Německá značka Warwick má ve své stáji nemalou nabídku basových aparátů, jiného doplňkového vybavení a samozřejmě širokou paletu baskytar. Dnes se zaměřím na kousek, který jsem dostal na testování. Jedná se, jak už nadpis napověděl, o baskytaru Warwick Streamer CT.
Označení Streamer není novinkou, ale písmena CT (Chrome Tone) na konci názvu znamenají povrchovou inovaci zcela odlišnou od modelu Streamer XL, ze kterého testovaná basa vychází. Celé tělo a vrchní deska hlavy jsou totiž pokryty chromovou vrstvou (v mém případě červenou a ve firemní nabídce vedenou jako Red Chrome), takže se v ní můžete vidět téměř jako v zrcadle. Na letním festivalu za přímého žáru slunce vám pomůže dočasně oslepit nenáviděného zvukaře či fanouška. Tvarově se ovšem jedná o klasický 4-strunný Streamer.
Chodí Pešek okolo
Pravdou je, že když jsem „Streamera" vyndal poprvé ze softcasu, který je k němu ve standardu prodáván (mluvím zde samozřejmě o pouzdře firemního portfolia RockBag – Premium Line Plus, jehož poskytnutí je u nástrojů Warwick, především potom u této cenové kategorie, dnes již samozřejmostí), nevěděl jsem jak začít. Přes svůj impozantní a opravdu téměř nevídaný design, mi zprvu baskytara do ruky nepadla ani trošku. Neustále jsem hledal polohu, jak ji uchopit, aby byla pro mě „hratelná". Delší menzura a menší tělo, které „CT-čko" má, jsou přesným opakem nástrojů, které používám. Po zjištění, že výrobce nástroj osadil strunami o síle 0.45, jsem nabyl dojmu, že nemám zkrátka šanci nástroj ovládnout. Okamžitě jsem tedy volal svému dobrému příteli, který je zarytým „warwickářem" (do domu by si totiž „nic jiného nepustil") a ptal se ho na to, co mám s tím „zrcadlem" dělat. Po několikadenním v podstatě bezdotykovém chození okolo mi to nedalo a začal jsem baskytaru „oťukávat". Nejprve bylo nutné usadit levou ruku na krk. Ten je totiž zrovna do té mé dlaně poněkud mohutnější (mimochodem výrobce v české mutaci svých „webovek" u čtyřstrunného modelu uvádí rádius hmatníku 500 mm / 20" – orientační tloušťky krku s výrazným D profilem činí 22 mm v nulté poloze a 25 mm v poloze 12.). Během chvíle si však ruka přivykla a vše bylo v pořádku. Dokonce ani delší menzura mi nakonec nečinila sebemenší potíže. Zapnul jsem tedy aparát, zastrčil kabel a řádně otočil masterem doprava. Zůstal jsem zírat. Streamerovo „malé" tělo ze sebe dostalo velmi tlustý a basově dunivý zvuk, který jsem s ohledem na proporce ani v nejmenším neočekával. Korekce na zesilovači i EQ jsem mohl nechat „zaaretovány" na středních polohách, neboť veškerých zvukových proměn a barev lze dosáhnout ovládáním potenciometrů na baskytaře. Všechny modely typu Streamer v nabídce německého výrobce jsou vybaveny aktivním předzesilovačem, napájeným 9 V baterií, která je společně s MEC elektronikou ukryta pod firmou patentovaným krytem, k jehož odejmutí není třeba vytahovat šroubovák. Ovladač hlasitosti s funkcí Push/Pull umožňuje přemostění aktivní elektroniky a otáčením samozřejmě ovlivňuje intenzitu. Druhým potenciometrem je míchání poměru snímačů (u mnou testovaného modelu se jedná o jeden dělený a jeden single snímač německé značky MEC). Následují tónové clony pro ovládání basů a výšek. Vhodným kombinováním lze dosáhnout téměř jakéhokoliv zvuku, který lze podle potřeby dokrmit korekcemi z aparátu. Co do „vnějšího" zpracování ladí potenciometry jak s černým provedením ostatního hardwaru, tak s červeným chrómem, což lze připsat na vrub „rudě-žíhaným" čepičkám („vychytávkou", ale to je opravdu již ryze kosmetická záležitost, je odraz červeného tónu na tělech ovladačů…). K ovládání mohu ještě dodat tu skutečnost, že veškeré potenciometry, s výjimkou toho s vlivem na hlasitost, jsou aretovány ve středové poloze.
Materiál a jiné
Tělo tohoto nástroje se skládá pravděpodobně ze dvou kusů javorového dřeva. Výrobce v profilu Streamer CT hovoří o dvou nebo třech kusech dřeviny. Díky chrómu lze tedy jen těžko vybrat jednu z variant, nepatrně viditelná středová čára (spíše jakýsi lom) však dává tušit výše napsanou hypotézu. Lze také dodat, že visačka baskytary materiál těla specifikuje dále jako javor žíhaný. Krk je přišroubovaný ke korpusu a je slepen ze tří pruhů Warwickem hojně používaného ovangkolu (pětistrunný model ze čtyř a šestistrunný z pěti). Standardem šroubovaných krků u této produkce baskytar Warwick („Rockbassy" to myslím nemají) jsou čtyři samostatná pouzdra s vnitřními závity pro šrouby, které jsou zapuštěna pod profilem těla a neredukují tolik přístup levé ruky do vyšších poloh. Tmavé zbarvení ovangkolu tvoří zajímavou barevnou kombinaci s tělem, výraznější je ale tento estetický postřeh u „stříbrné" varianty povrchové úpravy. Hmatník bez polohových značek (jsou na „hřbetu") je vyhotoven z dřeviny Wenge. Silnější bronzové pražce, jimiž je krk v počtu 24 osazen, jsou pro hráče velmi příjemné. Kobyla tvořená můstkem, který podpírá struny, a samostatným struníkem, který je drží, je podle mého názoru maximálně flexibilní, uspokojí i nejnáročnějšího hráče a umožní mu individuální nastavení. Jinak řečeno: výška každé struny se dá lehce pozměnit a rovněž rozteče mezi strunami nejsou neměnné.
Povrchová úprava, která je určujícím atributem baskytary Streamer CT, je firmou Warwick nabízena ve dvou zásadních modifikacích. Obě dvě, Chrom i Chrom Riffle (tento povrch není tak zrcadlově čistý, a nejen svým názvem, připomíná zpeřenou tekutinu či jak poznamenal kolega, damascénskou ocel na hlavních historických pušek či čepelích šavlí) jsou nabízeny v pěti barvách – červená, černá, modrá, zlatá a stříbrná. Výběr je to tedy docela slušný. Na stránkách Warwick jsem pátral po technických údajích týkajících se chromové povrchové úpravy. Z údajů, které jsem zde našel, je zásadnější pouze informace o existenci několikavrstvého laku mezi dřevem a chrómem. Celá baskytara je designově a konstrukčně opravdu precizní a v tomto ohledu se jí nedá nic vytknout.
Ke zvuku
I přes zprvu nečekaný dobrý projev baskytary mi chvíli trvalo než jsem si našel „svůj" zvuk. Důvodem je opravdu široká paleta zvukových projevů, kterých se dá dosáhnout pouze za použití aktivní MEC elektroniky v baskytaře. V této souvislosti se ještě jednou chci vrátit k potenciometrům. O ovládání hlasitosti není třeba hovořit, a proto se v následujících řádcích dotknu spíše nastavení tónových clon a jejich kombinace s přepínáním snímačů. Použitím zmíněného děleného snímače s nastavením basů a výšek na střed se mi podařilo získat plný tón, ve kterém nechyběla konkrétnost a zároveň byl pěkně medově basový. Preferuji však, když jsou oba snímače aktivní, basy otočené téměř na maximum a výšky lehce za středovou hranicí. Tak dosáhne basa perfektního zvuku, kterým nepohrdnou ani ti nejnáročnější. S nastavením „svého" zvuku si však musí pohrát každý sám. Spokojenost je téměř součástí záruky. :o)) Bezesporu záleží i na kombinaci s aparátem. Výrobce by dozajista doporučil své vlastní produkty, myslím ale, že ve spojení s aparátem Hartke HA 7000 dosahuje výsledků neméně dobrých.
Design dobrý, zvuk dobrý… co vytknout? Jedním z mála negativ a možná dokonce negativem jediným je - na poměry naší země a tuzemské hudební scény – cena nástroje, která přesahuje 70 tisíc korun. V tomto ohledu by jistě bylo zajímavé zjistit jaký podíl na ceně baskytary má speciální chromovaný povrch, který se zdá být nepatrně náchylný vůči drobným škrábancům, což ale nezpůsobuje nižší mechanická odolnost vrchní vrstvy, ale jde o optický jev, kdy „zrcadlo" drobný šrám, např. od trsátka, ještě více znásobí. Toto nakonec dobře známe z vysoce leštěných povrchů. Zde se jedná o extrémní variantu, se kterou prostě musí majitel tohoto „showmastera" počítat. Jinak se ale nemusím bát napsat, že Warwick Streamer CT ve srovnání kvalita versus cena zdatně obstojí.
