Shodným rysem dnešních velkých kytarových firem je snaha kompletně pokrýt poptávku po všech typech elektrických kytar. Většina výrobců tak nabízí stratocastery, les pauly, superstraty a k tomu pár kousků nějakých bizardnějších kytar. Nejinak je na tom firma Washburn.
Vzhled
Hned v úvodu můžu zmínit, že kytara je vyrobena v Indonésii. Žádná Korea, Čína nebo v poslední době třeba také Vietnam, ale rovnou Indonésie. Přesto, že je tak opět vidět posun výrobců do krajin, kde lze výrobu kytar realizovat levněji, nic nenasvědčuje tomu, že by snad kytaře věnovali dělníci nějakou menší péči. Řemeslné zpracování opravdu všeho je dokonalé a bez chybiček, na první pohled tento „les paul“ prostě vypadá skvěle. Zásadní vliv ve věci designu uplatňuje výrazná rudá barva kytary a nádherná kresba („fládr“) na vrchní javorové desce kytary. Černý hardware je naopak spíše nevýrazný, a tak s rudou barvou nejvíce kontrastuje bílé třívrstvé lemování těla a hlavice, bílý lem krku a především perleťové vykládání hmatníku s pěkným „křídlatým“ emblémem na dvanáctém pražci. Celkově kytara disponuje dvaadvaceti pražci při menzuře 628 mm. Nejedná se tedy o dvouoktávový krk, ale dvě oktávy zde snad ani nejsou očekávány. Hmatník je tradičně vyroben z palisandru, má krk s korpusem využívají další tradiční materiál – mahagon. Spojení obou částí je provedeno lepením, přičemž už v recenzi podobné kytary Schecter jsem zmínil, že horní polohy hmatníku jsou relativně dostupné i bez seřezání patky krku. Hlavice má pěkný, distingovaný tvar, s vykládaným logem Washburn, na krytce táhla krku najdeme název tohoto modelu. Ladící mechaniky jsou od firmy Grover. Na opačné straně kytary pak najdeme známou dvoudílnou kobylku ve formě stoptailu (TonePros) a můstku tune-o-matic.
„Fíčury“
Dostáváme se ke dvěma záležitostem, které člověka zaujmou ve specifikacích nejvíc. Jsou jimi snímače a systém ladění „Buzz Feiten“. Washburn na tomto modelu použil dvojici extra silných snímačů Seymour Duncan Blackout. Jedná se o aktivní snímače, takže je vyžadována přítomnost devítivoltové baterie. Ta se vkládá ze zadní strany kytary do společné šachty, kde najdete i veškerou další elektroniku. Tady vidím nemalou příležitost ke kritice, protože jiné kytary mívají baterku v samostatném otvoru. Když chcete baterku vyměnit v tomto Washburnu (a já jsem to udělat potřeboval), musíte pro ni hrábnout doslova do chumlu ostatních drátků. To není zrovna příjemné, protože máte strach, že při tomto „chvatu“ nějaký drátek utrhnete. Co se týče ovládání snímačů, Washburn se nepouštěl do „žádných větších akcí“, použil prostě dvě dvojice potenciometrů Volume a Tone, pro každý snímač jednu. Nechybí přepínač snímačů, umístěný, na rozdíl od Les Paulů, v blízkosti potenciometrů.
Další perličkou je pak Buzz Feiten systém. Na něm je nejzajímavější to, že vlastně ani nepoznáte, že nějaká takováto „fíčura“ na kytaře je. Je to dáno tím, že k jejímu zapojení do kytary došlo už při výrobě, nikoli třeba dodatečnou výměnou nultého pražce. Takže použití tohoto zajímavého patentu prozradí pouze logo na zadní straně kytary. Kolem Buzz Feiten systému se vede relativně dost diskuzí, nicméně cílem této záležitosti je vylepšit ladění kytary. Pokud se vám zdá, že vaše seřízená kytara nemá s laděním problémy, pak vám BF nic nenabídne. Naopak, pokud vám přes veškerou snahu o naladění kytary její tóny nějak nesedí, obzvlášť v některých polohách (akordech), pak Buzz Feiten je jedním z mála systémů, který se tyto nepřesnosti snaží vyřešit (dalším je například Earvana).
Buzz Feiten tuning systém vlastně není žádná horká novinka – používá jej spousta slavných kytaristů, a některé lepší ladičky obsahují dokonce specifické funkce pro naladění těchto kytar. Pokud takovou ladičku nemáte, je třeba postupovat při ladění podle instrukcí na www.buzzfeiten.com. Systém Buzz Feiten lze na kytary aplikovat kdykoli, ale zrovna Washburn patří k licenčním partnerům, jenž některé modely vybavují touto vymožeností už v továrně. Osobně mě celkem překvapuje, že jej najdeme i na kytaře v dané cenové kategorii.
Zvuk
Začněme s čistým zvukem. Zcela jednoznačně mi zde vyhovoval krkový humbucker. Jeho zvuk byl hlubší, plnější a celkově velmi příjemný i při různých typech hry. Úplně nejlíp v tomto případě spolupracovala kytara s tranzistorovým zesilovačem a jeho čistým kanálem. V kombinaci s lampovými zesilovači, byť byl jejich gain snížen na minimum, už byl zvuk malinko „špinavý“, pokud jsem se snažil hrát opravdu naplno. Menší hlasitost a menší intenzita úderů byla samozřejmě v pořádku, ale stav, kdy „mlátíte“ do strun a kytara odpovídá striktně pouze korektními tóny bez jakéhokoli zkreslení, se mi navodit nepodařilo. Na druhé straně to je celkem fajn, pokud naopak toužíte vykřesat z kytary nějaké rock’n’rollové riffy.
Kobylkový humbucker přináší jako vždy jinou barvu tónů a taky trochu více drivu. Do mých představ o čistém zvuku se tedy moc nehodil. Středová poloha přepínače snímačů zůstala tentokráte relativně neutrální (alespoň tedy ve srovnání s několika dalšími kytarami, které jsem v poslední době testoval a u kterých ve středové poloze vždy jeden snímač dominoval).
Pojďme se pobavit o zkresleném zvuku. Ten se samozřejmě odvíjí od použitých snímačů, v našem případě proslulých Blackoutů (ty existují ve třech variantách: AHB-1, AHB-2, AHB-3 a puntičkáři jsou schopni dohadovat se o rozdílech v jejich zvuku). Já jsem „naštěstí“ nezjistil, který typ kytara obsahuje.
Mnohé diskuze se taky točí kolem srovnání Seymour Duncan Blackout s EMG81. Osobně jsem si srovnání vyzkoušel již při nedávném testu kytary Schecter Damien Elite Solo, přičemž můj závěr byl ten, že Blackouty jsou o něco dravější a jejich zvuk je „širší“, zatímco EMGéčka jsou „striktnější“. Tak či tak, oproti pasivním snímačům (i když ani to už není pravidlem) poskytují silnější signál, který už jen s lehce nakopnutým zesilovačem vytváří pěkný rock’n’rollový zvuk. Po „vytavení“ zesilovače pak dostáváte Hi-gain jako vyšitý i při takové míře gainu, kdy kytary s pasivními snímači teprve spouštějí nijak odvázanější rock. Rockové a metalové riffy jsem si zahrál na oba snímače a v obou případech jsem byl spokojen. Dokonce jsem si tentokrát docela dost zahrál i na krkový snímač, který sice někdy vyprodukoval zvuk, jenž se trochu hltil v basech, ale i tak mi přišel docela konkrétní v akordech i palm mutingu. Oproti kytarám s pasívními snímači byl zvuk ostřejší, malinko zrnitější a pilovitější, a rozhodně nebyl tak tupý, jak jsem zvyklý z jiných kytar. Na rozdíl od čistého zvuku jsem ale většinu riffů „drhnul“ přes kobylkový snímač, který byl přece jen konkrétnější.
Potěšila mě funkčnost volume potenciometrů. Umí úroveň signálu pěkně plynule tlumit, takže si během hry z kytary můžete vzít tolik „šťávy“, kolik potřebujete. Naopak potenciometry Tone snad téměř nefungovaly. Ať jsem kroutil jak jsem kroutil, výsledek mi připadal stejný. A v momentě, kdy se mi zdálo, že konečně slyším rozdíly mezi oběma krajními polohami, už jsem se zase pro změnu bál, jestli si to sám nevsugerovávám. Posledním testem, kterému jsem kytaru podrobil, bylo podladění. Buzz Feiten systém samotné podladění nástroje nijak nevylučuje, takže jsem prostě povolil struny o pět půltónů, doladil podle svého nejlepšího svědomí a čekal, jak to zvuk ovlivní. Byl jsem překvapen, protože kytara hrála pořád konkrétně, jak akordy, tak dlouhé tóny, ale i stakata. Byl to pořádně brutální zvuk, který se mi jednoznačně líbil.
Závěr
Kytara se vzhledem sice blíží Les Paulům, ale její koncepce je přeci jen odlišná. Už samotný korpus je méně masivní, než třeba zmíněný Schecter, profil krku je pro hru pohodlnější. Buzz Feiten tuning systém je na první pohled velice příjemná „vychytávka“, ale člověk by si k ní měl nejprve něco nastudovat, zvláště co se týče naladění nebo dokonce seřízení, protože intonace je rovněž nastavena už při výrobě přesně podle specifikací Buzz Feiten systému. Cílovou skupinou by měli být nejspíše páni metalisté, což už tak nějak vyplývá z typu použitých aktivních snímačů, které na kytaře odvádějí velmi dobrou práci. Prostor k vylepšení vidím ve vhodnějším umístění devítivoltové baterie a není mi zcela jasné fungování tónových clon. Jinak je ovšem zpracování v pořádku, design velmi povedený (kytaru seženete i v pěkném „šedém“ provedení) a cena vzhledem k vybavenosti nástroje je více než jen velmi příznivá.
