Hledání své pozice na trhu je velmi náročná a mnohdy také zdlouhavá činnost. V jednotlivých oborech však existují stálice, které již své místo vydobyly a zvuk jejich jména zaručujě nekompromisní kvalitu.
Jedním z takových pevných bodů našeho chaotického muzikantského vesmíru je průkopník bezdrátové komunikace, firma Sennheiser. Její jméno a wireless systémy vidíme téměř každý den v režijních místnostech i reportážních šotech našich i světových televizích stanic, či na koncertech předních es show businessu. To jsou povětšinou zařízení za nemalé peníze, za něž protihodnotou firma Sennheiser nabízí profesionální přenosovou kvalitu, spolehlivost, a prostě vše co se na solidního, navíc evropského výrobce, sluší a patří.
Ovšem existuje i část trhu, která má nároky o něco nižší a na jejíž požadavky reflektují ve většině případů jen značky (mezi profíky) nevalné pověsti. Tato část trhu není úplně nejmenší, ba dokonce většina značek usoudila, že je komerčně více než zajímavá a je škoda nechat kousat ostatní a sám jen přihlížet. Vždyť technologii máme a omezíme-li trochu komfort a vymoženosti, zákazník se v tomto segmentu jistě zlobit nebude, a firemní logo, zaručující kvalitativní standard, rád pozve do svého muzikantského útulku. A tak se v počátku letošního roku v portfoliu produktů Sennheiser objevily bezdrátové systémy v podstatě za polovinu ceny výrobků z řady evolution. Německý výrobce se vrhnul do vod , kde odložení kabelu stojí méně než 10 000,- Kč. Zrodil se tedy freePORT.
Ze třech variant - handheld (Vocal set), lavalier (Presentation set), nástroj (Instrument set), nás nakonec nejvíce zajímal posledně jmenovaný. Dostojí kvalitě očekávané od této značky? Jak zabojuje ve srovnání s cenově adekvátní konkurencí? Snad vám následující řádky alespoň částečně napoví.
Data
Asi nikoho nepřekvapí, že i takto renomovaný výrobce neplýtvá drahou evropskou pracovní silou na levnější produkci, a tak na bodypacku i recieveru najdeme jako zemi původu Taiwan. FreePORT je dodáván ve dvou UHF pásmech 742,5 - 744,5 MHz a 863 - 865 Mhz. V obou pásmech jsou naladěny 4 pracovní frekvence, samozřejmostí je diverzitní technologie, nastavitelný squelch pro eliminaci RF (tedy vysokofrekvenčních) interferencí, odstup šumu větší než 95 dB. Přijímač EM1 je napájen 12voltovým adaptérem s nominálním proudem 100 mA, opaskový vysílač SK2 pak 9-voltovou alkalickou baterií, která zajistí nepřetržitý desetihodinový provoz (ověřeno). Frekvenční rozsah je omezen možnostmi vysílače , což v nástrojové verzi reprezentuje deklarovanou šířku 60 Hz - 16 kHz v tolerančním pásmu +/- 3 dB. Hodnota tedy více než dostatečná i pro přenos alikvotních tónů. Výstupní úrovně z přijímače dosahují +10 dBu pro nesymetrický TS konektor a +16 dBu na nízkoimpedančním XLR konektoru.
Konstrukce
Tím samozřejmě mám na mysli spíše mechanické uspořádání a zpracování. Přijímač mne překvapil, přes své subtilnější rozměry, značnou hmotností a po prohlédnutí i robustností. Ač působíc plastovým dojmem, je z tohoto materiálu jen čelní panel, zbytek schránky je z tuhého, poměrně tlustého plechu. Na spodní straně jsou čtyři šedé pryžové kloboučky s velmi dobrou přilnavostí, které zaručují nesklouznutí přijímače např. i z mírně nakloněné (a často velmi vibrující) horní desky komba. Čelní panel nabízí základní informaci o funkci systému, která je indikována pomocí LEDek - zleva tedy zelené napájení (Main vypínač není přítomen), 4 x zelená úroveň radiového signálu (ta je samozřejmě závislá na stavu napájení vysílače, na jeho vzdálenosti od přijímače a obecně podmínkách přenosu - překážkách, atd.). Následuje volič jednoho ze 4 kanálů (tedy pracovních frekvencí), za nímž jsou dvě standardní žluté kontrolky diverzitního přenosu A/B a končíme červenou svítivkou AF Peak pro špičky audio signálu. Pokud prosvěcuje tato kontrolka více než je zdrávo, a přijímač je tak ve stavu permanentního přebuzení, musíme pod pokličku vysílače (viz dále). Na zadní straně přijímače jsou zleva výstupy XLR a 1/4 TS s regulátorem úrovně, potenciometr Squelch pro utlumení nežádoucích vysokofrekvenčních ruchů a zdířka stejnosměrného napájení 11 - 18 V. Vraťme se k bodypacku, který je na první pohled vybaven kromě otočné závěsné klipsny asi deseticentimetrovou odnímatelnou anténou, vstupem ve formátu 3,5 mm jacku a tlačítkem On/Off s červenou indikací provozu na vrchní hraně v blízkosti vstupu. Pod krytkou baterie je pak k dispozici tahový přepínač zdroje inst/mic, volič kanálu a trimer pro nastavení gainu vysílače (viz AF Peak kontolka na přijímači). Vlastní schránka je tentokrát opravdu celá z plastu, a koresponduje s cenovou relací - neurazí, nepřekvapí. Trochu mi na vysílači vadilo nejisté usazení baterie, která se do kontaktů zcela nezaklesne a je pevně aretována teprve zaklapnutím krytky. V případě nechtěného zavadění o překážku by mohlo dojít k jejímu odskočení a následnému vypadnutí baterie, se zcela zřejmými důsledky. Součástí bodypacku je v tomto případě i nástrojový kabel s malým jackem, který je možné po zasunutí do vysílače aretovat převlečnou matičkou. Z přítomnosti anténky vyplývá, že kabel netvoří součást anténního systému, tak jak tomu bývá u jiných výrobců, což má své klady (při poškození není výměna žádným výrazným problémem z hlediska impedance, indukčnosti a kapacity), ale též zápory (nutnost jiné, zpravidla mírně překážející a na poškození tím pádem náchylné anténky).
V provozu
Pro maximální objektivitu posouzení kvalit přenosu, jsem si vytvořil nahrávky čisté a zkreslené kytary do svého PC a podrobil je následnému zkoumání jak uchem, tak spektrálním analyzérem. Pro porovnání samozřejmě sloužily základní vzorky nahrané s kvalitním kabelovým propojením, a pro zajímavost i lepší vlastní orientaci jsem neušetřil ani bezdrátové systémy kolegů (Carvin a Samson), které se pohybují v podobné cenové relaci.
Předešlu, že funkce Squelch zůstala nastavena na velmi nízkých hodnotách, vysokofrekvenční rušení nebylo přítomno, a tak jsem v tomto směru přístroje nijak nelimitoval. Je tedy rozdíl ve zvuku s kabelem a přes wireless? Ano, zapírat by nebylo na místě – jisté diference se najdou, ale zřetelně se potvrdilo, že rozdíl by byl (pro tuto cenovou kategorii) patrný pouze ve studiové praxi.
Sennheiser freePORT velmi zajímavě eliminoval i přirozené ruchové pozadí, které bylo při kabelovém spojení (v závislosti na jeho kvalitě) v záznamu daleko patrnější, než při přenosu vzduchem. V oblasti vlastního šumu jednoznačně své kolegy porazil – systém je prostě velmi příjemně tichý, jedině při zapnutí vysílače se v užitečném signálu ozvou dva za sebou jdoucí menší pulsy, které však i na vybuzené aparatuře rozhodně nezpůsobí jakýkoliv problém. U všech systémů bylo možné zaznamenat ve frekvenčním spektru mírný pokles v basech, ale právě u FP byl na hranici laboratorního zkoumání. Výškové pásmo vychází z přenosu bez zřetelných změn, zvukový charakter nástroje, který je většinou dán přítomností vyšších alikvotních tónů v signálu, je zachován a jednu kytaru od druhé bez problémů rozlišíte. A tak jediné kde najdete ve sluchátkách slyšitelný rozdíl je pásmo středů, které je u kabelu přeci jen šťavnatější a živější. Zde jsou také nejvýraznější rozdíly mezi jednotlivými systémy, které jsem měl k dispozici. Z FP máte pocit jakési „referenční" vyrovnanosti, nic zřetelně nechybí, nic nevyčnívá.
Ve zkušebně a na pódiu jsem vyzkoušel použití s krabičkami, procesory, tranzistorovým aparátem, hybridním zesilovačem a vše fungovalo k plné spokojenosti, a to včetně baskytaristy, který neodolal a freePORT si odzkoušel. Stejně nekonfliktně a zvukově naprosto v pořádku bylo ozvučení akustické kytary. A tak jen celolampová Boogina byla nepatně méně ochotná ke zkreslení, což ale nikomu kromě mě nepřišlo znatelné.
Uveďme ještě, že kvalita přenosu se i v zastavěném a zdmi odděleném prostoru do vzdálenosti 20 m neměnila, větší vzdálenost bohužel nebyla k dispozici, leč kdo z potenciálních zákazníků bude hrát na fotbalovém stadionu. Oceňuji stabilitu přenosu právě v členitém prostředí, které je tolik typické např. pro kluby.
Závěrem
Sennheiser freePORT je zařízení zaměřené na začínající muzikanty, a přesto poskytuje dostatek užitných vlastností, které neurazí i pokročilého „spotřebitele". V kategorii pod 10 000,- Kč má své konkurenty, může však nabídnout skvělé jméno, čtyřkanálový provoz, poctivou konstrukci a přenosové vlastnosti, které určitě dobré jméno Sennheiser nepokazí.
