Československá kytara

Díl II.
Autor: 

V minulém dílu jsme se přesunuli z jižních Čech do východních a dokonce až na severní Moravu. Blatenský „otec“ naší el. kytary, konstruktér pan Josef Růžička již krátce po svém přestěhování do Hradce Králové naplno rozjel výrobu, ale tentokrát kytar lubových. Nejprve to byly čtyři nízkolubové typy NEOTON - Jolana. (Resonet zůstal v Blatné, kde po několika málo zdařilých pokusech s pouhým ozvučováním „džibsonek“ výroba kytar končí). Takže NEOTON a současně Jolana podle jména dcery pana Růžičky.

První Neotonka měla ještě připojení na dva banánky(!?), druhá na speciální, velice nespolehlivý souosý konektor a teprve poslední dva typy, z nichž ten poslední známe z filmu „Starci na chmelu“, byly na klasický „jack“. V roce 1961/62 spatřily světlo světa dva modely kytar s vyššími luby a novými typy vibráta, kytary MARINA, téměř současně příbuzná Mariny baskytara BASORA také ve dvou provedeních a v dalším roce následovala jednodušší DISKANT.

Patrně převratnou událostí bylo v roce 1963 uvedení na trh semiakustické, (tenkrát se to tak neříkalo) tedy nízkolubové kytary TORNADO. Naprosto nová koncepce korpusu, snímačů, kovové ladící mechaniky a la Gibson, zároveň bohužel nepříliš spolehlivé a komplikované el. zapojení, nová konstrukce vibráta. Jeho hřídel, přestože se nikdy nemohla otočit kolem své osy, byla uložena v ložisku!! Tornáda byly tři typy, které se lišily použitými snímači, tvarem přepínačů a použitým materiálem na hmatníku a na př. v r. 1965 byla cena kytary 2. 200,- Kčs. Přestože kytara vyšla z vývojových pracovišť v Hradci Králové, téměř ihned se výroba přestěhovala do továrny na tahací harmoniky v Hořovicích, trvala 5 let a jeden z modelů se vyráběl také v „exportní“ bílé a přírodní. Netřeba připomínat, že barva jinak byla červená.

V r. 1965 (také v Hořovicích) začala a zároveň brzy skončila výroba typů MARINA 2, DISKANT 2, a BASORA 2. Byly to málo oblíbené a neohrabané modely s příliš vysokými luby. Pouze na DISKANT 2 byla montována zajímavá mechanika.

Barva u všech tří typů byla samozřejmě červená.

Příště „dorazíme“ velice plodná 60. léta v Hradci Králové a o totéž se pokusíme v Krnově.

Nakonec bych se rád omluvil pozorným čtenářům za jednu chybu. Továrna v Blatné, nebyla Dřevotvar, nýbrž Dřevokov. Je zajímavé, že každá z továren, jako by se za svůj program styděla.

  • Dřevokov Blatná - Resonet
  • Československé hudební nástroje, oborový podnik Hradec Králové
  • Varhany Krnov
  • Harmonika Hořovice, příp. Delicia

a to všechno v rámci socialistické centrálního plánování plánování pod „ochranými křídly“ generálního ředitelství ČSHN.

Pokračování příště.