Dlouhou dobu trvala i nedůvěra zvukových mistrů, než se s nimi sžili a než je začali aktivně používat při své každodenní práci. Dnes, když už je jasné, že právě tudy vane „vítr budoucnosti“ a pluginy a různé softwarové emulace hardwaru se staly do určité míry standardem, berou na sebe tvář původních analogových předchůdců, které v digitálním prostředí nahrazují a snaží se tvářit jako hardware, i třeba v drobných „odřeninkách“ či stínování. Tím nechci říct, že se již hardwarová outboardová zařízení nepoužívají a nebudou používat. Jde o to, že se zlepšením softwarových algoritmů pro to ubývá důvodů a snižují se tak i ekonomické náklady na produkci. Jako jasný příklad uvádím recenzi plugin Portico bundle (Steinberg EQ a kompresor) z minulého roku, kde jsme porovnávali legendárního hardwarového předchůdce se softwarovým nástupcem. Vývoj těchto softwarových nástrojů byl navíc posvěcen i samotným strůjcem Neve Design – Rupertem Neve. Přeci jen je rozdíl mít jeden hardwarový kompresor za nemalou cenu, nebo plugin, který jednoduše insertujete na více stop. Viz. recenze v červnovém čísle Music Store 2012. Pokud si někdo z vás vzpomíná na seriál z osmdesátých let Návštěvníci, tak mě ještě napadá jeden příměr, že už se pomalu dostáváme do doby, kdy už i v jídle budeme volit mezi amarouny (molekulární kuchyní) a reálným krvavým steakem… Jedním z hojně digitálně emulovaných zvuků jsou i dnes kytarová zkreslení a kytarové aparáty, které se také svou grafikou a hlavně zvukem neustále snaží přiblížit původním kombům či hlavám od legendárních zesilovačů. V tomto jarním ovzduší, sice jen podle data, protože zima se ne a ne vzdát, mi byla do rukou svěřena recenze Guitar Line, což je softwarová simulace legendárních kytarových zkreslení, která byla a jsou vyráběna jako malé nožní pedály. Společně s nimi budeme testovat také program zvaný ampLion, který simuluje zvuk věhlasných kytarových aparátů, ale nejen to… Oba jsou od českého výrobce firmy Audiffex, mnozí z vás si tuto firmu mohou pamatovat ještě pod jménem DSound. Oba programy jsou podporovány pod VST, RTAS a AU rozhraním. AmpLion je dodáván i ve stand alone verzi. Programy pracují na obou platformách, tedy jak pod MS Windows, tak i pod Mac OS, na 32 i na 64bitové architektuře. Pro mé potřeby používám Guitar Rig od Native instruments a Line 6, takže jsem zvědavý, s čím Audiffex vytáhl do konkurenčního boje. Guitar Line i ampLion jsem si stáhl z internetu ze stránek výrobce. Instalace proběhla bez problémů, po zadání sériového čísla jsou pluginy plně funkční. Oba programy jsou spíše malé utility, takže o místo na vašem pevném disku se nemusíte strachovat.
Guitar Line (390 Kč)
Předem předesílám, že neznám všechny tyto krabičky v jejich hardwarové podobě, i když i já jsem samozřejmě prošel stádiem „bossackých“ efektů. Dlouhou dobu jsem pro živé hraní také používal i multiefekty od Zoom GFX 707 a BFX 708, které již měly i základní amp modeling.
Guitar Line nabízí celkem osm typů zkreslení. Je trošku škoda, že zatím není dostupný ve stand alone verzi, takže pluginy můžete použít jen jako zásuvný modul pod váš DAW. Když jsem se díval na web výrobce, kde je fotka všech krabiček pěkně vedle sebe, myslel jsem si, že mezi efekty můžete přímo přepínat tak, jako kdyby byly zapojeny v sérii na zemi. To bohužel zatím není možné, takže musíte pluginy insertovat po jednom nebo přepínat zkreslení pomocí jednoho z menu. (Přeci jenom se jedná o první verzi, takže této chybějící funkce se třeba dočkáme v dalším updatu.)
První krabička, která se nabízí pod značkou Guitar Line, je Treble booster. Tento efekt nemá žádné potenciometry, dá se jen zapnout a vypnout. Signál se zesílí o 36 dB a potlačí se spodní frekvenční pásmo. Jde o jednotranzistorový typ zkreslení, které můžete slyšet na deskách skupiny Queen a jejího legendárního kytaristy Briana Maye. Jedná se o hodně typický a ostrý, téměř až jedovatý zvuk, úplně se mi při jeho poslechu vybavují skladby z alba Bohemian Rhapsody či také Brianova sustainovaná sóla na albu Made in Heaven.
Dalším v pořadí efektů je žlutá krabička XXL Distortion, která je vymodulovaná podle „dunlopáckého“ MXR distortion+. Je to hodně typické, syté zkreslení, které můžete slyšet i na deskách Ozzyho Osbourna. Bat distortion (původně Pro Co Rat distortion) je simulace dalšího slavného zkreslení, které má tři ovládací potenciometry, a to distortion, filter a volume. Přiznávám, že tento efekt vidím poprvé, takže jsem se neubránil laborování a hledání zajímavých zvuků s kombinací filtru a distortionu. Říkám si, že zvuk tohoto efektu je hodně využitelný třeba pro industriální produkci ve stylu Nine Inch Nails. Filter odebírá ze signálu výšky, čím více točíte potenciometrem doprava, tím méně výšek propouští. Overdrive a Super drive jsou simulace klasických „bossáckých“ jednookruhových asymetrických zkreslení. Oba mají stejné ovládací prvky, a to gain, tone a output. Musím přiznat, že v představované sérii patří právě tyto dva mezi mé oblíbence. Mám rád jejich teplý crunchový zvuk, který se z nich dá vyloudit.
Hardwaroví předchůdci 9 Screameru a 808 Screameru jsou původně z dílny Ibanez, a stejně jako předešlé efekty, i tyto mají stejné ovládací potenciometry. TS-808, což je původní hardwarová předloha, používal již Jimi Hendrix (např. Foxy Lady). U tohoto modelu jsem si dal tu práci a půjčil si od kolegy bluesového kytaristy hardwarového předchůdce – (omlácenou kovovou krabičku) a srovnával zvuky při stejném nastavení. Musím přiznat, že jsem se se zvukem dostal skutečně blízko originálu. I v softwarové emulaci se mi podařilo docílit klasického teplého zvuku tube screameru. Asi bych měl problémy je od sebe rozeznat, tedy kdyby mi někdo pouštěl srovnávací nahrávku, v níž bych měl rozlišit předlohu od simulace. Posledním zkreslením je pak Metal Tone, který je nejsytějším typem zkreslení. Jak už jeho název napovídá, určený je pro tvrdou muziku. Na svém těle nese několik ovládacích potenciometrů, konkrétně gain, level, bass, treble, mid level, mid freq. Docílíte s ním velice hutného „gigi“ zvuku, tedy zvuku, který lze slyšet na deskách skupin Megadeth a Metallica.
Hodnocení zvuku je subjektivní záležitost, pokud si poslechnete demo na webu výrobce a bude se vám zamlouvat, pak vězte, že takový zvuk z těchto virtuální krabiček dostanete. Za sebe mohu říci, že bych tato zkreslení ve svých nahrávkách určitě upotřebil. Celkem mě baví sympatická škála barev zkreslení; sice jde někdy o opravdu jen jemné nuance, ale i to je někdy třeba.
Barvě výsledného zvuku můžete pomoci i dalším insertovaným pluginem, jakým je třeba Tube Leveler či Vintage Channel. Dalším doporučením je lampový předzesilovač, stačí úplně základní, jako Art tube Studio V3 nebo Behringer Mic 200. Oba tyto preampy saturují a analogově zahřejí zvuk vaší kytary ještě před vstupem do digitálního prostředí – AD převodníkem. (Pro živé hraní by byla určitě dobrá kombinace s nějakým příručním kombíčkem a notebookem samozřejmě).
Zatížení CPU efekty je velice šetrné, takže v projektu můžete mít více typů zkreslení a nějak vás to neohrozí v rámci vytížení počítače. S tímto jsem měl problém spíše u ampLionu, jak se ostatně dozvíme níže.
Presety efektů si můžete ukládat a tak si vytvořit banku svých uživatelských zvuků. Jak jsem již zmiňoval, krabičky si můžete poslechnout na webu Audiffexu, kde stáhnete i demoverzi programu. Cena softwarových krabiček je víceméně symbolická, a to necelých čtyři sta korun. Jedna taková hardwarová vás vyjde přes dva tisíce a více, takže pokud jste fajnšmekr na kytarové zkreslení a ne úplný hardwarový purista, tak se vám nabízí celkem pěkná kolekce rozličných typů zkreslení s kliknutím myši.
ampLion (990 Kč)
AmpLion obsahuje 30 efektů, 9 předzesilovačů, 7 koncových zesilovačů, 8 druhů snímacích mi-krofonů, 12 modelů repro a kanály pro 2 aparáty. AmpLion mi graficky připomíná můj oblíbený Guitar Rig, i když jeden rozdíl je patrný již na první pohled. AmpLion nemá „kazeťák“ pro přehrávání a nahrávání smyček, což je trochu škoda. (Je výborný pro cvičení). Grafický design programu je velice zdařilý a přehledný, virtuální potenciometry a fadery dobře reagují v rámci zvolené koncepce. Tím, že i vizuálně kopíruje slavné aparáty či hlavy zesilovačů, jistě hned budete „doma“ v charakterizaci zvuků. Na horní liště naleznete pět hlavních ovládacích menu programu. Prvním jsou efektové pedály, kde můžete volit z množství efektových krabiček (až osm efektů najednou), které potom řadíte v libovolném pořadí do série nebo i paralelně. Mezi nimi najdete mimochodem i zkreslení Guitar Line. Druhé menu Amps a Speakers je defaultní startovací screen programu, který najede při spuštění. Tady můžete libovolně měnit předzesilovače, zesilovače, reproboxy, mikrofony. AmpLion má dva nezávislé zvukové kanály, na každém z nich můžete mít jiný reproduktor, jiný mikrofon, i jejich odlišné nastavení směru a vzdálenosti od aparátu. Celkem hodně efektní je, když tyto dva aparáty rozložíte do široké panorámy. Můžete tak simulovat hru dvou kytaristů. Velice zajímavou vychytávkou je Convolution speaker, umožňuje vám načítat vlastní Irs impulsy a vytvářet tak váš uživatelský speaker.
V budoucím updatu bych uvítal třeba i možnost nastavení zpoždění mezi aparáty v milisekundách. Ve třetím menu naleznete rackové efekty. Je zde i convolution reverb (více továrních presetů k němu by se hodilo) nebo klasické vybavení typu noise reduction, kompresor či limiter, které ve zvukovém řetězci prostě nemůžou chybět. Čtvrtým menu je program manager, který slouží k organizaci zvuků pro živé hraní. Tady si navolíte presety tak, aby vám šly pěkně po sobě a vy jste jenom „předupávali“ nožním MIDI pedálem. Podpora MIDI je velice důležitá funkce ampLionu, jednoduše totiž připojíte nožní MIDI kontrolér a – vzhůru na live session!Live mode je poslední menu a umožňuje vám rychlý posun ve vašich přednastavených presetech pomocí tlačítka nahoru a dolů, dále pak zamutování výstupu či rychlý přístup k ladičce.
Na levé straně ampLionu naleznete vstupní a výstupní metry a nad nimi potom organizované presety podle typu zkreslení, aparátu či hudebního stylu. Když ampLion zapnete ve stand alone verzi, program naběhne, ale vstup není aktivní. Musíte jít do menu ampLion a zvolit Power on. Myslím si, že tato funkce by mohla být umístěna příště přímo někde na hlavní liště. Přeci jen to není moc šikovné a operativní umístění.
A jak to vlastně hraje? Zvuk ampLionu je velké plus, dostanete z něho jak skutečně robustní nakreslený zvuk, tak i skromný jazzový „bublák“. Těžko to popsat slovy. Díky tomu, že znám více těchto softwarových simulací, říkám si, že je zajímavé poslouchat simulace stejného aparátu od jiných firem. Všechny v podstatě kopírují stejný hardware, ale každá má ve výsledku trošku jinou barvu.
Do budoucna bych u ampLionu uvítal více funkčních továrních presetů, které budou nabízet širší škálu zvuků. Mám na mysli i třeba kytarovou syntézu či abstraktní zvuky a textury. (Zaúkolovat externí sound designéry, jako to dělají Native Instruments?) Když jsem s programem laboroval, nacházel jsem spoustu nových nastavení, které by bylo možné použít. Současná verze má něco přes 50 presetů. Přeci jen i v tomto je Guitar Rig dopředu, má totiž k dispozici přes 400 presetů. Na druhou stranu GR je přeci jenom staršího data, takže na to má plné právo.
Kapitolou samotnou pro sebe je zatížení procesoru u ampLionu. Když jsem ve stand alone verzi nastavil samplovací frekvenci na 96 KHz (pro nižší latenci), dostával jsem solidní dropy a lupance v signálu. A to není můj počítač žádné ořezávátko (čtyřjádrový procesor Intel 2,8 GHz, 8 GB RAM a Windows 7 v 64bitové architektuře). Při stejném nastavení bufferu u ASIO driveru a stejné samplovací frekvenci se v Guitar Rigu dostanete na 25 procent zatížení. Aby program stabilně fungoval, musel jsem snížit samplovací frekvenci na 44,1 KHz. (Nebo můžete zvýšit buffer u ASIO driveru, s ním ale také narůstá i latence).
Při práci ve vašem DAW to znamená, že pokud insertujete nějakých 6 až 7 ampLionů při 24 bitech 44 kHz samplovací frekvence, máte velice hrubé zatížení procesoru, které vás bude hodně omezovat v další produkci. Jiným problémem, který jsem zaznamenal, byl nahodilý pád DAW. Sonar Producer 8.5 bez nějakých zjevných příčin spadl, a to se bohužel opakovalo vícekrát během testování. Vždy se tak stalo při manipulaci s ampLionem nebo Guitar Line. Projekt s více ampLiony se při práci v Sonaru velice dlouho ukládá a nějaké čtyři sekundy trvá, než se plugin objeví poté, co ho kliknutím vyvoláte. Pod Pro Tools, pod RTAS rozhraním jsem například nikde nemohl najít tlačítko bypass a ampLion stejně pomalu najížděl při vyvolání z insertu. Podobné bylo i zatížení procesoru při nasazení více pluginů v projektu. Jen pro srovnání – například Guitar Rig se objeví během půl vteřiny. Pozitivní věcí je naopak cena programu, která činí necelých tisíc korun, což je čtvrtina ceny oproti konkurenci. I přes určité výše zmíněné výhrady se mi koncepce ampLionu líbí. Určitě berme v úvahu, že se jedná o první verzi programu.
Závěrem
Jen tak na závěr mě napadá otázka, jestli je vůbec možné srovnávat pluginy s reálným aparátem? Nejsou to spíše dva rozdílné fenomény, které by se měly navzájem doplňovat? Když zpětně hodnotím své nahrávky pořízené před příchodem amp modelingu a ty, které již vznikly za pomocí virtuální technologie, musím říct, že k těm klasicky „aparátovým“ spíše přibylo další spektrum barev kytarových zvuků. Je to samozřejmě jen můj úhel pohledu. Najde se spousta kytaristů, kteří na klasický řetězec s kombem nedají dopustit s tím, že jim při hraní se softwarem chybí odezva (reakce) reálného aparátu.
Mně osobně záleží na tom, zdali mě zvuk inspiruje a třeba přináší i něco nového. Baví mě, když v nahrávce slyším kytarový riff, který je zabalen do jiného abstraktního zvuku, kdy nelze zcela definovat, že se jedná o kytaru. Jsou samozřejmě situace, kdy potřebujete typický zvuk Marshallu či jakoby nachlazený přídech, který má Mesa Boogie. Důležitým faktorem jsou i produkční a logistické důvody. Kdo může mít doma třeba jen tři aparáty? Z mého úhlu pohledu je dobré, že nám tato možnost digitálního amp modelingu rozšiřuje pole působnosti i v domácích studiích. Není to dogma, že od vypuštění virtu- álních aparátů přestanu používat mé oblíbené kombo, je to jen další barva, kterou k němu můžu přidat třeba při nahrávání, cvičení či skládání nového materiálu.
Výhodou softwaru je, že pokud potřebujete nahrát kytaru do nějakého filmového projektu, můžete klidně pracovat doma a váš kytarový riff pohodlně nahrát třeba pomocí ampLionu či Guitar Line. Teprve poté ho následně odešlete přes internet kolegovi do studia. Stejně tak můžete třeba se sluchátky cvičit poblíž manželky, která právě sleduje svůj oblíbený seriál. Pěkné a názorné prezentační video ampLionu a jeho zvuků najdete i na YouTube. Uvidíme, co nám přinesou další verze produktu od tohoto nadějného českého výrobce. Závěrem nezbývá, než se vás zeptat: Dáte si amarouny nebo klobásu s hořčicí…“?