Při každém hraní se potýkám se zamotaným kabelem – mám totiž tendenci se v zápalu hry a víceméně úspěšného boje s nástrojem lehce pootáčet, a to proti směru hodin, takže po pár kouscích mám z šestimetrového kabelu čtyřmetr, s velkým smotancem uprostřed. Vzpomenu si pak často na obrázek z jednoho koncertu, kdy kytarista jedné hard'n'heavy kapely prostě seděl u stolku s ostatními dole pod podiem, občas usrkl pivko a statečně bušil své chordové party, a pak se na sólo prostě zvedl a vyhopkal za ostatními nahoru jakoby se nic nedělo, a jódloval vesele dál, pohoda tabáček. Bylo to dost působivé, hlavně když očima hledáte kytaru, kterou nevidíte, ač ji vaše uši jasně naživo registrují.
Touto historickou retrospektivou se dostávám k jednomu předběžnému závěru – dnes je už dávno všechno jinak. Bezdrátové systémy se mohutně vyvíjejí a Shure se stále drží v předních pozicích. Nejvíce se muselo udělat ve stabilizaci spolehlivosti systému a v bezpečném odrušení – kolem nás lítá ve vzduchu stále větší „rádiový“ nepořádek a stále více frekvencí si obsazují také jiné technologie.
Letmý popis
Systém GLX pracuje na frekvenci 2,4 GHz. (Je vám to povědomé? Ano, stejnou má i generátor mikrovln ve vaší troubě, a také staré venkovní a současné vnitřní wi-fi systémy). Tato frekvence má tu výhodu, že umí „projít zdí“, je volná a akceptovatelná po „vší země tváři“ (můžete hrát v Riu, Okinawě, Greendale i na Spiši, bez potíží s povolením). Vysoká nosná frekvence zajišťuje čistotu signálu (to si ještě pamatuji z fyziky).
Obě hlavní části systému jsou robustní, kovové konstrukce a celý systém má uživatelsky příjemné ovládání, s vysokou mírou komfortu a stability.
Má vestavěnou velmi dobrou ladičku (chromatiku a stroboskop) a také možnost nastavení výstupní úrovně signálu pro zajištění optimální kvality audiosignálu. A hlavně: už nestojí moje 3 platy.
Pohled zblízka
Celá sestava je ze 4 částí: vysílačka, kvalitní kabel, přijímač, napájecí adaptér přijímače. Zapojuje se to velmi jednoduše – z kytary jde krátký kabel do vysílačky, pak je mezera (mezi vámi a aparátem), někde na zemi nebo v pedalboardu je umístěný přijímač, který je napájen dodávaným adaptérem (ale může být jakýkoliv jiný vhodný adaptér) a z přijímače už jde vaším kabelem signál na vstup zesilovače.
Vysílačka je srdcem systému, má elegantní tvar, je hodně odolná vůči mechanickému poškození a je poměrně těžká. Silným klipsem se připne na pásek – řemen kytary, tak, aby vám dodávaný kabel vystačil, neboť na jednom konci kabelu je speciální koncovka se zajišťovacím závitem, na druhém rovný jack (mnozí včetně mne by ocenili i kablík s lomeným jackem…). Při sundávání nástroje a ukládání někam do stojanu je potřeba myslet na připnutou vysílačku, ať si všecko hned neomlátíte. Vysílačku napájí speciální dobíjecí Lion akumulátor nové generace, s velmi nízkou napěťovou pamětí, s vysokou schopností regenerace, rychlostí dobíjení a značným „kroutícím momentem“, půjčím-li si termín z motorismu. Tak například už prvních 15 minut dobíjení vám poskytne 1,5 hodiny provozu, po 30 minutách už dostaneme 3 hodiny provozu, a po 3 hodinách dobíjení máme k dispozici plných více než 16 hodin garantovaného provozu.
Jelikož je kapacita akumulátorku pro hráče poměrně zásadní informací, je na velkém displeji přijímače sedmiledková stupnice informující o zbývajícím čase provozu – stačí si pamatovat, že co dílek, to dvě hodiny, a poslední dílek indikuje už je půlhodinku (čili přesně tolik, co trvá na plese můj oblíbený nekonečný mix polkavalčík).
Vysílačka pracuje simultánně na čtyřech, resp. šesti frekvencích v rámci onoho volného 2,4 GHz pásma, to znamená že všechno, co hrajete, se zároveň simultánně přenáší na více různých linkách do přijímače. V případě „nepříznivého“ prostředí (hodně různých wifi zdrojů v okolí) si zvolíte zvláštní režim (skupina 3) a přenos probíhá až na 8 paralelních linkách. Přijímač si nepřetržitě vysílané frekvence testuje a v reálném čase si vybírá vždycky 3 nejlepší (nejstabilnější a nejsilnější), z nichž pak vybere jednu nejkvalitnější, kterou pošle po vašem kabelu na vstup do zesilovače. Uvádí se, že pro zaručení kvalitního přenosu je dobré se pohybovat do vzdálenosti 16 m od přijímače, větší vzdálenost závisí na množství překážek a signálech v okolí. Nicméně systém přenosu 6-3-1 dává velkou jistotu krystalicky kvalitního tónu. Během hry probíhá kontinuální skenování kvality signálu a vnějších rušivých vlivů, aby se za všech okolností zajistil vždy zaručený přenos.
Někdo by se možná mohl ptát, jak věrně vlastně ten systém přenáší vaši práci s nástrojem, volume a všechno ostatní. Takže – všechno pracuje stejně, a to na 1000%, jako když máte svůj kabel. Reakce na práci s volume a s celým nástrojem je kompletní a identická, v tomto ohledu se nic nemění.
Provedl jsem si zkušební nahrávečku, jednu s wirelessem, jednu klasicky po kabelu, (SM57 před grillem bedny, na stejném místě a ve stejném typickém sklonu mikrofonu, který jediný zajistí nahrávku bez rozdílu a změny kvality snímání za všech okolností, detaily této problematiky někdy jindy) a rozhodně konstatuji, že není ani ten nejmenší slyšitelný rozdíl zvuku.
Rozdíl ve volnosti pohybu je ale obrovský. Za pár minut si úplně přirozeně zvyknete na volný pohyb tak, že se velmi těžko člověk „připoutává“ zpátky kabelem k aparátu. Můžete si volně chodit po místnosti, kde hrajete, a poslouchat, jak a kde je vaše úžasná hra vlastně slyšet. Tohle je často kytaristův paradox, že si nastaví zvuk k sobě, aby se dobře slyšel na podiu, a pak už děj se vůle zvukařova nebo klubovní, podle toho kde se zrovna hraje.
Ale není nad to stát venku před PA a slyšet to, co slyší lidé (u některých kapel bohužel rozeznáte na kytaře pouze dva zvuky – čistý a zkreslený, nic jiného). A v klubu je to ještě důležitější – repra aparátu jsou směrová, a chcete-li být slyšet všude stejně, musíte si najít dobré místo, kam dát bednu. Také je potřeba pamatovat na to, že jestli vám samým hraje reproduktor „do kolen“, tak lidem dole může hrát přímo „do hlavy“, což v případě kytary nemusí být vždycky příjemné…
Toto vše souvisí s tím, že wireless systém vám umožní vaši kontrolu nad zvukem od počátku do konce. Můžete si díky tomu doslova obejít celý prostor, všechno slyšet a případně upravit zvuk a korekce, jak je třeba, a nenechat alibisticky všechno na zvukaři. Jak má znít vaše kytara, to musíte s prominutím vědět vy, a ne zvukař, to je prostě tak.
Přijímač je multifunkční zařízení, které má tu obrovskou výhodu, že jej díky kompaktním rozměrům a robustnímu provedení můžete zařadit do svého pedalboardu nebo prostě (když žádný board nemáte) položit na zem. Dává se jako první „krabička“ do řetězce. Jeho multifunkčnost spočívá v tom, že neslouží pouze jako přijímač, ale i jako gain boost a plně vybavená ladička.
Samotné „spárování“ vysílačky a přijímače po prvním zapnutí proběhne skoro samo, po vzájemném nalezení se už pak další aktivace proběhne automaticky. Všechno samozřejmě můžete ovládat a volit ručně, jak je libo.
Přijímač má po stranách oblasti s čudlíky dva výrazné výstupky, které brání nechtěnému šlápnutí mimo nožní spínač, což je velmi praktické. Samotný „ovládací panel“ má veliký displej s jasně svítícími diodami, které jsou dobře kontrastní i při plném slunci. Kromě možností pro nastavování přenosových záležitostí (režimů, frekvencí apod) můžeme také zamknout/odemknout všechny kontrolky, a podle vámi požadované kvality zvuku upravit výstupní gain na vstup do aparátu. Rozsah gainu je -20 až + 40 dB, což je až příliš. Na panelu je zelená dioda, indikující audio přenos, která zároveň hlídá audio clipping, takže pokud budete respektovat její varování, nedojde k nežádoucímu zkreslení.
Ladička v přijímači je inteligentní, aktivuje se prostě sešlápnutím footswitche a lze navolit několik různých režimů. Můžeme si zvolit klasickou indikaci šipkami s LED stupnicí, tzn. vlevo je podladěno, doprava přeladěno, uprostřed naladěno. Nebo můžeme mít indikaci stroboskopem, kdy tři ledky za sebou „proudí“ odpovídající rychlostí jedním či druhým směrem, podle toho, je-li podladěno nebo přeladěno, a při naladění se zastaví. Dále můžeme zvolit, co se má stát s výstupem při aktivaci ladičky – má-li být ticho, nebo slyšet výstup. A nakonec je možné posunout celý systém ladění až 5 půltónů nahoru a 6 dolů, takže podladíte-li např. do cis, nemusíte to hledat vpravo od středu stupnice, ale jste na středu a všechno je přesné. Samozřejmostí je také nastavení referenčního tónu 440 Hz, resp. 432 až 447. Všechna nastavení v přijímači je samozřejmě možné kdykoliv resetovat a začít od nuly. Nejdřív jsem si říkal, co je asi tak možné psát o kytarové vysílačce? Teď si říkám, že tuhle věc bych jednou chtěl mít. Naprostá svoboda pohybu, spolehlivost a letitá kvalita značky, velká odolnost a perfektní přenos signálu s naprostou věrností, to jsou veliká pozitiva. Velice oceňuji maximální pohodlí, které poskytuje ladička, kdy vlastně v jakoukoli dobu, kdykoli si vzpomenu, sešlápnu footswitch, doladíme, a jede se dál. Nebo prostě gainem trochu více „zvednu mandle“ preampu, aniž musím vlastnit extra pedál na volume boost, a mnohem účinněji tak aktivuji možnosti práce s volume kytary a jeho vliv na zvuk.
A to všechno v jednom kompaktním systému, který vám svojí spolehlivostí především umožní plně se soustředit pouze a jen na muziku. A o to hlavně jde.
