Carvin XB-75

Po delší odmlce se na letošním hudebním „Frankfurtu" na přelomu března a dubna připomněla zbytku světa americká fa Carvin svou expozicí. Její rozsah byl ale nepřímo úměrný šíři sortimentu, který Carvin produkuje. Z baskytar byl do testu dodán model XB-75, čili „pětilano" v exklusivní tmavé úpravě s exotickou dřevinou Koa na vrchní desce.

Úvodem

Přestože Carvin není asi dosud pevně zakotven v širším povědomí evropských i tuzemských hudebníků, na americkém trhu patří s více než padesátiletou tradicí k těm nejstarším. Vždyť první celolampový zesilovač (jaký také v té době jiný!?) pro kytaru postavil již v r. 1949... Kdo by se zajímal více o historii této firmy, může zkusit stránky www.carvinmuseum.com. Možná bude překvapen.

Zpět do reality. Kromě kompletních P.A. systémů, včetně monitorů, mixážních pultů, odposlechů, zvukových procesorů, mikrofonních systémů, atd. je ve výrobním programu několik řad kytarových a baskytarových aparatur od nejmenších o výkonu 15 W pro domácí cvičení až po koncertní stacky.

Zajímavou alternativou, zavedenou více na americkém trhu, je výroba „Custom" kytar a baskytar. Jak je z názvu zřejmé, nejedná se úplně o běžnou sériovou produkci, ale objednávka vybraného modelu umožňuje zákazníkovi značnou individualizaci výsledné podoby „jeho nástroje" volbou mnoha „option". Pro amerického zákazníka má tento způsob prodeje další příjemnou stránku, že po elektronické objednávce při přímé dodávce zůstává cena na velmi rozumné hladině... Přitom obecně platí, že kvalitativní standard všech základních modelových řad je na vysoké úrovni. Tímto úvodem jsem se nenápadně přesunul k předmětu tohoto „testu" - base Carvin XB-75.

Základní údaje Podívejme se tedy na charakteristické znaky baskytary XB-75:

• průběžný javorový krk s prodlouženou menzurou na 35 1/4" (895 mm)
• tělo ze zakulacené prvotřídní olše
• kromě klasické štelovací výztuhy zpevnění krku dvěma grafitovými tyčemi
• ebenový hmatník
• kobylka typu Hipshot s uchycením strun skrze tělo
• 22 „medium jumbo" pražce z tvrdé slitiny o profilu 2,6 x 0,12 mm 
• šířka krku na nultém pražci 44,5 mm, na dvacátém druhém 70 mm,
• jeden jednocívkový snímač u krku + jeden dvoucívkový snímač u kobylky
• aktivní/pasivní zapojení
• celková hlasitost, míchání snímačů
• samostatné korekce aktivní basy, středy a výšky se středovou polohou
• přesná ladicí mechanika Carvin s převodem 1:20
• délka 1163 mm, šířka 320 mm, tloušťka těla 41 mm 
• váha cca 4 kg...

Přiznám se, že na stánku v Německu jsem si tuhle čokoládovou krásku moc neužil, spíš ji jen tak zběžně přelétnul a říkal si něco jako „no, jsi pěkná, ale ne pro mne". Ono mezi těmi desítkami výrobců a stovkami kytar to nebylo jednoduché... Čtyřstrunka mi ke štěstí úplně stačí, i tak se prsty občas zapletou.

Za několik dní po příjezdu jsem ji měl doma. Basa byla dodána v černém pevném „hard case" pouzdře, které obsahovalo lístek o výstupní kontrole a klíček ke kufru. Po otevření tvrdého kufru jsem byl trochu překvapen, jako když po čase potkáte dobrého známého a znovu si máte co říct.

Na první pohled se zdá k pětistrunnému prodlouženému 35" krku tělo poměrně útlé i přes relativně hodně protažené štíhlé rohy. Ani tloušťka těla pouhých 41 mm ve mě nevyvolává žádné nadšení. A když ji vezmete do náruče a zavěsíte na sebe, hrůza, vždyť ta holka skoro nic neváží! Tohle tintítko, že má hrát?

A tak se začínáme postupně seznamovat. Průchozí javorový krk má velmi příjemný C profil, na který, přestože jsem zvyklý na svoje čtyřstrunky, jsem si rychle zvyknul i díky rozteči strun, které jsou poměrně blízko u sebe (celkové proporce krku budou více vyhovovat průměrně fyzicky disponovaným hráčům). Krk je výborně opracován, kryje jej „rychlý" matový lak. Radius hmatníku 15" (381 mm) je sice na moje gusto poněkud plochý, ale to je věc spíš zvyku. Na druhou stranu musím vyzvednout vzorové začištění pražců, jejich rozměry i profil se zdají optimální. Kytaráři nemívají moc rádi eben na hmatníku elektrických kytar a bas, s palisandrem je prý snazší práce. Pokud je tomu opravdu tak, zřejmě u Carvina mají krky baskytar dobře zmáknuté. Kvalitu hmatníku lze hodnotit jediným výrazem: 1A třída.

K lepší tuhosti krku přispívá i dvojitá grafitová výztuha. Ta je spolu s obvyklou dvojčinnou středovou napínací tyčí odpovědná za mimořádnou pevnost vedoucí i zlepšené stabilitě ladění při změnách teploty a vlhkosti... V průběhu letošního aprílového počasí v květnu jsem při častých přesunech basy „trucovna-auto-zkušebna-byt" nezaznamenal žádné problémy s průhybem krku či citlivostí na změny teploty a vlhkosti. Je pravda, že k důkladnému prověření na nějakém přírodním parketu u vody, kdy po západu slunce padne rosa, teplota klesne o 10 °C a pára jde od úst, nedošlo. Přesto věřím, že by basička v těchto náročných podmínkách obstála.

Co říci k designu?

Jednotlivý názor je vždy velmi individuální a mnohdy je slyšet na jeden výrobek i zcela rozporné a protichůdné názory. Dominující barvy jsou na XB-75 tři: čokoládově hnědá vrchní deska korpusu, černá (kobylka a hmatník) a „zlatá" (ladicí kameny, ladicí mechanika a ovladače potenciometrů). Skalním rockerům bude asi basa připadat tak trochu moc „načinčaná". Základní silueta a proporce jsou myslím zdařilým průnikem klasických a moderních tvarů. Osobně jsem ocenil nádhernou strukturu vrchní tmavé desky koa a spodní světlé olše, které vyniknou pod dokonalým průhledným lakem. Dolaďovací kameny na kobyle jsou z akustických důvodů z mosazi, možná by ale nástroji prospěla menší barevná pestrost. Černé kameny v kobylce by asi rušily méně. Tradiční „stříbrná" namísto „zlaté" by se možná s černou vázala ještě lépe.

Vedle těchto faktorů, které sice mají mizivý vliv na akustické vlastnosti nástroje, zato ale ovlivňují emoce, které mnohdy rozhodují o výsledku u přibližně stejně kvalitních nástrojů - koupit/nekoupit, zde máme ty důležité:

Materiál, konstrukce, provedení, komponenty, zvuk, herní vlastnosti...

Pokud jde o provedení, to co bylo pochvalně uvedeno u krku, lze prohlásit o nástroji jako celku. Ani při podrobném zkoumání jsem nenašel jakoukoliv vzhledovou chybku, kaz či nedotaženost, které občas někteří kolegové objeví i u velmi renomovaných světových značek. Ladicí mechanika pracuje naprosto spolehlivě, potřeba doladění byla minimální, celková stabilita ladění vzorová.

Baskytara má prodlouženou menzuru „Extra Long Bass" s 22 pražci. Existuje i levnější model s klasickou 34" menzurou s plným dvouoktávovým krkem. Zpočátku jsem měl optický pocit, že krk je přes zanedbatelný rozdíl pouhých 25 mm u 35 1/4" proti 34" hrozně dlouhý a že budou při hraní potíže. Kupodivu skutečnost byla lepší než jsem čekal, stačilo vzít široký popruh. Kromě toho jsem musel upravit posaz basy na břichu - korpus natočit více doprava, aby horní roh hladil plexus solaris, zavěsit co nejníže, pravou ruku volně a skoro rovnoběžně s tělem a přiměřeně naklonit krk do většího úhlu. Pak už levačka pohodlně obsluhovala hmatník v běžných polohách, jen do nejvyšších se vzhledem k šířce hmatníku i přes mohutné vykrojení spodního rohu dostala jen tak, že paleček musel ven z úkrytu po krkem. I přes celkovou subtilnost nástroje je nakonec celkové vyvážení dobré. Opravdu není příjemná taková banalita, jako dolů padající krk rozptylující trvale hráčovu pozornost.

Spíše mi dělala problémy orientace na hmatníku, zdálo se totiž, že vzhledem k absenci polohových značek na boku, delšímu krku a pouhým 22 pražcům, je průměrná vzdálenost pražců delší.

Samotný akustický zvuk baskytary není nijak silný, ale dlouhý sustain a výborné ladění slibovaly mnohé zážitky. Struny (firemní Carvin Med-Light Nickel) se na první dojem zdají na dohmat trochu „měkké", skoro by se chtělo říct „blátivé", což při délce hmatníku a ukotvení skrz tělo trochu překvapilo. Asi to u pětistrunných baskytar není moc obvyklé, ale při pořízení této basovky bych silně uvažoval dokonce o silnějších strunách. Nastavení strun z výroby bylo až příliš komfortní, tedy dost nízké, což působilo pleskání strun o pražce již při běžném ataku. Naštěstí stačilo mírně přizvednout ladicí kameny. Dodatečně jsem na webu našel, že takto jsou basy seřízeny pro export a že se zákazník nemá znepokojovat a dle návodu postupovat tak, aby si basičku upravil k obrazu svému. Opravdu, seřízení kamenů kobylky bylo záležitostí chvilky. Obvyklá kontrola ladění v oktávách ukázala, že vše je naprosto v pořádku.

Zvuk je položen spíše v nižších středech, basička při větší rasanci na struny jemně resonuje a vyvolává tak v místě styku příjemné vibrace hodné japonské gejši.

Po zapojení na aparát se toho hodně změnilo. A jako už několikrát, znovu se potvrdilo, že slušný nástroj hraje i přes obyčejné málo výkonné kombo výborně, zatímco horšímu nástroji někdy kvalitní aparát spíše ublíží zdůrazněním jeho nedostatků. U XB-75 se jedná o první případ.

Ovládání zvuku pěti potenciometry a jedním páčkovým přepínačem se zpočátku může zdát jako poněkud komplikované, naštěstí je vše vymyšleno a nastaveno tak, že není důvod příliš experimentovat s knoflíky, abyste dostali požadovaný zvuk. Vlastně mi stačilo nastavit aktivní korekce do středové polohy a barvu volit pouze poměrem signálu obou snímačů druhým „poťákem" vedle hlasitosti. Jak jsem již dříve v nějakých podobných článcích uvedl, aktivní elektroniku s potřebou výměny baterie nepovažuji u basy za zvláštní vymoženost neboli, jinak řečeno, dávám přednost pasivním baskytarám. U XB-75 lze aktivní elektroniku vypnout, musím však přiznat, že v kapele jsem toho ani jednou nevyužil. Výrobce u aktivního zapojení udává napěťový zisk výstupního signálu proti pasivnímu nezanedbatelných + 6dB. To se příznivě projevilo nejen na nastavení zesílení na zesilovači, ale především ve zvuku. Stručně řečeno, aktivní elektroniku s aktivními třípásmovými korekcemi na base považuji za zdařilé, protože ovládání příliš neobtěžuje a nezdržuje, zatímco vliv na kvalitu signálu je významný.

Zvuk basy v tranzistorovém nebo lampovém aparátu je hutný, barevný, s kovovým středovým zabarvením. Spolu s použitými strunami je basa v kapele čitelná a ve spektru ostatních nástrojů se prosadí. Nejen díky prodloužené menzuře 35 1/4" zní hluboké H nadprůměrně dobře, H je skutečně plnohodnotnou strunou ve všech polohách, není to „jen" rozšíření rozsahu o kvartu dolů.

Silnou stránkou baskytary je ladění, jeho stabilita, i barevně vyrovnaný zvuk ve všech polohách bez náznaku „hluchých" míst. Podobně jako u čtyřky Schecter Elite nebo u pětky Warwick Rockbass 5 bylo ladění přímo vzorové ve všech polohách od základní až po nejvyšší. I nejhlubší struna H (31 Hz) zněla způsobně, i když celková pevnost a konkrétnost basy jako celku nedosahuje úrovně RockBass 5. Koncepcí se zdá být Cravin předurčen jako universálnější a vícestylový nástroj, zatímco RockBass byla opravdu zrozena pro „rockování". Při některých nastaveních korekcí zvuk téměř připomíná basy koncertního klavíru. Což je nástroj (+ varhany a kytary všech druhů pochopitelně), jehož zvuk miluji.

Vypadá to, že basa bude zejména dobře spolupracovat s moderními tranzistorovými zesilovači. Ne že by na lampě hrála špatně, ale přece jen se mi zvuk z tranzistorového komba kupodivu líbil více. Basa je zvukově trochu specifická (v nejlepším slova smyslu), má svůj vlastní styl a „ksicht", což je dobře. Ty důležité vlastnosti, které byly uvedeny v polovině článku, jsou naprosto v pohodě.

Takže závěrečné hodnocení v bodech:

• Materiál + komponenty (výborné)
• Zpracování (výborné)
• Seřízení a ladění (výborné)
• Zvuk (výborný)
• Ovladatelnost (chvalitebná)
• Vzhled (chvalitebný)
• Universálnost (chvalitebná)

Snížené známky za ovladatelnost - jsem dal za přeci jen mírnou nepohodu při ovládání dlouhého krku, což je daň za vynikající zvuk struny H. Snížená za vzhled vyplývá z dříve uvedeného „Není všechno zlato, co se třpytí". Po určitém váhání jsem nakonec ubral i za universálnost, protože přeci jen pro slap asi nebude XB-75 to pravé ořechové, ačkoliv výrobce udává něco jiného.

Souhrn

Jedná se o nástroj pro široké stylové použití, který ocení hlavně basisté hrající především prstovou technikou. Pro hráče hledající kvalitní baskytaru spojující lehce originální design a klasické materiály s moderní aktivní elektronikou pro současné styly může být XB-75 správnou volbou. Silnými stránkami basy je kromě kvality provedení a zpracování především zvuk a příznivá cena. Opominout nelze ani určitou exkluzivitu, přece jen hráčů hrajících na Carvin v našich luzích a hájích příliš neběhá.

Kdybych v současnosti neměl starosti s hledáním vhodného nástroje do stylově jasně vyhraněné revivalové kapely, asi bych nad XB-75 příliš dlouho neváhal.