Firma Source Audio přišla se svou zajímavou alternativou k technologii kytarových krabiček teprve před několika lety, ale mám pocit, že dnes už je to jméno, které berou kytaristé i baskytaristé naprosto vážně. Distortiony a efekty Soundblox jsou totiž jedněmi z těch, které dokazují, že digitální technologie ve službách kytarového (potažmo baskytarového) zvuku může fungovat. To znamená, že nám nabídne širokou paletu možností v malém balení a zároveň zachová autentický zvuk, který od kytary chceme.
Nyní je tady nová řada s označením Soundblox 2, tedy v podstatě nová variace na existující efekty. Jejím účelem je poskytnout co největší zvuko-vou variabilitu s možností ovládání pro živé hraní v kompaktním balení. Jinak řečeno, Soundblox 2 je taková meziverze, kompromis mezi nejjednodušší verzí Soundblox a nejvyšší Soundblox Pro.
Konrétně nám Soundblox 2 Multiwave Distortion nabízí celkem 23 typů zkreslení plus režim Clean Boost, třípásmový ekvalizér, možnost ukládání do dvou presetů, třístupňovou šumovou bránu, multifunkční vstup pro připojení externích ovladačů Hot Hand či expression pedálu či MIDI. Skvělé jsou dva footswitche pro přímý přístup ke kterémukoliv z presetů nebo k přepnutí do bypassu. Zařízení nabízí tzv. Universal Bypass (umožňující volit mezi variantami true nebo buffered bypass). Pro srovnání uveďme, že nejchudší verze zkreslovače má jeden nožní spínač a postrádá korekce, oproti verzi Pro tu také není sedmipásmový ekvalizér a pár dalších drobností. Pro má také o jeden nožní spínač navíc.
Použitá technologie už je obecně známou, ale pro krátkou rekapitulaci: Zařízení využívá 24bitové převodníky a precizní 56bitové zpracování signálu. Distortion má v arzenálu jednu speciální ingredienci, takzvané vícepásmové zkreslení, kdy je signál rozdělen do deseti frekvenčních pásem, které jsou zkresleny zvlášť a poté smíchány zpět. Pro některá zkreslení ale používá i jednopásmové zkreslení. Kromě běžného základního zkreslení tak efekt nabízí také tzv. foldback a octave zkreslení, jež nabízejí možnost dosáhnout zajímavých efektů, které hraničí až se zvuky syntezátorů. Zařízení využívá pro zpracování zvuků hned několik algoritmů a pracuje také s trochu jinými, takzvaně pulzujícímí tvary křivek zkreslení (foldback), než obyčejné zkreslovače (které pouze omezí signál do čtverečků a ten pak pouze slábne), díky nimž se tvoří jakési sekundární vyšší harmonické.
Design a možnosti
Líbí se mi označení tohoto produktu, který použil výrobce a to „anti retro“. Vystihuje se jím vlastně vše, čím krabička je. Nové Soundbloxy 2 jsou především kompaktní, takže pokud máte rádi věci, které jsou malé, ale je toho v nich „nacpáno“ hodně, mohly by vám zaimponovat. Výrobce se drží efektního futuristického stylu designu předešlé generace, takže krabička sestává ze dvou spojených bloků – ten větší, s tyrkysově zabarveným panelem, nese ovládací prvky, ten menší a o něco nižší, stříbrný (či snad šedý) dvojici nožních přepínačů.
Srdcem ovládacího panelu je pro efekty Source Audio typický digitální potenciometr/přepínač s prstencem LED diod kolem něj, které ukazují jeho polohu. Slouží pro volbu typu zkreslení - kolem něj je zobrazena stupnice, která začíná na nulté poloze Clean Boost a obsahuje popis různých skupin celkem 23 režimů, z nichž si můžete vybírat. Typy zkreslení jsou rozděleny na dvě kategorie, Multiband a Singleband, a každá z nich je ještě rozdělena na Normal, Foldback a Octave. V každé podskupině je tedy několik variant. Půlměsíc ovladačů kolem tohoto centrálního voliče režimů začíná potenciometrem Sustain,
který ve skutečnosti ovládá vstupní zisk kompresoru, který je zařazen před samotným distortionem. Za ním pak následuje samotný Drive, který ovládá už samotné zkreslení.
Následující potenciometr Tone slouží k nastavení třípásmových korekcí. Vedle něj je tlačítko Tone Shape, které postupně přepíná mezi výškami, středy a basy (to je signalizováno LED) a potenciometr ovlivňuje příslušné pásmo. Vtipné je, že pokud Tone Shape chvilku podržíte, vyresetuje celý ekvalizér do polohy „flat“ (žádné zesílení ani potlačení na všech pásmech), kdy prakticky nemá vliv na barvu tónu. To je zajímavé pro ty, kdo chtějí co nejvíce zachovat charakter svého lampového aparátu, ale je to i užitečný výchozí bod pro nastavení nového zvuku.
Poslední potenciometr Output ovlivňuje výstupní úroveň oproti bypass signálu. K těmto ovladačům jen jedna poznámka: Jsou samozřejmě mechanické a při přepínání mezi presety nikdy nevíte, jaké je jejich skutečné nastavení. Výrobce to fikaně vyřešil tak, že pokud v bypass režimu přetočíte všechny potenciometry do nulté polohy, po zapnutí presetu budete ovladačem pomalu otáčet a jakmile dojede na hodnotu uloženou v paměti, LED signalizující preset, která je umístěna nad příslušným nožním spínačem, začne blikat. Co se týká footswitchů, jejich logika je jednoduchá a pro živé hraní ideální: Každý slouží pro volbu jednoho ze dvou uložených presetů, pokud pak tentýž sešlápnete podruhé, přejdete do bypass módu. Z něj pak můžete jediným sešlápnutím příslušného spínače přejít rovnou do kteréhokoliv z presetů.
Nezmínili jsme ještě tlačítko se třemi LED umístěné vlevo – označení Noise Gate ale říká vše. Šumovou bránu si přitom můžete nastavit výběrem ze tří pevných hodnot – s nízkým (Low), středním (Mid) nebo vysokým (High) prahem citlivosti podle úrovně distortionu. Vlastně ze čtyř, to poslední je „vypnuto“. Krabička nabízí tzv. Universal Bypass – v praxi si můžete vybrat, zda chcete defaultně nastavený true bypass využívající relé (kdy po vypnutí zkreslení krabička nijak „neposkvrní“ čistý zvuk) nebo bufferovaný bypass (ten je výhodný, pokud třeba snímač způsobuje problémy s impedancí na vstupu, což se projevuje různými drobnými ruchy a lupanci). Základem krabičky je bytelný hliníkový odlitek 11,4 x 11,4 x 5,7 cm (včetně potenciometrů). Spodní část nebudete muset nikdy odšroubovávat, protože distortion se napájí výhradně adaptérem, který je součástí dodávky. Na zadní straně najdete vstupní a výstupní jack, takzvaný multifunkční vstup a výstup plus napájecí konektor.
Opomenout nesmíme možnosti externího ovládání. Jako u všech krabiček Source Audio, i k této můžete připojit takzvaný Hot Hand, adaptér vybavený akcelerometrem, který si navléknete na prst a po kalibraci můžete pohyby či máváním ruky měnit zvuk, což působí docela efektně. Hot Hand existuje i v běžné bezdrátové verzi. Ovládat se tak dá nejen prakticky kterýkoliv z parametrů, ale i takzvaný Morphing, plynulý přechod mezi presety, který probíhá postupnou změnou jednotlivých parametrů, nikoliv „mícháním“ obou presetů. Podle výrobce existuje 276 kombinací. (V tomto testu jsem externí ovladače neměl k dispozici, ale mohu potvrdit, že výsledek morphingu je velice působivý.) Chcete-li ale zůstat raději „při zemi“, můžete sáhnout po tzv. dual expression pedálu, který poskytne podobné možnosti – přitom dovoluje ovládat až dva efekty Source Audio. Jinak díky multifunkčnímu výstupu můžete tuto krabičku propojit s jiným zařízením Source Audio a připojený externí ovladač využijete i pro ovládání parametrů na ní.
Postřehy z provozu
Co se týká samotného testu, předesílám, že to nebylo poprvé, co jsem sám měl produkt Source Audio možnost ozkoušet. Už poprvé byly moje dojmy skvělé a mezitím jsem viděl i pár kytaristů světových jmen skutečně se na tyto distortiony spoléhat během vystoupení, což je jen potvrdilo. Precedens pro test byl tedy daný. V žádném případě se není třeba bát digitální technologie, v tomto směru je už značka Soundblox natolik prověřená, že bych o ní ani v nejmenším nepochyboval. Druhá věc, která mě „trkla“ po vytažení efektu z krabičky je, že i když se oficiálně jedná o digitální, programovatelné zařízení, ovládání je poměrně jasné, a ihned tak můžete začít tvořit zvuk. Je tady samozřejmě pár detailů, kvůli kterým musíte sáhnout do manuálu, protože zjevné nejsou, ale nakonec zjistíte, že nejsou ani nijak složité (například uložení momentálního nastavení do kteréhokoliv ze dvou presetů se provádí pouhým podržením odpovídajícího nožního spínače).
Z praktických postřehů musím zmínit i méně příjemné drobnosti, ale jen dvě: Za prvé - ovládání tří korekčních pásem jedním potenciometrem při neustálém přepínání mezi nimi tlačítkem může být trochu nepohodlné a vizuálně nepřehledné, zvláště pokud vysloveně zkoušíte možnosti a hledáte nové zvuky, což znamená opravdu hodně moc „kroucení“. A za druhé, nožní spínače jsou poněkud blízko a navíc pod úrovní ovládacího panelu, takže reálně hrozí, že při méně obezřetné manipulaci budete zkrátka šlapat na dva nejbližší potenciometry. Ty díky svým gumovým hlavičkám a příjemně tuhému chodu působí odolně, nicméně zůstává otázkou, jaká bude jejich funkčnost třeba po dvou letech provozu.
Pokud jde o zvuk, Multiwave Distortion si jde tak nějak vlastní cestou, nepokouší se kopírovat žádný konkrétní zkreslovač na trhu. Kdybych jej měl přece jen k něčemu přirovnat, obecně bych řekl, že v polohách Normal potěší třeba ty, kdo jsou zvyklí na jasné a zřetelné zvuky typu Tube Screamer, a to myslím v pozitivním smyslu. Často jsem měl pocit, že má podobný vliv na oblast vyšších středů či presencí. Snad bychom mohli napsat, že jde o spíš o takový Tube Screamer na steroidech. Ovšem hodně silných.
Zvuk je celkově krásně zvonivý a organický, reakce na sílu úderu či atak pravačky je dokonalá a dynamika je výborná. Samozřejmě záleží na míře zkreslení a komprese. Skvělé je to, jak se dá přidáváním Sustainu pěkně prodloužit, zešťavnatět tón, aniž by bylo nutné zvyšovat zkreslení víc, než skutečně chcete. Dynamický rozsah pak klesá, nicméně v nižších polohách Sustainu je přítomnost komprese prakticky neznatelná.
Už jen samotné třípásmové korekce ale umožňují velice flexibilní tvarování tónu – tady bych poznamenal, že leckomu možná budou vyhovovat lépe, než sedmipásmový ekvalizér na verzi Pro, protože prostě fungují podobně, jako korekce na běžném zesilovači – mají přitom dost velký rozsah, takže jejich vliv na tón je poměrně velký. Vyplatí se tedy trochu si s nimi pohrát, po stažení výšek se pak snadno dostanete do vod pěkného vintage zkreslení. Příjemné je, že můžete přepnout do polohy flat, takže distortion přikreslí, ale barevně dramaticky nezmění zvuk zesilovače.
Zdravé jádro zvuku je důležité, proto považuji za hlavní, že už v režimu Normal zní Multiband zkreslení opravdu skvěle. Najdete tu vynikající zkreslení, která najdou uplatnění v blues či rocku. Zkuste klasické hendrixovské E7#9, nebo ke klasickým septakordům přidejte sníženou či zvýšenou kvintu, 11 nebo 13, a poznáte, co se myslí onou čitelností. Skvělá je také reakce na sílu úderu pravé ruky. S postupujícím zkreslením a kompresí získáte poctivě pevný, razantní a hutný high-gainový zvuk metalového ražení.
Kategorie Foldback patří k tomu nejoriginálnějšímu, čeho se dá pomocí zkreslení dosáhnout. Distortion pracuje se speciální pulzující křivkou zkreslení, které do zvuku přidává sekundární vyšší harmonické. V prvních polohách se jedná jakoby o extrémnější, hutnější zkreslení. S přepínáním typů zkreslení v této skupině pak síla efektu roste a působí to až tak, jako by se do zvuku přidávaly flažolety. U intenzivnějších typů zkreslení Foldback už nelze mluvit o vyloženě dokonalé čitelnosti, nicméně pokud zabrousíte za hranice běžných kvintových „kil“ či oktáv, některé „pazvuky“ zní docela dobře a originálně. Tady stojí za povšimnutí citlivá reakce na sílu úderu pravačky nebo také na práci s hlasitostí na kytaře. Dá se přitom dosáhnout toho, že kytara jakoby „nakvákává“. Výsledek mi ale přijde lepší, než kterýkoliv auto-wah, co jsem kdy slyšel.
Kombinace zkreslení a oktáv je klasickým efektem, nicméně fandové Hendrixe by každopádně měli zbystřit. Ve verzi Multiband zkreslení jsou Octave režimy čitelností a výrazností tohoto efektu někde jinde, než na co jste zvyklí. Můžete zkusit zahrát i nějaký ten akord, s čímž byste u běžného octaveru/distortionu asi neuspěli. Poslední tři polohy nastavení typu efektu navíc pracují s foldback křivkou, takže zvuk jde ještě dál, za hranice tohoto fádního světa. V extrémnějších nastaveních evokuje výsledek až ring modulátor. Celkově vzato musím u Multiband režimů pochválit opravdu skvělou artikulovanost tónů v souzvucích a akordech, a to jak při obyčejném základním zkresleném zvuku ve srovnání s jinými krabičkami, tak i v obskurnějších nastaveních režimů Foldback či Octave, kde už by tyto efekty byly při použití tradičního způsobu zkreslení nepoužitelné. Výsledek vícepásmového zkreslení je opravdu patrný, a je také efektivní, například i pokud pracujete se zpětnou vazbou, kdy se vám může vracet jakoby více tónů současně. Ačkoliv se tu hodně mluví o čitelnosti v akordech, kvalita zkreslení při hře na jedné struně není o nic méně působivější díky úžasné jasnosti a zvonivosti. A s těmi zefektovanějšími, syntetičtějšími zvuky to při hraní jednostrunných funky linek zní opravdu velmi… ehm, funky! Rozumějte, nemluvím tady jen o onom uhlazeném pseudo-funky z popových hitparád.
U Singleband zkreslení jsou možnosti podobné, jen s tím rozdílem, že zvuk prochází klasickým procesem zkreslení bez zpracování více pásem zvlášť. Jinými slovy, v pozicích Normal získáte konvenční, ale kvalitní distortion běžného typu, což se přece jen občas hodí. V kategorii Foldback vzrůstá určitá intermodulace, zkreslení se pyšní pěkným sustainem a vyniknou dlouhé, saturované tóny na jednu strunu, oktávy nebo vytahování strun v unisonu. Artikulovanost tónů v souzvucích mizí a výsledek je slitější, ale pro příležitostnou dávku psychedelie je ideální. Typy Singleband Octave si můžete představit jako běžnou variaci na toto téma, ovšem v krajních polohách se přidává i tzv. foldback křivka, takže můžete očekávat zajímavé efekty, ovšem tentokrát v jakémsi „špinavějším“ provedení, kde nepomáhá Multiband algoritmus. Mimochodem Clean Boost je skvělým bonusem, pokud potřebujete obyčejné čisté zesílení pro dokrmení vstupu aparátu, které se hodí pro sóla. Výborné ale je, že si můžete (ale nemusíte) zvuk dobarvit třípásmovými korekcemi. A dá se použít i k tomu, abyste mohli pomocí Morphingu plynule přejít z čistého na zkreslený zvuk.
Při procházení jednotlivých zvukových variací je vůbec zajímavé sledovat, jak zatímco většina efektů, které „mrší“ kytarový zvuk v jiném směru, tady můžete hledat jiné, nové rozměry i v samotném charakteru zkreslení. I přesto, že je Multiwave Distortion jako takový k dostání už několik let, stále mi řada jeho poloh zní novátorsky. Foldback a Octave zvuky dovolují dosáhnout opravdu vtipných a neotřelých, až syntezátorových poloh. Nejsou to ale takové ty umělé syntezátorové zvuky bez života, jaké dostanete, když kytaru proženete přes tři krabičky a z nich některou ještě používáte v extrémním nastavení, použijete je na pět sekund jen tak „na efekt“ a pak raději vypnete. Tyto mají pořád jakousi jiskru a dynamiku, jsou to efekty, které, myslím si, budete chtít skutečně používat.
Ze všeho nejdůležitější je, že mi Multiwave Distortion připadá naprosto „nadžánrový“. Rozsah nastavení je dost široký a dovedu si jej představit v blues či hard rocku, nabízí skvělé možnosti pro solidní psychedelii v ryzím duchu Jimiho Hendrixe nebo pro progresivní žánry, řada Folback či Octave zvuků zní docela vtipně a je jako stvořená pro energický popík. Mnoho zvuků je opravdu funky v tom nejlepším smyslu slova. Stejně tak vám ale tento model nabídne i pevné, důrazné zvuky pro pořádný metal. Podobně jako třeba zmiňovaný Tube Screamer skvěle funguje pro pročištění a lepší artikulaci u high-gainových hlav. Zkreslovač skvěle obstojí i v tradičně důležitých směrech – výborná je reakce na pohyb potenciometru na kytaře a nechává pěkně vyznít charakter aparatury a kytary.
Pár slov nakonec
Je to sice klišé, ale Multiwave Distortion v provedení Soundblox 2 je zkreslovač mnoha tváří. Dostanete celou řadu krásně artikulovaných zkreslení pro běžné použití i celou škálu možností pro experimentování. Vzhledem k tomu, do jak malého šasi výrobce to vše „nacpal“, je potřeba ocenit také to, že možnostmi ovládání je navíc Multiwave Distortion z řady Soundblox 2 skvěle připravený i na živé hraní. V neposlední řadě je to profi zařízení, které těm, kdo už do aparatury něco investovali, zvuk určitě nezkazí. A ti, kdo teprve budou upgradovat, jej nebudou muset prodávat za zlomek ceny, protože kvalitativně obstojí i v budoucnu.
Není úplně zadarmo, ale poměr ceny a kvality je, myslím si, adekvátní. Samozřejmě je o něco levnější než verze Pro, takže by mohl oslovit ty, komu částka pět a půl tisíce připadala už hodně vysoká. Cena je v tomto případě srovnatelná s některými analogovými distortiony třídy „boutique“, a jelikož laťka zvukové kvality je velice vysoko, může škála nabízených režimů a možností snadno přesvědčit toho, kdo chce kvalitní zkreslovadlo, ale nechce potřebné peníze „vypláznout“ za krabku, které je skvělá, avšak mající jen jeden jediný trik ve svém rukávu.
