Eden World Tour WT 800C & D212 XST

Zesilovač & reprobox pro baskytaru
Kategorie: 
Výrobce: 
Distributor: 
Autor: 
Cena: 
Ceny v textu
Eden WT stack

Jestliže se v dnešní době jeden model značky udrží na trhu po dobu patnácti let bez větších změn, svědčí to nejen o jeho nadčasovém designu, promyšlené a trvanlivé konstrukci, ale také o tom, že uživatelé tyto vlastnosti oceňují i v další generaci. Zesilovač EDEN WT 800 řady World Tour je pro firmu jistou ikonou nebo legendou, a aby jí nadále zůstal, aktuální provedení prošlo podstatnými evolučními změnami, z nichž některé jsou viditelné ihned, jiné jsou skryty uvnitř. 

V inzerátech na prodej starších modelů se objevil názor, že současný model už není to pravé, že značka preferovala zvýšení výkonu na úkor kvality zvuku a podobně… Nevěřte těmto blábolům. Pokud EDEN zachová celkovou koncepci zesilovače World Tour a nenahradí lampu v předzesilovači nějakou „zk***enou emulací“, jako to zkusili kdysi jiní a doplatili na to poklesem prodejů, není se čeho obávat. 

Ze široka

Širokými možnostmi nastavení a bohatým vybavením zadního panelu EDEN WT 800C připomíná řadu zesilovačů firmy Trace Elliot AH350/400 s předzesilovačem GP12SMX z první poloviny devadesátých let, která, ať se na mě příznivci jiných značek nemračí, v oblasti konstrukce basových zesilovačů bývá považována dodnes za vzorovou… Jistě, EDEN WT 800C nemá grafický vícepásmový ekvalizér, jehož aplikaci u „moderních“ baskytarových zesilovačů někteří považují za překonanou, jeho trojnásobné parametrické korekce najdeme třeba u zesilovačů Mesa-Boogie… 

Eden WT 800 C

Ale o typu korekcí to opravdu není, takže všelijaké ty rádoby zasvěcené diskuze na baskytarových fórech na téma „grafický nebo parametrický ekvalizér?“ mi přijdou docela úsměvné. Podstatný je totiž celkový projev zesilovače jako celku, a ten je u testovaného zesilovače EDEN WT 800C příkladný. Jinými slovy už na úvod přiznám že zesilovač je tak dobrý, že by mi u něj ani „zastaralý“ grafický ekvalizér vůbec nevadil.

U baskytarových zesilovačů máme (bez ohledu na třídu zesilovače) podle typu předzesilovače a koncového (výkonového) stupně na výběr v podstatě ze tří základních koncepcí: celolampové, celotranzistorové nebo hybridní. Historicky nejstaršími byly zesilovače celolampové osazené elektronkami v preampu i v konci. (Prosím, prodejci, nepište na své internetové obchody „osázené“, nejedná se o zelí na poli!). Jejich předností je dynamický a šťavnatý zvuk, nevýhodou vysoká hmotnost, riziko poškození při přepravě, vyšší provozní a servisní náklady zásluhou drahých výkonových elektronek. Celotranzistorové baskytarové zesilovače se podle konstrukce a použitých součástek poněkud liší od výrobce k výrobci zvukovým projevem, který se obvykle pohybuje v širokém oblouku mezi poněkud sterilním „Hi-Fi“, až po řezavě konkrétní a tvrdý. Nižší hmotnost, rychlost odezvy na napěťový impuls, vyšší provozní odolnost a příznivější provozní a servisní náklady jsou naopak jednoznačnými přednostmi celotranzistorových zesilovačů. Prozatím ideální kompromis zvukových a provozních vlastností obou vyústil v hybridní zesilovač, který kombinuje elektronkový preamp s tranzistorovým výkonovým stupněm. V preampu bývá obvykle umístěna jediná elektronka (12AX7 alias ECC83), někteří výrobci ve svých modelech vyšší třídy upřednostňují i vícelampové preampy (např. Mesa-Boggie, Ampeg, Hartke, Gallien-Krueger aj.). Neodvážil bych se ale tvrdit, že více lamp v předzesilovači automaticky znamená jednoznačně lepší zvuk, než s jednou elektronkou. Je to o celku, nejen o jednotlivých komponentech. Hybridní zesilovače mají ušlechtilejší, plnější a barevnější zvuk ve srovnání s celotranzistorovými při zachování všech výhod tranzistorového konce: jsou relativně stejně lehké, odolné a provozně nenáročné. V tomto trendu v současnosti pokračuje i nejnovější generace „digitálních“ zesilovačů, které elektronkový preamp kombinují s ultralehkým výkonovým stupněm (obvykle třídy D nebo H) pracujícím na principu spínaného zdroje. Zdá se skoro neuvěřitelné, že hmotnost digitálních zesilovačů se redukuje i pod 10 až 20% tranzistorového zesilovače s toroidním transformátorem, nebo dokonce až kolem 5% celolampového „srovnatelného“ nominálního výkonu. 

Tímto poněkud širším úvodem bych rád dospěl ke konstatování, že sebevědomé prohlášení výrobce „EDEN WT 800C patří mezi jedny z nejlépe znějící zesilovače na světě“ vůbec není nadnesené. Pozoruhodné ovšem je, že se to podařilo s jedinou elektronkou v předzesilovači. Ačkoliv bych nechtěl vliv zesilovače jako jednoho ze 4 základních prvků přenosového řetězce „baskytara-kabel-zesilovač-reproduktor“ přeceňovat, rozdíly mezi jednotlivými výrobci baskytarových zesilovačů existují a určitě jsou slyšitelné. 

Eden WT 800C
V předzesilovači WT-800 najdeme elektronku 12AX7 (alias ECC83).

Podrobněji

Podívejme se na zesilovač EDEN WT 800C podrobněji. Eloxovaný čelní panel ve „zlatém“ svítivém provedení vzbuzuje na první pohled pocit kvality a výjimečnosti, podobně jako kdysi u řady Dynamic Bass System firmy Marshall vyráběné v období 1994 až 2000. Zesilovač o standardní výšce 2U lze pomocí dvou úchytů snadno zamontovat do racku. Ačkoliv jeho hmotnost necelých 12 kg je příznivá, při absenci jiných úchytů či madel zabudování do racku představuje jedinou možnost, jak jej bezpečně přenášet či převážet. Takže po vybalení putoval do racku 4U, aby v následujících týdnech absolvoval několik hraní v létě na pódiích pod širým nebem. Open-Air hraní miluji. A to jsem ještě netušil, jak se mi tam budou hodit některé vychytávky, kterými zesilovač disponuje. Na otevřeném pódiu se zvuk šíří jinak, než jsme zvyklí ze zkušebny nebo uzavřeného sálu. Ze zesilovače je třeba získat více výkonu současně s větší plochou reproduktorů, které vzduch rozhýbají. Ta plocha je rozhodující, takže další výhodou zesilovače EDEN WT 800C, který dle mého názoru zaslouženě aspiruje na přední příčky basových „top“, jsou nepochybně i široké možnosti konektivity, včetně připojení více než 2 boxů, a to v různých režimech, viz dále. Současný model zesilovače WT 800C uživateli mj. poskytuje: 

- Dva samostatné výkonové stupně, každý o výkonu 300 W (8 Ohm) nebo 440 W (4 Ohm), při zapojení do můstku pak 880 W (8 Ohm) nebo dokonce 1100 W (4 Ohm)

- Pětipásmové korekce s trojnásobným parametrickým ekvalizérem s neobvykle širokým rozsahem od 30 Hz do 12 kHz

- Bi-amp zapojení, tj. možnost rozdělení výstupního signálu elektronickou výhybkou do subbasového boxu (wooferu) a středobasového boxu

- Při běžném „dual-mono“ zapojení do dvou boxů (bez bi-ampingu) lze korigovat poměr hlasitosti mezi dvěma boxy 

- Lampový předzesilovač s elektronkou 12AX7

- „EDEN“ Enhance ovladač

- Automatický kompresor

- Termostaticky řízený ventilátor

- Reproduktorové konektory typu speacon a jack namísto (původních) „šroubovacích“

- Stereo efektovou smyčku a další prvky

- Pro výše uvedené výkony podle „normy RMS“ výrobce udává špičkový headroom +3 dB, což odpovídá dvojnásobnému výkonu ve špičkách. To při můstkovém zapojení do jediného boxu představuje až 2200 W!

Vzhledem k přehlednému a logickému čelnímu panelu i bohatě vybavené zadní stěně zesilovače bych klasický popis raději vynechal, a soustředil se na charakteristické znaky a přednosti zesilovače. Kromě toho, podrobný manuál v angličtině lze stáhnout z webu výrobce. A navíc platí přísloví: „Kdo hledá, najde“. Pokud do vyhledávače Google zadáte přesně „EDEN_World_Tour_WT800C“, s velkou pravděpodobností narazíte na bezvadný český manuál. Mimochodem, je opravdu věrným i vtipným překladem originálu. Kromě nezbytných technických informací a popisu obsahuje navíc řadu užitečných fint a doporučení, doporučuji prostudovat. 

Eden WT 800 C
Ovladačem ENHANCE (zvaným též „Magic Knob“) zvýrazníte jedním pootočením současně basy a výšky při mírném potlačení nižších středů. Stačí do obligátních 12 hodin… Více opravdu nepotřebujete.

Konstrukci zesilovače byla věnována pozornost nejen z hlediska elektroakustiky, ale výrobce dokonce upozorňuje, že zesilovač je navržen a vyroben podle norem pro vibrace v leteckém průmyslu. Věřím, že při přepravě po tuzemských silnicích se může jednat proti jiným značkám o nezanedbatelnou konkurenční výhodu… Podle přiložených obrázků je zřejmé, že nejen oko estéta i technika se zalíbením spočine na učesané a perfektně uspořádané elektronice, i účelném a elegantním zevnějšku. Jediné, co mi poněkud brání udělit 100 % za design, jsou použité knoby na čelním panelu, které vypadají, jako by je EDEN získal z nadbytečných zásob tuzemské TESLY z osmdesátých let. Ale uznávám: jsou originální, takové jiní nemají. 

Zesilovač má rigidní celohliníkové šasi, které je  do finální podoby tvarováno pravděpodobně průtlačným lisováním. Díky tomu je konstrukce příkladně tuhá, takže se nekroutí jako kabriolet v alpských vlásenkách. Po demontáži plechového krytu se objeví kompaktní elektronika v modulárním uspořádání, „dva samostatné výkonové stupně stereo“ zesilovače na bočních stranách jsou usazeny na mohutných chladicích žebrech. Nucené chlazení zajišťuje výkonný termostaticky řízený ventilátor, který se automaticky spíná po dosažení teploty 54 °C. Naopak, při teplotě kolem 90 °C automaticky sníží výkon zesilovače, aby nedošlo k jeho přehřátí, ale k jeho úplnému vypnutí nedojde! Po snížení teploty na bezpečnou hranici se zesilovač opět automaticky rozběhne na plný výkon. Vtipné. To při live produkci na rozpálených venkovních pódiích může předejít nejedné choulostivé situaci: když vypadne kytara nebo klávesy, asi si toho část posluchačů všimne, jenže pokud vypadne baskytara (nebo zpěv nebo bicí…), zaznamenají to všichni. Dva samostatné výkonové zesilovače jsou nejen pro venkovní aplikace ideálním řešením. Škoda, že v dnešní době orientované hlavně na kvantitu a cenu, je podobných sofistikovaných konstrukcí na trhu basových zesilovačů jako šafránu. Pokud se pamatuji, podobným řešením se vyznačovaly zesilovače Carvin R600 a R1000 (viz MS 9/2003 a 10/2002), na tuzemském trhu ne zcela doceněné. Proč je výhodné mít dva koncové zesilovače místo jednoho? 

Malá odbočka

Vezměme si typický basový fullstack, za který je dnes obvykle považována sestava dvou boxů 4 x 10“ a 1 x 15“ (nebo 1 x 18“). Čtyřstrunná baskytara vyžaduje přenést frekvence od 40 Hz výše, pětistrunná s hlubokým H dokonce od cca 31 Hz, a to s minimálním zkreslením při odpovídajícím výkonu, nebo chcete-li akustickém tlaku i na těchto kmitočtech. Pro lepší čitelnost a průraznost jsou vhodné reproduktory s co nejširším rozsahem směrem k vyšším kmitočtům, ideálně k 5 či 6 kHz. Reálně však použitelný rozsah běžných „středobasových“ reproduktorů končí kolem 3,5 až 4 kHz, což stejně odpovídá dělicím kmitočtům elektronické výhybky oddělující „středobas“ od tweetru nebo výškové horny. Nároky na vlastnosti reproduktoru na přenos basů na straně jedné a přenos středů a výšek na straně druhé, vyplývající ze základů elektroakustiky, jsou rozdílné a v mnohém protichůdné. Proto jsou „širokopásmové“ reproduktory vždy nutným kompromisem. 

Eden WT 800C
Eden WT-800B je vybaven ekvalizérem s trojnásobnými parametrickými korekcemi.

Většina výrobců basových boxů, až na čestné výjimky, dnes i přes nesporné pokroky v konstrukci reproduktorů používá z ekonomických důvodů zpravidla ty (nej)levnější ze základních řad… Například 10“ reproduktory (řady alfa nebo beta jednoho ze světových výrobců) v baskytarovém boxu 4 x10“ o typickém vnitřním objemu kolem 140 litrů i při optimálně navrženém bassreflexu budou „hrát“ s vyrovnanou kmitočtovou charakteristikou přibližně od 80 Hz výše, tzn., že celá první oktáva na baskytaře mezi frekvencemi cca 40 až 80 Hz bude přenášena s výrazným útlumem: kolem -6 dB/oct na 50 Hz až -10 dB/oct na 40 Hz. (Seriózní výrobci proto udávají přenosovou charakteristiku boxu i s uvedením útlumu při určitém kmitočtu). Pokud u takového boxu potřebujeme „přikrmit“ basy, je to možné jedině korekcemi na zesilovači. To kvůli omezené lineární výchylce reproduktoru a kompromisnímu naladění bassreflexu obvykle vede k  přetěžování, opotřebování a postupné destrukci nejnamáhanější části reproduktoru – kmitacího systému. Výrobci jsou si toho dobře vědomi, a pokud u baskytarových boxů osazených malými reproduktory 10“ nebo dokonce 8“ či 6“ chtějí, aby hrály vyrovnaně i na nejnižších frekvencích, musí použít reproduktory s větší lineární výchylkou a s nízkým vlastním rezonančním kmitočtem fs, což je však zaplaceno nízkou charakteristikou citlivostí: 90 až 92 dB je opravdu dost málo. Ovšem i při relativně slušné charakteristické citlivosti basového reproduktoru kolem 95 dB/VA, m (dB/W, m) má každý reproduktor na frekvenční charakteristice výraznější propad v pásmu pod 100 Hz. Aby se tedy dosáhlo požadovaného akustického tlaku, musí být boxy s uvedeným typem reproduktorů krmeny výkonnými zesilovači, proto dnes nejsou výjimkou baskytarové zesilovače o výkonu 1000 až 1500 W. Kromě toho snížená citlivost reproduktorů v oblasti basových frekvencí spolu s nižší citlivostí lidského ucha v oblasti pod 200 Hz (viz Monson-Fletcherovy křivky hlasitosti) jsou důvodem, proč baskytaristé potřebují nejméně trojnásobný výkon zesilovače proti kytaristům. (Zájemcům o podrobnější informace lze doporučit např. knihu Ing. Karla Tomana: Reproduktory a reprosoustavy (DEXON, Karviná), a nebo prostudování aplikačních listů fy Eminence, které najdete na www.eminence.com.) 

Návrat do ráje

Zesilovač EDEN WT 800C, jak bylo uvedeno, má dva samostatné koncové stupně, tomu odpovídají ovladače na pravé straně čelního panelu. Mezi celkovou hlasitostí MASTER a  rozdělením poměru hlasitostí BALANCE mezi oba výkonové zesilovače je umístěn spínač Bi-Amp Mode, který je aktivní, pokud je nezamáčknutý! Výrobce provoz v režimu Bi-Amp považuje primárně za standardní proti režimu „dual mono“ nebo chcete-li „stereo“. V případě zamáčknutí spínače Bi-Amp sice Crossover aktivní není, ale ovladačem BALANCE můžeme při zapojení v režimu „Dual mono“ s boxy současně zapojenými na levý i pravý reproduktorový výstup regulovat poměr úrovně signálu mezi oběma boxy. (Levý na zadním panelu je označený „L-Amp/High Out a pravý „R-Amp/Low Out“). To může být výhodné, pokud máme dva boxy stejné konfigurace od různých výrobců (např. sestavu 2x 410“), které se liší charakteristickou citlivostí, tzn. každý je při stejném příkonu jinak hlasitý. Hlasitost obou potom jednoduše upravíme ovladačem BALANCE. Pokud máme zapojen pouze jediný box, výrobce doporučuje BALANCE nastavit naplno, tj. na stranu toho stupně, na který je box připojen. 

Eden WT 800C
Dělicí kmitočet elektronické výhybky lze nastavit ovladačem CROSSOVER v rozmezí 120 Hz až 2 kHz.

Pokud jde o konektivitu, nic podstatného nebudete postrádat, zadní panel obsahuje vše, co má profesionální zesilovač mít, včetně dvou párů reproduktorových zdířek typu Speacon a jack pro každý kanál, nebo stereo smyčku pro připojení přídavných modulačních zařízení. Pro maximální využití výkonu zesilovače výrobce doporučuje připojit buď samostatně do každého kanálu po jednom boxu o impedanci 4 Ohm, nebo připojit 4 boxy každý o impedanci 8 Ohm. Provoz zesilovače při zátěži pouze 2 Ohm výrobce sice nevylučuje, ale zároveň jej vřele nedoporučuje. 

Při sestavě 1x 15“ (nebo 1x 18“) a 410“ popsané výše je mnohem vhodnější provozovat zesilovač v Bi-Amp modu z důvodů, které jsem se pokoušel v předchozích odstavcích nastínit. V režimu Bi-Amp musíme striktně dodržet připojení subbasového boxu („woofer“), např. 1x 18“ do pravého výstupu a středobasového boxu např. 410“ do levého výstupu zesilovače! Na chybu ovšem při pozorném poslechu přijdete snadno: Určitě byste jako já zpozorněli, jakmile z boxu 410 uslyšíte jen dunivé basy, zatímco reproduktory divže z boxu nevyskočí. Dělicí kmitočet elektronické výhybky se v tomto případě nastaví ovladačem CROSSOVER (12 hodin na 400 Hz) v rozmezí 120 Hz až 2 kHz. Aby se optimálně využil výkon subbasového boxu 1x 18“ nebo 1x 15“, který obvykle bývá v provedení bassreflex, výrobci většinou doporučují nastavit dělicí kmitočet někde mezi 400 až 800 Hz. Pokud by někdo použil basový box v provedení „bandpass“, pravděpodobně mu postačí nastavit dělicí frekvenci mezi cca 160 až 200 Hz. EDEN WT 800C umožňuje ještě třetí režim „mono“ zapojením obou výkonových stupňů do můstku do výstupu BRIDGE – vedle levého reproduktorového konektoru. Je to vhodné, zejména máme-li jediný výkonný box až 1600 W např. 8x 10“, v tom případě ale nesmí být nikdy nastaven Bi-Amp mód! 

K zesilovači byl dodán box téhož výrobce s označením D212 XST o výkonu 600 W RMS do impedance 8 Ohm. Boxy řady D představují to nejlepší, co můžete od „Ídna“ získat. Z označení plyne, že jde o box v „kytarové“ konfiguraci 2x 12“... Ta je dnes vzácná a mezi baskytaristy, snad s výjimkou jazzmanů a starší generace rockerů (např. Geezer Butler – Black Sabbath, John Entwistle – Who) není ani příliš oblíbená. Historicky však – až do rozšíření boxů 4x 10“ v polovině osmdesátých let – šlo o provedení dosti časté. Box svými papírovými parametry, provedením i zvukem patří na špičku nejen v hierarchii boxů EDEN. 

Eden  D212 XST

Po bližším „ohledání“ mohu potvrdit, že použité materiály a reproduktory odpovídají na webu výrobcem uvedeným údajům. (Bohužel deklarované vlastnosti a parametry testovaných výrobků raději ověřuji, protože někteří internetoví prodejci občas tvrdí na svých webových stránkách „neuvěřitelné“ věci). Box je vyroben z kvalitní mnohovrstvé překližky, je důmyslně vyztužen a jsou použity reproduktory typu EC-1260XS s košem z hliníkové slitiny (cast frame) a tweeter E-2700. Pro tento box EDEN udává kmitočtový rozsah 40 Hz až 14 kHz při pozoruhodně úzkém tolerančním pásmu +/- 2 dB. Pokud se jedná o výrobcem reálně naměřené údaje, a já nemám důvod pochybovat o jejich věrohodnosti, znamená to, že nejnižší basové frekvence (struna E) by měly být přenášeny s minimálním poklesem akustického tlaku. To se skutečně potvrdilo: vzhledem k téměř „rovně“ navrženému boxu prakticky v celém frekvenčním pásmu na zesilovači WT 800C skoro nepotřebujete používat korekce! Charakteristická citlivost boxu 103 dB/W, m zaručuje velmi slušnou hlasitost při běžných výkonech zesilovače. 

Hmotbost boxu při praktických rozměrech 59x46x47 cm dosahuje rozumných 33 kg. Přesto narážecí kolečka shledávám velmi užitečnými.

V praxi

V praxi se uvedená sestava Eden WT 800C (32 500 Kč) a box D212XST (27 500 Kč) používá jednoduše a příjemně. Do jednoho z reproduktorových výstupů (L nebo P) zesilovače zapojíte box, všechny korekce „pětipásmového“ ekvalizéru necháte na „středu“, tj. na 12 hodinách, podle úrovně výstupního signálu z vaší baskytary nastavíte GAIN někde mezi 12 až 15 hodinami, hlasitost upravíte knobem MASTER a… pokud to ještě není to pravé, ovladačem ENHANCE (zvaným též „Magic knob“) zvýrazníte jedním pootočením současně basy a výšky při mírném potlačení nižších středů… Stačí do obligátních 12 hodin… Víc opravdu nepotřebujete. Já si však vzhledem k postupující degradaci sluchu po desítkách let hraní „bigbeatu“ navíc lehce přidávám TREBLE. Zvláštní pochvalu zasluhuje automaticky pracující kompresor, o jehož přítomnosti ani nevíte, a přitom svou funkci plní dokonale. Ještě perličku: Při prvním spuštění zesilovače na čelním panelu marně hledám obligátní tlačítko MUTE… Říkám si: „To je divné, tak skvěle vybavený zesík a MUTE chybí?!“ No, MUTE tam samozřejmě je, stačí jenom zatlačit či povytáhnout „push-pull“ ovladač GAIN. 

Eden D212 XST

Uvedená sestava produkuje příjemný barevný sound, k mému překvapení dostatečně hutný, konkrétní a přitom i s rychlou odezvou v hbitějších pasážích. Výrobce uvádí, že box je vhodný zejména pro prstové hráče (finger style players). Ano, určitě by mi box 2x 12“ stačil, aniž bych pociťoval frustraci z absence svého fullstacku 115/410. Box D212XST a záložní tranzistorový zesilovač Hartke HA 2500 o výkonu 250 W/4 Ohm jsem na jednu celovečerní live akci půjčil klávesákovi, který bývá obvykle roztrpčen nedostatečnými basy syntezátoru z jeho obvyklé aparatury. Po vyzkoušení vyslovil velkou spokojenost a následovala i pochvala za zvuk „klapek“ od členů souboru. 

Zesilovač Eden jsem samozřejmě zkoušel i v sestavě fullstacku 1x15“ a 4x10“. Oba „zájezdové“ boxy svým výkonem 300 W (8 Ohm) přesně odpovídají deklarovanému výkonu zesilovače 2x 300 W (8 Ohm). A díky vysoké charakteristické citlivosti při uvedeném, podle dnešních měřítek již vlastně spíše „podprůměrném“ výkonu, jsou velmi hlasité. Zvuk v režimu „dual mono“ vůbec není marný, ale to pravé nadšení nastalo až při přepnutí do Bi-Amp modu s dělicím kmitočtem nastaveným výhybkou CROSSOVER na 400 Hz. Zvuková čistota, barevnost a dostatečná výkonová rezerva jsou podle mého názoru opravdu příkladné, a těch několik hraní venku jsem si opravdu užíval. V jiné kapele, kde dosud kvůli ještě nenahluchlému bubeníkovi není třeba točit VOLUME na zesilovači příliš doprava, mi testovaná sestava EDEN  WT 800C s boxem D212 XST výkonově naprosto stačila. 

Souhrn

Zesilovač WT 800C a box D212 XST dokazují, proč EDEN patří mezi několik světových top výrobců baskytarových aparatur. Svými vlastnostmi i provedením testovaná sestava jednoznačně patří k tomu nejlepšímu, co dnes lze na tuzemském trhu koupit. Těžko se hledají slabá místa. Zesilovač i box jsou do detailu promyšleny a příkladně zpracovány. V dřívějším testu zesilovače EDEN WT 405 Time Traveler s boxem D410 XLT otištěném v MS 11/2008 bylo v závěru vizionářsky uvedeno, že pokud bych uvažoval o obměně svého basového nádobíčka, v aparátech mám po testu jasno. Jsem potěšen, že po několika letech nemusím na svém názoru cokoliv měnit. Ostatně, nebylo by vůbec špatné být ve společnosti uživatelů aparátů EDEN jako jsou Daryl Stuermer – Genesis, Phill Collins band, Mike Rutherford – Genesis, Jason Scheff – Chicago, Pat Ellwood – Marshall Tucker Band, Gery Wicks – Manhattan Transfer, Ross Valory – Yourney a desítek dalších.

Eden D212 XST
Eden D212 XST
Eden WT 800C
„Dva samostatné výkonové stupně stereo“ zesilovače jsou usazeny na mohutných chladicích žebrech.
Eden WT 800C
Eden nabízí široké možnosti konektivity, včetně připojení více než dvou boxů, a to v různých režimech...