Traveler Guitar Speedster Apple Red

Cestovní elektrická kytara
Kategorie: 
Cena: 
13 899,00 Kč
Traveler Guitar Speedster

„Co to? Neměli mi náhodou poslat kytaru? V takhle malém balíčku mohou být snad jedině housle..?" říkal jsem si, když jsem se poprvé setkal s krabicí o rozměrech pro kytaru více než netypických. Ale k žádné záměně nedošlo, obsahem balíku byla skutečně kytara, určitě ale ta nejzvláštnější, na kterou jsem kdy narazil.

Klasifikace nástroje jako cestovního není v případě Traveler Speedster jen tak pro nic za nic. Abychom mohli takto kytaru označit, musíme předně zásadně změnit její rozměry. V případě, že chceme zachovat standardní menzuru, není mnoho možností. Firma Traveler tento problém vyřešila poněkud svérázným způsobem, dosáhnout svého cíle se jí ale podařilo dobře. Dovolím si proto věnovat jí trochu pozornosti ještě před tím, než se začnu zabývat samotnou kytarou Speedster. Firma začala svoji produkci v Kalifornii v roce 1996. Už z názvu je patrné, že jejími hlavními produkty jsou právě cestovní kytary. Nabídka nástrojů je však velmi široká, od klasických a akustických kytar, přes Straty a Les Pauly, až k nástrojům bizardních nezařaditelných tvarů, mezi něž patří právě Speedster. Důležité místo zaujímají mezi výrobky i cestovní baskytary, opět ve více variantách (minimalistické Ultra-Light Bass nebo zase variace na Fendery nebo Les Pauly). Kdo by se o tento typ nástrojů zajímal více, může si na webových stránkách výrobce stáhnout kompletní katalog produktů. Vysokou kvalitu výrobků dokládá mj. i značná oblíbenost mezi hudebníky. K muzikantům hrajícím na „travelerky" patří ku příkladu Billy Cox z Jimi Hendrix Experience, Jeff Daniels a mnoho dalších. Teď už ale zpátky k předmětu celého článku.

Vzhled a konstrukce

Ačkoliv jsem příznivcem moderního designu nástrojů, vzhledem této kytary jsem byl docela zaskočen. Nemůžu říct, že by se mi nelíbil, tvrdit opak je však pro mě podobně nesnadné. Je ale nutné v tomto ne příliš běžném případě přihlížet k tomu, že konstrukce nástroje je v první řadě účelová. 

Jako první mne překvapila hlava nástroje, nebo spíše její nepřítomnost. Na konci krku, který obvykle přechází v hlavu, je přišroubován pouze hliníkový blok, v němž jsou zasazeny hlavičky strun. Ladící mechaniky bychom pak našli uprostřed těla, po třech umístěné nad a pod strunami. Hlavní část těla je spolu s krkem vysoustružena z jednoho kusu javoru do podoby co možná nejúspornější. Tato část je obdélníkového tvaru. Téměř u jejího okraje je kobylka typu roll-o-matic, od ní vedou struny přes plastové válce uložené na kovové ose umístěné na úrovni hrany těla. K popisované centrální části je ze spodní strany přišroubovaná dřevěná opěrka nohy, která zároveň nese potenciometry a jackovou zdířku. Výsledkem je stupňovitost těla, vrchní hrany potenciometrů jsou na úrovni přední strany těla.

Posledním dílem těla je opěrka pro ruku. Díky jejímu výraznému kapkovitému tvaru se kytara podobá sekeře nějakého srdnatého bojovníka ze severské literatury. Tuto část lze odejmout velmi snadno. Podpěra je totiž přichycena pomocí jednoho šroubu a jednoho kovového kolíku. K demontáži (či k opačnému procesu) není zapotřebí žádného nářadí. Po uložení kytary do obalu (který je samozřejmě přiložen) má celý balík rozměry téměř kapesní, což může nepoučeného velmi překvapit. Většina lidí, kteří mě s kytarou potkali, považovali nástroj za housle či mandolinu.

Jak už jsem naznačil, spoj těla a krku byste hledali na této kytaře marně. Zajímavé je, že při této velikosti se menzura drží na standardních 628 mm. Krk sám nepatří ani k silným, ani k tenkým. V ruce působí vcelku příjemně. Osazen je dvaadvaceti medium pražci, mezi něž jsou umístěny jakožto orientační body tečky z nepravé perleti. Polohy jsou značeny i na vrchní hraně hmatníku.

Kytara je dostupná v barvách Gloss Black, Candy Apple Red Metallic a Black Metallic. K desátým narozeninám tohoto nástroje vznikla limitovaná řada Speedster Camouflage, kdy se (jak už její přídomek naznačuje) jedná o designovou změť zelených, hnědých, žlutých a bílých skvrn. Nedoporučoval bych příliš tuto variantu kytaristům, kteří rádi cvičí v přírodě, kytara by se díky svému maskovacímu nátěru mohla lehko ztratit v porostu.

Elektronika

I po stránce elektronického vybavení je nástroj poněkud minimalistický. Chvění strun je v případě Speedstera zachycováno jediným snímačem. Jedná se o minihumbucker Dual-Rail, který je zasazen do kovového bloku hned u kobylky. K manipulaci s výstupním signálem slouží dva potenciometry, jeden pro hlasitost a druhý pro tónovou clonu. Z hlediska provedení jsou tu věci, které se mi příliš nezamlouvají, budu se jim věnovat níže.

Zvuk a pocity ze hry

Ještě než se pustím do popisu zvuku a herních vlastností, dovolím si připomenout, že předmětem článku je cestovní kytara. Z toho vyplývá, že by kytarista neměl čekat širokou nabídku různých zvukových kombinací ani přílišné pohodlí. Kytara totiž opravdu nemá ambice být zvukově bohatou či výstřední (což se jí ale na poli designu daří dobře). Není to nástroj určený pro koncertování, spíše pro udržování hráčské kondice i mimo domov, případně pro jamsessions nebo jiné neveřejné hraní. V takto vymezených hranicích plní svou funkci výborně.

Co se týče pohodlnosti hry, je tu co vytknout (i s přihlédnutím k výše zmíněnému). V první řadě je to ne příliš dobrý přístup k potenciometrům. Jak bylo řečeno, nacházejí se o stupeň níže, než je přední strana těla. Neposkytují tak příhodné podmínky pro práci s houslovým tónem. Dosáhnout na ně malíčkem v průběhu hraní není úplně jednoduché, zároveň jdou otáčet velmi ztuha. Hned vedle potenciometrů je umístěna jacková zdířka, do níž se šňůra zapojuje kolmo k přední straně. Já, jakožto majitel kabelů pouze s rovnými jacky, jsem při energičtější hře nejednou narazil do trčícího konektoru. 

Ladění také neprobíhá kvůli umístění mechanik docela hladce. Díky jejich přesunutí na tělo však bylo možno dosáhnout cestovních rozměrů, proto tento fakt nevytýkám. Konečně je to také věc, které se dá přivyknout. Co ale vytknout musím, je nevalná stabilita ladění. Při každém druhém vytažení o půltón nahoru struna klesla o čtvrttón dolů. Nastalá situace pak vygraduje v sykot a klení, když potřebujete rychle uvést vše do pořádku a levou rukou nemůžete nahmatat mechaniky tam, kde běžně bývají. 

Ale nyní přejdu už ke zvuku. Při rozměrech těla a při množství dřeva na jeho výrobu použitém není divu, že kytara má na sucho poměrně tichý zvuk, což ale může být pro cestovní nástroj i předností. Co se barvy tónu týče, kytara i přes nízkou hlasitost nepřišla o mnoho. Po zapojení nástroje do komba jsem byl se zvukem kytary vcelku spokojen. Jak ale bylo mnohokrát řečeno, kytara je cestovní. Z toho mj. vyplývá i to, že zvuk musí být více méně univerzální. Už dříve jsem naznačil, že kytara se nesnaží znít jakkoliv výstředně. Tento fakt ale rozhodně nevnímám jako negativum. Kytara je totiž koncipována tak, aby ji bylo možno použít kdekoliv a kdykoliv. Ale teď snad už trochu konkrétněji: zvuk má typické humbuckerové zbarvení. Snímač zní vcelku barvitě a hutně, v basech a výškách jsou tóny o trochu výraznější než ve středových frekvencích, průrazným bych ho nenazval, příliš neřeže, není ani rozbředlý. Opravdu je možno jej použít snad ve všech žánrech, možná s výjimkou těch nejtvrdších (moc se mi nezamlouval s velkým zkreslením, je to však otázkou vkusu). Musím pochválit zvukovou clonu, protože díky ní je možno z kytary získat příjemný jazzový zvuk. Ne vždy se setkávám s tím, že by clona poskytovala zrovna příjemné možnosti zpracování zvuku. 

Závěr

Ve svém oboru je tahle „travelerka“ dle mého mínění vcelku dobrá. Nebál bych se doporučit ji těm hudebníkům, kteří tráví mnoho času na cestách či jinak mimo domov, a potřebují nástroj do zavazadla. Díky svým malým rozměrům a nízké váze jistě nebude znamenat zásadní položku v cestovním kufru, dokonce je možno vzít si kytaru s sebou do letadla jakožto příruční zavazadlo. Navíc se na Speedstera dá hrát i v prostorách, kam by se kytarista s běžným nástrojem těžko vměstnal (není problematické cvičit ve vlaku, v autě či na podobných místech). Na druhou stranu to má i své zápory, ku příkladu určitou míru nepohodlí či omezený počet zvukových možností. Univerzálnost nástroje s sebou nese i výslednou nevýraznost, jeho zvuk působí vcelku obyčejně. Největší nevýhodou nástroje je podle mého názoru ale ladění (ať už jde o jeho provádění, nebo později o stabilitu). Tedy: není to kytara, kterou bych si vzal na koncert. Na cvičení či jamování se však podle mého soudu hodí skvěle. Dovedu si také docela dobře představit, že by se mohla stát povinnou výbavou mého cestovního zavazadla. 

Traveler Guitar Speedster