Carvin Nomad 112

Americký kočovník
Distributor: 
Cena: 
20 990,00 Kč

Nedávno mě požádal můj kamarád, jestli bych mu nepomohl vybrat nějaký ten kytarový zesilovač, který by splňoval následující podmínky. Chtěl, aby byl nový a koupený z důvodů záruky v Česku, aby se dal dobře přenášet a nebyl tudíž příliš těžký, aby měl výkon kolem 50 W, aby byl celolampový, aspoň dvoukanál ze samostatnými korekcemi, aby neobsahoval žádné simulace a digitální efekty a tudíž byl velmi jednoduchý na obsluhu, samozřejmě měl dobrý, spíše vintage zvuk. a cenu kolem 20 tisíc. Když jsem tak obcházel prodejny, našel jsem pouze asi tři čtyři značky, které by aspoň částečně splňovaly výše uvedené požadavky a víc nic. Jedna z nich byla právě americká firma Carvin a její „kočovný" model nazvaný Nomad 112, na který se teď spolu podrobněji podíváme.

Provedení a možnosti

Combo s ohledem na výkon 50 W, řekněme spíše menších rozměrů 49,5 x 26,6 x 44,5 cm a váze kolem 15 kilo, je vyrobeno z masivu topolu, který je po všech stranách pokryt žlutým tweedem, tak jak to můžeme vidět u některých zesilovačů např. Fendr De-luxe či Peavey Classic. Možná bych tohoto Nomada mezi právě tyto typy ampů s klidem zařadil. A to nejen kvůli samotnému, řekněme vintage zvuku, ale především celkovému vzhledu. Ten sice téměř žádným prvkem, včetně knobů, přepínačů atd. neoplývá nikterak novátorstvím, či velkou kreativitou designového oddělení Carvinu, zato jasně určuje kam a možná i které skupině kytaristů je určen. Těžko si představím dvacetiletého opiercingovaného metalistu s tričkem Cannibal Corps, kterému padne do oka zrovna tento aparát, do kterého zapojí sekeru z linky firmy B.C.RICH a bude se snažit z něj zhotovit smrtelnou zvukovou stěnu. Tím vlastně design Nomadu splní dokonale svůj účel přirozeného výběru, což je asi naprosto v pořádku. Pokud jste tedy do jisté míry trochu konzervy, budete se vzhledem, včetně ovládacích prvků, naprosto spokojeni. Ostatně posuďte sami.

Nomad je osazen jedním 12palcovým, osmi ohmovým reproduktorem vintage, série Carvin GT-12 o výkonu 100 W. Pokud by vám to bylo málo, nechybí samozřejmě ani možnost připojení externího boxu. Nastavení výstupní impedance potřebných ohmů, dle vámi připojeného reproboxu, lze měnit malým switchem na zadním panelu zesilovače – 4, 8, 16. Ten je navíc vsazen malinko dovnitř, takže pokud chcete hodnotu změnit, musíte k tomu vydat přece jen trochu úsilí. To je dobré proto, aby se vám hodnota nezměnila například během převozu a vy na to zapomněli - zapojili a zesilovač či reprák nechtěně neodkouřili. Maličkost - ale potěší.

Co se týče použitých lamp, předzesilovač tvoří pětice klasických flašek 12AX7A, konec je osazen čtyřmi EL84 firmy Sovtek. Pokud vás zajímají některá technická data ohledně zesilovače, podívejte se na www.carvin.com, kde vše potřebné najdete.

Co se týče zvukových možností, nabízí Carvin Nomad celkem dva kanály s na sobě nezávislými korekcemi. Jak jinak, než kanál Clean, který můžeme k obrazu svému nastavit pomocí ovladačů Hlasitos, Basy, Středy a Výšky, a kanál, řekněme, Overdrive, který disponuje krom knobu Volume a klasickou trojicí korekcí, ještě ovladačem SOAK, kterým ovlivňujeme úroveň zkreslení. Oba kanály můžeme mezi sebou libovolně přepínat, jednak ručně, pomocí kovového páčkového přepínače nebo lze připojit footswitch firmy Carvin s označením FS22 . Bohužel není (nebo aspoň já ho nedostal) součástí základního vybavení – škoda.

K příjemnému vybavení komba patří bezesporu i pružinový reverb, který je pro oba kanály společný. Nejspíš z důvodu nedostatku místa na předním control panelu jsou, trochu nezvykle, umístěny spínače Power a Stanby na zadním panelu. Myslím, že to tak má i např. Fender Vibrolux. Chvíli mě to sice štvalo, že musím při každém zapnutí Stanby poslepu šmátrat, hledat a hlavně si nesplést s vypínačem Power, někde na zadním panelu zesilovače, ale za chvíli jsem si zvykl, takže mi to přišlo zcela přirozené. K dalším a dnes již asi standardním vybavením kytarovým aparatur, kterými byl tento pouštní kočovník od svých amerických tvůrců obdarován, je efektová smyčka a linkový výstup pro přímé propojení s mixážním pultem. Ještě bych málem zapomněl na ovladač umístěný zezadu s označením ACOUSTIC PRESENCE, který přidává zvuku prvního kanálu vysoké frekvence.

Kdybych měl udělat za tímto odstavcem malé resumé, myslím, že můžu říci, že Nomad je na první ohledání docela dobře vyroben s pevnou konstrukcí, která by mohla snést i malinko hrubší zacházení. (Kolik aparát vydrží jsem však pochopitelně zkusit nemohl:-). Počítejte jen však, že tweed se vám, pokud nevyrobíte futrál, časem přece jen zašpiní, či podře nebo i roztrhá. Ale i to může dotvářet příjemnou vintage patinu. Jo, a samozřejmě nesmí chybět vytlačená kolečka od půllitrů, které si tu a tam, na váš opatrovaný aparát, kolega basista položí… Co se týče vybavení myslím, že kombo splňuje naprosto dnešní standard a najdeme zde vše, co je potřeba.

Zvuk a herní vlastnosti

K testu jsem vyndal z futrálu kytary Fender Stratocaster, Telecaster, lubovku s dílny Petra Procházky a nástroj firmy ESP Viper. (Stylizované Sgéčko osazené humbuckery EMG). Rozdíl v charakteristice všech těchto nástrojů byl dobře zřetelný při všech nastavení aparátu a combo dobře reaguje i na přepínání jednotlivých snímačů. Hodně tedy záleží jaký typ nástroje a snímače použijete. To platí i při samotné technice vlastní hry. Aparát skvěle reaguje na atack pravé ruky a výborně spolupracuje například při kombinaci trsátka a prstů. Jednoduše řečeno - přenáší poměrně přesně to jak se na nástroj hraje, jak natočíte úhel trsátka při úhozu a samozřejmě na vlastní dynamiku hry. Což je mi dost sympatické. Celkově lze zvuk charakterizovat jako hodně skleněný, kulatější a spíše měkčí s dostatečnou dynamikou.

Kanál 1 nabízí opravdu brilantně čistý zvuk, který začíná lehounce kreslit (u singlů), až pokud ovladač volume nastavíte někde kolem osmičky. Ale to už je pořádný rachot a v podstatě za celou dobu, kdy jsem měl možnost kombo zkoušet, jsem tuto hlasitost nepoužil ani na větších pódiích. Barvu lze trochu srovnat s „twidovými" Fendry, i když mi přijde, že je tón trochu kulatější a měkčí. Kanál dvě nabízí spíše vintage zkreslení, které mi přišlo dobré tak do úrovně 3 na ovladači Soak, který ovlivňuje úroveň gainu.Ve spojení se singl snímači lze z ampu dostat opravdu hezky zpěvný chrunch, který je dobře použitelný, jak na beglajty, tak na sólovou hru. Pokud budete úroveň zkreslení postupně přidávat, začne se tón pomalu třepit (někde na úrovni 6-7) a stává se, na můj vkus, nekonkrétní a trochu zahuhlaný. Ale je fakt, že na některých nahrávkách z let 70. či 80. lze přesně takto znějící zvuky slyšet, takže pokud zrovna tohle hledáte, může vám právě Nomad naplnit vaši zvukovou představu. Pokud přece jen chcete hrát ostré metalové riffy, asi bych doporučil sáhnout po jiném aparátu nebo Carvina přikrmil nějakou to krabičkou. Když už jsem u těch efektů, velice dobře se pojil s Nomadem Ibanez Tube Screamer. Docela velkou výhodou se mi jeví i fakt, že pokud nastavíte Soak někde na jedničku či dvojku, můžete navolit lehounce nakreslený či zcela čistý zvuk.To může být dobré pro toho, kdo používá jenom čisté zvuky. Navolit si tak můžete, díky odděleným korekcím na kanálech dvě rozličné barvy clean zvuků nebo jednoduše jeden kanál nastavit s větší hlasitostí a použit je třeba na sóla atd.

Pokud bych se měl krátce zmínit, jak se mi na aparát hrálo, musím říci, že combo je trochu přísné k vaší technice hry a vlastní tvorbě tónu a jen tak vám něco neodpustí, zvláště pak při větších hlasitostech. Pokud se s ním však malinko sžijete, odvděčí se vám tím, že věrně přenese co pod vašimi prsty vzniká. Hráči, kteří používají hojně digitální multiefekty, které hodně pomáhají a nevyžadují takový důraz na tvorbu tónu a dynamiku budou mít asi s Nomadem chvíli problém.

Co se týče výše zmiňovaných použitých kytar, asi nejvíc mi ladilo do ucha spojení s telecasterem nebo obecně se singl snímači. Také lubovka se chovala na čistém kanálu velmi zajímavě, zvláště pak s trochu zataženou clonou, kdy částečně potlačíte přece jen trošinku uječené vyšší frekvence. Asi nejmíň, dle mého, fungovalo spojení humbuckerů EMG. Tím však nechci říci, že zvuk je nepoužitelný, jen mi tom přece jen nešlo nějak pod kůži, zvlášť u kanálu overdrive.

Závěr

Myslím, že už jsem řekl vše podstatné a vlastně už bych se jen opakoval, tak se pokusím tento závěr hodně zestručnit. Carvin Nomad 112 se může líbit hráčům preferující převážně čisté či lehce nakreslené zvuky, spíše vintage charakteru. Stylově bych ho zařadil někde kolem jazzu, bluesu, contry, rocku až hardrocku. Příznivá může být i cena kolem 20 tisíc.