QSC TouchMix 16

Digitální mixážní pult
Výrobce: 
Distributor: 
Autor: 
Cena: 
35 990,00 Kč
QSC TouchMix 16

„Ševče, drž se svého kopyta“, říká staré české přísloví. Ještě před několika lety se firma QSC tohoto rčení víceméně držela a většina z nás by si tak pod familiérním výrazem „kvéescéčko“ představila populární a cenově více méně dostupné koncové zesilovače. Za poslední roky se ovšem portfolio této americké společnosti značně rozrostlo.

Management firmy si zřejmě uvědomil, že trh se zesilovači se díky rostoucí popularitě aktivních beden zvolna zmenšuje, a tak bude potřeba takříkajíc „jít s dobou“. Postupně Quilterova zvuková společnost (QSC) uvedla na trh vlastní řadu pasivních instalačních reproboxů, reprobedny pro ozvučení kin, aktivní reproboxy pro muzikanty, a posléze dokonce vlastní kompaktní plastový linearray systém řady WideLine. Ani to nejspíš nenaplnilo ambice vedení firmy, a tak vývojové oddělení firmy dostalo další zadání: vyvinout vlastní digitální mixážní pult.

Technici a inženýři QSC nejsou na poli digitálního zpracování zvuku žádnými nováčky, jak by se na první pohled snad mohlo zdát. V dnešní době totiž všechno souvisí se vším, a tak nejvyšší modely zesilovačů již bývají zpravidla osazovány DSP jednotkami, které si možnostmi úprav signálu s digitálními pulty nezadají. Využít potenciál a zkušenosti vývojového týmu v této oblasti pro vývoj vlastního digitálního mixu mi tak přijde jako logický nápad. Hnacím motorem vývoje byl zřejmě zkušený vývojář Peter Watts, kterému se před časem podařilo přesvědčit svého letitého kamaráda a bývalého kolegu pana Grega Mackieho (ano TOHO Mackieho), aby se vzdal klidného důchodu, a společně pak založili firmu M&W Pro Audio Ltd., jejímž oborem se stal vývoj zvukové techniky a digitálních mixážních pultů obzvlášť. Tato aktivita zjevně neunikla pozornosti managementu QSC, a tak v této značce našli pánové M&W silného obchodního partnera. Jak dlouho vývojáři obou firem na vývoji finálního produktu pracovali, netuším (M&W Pro Audio Ltd. byla založena v roce 2009), každopádně v lednu 2014 byly na výstavě NAMM v Anaheimu světu slavnostně představeny dva zbrusu nové kompaktní mixy TouchMix-8 a TouchMix-16. Neuplynul ani rok a díky společnosti PMC, která nedávno u nás převzala distribuci značky QSC, si je můžeme představit v našem redakčním testu.

QSC TouchMix 16
Klepnutím označit a enkodérem kroutit – taková je filozofie ovládání TouchMixu

Zaměřeno na muzikanty

Úvodem recenze bych vás rád upozornil, že jest-li jezdíte na akce se svým zvukařem, nejspíš na vás začne trochu žárlit. Koncepce TouchMixu byla totiž záměrně navržena tak, aby i technicky ne zcela erudovaný muzikant zvládl  nazvučit svoji kapelu bez nějakých dramatických problémů, tedy alespoň pokud se ona kapela bude na jevišti chovat slušně a umírněně. Trend vyrábět jednoduché funkční vybavení muzikantům do kapely, který u QSC začal aktivkami K a KX série, tak zjevně pokračuje, a soudě podle ohlášených novinek, pokračovat bude. Jste-li zvukařkou či zvukařem a ještě stále čtete tuto recenzi, nepřestávejte a klidně čtěte dál. Přes nespornou uživatelskou jednoduchost je TouchMix poměrně dobře vybaven vším, co může zvukař na malou akci  potřebovat, a dokonce ještě lecčím navíc. Tak, když jsem si teď zajistil čtenáře z obou sfér zájmu našeho časopisu, můžeme pokračovat obhlídkou čelního panelu a náhledem pod kapotu.

TouchMix-8  nebo TouchMix-16?

Letmým pohledem na web výrobce zjistíte, že v řadě TouchMix nabízí dva modely. Vnitřní výbava obou uvedených modelů je prakticky totožná, podle uvedených specifikací se liší pouze počtem vstupů (12 resp. 20) a výstupů (6 resp. 10). Ačkoliv nám na recenzi byl poskytnut pouze větší model TouchMix-16 (a tedy vše, co bude napsáno, by se mělo týkat „šestnáctky“), dalo by se předpokládat, že s trochou rozvahy si vše, co bude napsáno, můžete vztáhnout i na jeho menšího bratříčka. Nebudu vám popisovat, jak jsem šel pro balík na poštu, ani jak jsem cestou zpátky bral benzín, jako to dělají někteří kolegové. Příběh TouchMixu začíná v momentě, kdy jsem od zbytků papírové řezanky oprášil nevelikou plochou krabici a dychtivě strhl lepící pásku. 

Vyprávím vám o tom proto, abyste si spolu se mnou vychutnali první překvapení: mixíček není zabalený v obligátní polystyrénové výplni, kterou budete muset po dobu záruky (u TouchMixu jsou to dva roky) skladovat ve sklepě. Po rozbalení na vás z krabice vykoukne pevnou pěnovou výplní polstrované šité textilní pouzdro na zip – tomu říkám spojit užitečné s užitečným. 

QSC TouchMix 16
Jediné, co se na tomhle digitálním pultu neukládá do scény, je nastavení knoflíků „Trim“.

Uvnitř kromě nezbytného pytlíčku silikagelu (přece jen se dá očekávat, že mix přicestoval z daleka cestou krkolomnou) jsem našel napájecí adaptér, a konečně i samotný „mix“. Ano, máte pravdu, že ty uvozovky nejsou zcela namístě, vždyť TouchMix rozhodně JE mix (vždyť to má dokonce v názvu... ačkoliv...), ale jeho velikost (56x333x245 mm) a hmotnost sotva tři kila se jednoduše zcela vymykají zaběhlé představě šestnáctikanálového mixážního pultu.

Tlačte, tiskněte a otáčejte 

Když jsem si uvědomil, že dnešní výraz „digitální pult“ vlastně označuje jednoúčelový počítač osazený vstupními a výstupními konektory a hromadou ovládacích prvků, trochu mě to uklidnilo. TouchMix 16 výrobce vybavil celkem devatenácti vstupními a dvanácti výstupními konektory a také zásuvkou RJ-45 s nápisem „Accessory Only“ a dvěma datovými porty USB pro připojení harddisku či s přístrojem dodávaného WiFi adaptéru. Pokud vám tyto počty nesedí s počtem deklarovaných vstupů či výstupů, dejte mi šanci vám to vysvětlit. Na vstupní straně najdeme šestnáct symetrických XLR vstupů (z toho čtyři kombinované konektory s možností připojení velkého jacka), k nim ale musíte přičíst ještě další dva stereofonní vstupy v prolisu na pravé straně. Pravděpodobně z prostorových důvodů je výrobce osadil velkými jacky s trochu nestandardním zapojením, na které si případní uživatelé musí dát pozor a vyrobit si příslušné kabely (firmy, co se zabývají výrobou audio-kabelů na míru zájemcům jistě zvládnou poradit). Poslední vstup do počtu je samostatný vstup pro povelový mikrofon (Talkback) a najdete ho na zadní straně mixu. Podobně nestandardní řešení, jako jsem popisoval u stereofonních vstupů 17/18 a 19/20, najdete i na výstupní straně u AUX OUT 7/8 a 9/10. Naštěstí mix má dostatek výstupů na poctivých symetrických XLR (hlavní výstup MAIN L/R a 6 pomocných AUX1-6), takže zmiňované čtyři poslední stereofonní výstupy se přímo nabízí využít například na in-ear sluchátka (opět ale s příslušným kabelem). Protože mix umí jednotlivé stopy „vysypat“ na externí harddisk (více samozřejmě později), výrobce zjevně počítal s možností používat TouchMix jako základ domácího nahrávacího studia a vybavil jej výstupy MONITOR pro pár studiových poslechových monitorů (zde opět jeden stereo jack) a výstupem na sluchátka. 

Nejspíš se teď bojíte, že přijde další zdlouhavý popis všech ovládacích prvků a litánie o tom, k čemu slouží. Nebojte, nepřijde, řekneme si o nich až v dalším textu, až si budeme popisovat výbavu mixu. Teď si řekněme jenom, že celkové provedení pultu je vynikající, nikde nic nevrže, prosvětlená gumová tlačítka mají příjemný dohmat a potenciometry „Trim“ (doladění citlivosti mikrofonních vstupů) mají plynulý průběh. Při pohledu na horní panel vaší ctěné pozornosti jistě neuniklo masivní ovládací kolečko enkodéru umístěné vpravo dole. Příjemně sedne do pravé ruky a umí krokově ovládat všechny funkce, které si na display dotykem vyberete (jemného krokování docílíte zatlačením kolečka dolů). 

QSC TouchMix 16
Levou ruku na displeji, pravou na enkodéru. Není to zrovna nejflexibilnější způsob ovládání, ale vzhledem k „jednodotykovosti“ displeje se mi osvědčil nejvíc.

No vidíte – display – málem bych na něj zapomněl, a přitom právě on dal tomuto mixu jméno a pro ovládání TouchMixu je nepostradatelný. Pokud náš časopis vyšel barevným tiskem jako obvykle (v době úspor si recenzent nemůže být jistý ničím ), tak z obrázku vidíte, že je barevný, a z předchozího textu asi tušíte, že je dotykový. A právě s tím souvisí moje první výtka. Nevím, o kolik je to dražší či náročnější na vývoj, ale myslím si, že by mixu slušel display umožňující vícebodový dotyk, tedy jak my lingvisté říkáme „multi-touch“. Stávající display umožňuje pouze jeden dotyk ve stejném čase, takže na displayi nejde ovládat zároveň více ovládacích prvků, například tahat se dvěma „fadery“ zároveň. Protože display je při práci s pultem poměrně zásadní (nastavení poměrů, práce s ekvalizérem a dalšími vychytávkami, ovládání efektů, to vše probíhá dotykem na display), přijde mi to docela škoda. Nakonec se mi jako nejlepší způsob práce osvědčilo levou rukou vybírat funkci (vč. například faderu) a pravou rukou funkci ovládat pootočením kolečka, to už ale trochu předbíhám.

Mix se nezapíná, nemá totiž síťový vypínač, takže naběhne jakmile připojíte konektor vedoucí od síťového adaptéru. Není to ovšem adaptér a následně ani konektor ledajaký. Musím pochválit výrobce za bytelnost konektoru, který ačkoliv postrádá pojistku proti vytržení, jde připojit (a tedy i odpojit) dosti ztuha. Vedle všech výhod takového řešení oproti klasickému vestavěnému zdroji (rušivý pulzní zdroj je umístěný externě, do mixu už jde jen filtrované bezpečné napětí) musím ovšem zmínit i jednu nevýhodu: pokud si speciální adaptér nedej bože ztratíte, připravte se na to, že pořízení náhradního nebude zrovna levné. Tedy najděme konečně vhodnou zásuvku a...

QSC TouchMix 16
Uživatelská tlačítka U1-U4, shromážděná kolem enkodéru, jsou bezvadný nápad. Škoda jen, že nejsou také uživatelsky programovatelná...

Warp factor one, Mr. Sulu

Po zapnutí na vás mix krátce mrkne modře podsvětleným kroužkem pod otočným ovladačem (enkodérem) a poté na děsivě dlouhých pět vteřin zhasne a vypadá jako rozbitý. Po uplynutí této doby k mojí úlevě naskočila uvítací obrazovka s obligátním teploměrem „Loading“ a za další půl minutu překreslení obrazovky zvěstovalo, že TouchMix je připravený k práci. Dotyková obrazovka je u tohoto pultu ústředním ovládacím prvkem (to už jsem myslím psal). Je rozdělená na tři části: největší část zabírá zobrazení aktuálně ovládané části mixu, což jsou v základním zobrazení „vrstvy“ po osmi virtuálních faderech (tahátkách hlasitosti), které přísluší kanálům vstupním (1-8 resp. 9-16 a stereo/2-tk), výstupním (AUX OUT), efektovým (FX master), nebo konečně podskupinám (DCA groups). Kterou z těchto skupin po osmi (vrstev) ovládáte, to si můžete vybrat klepnutím v horní části obrazovky, kde je máte přehledně popsané. 

Zbývající třetí část je úplně u pravého okraje a představuje master fader označený „L/R“, tedy hlavní fader, přes který jde signál do vašeho PA systému. Ačkoliv na něj nejspíš nebudete „sahat“ příliš často, je šikovné ho mít pod rukou pro případ, že by něco nešlo dle očekávání a vznikla náhlá zpětná vazba (ovšem od zpětné vazby s odposlechy vám ani rychlý zásah master faderu nepomůže). Zobrazení master faderu se vám ale jistě bude hodit pro přímý přístup do nastavení MAIN sběrnice. Totiž detaily o nastavení každé „šavle“ mixu (poangličtění odborníci by možná řekli „kanálu“, my ale můžeme zůstat u tradičního česko-slovenského výraziva) si zobrazíte jednoduše klepnutím na pole s popiskem. 

Než se pustíme dál, ještě si řekněme několik detailů o displeji. Vedle zmiňované absence vícebodového (multitouch) ovládání mi trochu vadí mírné (asi půl vteřinové) zpoždění, než se displej překreslí na jinou stránku. Zejména v krizových situacích to člověka přece jen trošku zdržuje a se zdržením narůstá i nervozita. Co uživateli naopak hodně pomáhá, je na panelu nad otočným enkodérem umístěné tlačítho „0“ (nula). To se chová velmi inteligentně a označený fader či „AUX SEND“ s ním můžete okamžitě ztlumit, či zisk na ekvalizéru s ním naopak „vynulovat“. Ovšem nejzásadnější tlačítko, které nás na displeji navrací zpět do pracovního zobrazení faderů, je (podobně jako jsme to zvyklí vídávat u chytrých mobilů) tlačítko „Home“ (no není to paradox?). Najdete jej vpravo vedle displeje a vzhledem k jeho funkci předpokládám, že při dlouhodobém používání TouchMixu to bude bezkonkurenčně nejosahanější tlačítko na pultu. 

QSC TouchMix 16
Stisknutím enkodéru se dostanete do režimu jemnějšího ovládání zvolené funkce

Kromě virtuálních faderů najdete na základní obrazovce tlačítka (tedy rovněž virtuální) pro „MUTE“ (umlčet) a „CUE“ (příposlech na sluchátka) a také vodorovné pole, zobrazující nastavení panorámy. Zaplať pán bůh nechybí ani sloupcové metry zobrazující vstupní úroveň, takže máte vždy přesnou informaci o tom, co se vám na osmici kanálů děje. Tady bych rád zmínil jednu pěknou vychytávku: pokud úroveň signálu na jakémkoliv vstupu mixu překročí bezpečnou úroveň, mix vám to dá vědět tak, že kanál na ikonách v horní liště výrazně zčervená, takže se o tom dozvíte přesto, že aktuálně máte zobrazené něco jiného (například vrstvu DCA). Nad metry najdeme ještě malé barevné ikonky „G“ a „C“, ale to v případě, že máme na šavli zapnutý kompresor („C“) či šumovou bránu gate („G“). 

Výbava k vašim službám

Již víte, že do detailních možností každého kanálu (a pultu vůbec) se dostaneme klepnutím na popisek příslušného kanálu. Na tak malého prcka je výbava poměrně bohatá, tak si ji vezmeme popořadě. Na vstupních šavlích tu máme pěkný čtyřpásmový plně parametrický ekvalizér, šikovně doplněný ještě o ořezové filtry HPF a LPF. Na první pohled nic moc extra, přesto na něm musím ocenit hned dvě věci. Jednak mě baví, že lze vypínat nejen celý ekvalizér, ale také každé pásmo zvlášť, takže si můžete porovnat nastavení s filtrem/bez filtru. U digitálních pultů standardní věc, kterou ovšem mnozí výrobci, jako například Allen-Heath nebo Midas v honbě za analogovou chimérou u některých svých výrobků dodnes nepochopili. Totiž, že všechny parametrické filtry jdou přeladit v plném rozsahu od hloubek po výšky, takže nemusíte přemýšlet, jaký filtr kde použít. Tady tedy rozhodně bod pro zajíce z Kalifornie. 

Další dva bloky v cestě signálu jsou procesory na úpravu dynamiky, tedy nejprve kompresor a za ním gate. Oba fungují dle očekávání dobře a při mých hrátkách posloužily výtečně, ovšem co je možná trochu nestandardní, je způsob jejich grafického zobrazení. Zatímco celý zvukařský svět (a částečně už i svět muzikantský) je zvyklý na klasickou přenosovou křivku IN-OUT, rozšířenou snad jen o zobrazení pozice úrovně signálu, u QSC vymysleli zcela nový způsob, jak do zobrazení zamontovat i nastavení časů. Sice mi chvíli trvalo přijít na to, jak to autor myslel, ale jakmile mi svitlo, musel jsem uznat, že takový způsob zobrazení je vlastně logický, jen škoda, že graf neukazuje aktuální stav signálu (ten ovšem ukazuje GR metr vedle). Také tady bych měl jeden námět na vylepšení v příštích firmwarech. Je škoda, že se záběr kompresoru neukazuje v základním zobrazení. Možná by stálo za to (namísto veskrze zbytečného zobrazení panorámy – jistě by se dalo někam integrovat) pěkně zobrazit záběr kompresoru tak, aby měl člověk na první pohled přehled, co kompresor či gate na každém kanálu dělá. Na závěr odstavce je tu opět jedna vychytávka, která stojí za zmínku, a sice jednoduchý, ale velmi dobře použitelný De-Esser. Moc nastavení na něm sice nenajdete (zapnuto/vypnuto a míra potlačení sykavek), v praxi na koncertech víc ani netřeba. 

QSC TouchMix 16
Stereofonní nesymetrické vstupy a výstupy jsou v provedení s konektorem JACK (oba), což je přinejmenším nestandardní... ale vzhledem k „velikosti“ mixu pochopitelné.

Čtvrtým a pátým blokem v pořadí je odesílání do efektů a do odposlechových cest či in-earů. Zatímco na tom druhém není prakticky nic zvláštního, a tedy ani zajímavého (prostě označíte vodorovný fader příslušné cesty a nakroutíte, kolik signálu tam poslat), u efektů se na chvíli zastavíme. TouchMix disponuje čtyřmi efektovými jednotkami, do kterých si můžete vybrat ze šesti různých typů efektu: opakovačky Mono Delay a Ste- reo Delay, jednoduchý chorus Basic Chorus, přelaďovátko Pitch Shifter, a nakonec dva druhy dozvuku – Lush Reverb a Dense Reverb. Pokud byste se mě zeptali na kvalitu efektů, asi bych ji vyjádřil slovem „průměrná“. Navzdory tomu, že grafikou jsou podobné hardwarovým efektům renomovaných značek, Yamahu, Lexicona nebo TCčko nečekejte. Algoritmy jsou na úrovni počítačových pluginů (chvílemi jsem měl pocit, jako bych slyšel Freeverb II.). Na druhou stranu (ve srovnání s prakticky nepoužitelnými dozvukovými algoritmy pultů Presonus) jsou efekty v QSC TouchMix vcelku použitelné a po chvíli kroucení jsem si našel slušný dozvuk i pro pomalé srdceryvné kantilény (kupodivu to bylo v algoritmu Dense Reverb). 

Co mi vadilo výrazně víc, je způsob udávání tempa opakovačky (Delay), který je zbytečně složitý. Ostatně, posuďte sami (ze základního zobrazení): stiskni tlačítko „Aux“, klepni na „FX Masters“, klepni na „FX3-Delay“, klepni na „Tap tempo“, a až teď se vám rozbliká modrý prstenec kolem otočného enkodéru a vy můžete stiskem zadat (naklepat) tempo. Ideální by bylo mít možnost si pro „tapování delaye“ (nastavení tempa opakovačky) zvolit některé z uživatelských tlačítek, to ovšem navzdory jejich názvu není možné (jsou natvrdo přiřazena svým funkcím – doufejme, že „zatím“). Uživateli tedy v tomto směru nezbývá než doufat v další update firmwaru. Vraťme se ale zpátky k povídání o výbavě, kde nás čekají dvě poslední záložky: „Presets“ (předvolby) a „Setup“ (Nastavení).

Předvolby a Scény na scénu!

Co by to bylo za digitální pult, kdyby se nemohl pochlubit možností uložit libovolné nastavení do paměti. Obzvlášť u TouchMixu, který je, jak jsme si v úvodu řekli, koncepcí orientován spíše na technicky méně zdatné uživatele, nemohli konstruktéři na tuto možnost zapomenout. Nastavení jednotivých kanálů můžete ukládat do vlastních předvoleb jak se sluší a patří, ale najdete tu také přehlednou knihovnu s mnoha továrními presety (není jich ani moc ani málo, řekl bych tak akorát). Potěšila mě možnost pominout některá nastavení načítané předvolby. Tuto funkci možná znáte z „dospělých” pultů pod roztodivnými názvy jako „Isolate”, „Transparent” či „Recall safe”, u QSC funkci nazvali poměrně srozumitelně slovem „Omit levels/name/phantom” (ne, nechybí mi tam písmeno). Další možností, jak uložit nastavení pultu do paměti, je využít tzv. „Scény”, které najdete v menu překvapivě pod názvem „Scenes”. Uložením takové scény pod příslušným jménem zachováme kompletní nastavení pultu, tedy všech kanálů, všech efektů, prostě všeho, s jednou jedinou výjimkou, a tou je nastavení vstupní citlivosti vstupů 1-16 („Trim”). Až na tuto drobnost (na kterou si ale prosím dejte pozor, neb dovede být zrádná) bude po načtení scény pult uveden do takového stavu, v jakém jste scénu uložili. 

QSC TouchMix 16
Tlačítko „Home” slouží k návratu do základního zobrazení kanálových faderů.

V poslední záložce nazvané „Setup“ najdete všechno, co se jinam nevešlo. Je tu přístup k pojmenování kanálů (oceňuji, že vybraný kanál lze přepínat šipkami, což zjednodušuje pojmenování všech šavlí), zde je ukryté otáčení polarity, „linkování“ dvou sousedících kanálů pod spo lečné ovládání pro stereofonní nástroje (jde vždy lichý kanál s následujícím sudým) a najdete tu také zapínání phantomového napájení (musím ocenit, že pult dává skutečně +48V – měřil jsem to). 

Ve spodní části obrazovky „Setup“ jsou pak virtuální tlačítka pro přiřazení do „Mute group“ (skupiny pro hromadné vypnutí kanálů, TouchMix jich nabízí celkem osm) a také přiřazovací tlačítka pro osm podskupin „DCA“ (hromadné ovládání faderů vybraných kanálů – pokud nevíte, co to je, netrapte se tím, nebudete to potřebovat). Jako poslední nezmíněné nám tu neskromně oranžově září tlačítko nadepsané slovy „Arm to Record“, se kterým se coby s oslím můstkem dostáváme do dalšího odstavce.

Ruku k dílu, jde se nahrávat

Už na dvou místech v textu jsem se zmiňoval, že QSC TouchMix se snaží být dobrým sluhou nejen „na kšeftě“ (na koncertech), ale případně i v domácím studiu. Přístroj totiž umožňuje signál z jednotlivých kanálů nahrávat „do stop“, takže si svůj koncert můžete zaznamenat a zítra třeba smíchat či uložit do svého archivu. Samozřejmě ne vždy chcete nahrávat všech dvacet stop (+ master), takže tu je zmíněné tlačítko „Arm to Record“, kterým označujete příslušný kanál pro záznam. Tolik teorie a marketingové brožurky, skutečnost je trochu komplikovanější. Předně pro nahrávání je třeba připojit do rozhraní USB rychlý externí harddisk, přičemž nepříjemnou stránkou věci je, že nevyhoví každý (výrobce má na svém webu zatím poměrně krátký seznam vyhovujících typů – http://qsc.com/resources/software/touchmix-firmware/qualified-hard-drives/ ). Pokud si stejně jako já myslíte, že nejjednodušší bude nahrávat na USB klíčenku (lidově zvanou „flashka“), tak vás znovu musím zklamat. Na flashku si můžete ukládat scény či nastavení kanálů, ovšem její použití pro nahrávání výrobce výslovně nedoporučuje. Já jsem to, coby typický český nevěřící Tomáš, zkusil, a bohužel jeho nedoporučení musím potvrdit. Tak jak zápis nestíhá, v zaznamenaných souborech se naprosto náhodně ztrácejí celé bloky záznamu a ve výsledku na sebe stopy „nesedí“. Tady bych ve jménu uživatelů výrobce do dalších verzí firmwaru rád poprosil o nějaký způsob indikace pro informaci „disk nestíhá“, a případně také odpočet zbývajícího času záznamu. Bez těhle dvou maličkostí totiž člověk nahrává a nahrává, má pocit, že všechno jde výborně a chyby zjistí až poslechem nahraného materiálu. Pokud se vám i podaří koncert bezchybně zaznamenat a chtěli byste si jej smíchat jinak než přes TouchMix, čeká vás ještě další mírná komplikace v podobě naprosto nepřehledné struktury ukládání WAV souborů se záznamem na záznamovém médiu. Mixpult totiž na harddisku vytvoří 22 adresářů a do nich zanoří WAVky se záznamem pojmenované „Region 1-...x“ podle toho, kolikrát jste stiskli nahrávání. Dostat z takto poukládaných souborů všech 22 stop do vašeho míchacího softwaru pak vyžaduje buď zkušenosti s IT, nebo hodně klikání a něco času. 

QSC TouchMix 16
Grafický způsob zobrazení parametrů dynamiky je nestandardní, netradiční, unikátní, ale po chvilce přemýšlení v podstatě logický.

Možnost nahrávání přes všechna úskalí přináší ale ještě další výhodu. A tou je tak zvaná „virtuální zvukovka“. TouchMix totiž umožňuje dříve nahraný materiál pustit zpět do příslušných kanálů mixu (v záložce „Setup“ k tomu slouží volba zdroje „Source: Analog/Track“), takže si můžete snadno s reálným záznamem nastavit sál, zkontrolovat odposlechy a podobně. Pokud jste si předtím opsali (či vyfotili) i nastavení potenciometrů „Trim“, můžete tak připravit úspěšné zahájení koncertu prakticky bez přítomnosti kapely (tedy za předpokladu, že všechno bude tak, jak bylo v době pořízení záznamu). Pokud vás zajímá, zda je možné nechat TouchMix přehrávat MP3ky nebo aspoň WAVky s hudbou či s divadelními ruchy, pak vás musím zklamat. Podle vyjádření technické podpory tato funkce zatím není implementována. Slůvko „zatím“ ovšem dává naději, že o této funkci u QSC do budoucna uvažují.

Výbavička výstupních kanálů

Možná trochu nepatřičně se nám za povídání o vstupních kanálech vklínily odstavce o nahrávání, takže jsme si zatím neřekli, jak se liší výbava výstupních kanálů od vstupních. Samozřejmě tu nenajdeme žádné kompresory, ba ani gate, a tím méně odesílání do efektů (naopak, efekty lze poslat do odposlechů, pokud to někdo vyžaduje) či do odposlechových cest. Zato tu najdeme plně nastavitelný ochranný limitér a mnoho nástrojů na „odvazbení“ odposlechů (práce s nimi ovšem už vyžaduje trochu zkušenosti a umu). Předně je tu třetinooktávový grafický ekvalizér, tak jak ho znáte z hardwarových mašinek, ovšem tady se ovládá vždy po sedmi pásmech prostřednictvím displaye. Podle měření mají pásma pevné symetrické Q a jsou dostatečně úzká pro vyřezávání zpětných vazeb. Dále tu máme čtveřici přeladitelných rejekčních filtrů proti zpětné vazbě – tedy alespoň soudě podle názvu (jmenují se „Anti-Feedback Filters“). Zajímavé ovšem je, že šířkou pásma v podstatě přesně odpovídají šířce filtrů nejužšího nastavení parametrických filtrů kanálových ekvalizérů, což neberte jako kritiku, spíš jako zajímavost. Nástrojů k potlačení zpětné vazby tak výstupní kanály nabízí dostatek. Logika věci by asi velela použít rejekční filtry na chirurgickou práci se zpětnou vazbou a volný grafický ekvalizér na doladění zvuku odposlechů. V následující záložce „Presets“ žádné předvolby nenajdete, pokud si je tam sami neuložíte, a tak přejděme opět k poslední záložce „Setup“. Pokud byste čekali, že se bude od stejnojmenné záložky na vstupních kanálech lišit jen minimálně, pak byste se pletli. I tady samozřejmě najdete pojmenování výstupu (to se pak zobrazuje všude i v routovací matici, což zvyšuje přehlednost), přiřazení do skupin „Mute“ a do podskupin „DCA“ (můžete si tak udělat například jeden DCA fader ovládající všechny odposlechy najednou), dají se zde sdružit AUX sběrnice a jejich výstupy do párů (například na zmiňované stereofonní in-eary), ale tím podobnost končí. Není tu pochopitelně ani zapínání phantomu, ani otáčení polarity, přibyla ale celá řada z pohledu výstupních kanálů důležitějších věcí. Předně si tu můžete pomocnou sběrnici nastavit „PRE/POST“, tedy odebírání signálu před či za kanálovým faderem. Totiž když nebudete sběrnici používat na odposlechy, třeba se vám bude hodit na efekt nebo dokonce na zpožděné vykrývky sálu, pak ovšem budete potřebovat zpožďovací linku. Co byste řekli, má jí QSC TouchMix nebo zůstaneme odkázáni na použití drahých externích zpožďovacích procesorů? Bude jí mít alespoň hlavní výstup? Bude už té recenze konec? 

QSC TouchMix 16
Uživatelských předvoleb je tak akorát, ani moc ani málo. Další si ale můžete stahnout z webu od ostatních sdílných uživatelů (pokud máte pocit, že to má smysl).

Výbavička nachystaná pro výstupní kanály… 

Na předchozí stránce jsme si řekli, že by se nám pro vykrytí sálu hodila zpožďovací linka a ptal jsem se vás, zda si myslíte, že je i v tomto směru QSC TouchMix dostatečně vybavený či zda zpožďovací linku postrádá. Pravdu mají ti, kdo hádali že... ano, má ji. Všechny výstupy, včetně hlavního, jsou zpožďovací linkou vybaveny a umožňují zpozdit signál až o 100 ms (cca 34 m). Tímto způsobem by šlo (vzhledem k osazení výstupů přeladitelnými filtry HPF/LPF) dokonce například nahradit externí výhybku, tedy samozřejmě pokud budete vědět, jak na to, protože to už je opravdu tak trochu „vyšší dívčí“. Každopádně pro běžnou práci je zmiňovaná výbava výstupů pultu rozhodně dostatečná, ale to ještě není všechno, milý Horste. Na všech symetrických výstupech tu najdete předvolby pro použití s firemními bednami řad K, KW a KLA. Nedalo mi to, abych si dodatečně nezměřil, co všechno načtení takového nastavení se signálem udělá (manuál je v tomto směru skoupý a hovoří pouze o správném nastavení struktury úrovně signálu). Možná vás to překvapí, ale podle měření s ním neudělá vůbec nic. Zjevně se skutečně jedná pouze o pomůcku k nastavení ovladače úrovní na zadním panelu aktivek (což snad majitelé zmiňovaných beden ocení). Pro nás ostatní to má nicméně tu výhodu, že nemusíme hledat, kde volbu vypnout (já jsem ji nenašel) a můžeme tuhle funkci jednoduše ignorovat.

Technické „kydy“, osobní dojmy a několik vychytávek

Ještě než vám povím o několika vychytávkách, které se mi jinam nevešly, dovolte mi několik technických dat a posléze i osobních dojmů. Digitální mix QSC TouchMix váží necelé tři kila, přesto je vybaven dvaceti vstupy a dvanácti výstupy. Umí pracovat se vzorkováním 44.1 nebo 48 kHz a zatímco převodníky jsou 24bitové, interní zpracování používá 32bitové. S ohledem na zvolenou vzorkovací frekvenci dosahuje latence vstup-výstup 1,8 respektive 2 ms, což považuji za vynikající hodnoty, se kterými by neměli mít problémy ani ti nejvnímavější muzikanti (vtipy o bubenících pro tentokrát nechme stranou). Schválně mě zajímalo, jak se zařazení bloků pro zpracování signálu (EQ, dynamika, rejekční a GEQ na výstupu ap.) na latenci projeví a i tady musím vývojáře od QSC pochválit: nijak, latence zůstává konstantní bez ohledu na zapnuté funkce.

QSC TouchMix 16
Nepřipomíná vám ten design něco? Ačkoliv čistě náhodná podobnost to nejspíš nebude, zvukově se LushVerb podobá spíše Freeverbu... což není chyba, to je proste fakt.

Podobně, jako někteří zahraniční kolegové, jsem i já zaznamenal zajímavé chování, kdy po zapnutí mix nepropouštěl signál. Přesto že se mi to stalo přímo na akci, byl jsem naštěstí na tuhle chybku připraven (ještě, že jsem si předem pročetl firemní fórum podpory QSC ) a věděl, co dělat: restartovat vytržením přívodní šňůry (což skutečně pomohlo a akce zdárně proběhla). 

Jinak jsem při svých experimentech ani na akcích samotných nezaznamenal žádné problémy co se spolehlivosti nebo rušení týče. Jak se pult bude chovat na podpětí jsem pravda nezkoušel, použitý adaptér má ovšem deklarovaný rozsah pracovního napětí 100-240V, takže nemyslím, že by podpětí měl být pro TouchMix problém. (Navíc je všeobecná zvyklost s digitálními mixy vozit UPSku, že?) 

I když jsem v rozpacích, jak si vykládat brožurkový výraz „Class-A microphone pre-amps“, mohu s klidný svědomím říct, že kvalita předzesilovačů TouchMixu naprosto odpovídá použití na koncertech či v domácím nahrávacím studiu. Puristé by snad mohli mít výhrady k vyššímu šumu při použití s méně citlivými mikrofony (například páskovými), ale ruku na srdce, kolik z vás skutečně vozí páskáče po kšeftech? Mně osobně při práci s tímto mixem vadila mnohde horší pružnost ovládání (zejména co se práce s efekty týče), ale uznávám, že můj styl práce je v tomto ohledu poněkud náročnější. Když se na mix podívám naopak z pozice muzikanta, asi by mi chyběla možnost ovládat pult po MIDI (například z kláves či sekvenceru), nebo alespoň vstup na spínací pedál, kterým, by se daly vypínat efekty „nožmo“ (hledat mezi každou písničkou na mixu tlačítko „FX Mute“ mi přijde trochu nepohodlné, obzvlášť pokud chci mít mix v racku). Vývojáři QSC uvažují zřejmě podobně, od jednoho z nich jsem se dozvěděl, že multifunkční nožní pedál pro TouchMix je ve vývoji (připojovat se bude přes konektor RJ45 na zadní straně mixu).

QSC TouchMix 16
Transportní tlačítka slouží pro ovládání záznamu, případně přehrávání pro virtuální zvukovku.

…a nyní ty vychytávky

Výrobce se zjevně velmi snažil zjednodušit práci s mixem i méně zkušeným uživatelům, a tak vybavil pult několika vychytávkami. Dvě najdete skryté pod tlačítkem „Wizard“ a jedná se vlastně o takové průvodce nastavením. „Gain Wizard“ vám pomůže s nastavením citlivosti mikrofonních vstupů potenciometry, „Trim“ tím, že vám ukáže všechny metry všech vstupů a na názorném obrázku, předvede, jak máte otočit knoflíkem, aby byly úrovně signálu v pořádku a správně nastaveny. Druhý kouzelný průvodce, „FX Wizard“, provede uživatele volbou vhodného efektu na ten či onen nástroj, i když výběr navržený průvodcem tedy mně osobně příliš neučaroval. Směrem k nekomplikovanému použití míří také volba „Simple“ v nastavení režimu zobrazení („Set Screen Modes“). Přepnutím do režimu „Simple“ (jednoduchý) se některé funkce v nastavení omezí na nejnutnější, například ovládání kompresorů se omezí na jeden knoflík a kanálový ekvalizér napevno nastaví kmitočty filtrů a v ovládání začne zobrazovat jen knoflíky „Basy/Nízké středy/Vyšší středy/Výšky“ tak, aby svoji složitostí uživatele nemátl. Pokud byste si ani v režimu jednoduchého ovládání nevěděli rady, je tu další vychytávka – manuál vestavěný přímo v přístroji. Vyvoláte jej na obrazovku stiskem tlačítka „Info“ přímo na hlavním panelu. Jsou v něm popsány všechny funkce přístroje i s přehlednými obrázky (manuál je samozřejmě v angličtině). Pokud vás zajímá jeho obsah, stáhněte si z webu výrobce dokument „TouchMix User Guide (English)“, který je prakticky PDF verzí tohoto interního manuálu. 

Diskutabilní, ale přece jen zajímavou vychytávkou, je možnost zařadit na vybraný jeden kanál procesor pro korekci intonace (lidem zvaný „Autotune“). Myšlenka jistě šlechetná, ovšem přes veškeré moje snahy se mi tento nepodařilo nastavit do použitelné podoby ani na vlastní hlas, natož abych si jej dovolil pustit na zpěváka na jevišti (a teď si ještě představte, co by se stalo při proslovu mezi písničkami, protože zapnutím „FX Mute“ se funkce korektoru intonace nevypíná). 

QSC TouchMix 16
„Ethernetový“ konektor RJ45 slouží pouze k připojení budoucího příslušenství! Na internet se mixem nepřipojíte.

Jako předposlední, zato však velmi povedenou vychytávku, jsem vybral přehledové okno „AUX Over-view“ (dostanete se na něj z „Menu“). Jedná se vlastně o matici, ve které je přehledně zobrazeno z jakého kanálu do jakého výstupu posíláte signál a jak moc. Nastavení úrovně odesílaného signálu lze provést přímo z tohoto přehledového okna (klepnout a kroutit). Tímto způsobem máte nejen přehled, co a kam posíláte, ale můžete poměrně rychle a bez zbytečného přeskakování nastavit odposlechy pro celou kapelu. Vpravo (tam, kde bývá normálně Master šavle) máte navíc zobrazené master všech pomocných AUX sběrnic, což je šikovné.

Možná to ani nevíte (asi ne, ostatně proto si nejspíš čtete tento článek), ale QSC TouchMix lze s pomocí stejnojmenné aplikace ovládat i přes iPad (verze pro Android se připravuje na příští rok). To má hned několik výhod. Jednak to do velké míry překlenuje zmíněný nedostatek displeje vestavěného v mixu (na iPadu aplikace funguje i na vícebodový dotyk), a také to uživatele díky připojení po WiFi zbavuje vazby na jedno místo a umožňuje s mixem pracovat například ze sálu, nebo v případě některých zvukařů z baru. 

Aplikace samotná je prakticky totožná s tou, již vidíte na displeji mixu, přibyla jen postranní lišta emulující tlačítka na horním panelu. Aplikace se zdá stabilní (V1.0.3583), je velice dobře ovladatelná (škoda jen, že křivku EQ nelze ovládat přímo) a je zdarma. 

QSC TouchMix 16
QSC TouchMix 16 - zadní panel

Mr. Sulu, first star on the left, then straight on 'til morning

Dalo by se říct, že velikostí je QSC TouchMix hračka, ovšem možnostmi a výbavou naprosto převyšuje možnosti analogových mixů stejné kategorie. Zvukařům se pravděpodobně ne zcela zavděčí, ti si nejspíš v podobné cenové relaci najdou zařízení s přímočařejším ovládáním, ale ti, pro které byl zkonstruován, muzikanti s vlastním aparátem, si jej určitě oblíbí 

(obzvlášť pokud jsou natolik schopní, že jeho výbavu dokáží využít). Není třeba skrývat, že ani TouchMix není v kategorii kompaktních mixážních pultů určených muzikantům zcela sám, ovšem konkurenční iPadocentrická zařízení převyšuje přinejmenším počtem vstupů a také možnostmi nahrávání. Věřím, že zákazníci si QSC TouchMix jistě najdou a těm, kteří si jej pořídí bude dlouho sloužit na spoustě povedených akcí.

QSC TouchMix 16 – měření
Grafický ekvalizér na výstupech má šířku pásma symetricky stejnou jak pro zisk, tak pro útlum.
QSC TouchMix 16 – měření
Asi vás nepřekvapí, že použité filtry jsou standardní IIR, o čemž svědčí i fázový posun (+15dB@1kHz).
QSC TouchMix 16 – měření
Latence je pochopitelně jiná při vzorkování 44,1 kHz a při 48kHz, v obou případech je však příkladně nízká.
QSC TouchMix 16 – měření
Ne že bych o tom pochyboval, ale tady máte důkaz, že pult hraje opravdu rovně „od neslyšim do neslyšim“ (červená křivka je referenční drát, zelená je TouchMix, přičemž rozdíl v úrovních je záměrný).
QSC TouchMix 16