proti rozšlápnutí. K přepínání slouží jednoduchý „heavy-duty čudlík”. Vstup (6,3 mm jack) z kytary se připojuje z levé strany a jeho vytažením se šetří baterie. Výstup do komba je vpravo a protože je efekt ve stereu jsou zde dva velké jacky. K napájení poslouží 9V trafo, které už určitě někde doma máte, na koncerty si ale vezměte baterii 9 V, která se pohodlně zasunuje zespod, po odklopení plastové krytky. No a „nejkrásnější” na celém efektu je modře a intenzivně zářící dioda, která indikuje zapnutí efektu.
Chorus je jeden z nejpoužívanějších efektů. V efektových smyčkách najdeme častěji jen reverby případně delaye. Ve srovnání s ostatními modulačními efekty pak vede žebříček používanosti jednoznačně. Přitom narozdíl třeba od zkreslovačů, jsou mezi chorusy různých firem spíše jen menší, jemnější rozdíly ve zvuku. Ale i tak malé rozdíly mají na svědomí to, že někteří kytaristé nemají žádnou potřebu svůj otřískaný chorus ve smyčce vyměnit a dokonce při jeho poškození shánějí po bazarech stejný typ. Proto se nedá mluvit o tom, že na trhu je spousta téměř stejných efektů.
Deep Blue patří právě ke klasice. Žádné extra inovace zde nenajdeme, což je zřejmé už při pohledu na ovládací knoflíky. Knoflík INTENSITY, jak je z názvu patrné, ovlivňuje intenzitu efektu, takže pokud je na nule, slyšíte stejný zvuk, jako kdybyste měli efekt vypnutý. DEPTH určuje množství modulace – hloubku, která se projevuje tím, že slyšíte, jak se zvuk houpe níže. No a posledním parametrem je RATE (jindy označováno jako SPEED), což je vlastně rychlost modulace a projevuje se tím, že v dané periodě se zvuk zavlní tolikrát, kolik jste na ovladači nastavili.
Melancholické uspávající zvuky, která vás vybízejí ke snění, lze dostat z efektu pokud nepoužíváte zkreslení a hloubku i intenzitu modulace máte nastavenu skoro naplno, zatímco rychlost je minimální. Na tomto nastavení zní dobře jakékoli i bezmyšlenkovité či jednoduché vybrnkávání tónů, nebo jen líné střídání několika málo not. Samozřejmě i rozloženými akordy nic nezkazíte, to samé platí i o normálních akordech. Při větší rychlosti modulace už je trochu třeba uvažovat co a jak zahrát, aby se dostavil kýžený výsledek. Pokud stáhnete hloubku modulace na nulu, pak se z chorusu prakticky stává efekt mnohdy nazývaný tremolo, který rozvlní hraný tón nebo akord. V tu chvíli lépe vyzní pomalejší střídání akordů nebo tónů, jinak ani nemá efekt šanci vyniknout.
Trochu jiná situace nastává u zkresleného kanálu. Záleží samozřejmě na tom, s jakou míru zkreslení používáte. U hodně nakresleného zvuku jsem už zacházel s chorusem opatrně – vzhledem k tomu, že chorus vytváří i zdání lehce rozladěné kytary, používal jsem při hraní akordů spíše menší intenzitu i hloubku efektu. Opět lépe vyzněl takový způsob hry, ve kterém se střídaly akordy pomaleji. Větší hloubku a intenzitu jsem využíval hlavně u sól, kde chorus pěkně spolupracoval s reverbem.
Metal Planet
Už jste vyzkoušeli všechny dostupné distortiony na trhu a žádný vám nevyhovuje? Metal Planet je relativně novým přírůstkem do rodiny zkreslovačů, tak se nebojte zprznit s ním ladné křivky sinusového signálu…
Metal Planet je prakticky stejné konstrukce jako Deep Blue Chorus. Obsahuje samozřejmě jen jeden výstupní jack a liší se ovládacími prvky. LEVEL a DISTORTION mají opět vintage krytku na potenciometru. K LEVELu není co říct, zajímavě funguje DISTORTION. To, že se jím nastavuje míra zkreslení je zřejmé, nicméně výsledek není stejný jako většiny zkreslovačů. Pokud hrajete něco rychlejšího, tak změnu v míře zkreslení poznáte pouze v první třetině otočky potenciometru. Takto se dají nastavit nějaké méně zkreslené zvuky alá crunch, ve zbytku dráhy se změna zkreslení neprojevuje. Tak proč je takto ovládání zkreslení navrženo? Odpověď přijde pokud zahrajete pomalejší tlumené údery. Méně vytočené zkreslení se projeví rozbředlostí jednotlivých “palmutingů”, s přidáváním jeho intenzity jsou údery šťavnatější a pevnější.
Další dva ovladače mění čtyři parametry „jelikož avšak nýbrž protože” jsou to souosé potenciometry. Tady jsem zjistil malinkou mušku – knoflíky se otáčejí mírně ztuha, což by nevadilo, ale drhnou o sebe a při otáčení jednoho je třeba přidržet ten druhý, aby se neotáčel s ním. Po krátké době používání si na to začnete dávat pozor, ale je dost dobře možné, že je to vlastnost pouze čerstvě distribuovaných efektů rovnou z továrny.
Otáčím teď, oproti dobrému zvyku, vše doleva tedy na nulu. Zvuk zbavený všech nabízených frekvenčních pásem není opravdu moc k použití a nepomůže tomu ani přidání basů, neboť zvuk je pořád zatlumený a mezi ostatními nástroji nenávratně ztracený. Což takhle přidat výšky? Naučeným hmatem otáčím knoflík pro výšky skoro o 360 stupňů a postupně cítím řezavou bolest v uších. Ještě, že jsem neměl nijak zvlášť „osolený” aparát jinak by mi v uších hučelo asi ještě dlouho po testování. Takže kombinace basů a výšek vytváří pronikavý, řezavý, ostrý zvuk. Všechno se dá ale napravit přidáním volitelného spektra středů (MID FREQ) – zvuk mohutní, tloustne, ubývá na pronikavosti. Zbývá nám tady ještě knoflík MID. Ten má na starosti ovládání vlastního množství středů vyříznutých či naopak přidaných do zkresleného zvuku. Právě pomocí něj a MID FREQ se dá nejvíce ovlivnit charakter zvuku.
Celkově mě Metal Planet ničím nepřekvapil, což míním jako pochvalu, protože jsem zvyklý od pohledu určovat efektům jejich vlastnosti, většinou spíše dobré, a při reálném testování můžu být zklamán – což se v tomto případě nestalo. Viděl jsem, že Metal Planet má čtyři ovládací knoflíky pro změny frekvence a že tedy bude možno velmi detailně nastavit zvuk, což je pravda. Zkreslení se dá nastavit do všech směrů včetně extrémů v krajních nastaveních: od bzučivého roztřepeného zvuku po ostrý bolestivý pronikavý. Ač lze nastavit i bzučivější zvuky, které jasně dávají najevo, že ve střevech efektu jsou polovodiče, nelze o distortionu říct, že je to „bzučák„. To se totiž může lehce stát pokud návrháři myslí jen na black nebo death metalisty, kteří hojně využívají „včelíny” – tedy spousty netlumených úderů na jednom pražci za sebou, které se slévají a vytvářejí takový souvislý jednolitý sound (víte co mám na mysli). Metal Planet uspokojí určitě i je, ale také ostatní, protože co se týče rozeznatelnosti jednotlivých úderů, není na tom nijak špatně - záleží na tom, co si nastavíte. Druhá věc je dynamika – pokud budete efektem dokrmovat lampu, pak na ni můžete zapomenout, s tím se nedá nic dělat.
Dnes je v módě nu-metal a s ním sedmistrunné kytary. Vzhledem k tomu, že mám jednu svoji šestistrunku podladěnou o pět půltónů, mohl jsem zjistit, jak Metal Planet uspokojí fanoušky tohoto stylu. Zde je třeba se zaměřit na strunu H. Ta je naladěna tak nízko, že mnohdy zní v porovnání s ostatními strunami velmi blátitě, bez atacku a konkrétnosti. Metal Planet v této zkoušce obstál, i háčko zní pěkně ostře ve většině nastavení.
Co se týče snímačů, kreslil jsem na kobylkových i krkových, humbuckerech i singlech. Podle očekávání, ten správný metal se linul z kobylkových humbuckerů. Snímače u krku (singly i humbuckery) zněly neostře a tlumeně.
Zkreslení je podle mě tak individuální věc, že k nalezení toho správného osobitého zvuku prostě nemůže stačit těch pár krabiček, které jsou na trhu. A právě proto vítám každý nový zkreslovač. Myslím že mezi distortiony Zoom Trimetal, Ibanez Smashbox, Marshall Jackhammer, Boss MT-2 má Metal Planet dobrou startovní pozici a to nejen díky zvukovým vlastnostem, ale i ceně.
