Nástroje Roland VK-7 a VK-8 simulující Hammondovy varhany, stage piana RD-600 a RD-700, nebo syntezátory, či zvukové moduly řady XP a XV vídáme na našich i světových pódiích již řadu let, a s trochou nadsázky by se dalo říci, že na nich pomalu není co zlepšovat.
Naštěstí firma Roland neusnula na vavřínech a pokusila se o zajímavý kousek – sloučit to nejlepší z uvedených modelů do jediného nástroje.
Koncepce
Zvukový generátor VR-760 je rozdělen do tří nezávislých částí: varhanní sekce, klavírní sekce a sekce syntezátoru. Varhanní sekce založená na technologii Virtual ToneWheel je plně polyfonní, sekce klavíru a syntezátoru na principu běžných PCM vzorků (96MB) disponují společně 128 hlasy. Tyto tři sekce lze využívat každou zvlášť, nebo společně v režimech split a layer. Každý blok je vybaven svými vlastními efektovými jednotkami, kromě nich je tu ještě globální reverb (Room, Hall, Church) a třípásmový ekvalizér. Nastavení nástroje, které kromě hodnot všech parametrů jednotlivých bloků zahrnuje i parametry splitu, typ a úroveň reverbu, nastavení citlivosti aftertouch a rozsahu pitch bendu lze uložit do 64 registračních pamětí, jednotlivé programy lze pojmenovat. Systémové parametry (celkové ladění, transpozice klaviatury, rychlostní citlivost, nastavení nožních kontrolérů a D-Beam kontroléru, MIDI, atd.) se neukládají v rámci programu, nástroj si pamatuje poslední nastavení.
Popis a ovládání
Když jsem tento hybrid zhruba před rokem poprvé zahlédl na internetu (tehdy ještě pod pracovním názvem V-Combo) a později již coby VR-760 jako novinku ve firemních katalozích, přiznám se, že jsem byl jeho designem poněkud zklamán. O to příjemnější překvapení mě čekalo při setkání s ním tváří v tvář. Z obrovské a neforemné papírové krabice se jako zázrakem vyklubal velmi elegantní nástroj, který i přes masivní kovový plášť tmavošedé barvy a bytelné dřevěné bočnice působí jakoby odlehčeně, a to nejen opticky. Váha 17 kilogramů není vzhledem k rozměrům 129x40x12 centimetrů nijak vysoká, i když na procházky po parku s VR-760 pod paží to zrovna není.
Čelní panel je rozdělen do dvou pater. Na tom vrchním, dále od klaviatury jsou soustředěny ovládací prvky společné, nebo nadřazené všem sekcím: knoflík celkové hlasitosti, vypínač a ovládání hlasitosti rytmeru, kurzorová tlačítka, tlačítka Edit, Enter, Exit, DEC a INC pro zadávání hodnot, přepínač typu a regulace množství reverbu a potenciometry ekvalizéru. Osm větších tlačítek s přepínačem volby banku slouží k ukládání nastavení nástroje, aktuální registr zobrazuje dvoumístný červený LED displej, přičemž cifra na místě jednotek ukazuje číslo programu a cifra na místě desítek číslo banku. Kromě toho se tato tlačítka používají ke vstupu do jednotlivých menu při editaci, kterou významně usnadňuje druhý, dvouřádkový LCD displej 2x16 znaků. Pochopitelně nechybí pro klávesové nástroje značky Roland z posledních let typický D-Beam kontroler, který ovšem tentokrát kapku ošidili. Má pouze tři pevně přiřazené funkce: pro varhany přepíná rychlost Leslie (to chválím, je daleko jednodušší prostě mávnout rukou nad čidlem, než po podlaze lovit pedál, nebo se snažit v rychlosti trefit do poměrně malého čudlíku, který tomuto účelu jinak slouží), ke zvuku piána přidává v závislosti na poloze ruky horní, nebo spodní oktávu a pro sekci syntetizéru vyrábí mohutná glissanda. Citlivost kontroléru se mi narozdíl od V-Synthu podařila nastavit tak, že druhé klávesy umístěné na jednom stojanu nad VR-760 jeho činnost nijak neovlivňovaly, ale objevil jsem jinou mouchu – za určitých okolností způsobila náhlá změna světelných podmínek (záblesk reflektoru na pódiu, rozsvícení či zhasnutí lampy v pracovně) nežádoucí reakci kontroléru.
Ovládací prvky ve spodním patře jsou rozděleny do tří skupin podle příslušnosti k jednotlivým blokům nástroje. Pro varhanní sekci je tu nezbytných devět táhel, přepínač typu chorusu či vibráta, přepínač typu základního zvuku, ovládání perkusí, Leslie a Overdrive efektu, pro sekci piána tlačítka volby zvuků a jejich variací, ovládání efektové jednotky a simulace zesilovače, a konečně pro sekci syntetizéru kromě ovládání efektového procesoru a tlačítek volby zvuku také regulátory Attack, Release, Cuttoff a Resonance. Každá sekce má nezávislý regulátor hlasitosti.
Většina tlačítek a přepínačů je pro lepší přehlednost vybavena LED indikací. O výhodách fyzických kontrolérů na panelu nástroje není třeba se příliš rozepisovat, díky nim máte přímý přístup k nejdůležitějším parametrům i během hry, což je jistě příjemnější, než listování v menu a zadávání hodnot tlačítky DEC/INC. Ovládání se tím výrazně zjednodušuje, prakticky nebudete potřebovat jinak velmi dobře napsaný návod, který obdržíte spolu se stojánkem na noty a síťovým kabelem coby příslušenství.
Na mírně zkoseném zadním panelu zaujme především slot pro paměťovou kartu CompactFlash, na kterou lze ukládat registrace a znovu je načítat do nástroje, dále jsou tu tři zdířky pro připojení nožních kontrolérů, klasické MIDI konektory IN, OUT, THRU, konektor pro sluchátka, regulátor kontrastu displeje, síťový vypínač a napájecí konektor 220V. Co se týče audio výstupů, s těmi firma Roland obvykle šetří a jinak tomu není ani tentokrát. Je tu pouze jediný stereo výstup, i když kromě obvyklé dvojice čtvrtpalcových jacků také ve formě symetricky zapojených XLR konektorů. Na obou párech konektorů je však stejný signál. Škoda. Pokud například vlastníte Leslie box a zachtělo by se vám nasměrovat zvuk varhan z výstupu VR-760 přímo do něj, zatímco ostatní rejstříky, které nemají v Leslie bedně co dělat, poslat z jiného, nezávislého audiovýstupu do obyčejného zesilovače, máte smůlu. Jediným řešením by snad bylo nechat si vyrobit nějaký specielní pedál, kterým by se audio signál podle potřeby směroval.
Klaviatura je (snad až na vyšší počet kláves) typická varhanní - 76 kláves typu Waterfall, navíc vybavená rychlostní citlivostí a aftertouchem. Hammonďácké party se na ní hrají pochopitelně nejlépe, reakce klaviatury je díky funkci Quick Firing Keyboard neuvěřitelně rychlá a pocit ze hry autentický. Trochu méně se hodí pro hru klavíru a elektrických pián, ale dá se na to celkem zvyknout. Rychlostní citlivost je nastavena natolik precizně, že navzdory absenci kladívek budete mít dynamiku pod kontrolou. Ostatně si myslím, že je při troše cviku snadnější hrát klavírní barvy na tuto klaviaturu, než si mrzačit prsty při hře rychlých varhanních běhů a glissand na kladívkové mechanice. Na obvyklém místě nechybí páčka ohýbání tónu a modulace.
Varhanní sekce
Zvukový generátor navazuje na nástroj VK-8, možnosti odpovídají originálním Hammondkám a něco málo bylo přidáno navrch. Úroveň jednotlivých harmonických se ovládá devíti táhly (hodnoty se zobrazují na displeji), nastavení se zapisuje do paměti spolu s programem. Stisknutím tlačítka H-Bar Manual dojde naopak ke změně nastavení uloženého v paměti na hodnoty odpovídající fyzické poloze táhel. 91 fónických koleček je digitálně simulováno včetně některých negativních jevů, které k typickému zvuku Hammondek neodmyslitelně patří. Je to především charakteristický kliks (jeho hlasitost lze nastavit nezávisle pro stisknutí a pro uvolnění klávesy) a Leakage, neboli parazitní průnik signálu z fónických koleček na výstup (množství šumu se nastavuje parametrem Leakage Level). Dále lze zvolit jeden ze tří typů zvuku - Clean, Vintage 1 a Vintage 2. Autentické je i chování perkuse, při hře legato zazní pouze s první zahranou notou, je-li perkuse aktivována, odpojí se automaticky hlasová řada 1_. Tlačítky Second a Third se volí perkuse na hlasových řadách 4_ a 2 2/3_ (bohužel nelze zapnout obě najednou, což na některých modelech varhan Hammond šlo), přepínačem Slow/Fast se volí rychlost doznění (časy lze plynule měnit v editačním režimu) a přepínačem Soft/Normal hlasitost perkuse (rovněž je možné přednastavit včetně poměru hlasitosti perkuse k základnímu zvuku). Zvuk lze modulovat charakteristickým vibrátem, nebo chorusem, jednotlivé typy (V1, C1, V2, C2, V3, C3) se volí otočným přepínačem s LED signalizací. Součástí varhanní sekce je i kvalitní COSM simulátor zesilovačů (4 typy) s regulátorem zkreslení, takže kromě čistých zvuků vhodných například pro jazz lze snadno vytvořit i agresivní zkrelsené rockové barvy. Pochopitelně nechybí ani detailně editovatelná simulace Leslie efektu. V případě skutečného Leslie boxu s rotujícími reproduktory jde o to, že vlivem Dopplerova jevu dochází k periodickému kolísání frekvence zvuku, které vnímáme jako vibráto. K tomu se přidává amplitudová modulace (zvuk slyšíme nejsilněji v okamžiku, kdy je k nám reproduktor otočen membránou), navíc dochází k odrazům od stěn a původní zvuk se míchá s fázově posunutým odrazem, nezanedbatelný vliv má i dozvuk místnosti, možná i tlak a vlhkost vzduchu a kdoví co ještě..., zkrátka je toho hodně a výsledkem je těžko popsatelný efekt, na který je i nejmodernější digitální technologie krátká. Přesto se mi po chvilce laborování podařilo nastavit celkem přijatelný zvuk, simulaci mohu označit jako vyhovující a vrhnout se do dalšího zkoumání VR-760.
Klavírní sekce
Nabízí devět zvuků rozdělených do třech skupin: tři akustická piána (A.Piano), třikrát legendární elektrické piáno Fender Rhodes (E.Piano) a tři další zvuky – elektrické piáno Wurlitzer, Hohner Clavinet a Harpsichord (Others). K dokonalosti mi chybí ještě zvuk elektrifikovaného piána Yamaha CP-80 a snad i notoricky známý zvuk FM piána z Yamahy DX7. Charakter zvuku lze do značné míry změnit pomocí COSM modelingu – u akustických pián se nastavuje typ mikrofonu snímajícího struny a jeho vzdálenost od zdroje zvuku, rejstříky elektrických pián a Clavinetu lze prohnat přes jeden ze dvou COSM modelů lampových zesilovačů. Efektová jednotka zahrnuje čtveřici nejčastěji používaných efektů (Chorus, Tremolo, Wah, Phaser), takže je možné nastavit řadu charakteristických barev. Akustická piána znějí nad očekávání hezky, příbuznost s nástroji série RD se nezapře, i když tu chybí například typický efekt souznění strun při sešlápnutém pedálu. První dva klavíry jsou temnější, vhodné pro klasiku a jazz, třetí je ostré, dynamičtější a hodí se především do popu a rocku. Složitější situace je u Fender Rhodes piána, barva zvuku originálu závisela na přesném nastavení polohy snímačů vzhledem ke kmitajícím tyčinkám a jejich vzájemné vzdálenosti (čím menší vzálenost, tím agresivnější zvuk), spousta hráčů si své nástroje tímto způsobem upravovala k obrazu svému, takže za dlouhá léta užívání Rhodes pián se objevila řada odlišných barev a všechny tu bohužel zastoupeny být nemohou. V režimu editace lze nastavit hrubé a jemné ladění, typ COSM modelingu, nastavení efektu, mohutnost stereofonního vjemu a speciální klavírní ladění, kdy jsou hlubší tóny mírně podladěny a vyšší naopak nadladěny. Důležitý je parametr Decay Time, některé zvuky elektrických pián zde totiž mají nepřirozeně krátké doznění (evidentně někomu při programování ujela ruka), naštěstí stačí nepatrně pozměnit hodnotu tohoto parametru a vše je jak má být.
Syntezátorová sekce
Tento blok obohacuje nástroj o další barvy, které se mohou občas hodit každé kapele jako vítané zpestření. Je tu celkem 18 zvuků v 6-ti kategoriích (Strings, Choir, Brass, Synth Lead, Synth Pad, Bass), navíc je možné instalovat dvě rozšiřující karty SRX. Těch je v nabídce firmy zatím devět a dá se očekávat, že se v letošním roce objeví nové. Nechybí ani čtyři sady bicích (Pop, Rock, R&B, Jazz), slouží však pouze jako zdroj zvuku pro rytmer a z panelu nástroje nejsou dostupné. Rejstříky se dají do jisté míry editovat (oktávová poloha, jemné ladění, ADSR obálka pro hlasitost, ořezávací frekvence filtru, rezonance, mono/poly režim, portamento), součástí sekce je i chorus a multiefekt se čtyřiceti algoritmy. Co se kvality zvuku týče, odpovídá současným nástrojům Roland série XV a RS, líbily se mi smyčce, sbory, pady, velmi dobře použitelné jsou i basové zvuky (například ve splitu s piánem). Vítám i možnost rozšíření pomocí SRX karet, vhodná je například SRX-07 Ultimate Keys, se kterou získáte další „Vintage" zvuky (jiná elektrická piána, slušné Hammondky, které lze použít ve splitu s varhanní sekcí, elektronické varhany Farfisa, Vox Continental a další, vynikající samply Mellotronu, spoustu analogových barev), ale i zvuky akustických nástrojů (basy, kytary, dechy, bicí...). Rejstříky z rozšiřujících karet se volí poněkud těžkopádně dvojicí tlačítek +/-, nejpoužívanější programy si ale můžete uložit v rámci nastavení nástroje do paměti.
Sekce rytmeru
Součástí nástroje je i jednoduchá rytmická sekce. Spíše než na pódiu jí ovšem oceníte doma během cvičení coby náhradu metronomu, případně jako zdroj inspirace. K dispozici je 24 dvou, nebo čtyřtaktových rytmických patternů různých hudebních stylů – převážně jazz a rock. Spouští se stisknutím tlačítka na panelu. Kromě typu patternu a tempa přehrávání lze nastavit hlasitost rytmické sekce a množství reverbu.
Závěr
VR-760 jsou výborné klávesy na pódium pro ty muzikanty, kterým stačí ke spokojenosti velmi dobrá simulace Hammondek se vším, co k ní patří a občas potřebují kvalitní zvuk klavíru, nebo elektrických pián. Jako bonus dostanou i slušnou paletu nejdůležitějších zvuků, které se mohou občas hodit v kterémkoli hudebním žánru a mohou jí pomocí SRX karet snadno rozšířit podle individuálních potřeb. Pokud jde o celkový zvuk, neškodilo by možná trochu víc razance, ale to je charakteristický rys všech nástrojů Roland. Z předností bych vyzdvihl snadnou přenosnost a především velmi pohodlné real-time ovládání. Chce to zkrátka jenom vybalit, zapojit, sednout a hrát.
