Přestože vím, že správný úvodník by měl poutavě vystihnout obsah celého článku, dovolím si jej pojmout trochu skepticky. I tak doufám, že ve vás jeho celkové vyznění vzbudí zvědavost přečíst si celou recenzi.
Věhlas firmy Washburn na americké půdě je neoddiskutovatelný fakt. Není divu, vždyť její počátek je datován do roku 1883, kdy byl v americkém Chicagu vyroben první, tehdy zcela jistě ještě akustický, nástroj. Pokud lze podle délky existence firmy posuzovat i úroveň firemního know-how, které má jistě přímý vliv na kvalitu vyráběných nástrojů, můžeme baskytary Washburn zařadit mezi světovou špičku. O to větší překvapení je skutečnost, že u nás tato značka nedosahuje takové popularity jako jinde ve světě a zcela neprávem žije trochu ve stínu již dávno zavedených, převážně japonských značek. Stačí se rozhlédnout, na co hrají čeští basisté. Na Slovensku je to stejné. Tam sa to „Iba ináč povie". ;o) Na stejný syndrom jsem narazil i při brouzdání po českém internetu, kde jsem na několika basistických fórech objevil názory na baskytary Washburn. Průběh diskuze byl vždy stejný. Začínající basista uvažuje o koupi nového nástroje a tak se ptá zkušenějších, co by mu doporučili a dodává: „a co třeba Washburn, teď jsem ho někde viděl a moc se mi líbil, neznáte ho někdo?". Zkušenější basisté pak odpovídají: „To je myslím americká značka a prej dobrá." Nebo: „No jasně, to sou výborný basy, ale nikdy jsem na žádnou z nich nehrál." Musím se přiznat, že před touto recenzí jsem na tom byl úplně stejně. Před pár lety, kdy jsem uvažoval o obměně svého basového parku, byl jedním z kandidátů také Washburn. Tehdy ale zůstalo jen u obrázku a technické specifikace na internetových stránkách výrobce a přednost dostala Japonka ze stojanu v obchodě s hudebninami. Škoda. Ale dost bylo nářku. Teď mám konečně jeden kousek od Washburna v ruce a rád bych se s vámi podělil nejen o fakta, ale i o dojmy, které jsem při jeho fyzickém ohledání načerpal.
S celkovým řešením nástroje jsem nadmíru spokojen a až na pár výjimek je to pro mě prototyp ideální moderní pětistrunné baskytary. Tento zápasník lehké váhy (z angl. bantam) zcela popírá zažité mýty o nízké kvalitě asijské produkce a pochroumal dokonce i moje předsudky vůči baskytarám s lipovým tělem. Zpracování nástroje je totiž bezchybné a ani ve snu by mě nenapadlo, že byl vyroben v Indonésii. „Holt" další důkaz toho, že když si výrobce umí pohlídat kvalitu, může vyrábět třeba na Marsu.
Z pohledu estetického jde o krásnou baskytaru moderních tvarů, opatřenou matným stříbrným lakem, se kterým kontrastují černé snímače a hardware. Hmatník je z nádherného tmavého palisandru, takže do celkové stříbrno-černé kompozice výborně zapadá. Horní „roh" těla je vůči spodnímu významně předsazen, spodní „cutaway" potom vybírá tělo v podstatě až k poslednímu 24. pražci. Zajímavým designovým prvkem je mírné zapuštění ladících kolíků do hlavice, stejně jako knoflíků elektroniky do těla basy. Část hlavice má též snížený profil. V tomto místě je potom přeplátování provedeno v kontrastní černé barvě, což přispívá k příjemně modernímu vzezření Bantama.
Právě design hlavice nástroje mi připomněl menší „nepůvodnost" celkové koncepce modelu BB5. Jen těžko lze zapřít inspiraci tohoto Washburnu se staršími modely baskytar řady RBX nejmenovaného (a shodou okolností právě japonského) výrobce. No, kdo se trochu orientuje například v signovaných nástrojích Johnyho Myunga z Dream Theater, bezpečně se dovtípí. Výše uvedeným ovšem nechci naznačit jakoukoliv „závadnost" toho, že Washburn vyšel z koncepce jiného výrobce (už jen z toho důvodu, že jde o věc zcela běžnou, která navíc nám muzikantům, pokud nástroj hraje, nemusí vůbec vadit). Znát kontext vzniku předloženého designu však nezaškodí.
Konstrukčně jde tedy o velmi povedenou baskytaru. Lipové tělo je ergonomicky výborně ztvárněno, takže jednak výborně sedí na hráčově těle při zavěšení na popruhu, ale také díky dostatečné velikosti poskytuje dostatek místa pro oporu předloktí pravé ruky. I hráčova levá ruka si při hře lebedí, protože javorový krk je velmi štíhlý a díky řečenému velkému dolnímu výřezu v těle bez nejmenších problémů dosáhne k nejvyšším polohám hmatníku. Rychlému pohybu levé ruky napomáhá i matná úprava zadní části krku.
Krk je do těla vsazen neobvykle hluboko a je přišroubován 6 šrouby. Toto konstrukční řešení zajišťuje velmi pevné spojení obou částí, což má nepochybně kladný vliv na zvukové vlastnosti, o kterých se zmíním dále. Typickou známku low-endové konstrukce je „nastavení" krku hlavicí z jiného kusu dřeva; napojení se tak „děje" zhruba na úrovni 0. – 2. pražce. Osobně toto řešení zrovna nepreferuji.
Kobylka je z masivního litého kovu a konce strun jsou v ní jen zaháknuté, takže je není nutné složitě protahovat skrz. Je stavěna na úzké rozteče strun (16,5 mm), což se u pětistrunných baskytar často používá i přesto, že to není zrovna ideální například pro slap. Jinak kobylka působí velmi kvalitně, až jsem nabyl domněnky, že nejde o žádný asijský „no name" model. Žádnou konkrétní značku jsem ovšem na ní vyraženu nenašel. Za to ladící mechaniky nesou k mému údivu nápis Grover.
Vibrace pěti strun snímá dvojice snímačů typu „soapbar" bez jakéhokoli označení, nicméně v katalogu Washburn jsem se dočetl, že jde o aktivní snímače značky Eden. To mě docela překvapilo, protože Eden znám jako předního výrobce baskytarových aparatur, který před tím, než se osamostatnil, vyráběl reproboxy pro firmu SWR. Další úspěšný rozvoj firmy patrně dovoluje pouštět se do nových oblastí hudebního průmyslu. V případě firmy Eden – jen tak dál! Aktivní elektronka je obligátně umístěna v dutině za plastovou destičkou na zadní straně těla a je tam úhledně naskládána a uchycena – žádné „štěrchátko". Napájena je jednou 9V baterií, která má ovšem svou vlastní komůrku se zaklapávacími dvířky. Kéž by to takto měly vyřešeny všechny aktivní baskytary! Ovládání elektroniky se děje pomocí tří knoflíků: celková hlasitost, poměr snímačů a tzv. stacked potenciometr (můžeme ho nazvat dvouosým nebo duálním) regulující hned dva parametry - basy a výšky. Vypadá trochu jako dvoupatrový dort, kde se dolním patrem přidávají/ubírají basy a horním výšky.
Bantam zní již na sucho velmi vyrovnaně a s dlouhým sustainem, což bych přisoudil hlubokému usazení krku do těla a pevnému spojení šesti šrouby. I po zapojení do aparátu se vyrovnaný charakter nemění, sustain je naopak podpořen aktivní elektronikou, která také více „srovnává tóny” – komprimuje. Vlastní charakter zvuku je v bohatých, kulatých, otevřených basech, které jsou měkké a příjemně duní. Na ně pak navazují bručivé nižší středy, pomocí kterých se zvukově prosazuje i ve tvrdší muzice. Vyšších středů a výšek mnoho není, ale aktivní elektronika je dokáže z basy a především ze strun vyždímat. Celkově vzato, zvuk je spíš měkký a melodický než tvrdý a perkusivní. To je ostatně typické pro dřevo lípy, které je měkké a rychlé attacky tónů, jakožto i ostré vyšší frekvence se v něm trochu ztrácejí. Nelze ovšem říct, že by se baskytara zvukově v kapele ztrácela. Její přítomnost je cítit nabručenými středy, ale konkrétní začátky jednotlivých tónů nejsou tak přesně ohraničené, takže méně zkušeným hráčů tu a tam nějakou tu menší nepřesnost velkoryse odpustí. S ocelovými strunami, které zvuk trochu více rozcinkají a zhrubnou, se prosadí určitě více, což se hodí zvláště ve tvrdé muzice. Nemluvě o tom, že H struna zní na tuto cenovou kategorii velmi slušně a hlavně velmi hutně. Ještě bych rád dodal, že Bantama jsem zkoušel jednak přes zesilovač MarkBass Little Mark II a bednu Warwick 4x10, takže jsem mohl studovat opravdu čistý zvuk baskytary samotné. Kromě toho jsem si neodpustil prohnat signál ledvinou Bass POD XT, kde jsem otestoval, jak zní tahle basa přes další zesilovače, respektive jejich simulace, které zvuk ale již hodně korigují (např. Ampeg SVT nebo MESA/Boogie).
Zvláštní odstavec bych rád věnoval patentovanému sytému ladění Buzz Feiten, který je na této baskytaře instalován. I když si myslím, že je takový systém mnohem důležitější pro kytaristy, pojďme si alespoň říct, jaký základní problém tento patent řeší. Každý správný basista si určitě čas od času nebo minimálně při výměně strun doladí oktávy pomocí kamenů na kobylce. Tím, že naladí tón hraný na 12. pražci shodně se znějícím přirozeným flažoletem, udělá jakousi kompromisní kompenzaci. Kompenzuje se vlastně zmáčknutí struny na 12. pražci. Zmáčknutí každé struny má vždy za následek zvýšení její tenze a tím i tónu. Samozřejmě čím vyšší je dohmat, tím více musíme strunu zmáčknout a o to více se tón zvýší. Proto je tento problém více patrný ve vyšších polohách, kde je vždy dohmat vyšší a proto se také provádí kompenzace pro 12. pražec. Kytara s doladěnými oktávami má pak ale problém ve spodních polohách (1. – 3. pražec). Zde totiž stačí strunu zmáčknout mnohem méně a proto se tón tolik nezvýší. Zvýší se méně než na 12. pražci, takže bude znít trochu podladěně. Nejsnáze to lze rozpoznat při hraní akordů, kde zní nějaká prázdná struna. Ta totiž bude znít přesně na tónu, zatímco ostatní zmáčknuté ve spodní poloze budou podladěné. Dohromady to bude znít falešně. Buzz Feiten systém tyto jevy eliminuje pomocí patentovaného umístění nultého pražce (a v podstatě I kobylky) a speciálního naladění oktáv. Pokud tedy hrajete často akordy ve spodních polohách, může se vám tento sytém hodit. Ti z vás, kteří hrají nejčastěji jednotlivé tóny, nemusí mít vůbec obavu. Má-li vaše baskytara nízký dohmat a používáte-li kvalitní struny, neměli byste mít problémy s laděním vůbec. A pokud máte přece jen pochybnosti, svěřte se do péče Buzze Feitena.
Na závěr bych rád stručně shrnul to, co jsem napsal v předchozích odstavcích. Washburn Bantam je kvalitní baskytara americké značky Washburn, jejíž nástroje používají muzikanti zvučných jmen jako např. Peter Steele (Type O Negative), Rick Savage (Def Leppard) nebo Hugh McDonald (Bon Jovi). Přesto, že je vyrobena v Indonésii, jde o kvalitní a precizně postavený nástroj. Konstrukční řešení je vynikající, včetně použité mechaniky a elektroniky. Estetika nástroje je na vysoké úrovni, stejně jako jeho ergonomie. Zvuk má sice mohutný a valivý, ale celkové vyznění je spíš měkčí a melodičtější. Baskytara se dodává perfektně seřízená, včetně příslušenství v kvalitním polstrovaném gigbagu.
