Všimli jste si, jak někteří výrobci laciných šuntů vytváří okolo sebe velký rozruch a hlasitě vykřikují do světa všechny, byť jen nicotné „úspěšíky" svého snažení. Naproti tomu ti, kteří se mohou opravdu pochlubit svou velikostí, stojí často až příliš skromně opodál a s úsměvem přihlížejí veselému pinožení firem s lahodně „smetanito" světélkujícími produkty...
Mnoho povyku pro nic
Největší smutek z reklamní všeobjímající debility mě jímá hlavně při sledování beztak již stokrát viděného filmu, který je však tím nejmenším zlem v denní programové nabídce.
Každý produkt lidského snažení je maxi, mega, super, cool, beautiful, podpořený prázdnou hudbou o 6 dB hlasitější než předchozí program včetně veselé scénky či zpovědi moudrého klauna. Proto čím dál raději objevuji na trhu výrobky (nejraději ze své branže), které nepotřebují okolo sebe halasit a přesto jsou uznávanou autoritou, před níž se skloní nejeden zvukový mistr či hudebník. O spoustě z nich jsem díky své nevědomosti či neinformovanosti doposud nevěděl. Je to sice ostuda, ale ne jinak to bylo v případě dánské firmy na luxusní mikrofony DPA.
Baňky, křivule a retorty
Byl vařící konec léta, když jsem se pěšmo vydal vyzvednout zásilku s mikrofony na poštu. Protože jsem netušil o jak velký rozměr balíku půjde, vzal jsem na záda pro jistotu krosnu. Na ulici jsem vyndal z objemného balíku jakési dva drobné předměty nápadně připomínající plastové černobílé kancelářské desky s řadičem na poznámky, či kalendář. Že bych dostal nějaký reklamní present? Protože jsem pouzdra nehodlal na ulici otevírat, nacpal jsem ony zmiňované předměty do batohu, prázdnou krabici pak do odpadkového koše a Adios…
Doma se mi pak naskytl zajímavý pohled. Krabičky se mi po chvíli bádání podařilo otevřít a co se to děje? Kde jsou ty mikrofony? Uvnitř v molitanu trůní plastový mikrofonní držák, skládací papírová kartička s technickými parametry, povídáním o mikrofonu a grafem charakteristiky, dále pak miniaturní, jako švestka velký windscreen a nakonec dvanáct centimetrů dlouhá černá celokovová tyčka - tak tohle že je ten mikrofon? Tloušťka na jedné straně odpovídá přesně síle „kanónu", a o pravdivosti tvrzení vypovídají, zřejmě pozlacené, kontakty vystupující z těla mikrofonku. Na druhé straně se trubička kónicky zužuje až téměř do špičky. Na ní se nachází jakoby pozlacená mřížka - spíše mřížečka - není větší než 1 cm v průměru. Na těle bylo pouze bíle natištěno DPA4090, tedy typové označení. Jinak není na mikrofonu v podstatě co popisovat. Pouze stačilo ho navléknout na držák a celé toto přišroubovat na stojan. Nakonec zapíchnout XLR a hurá - pásy se točej…
Složení magické substance
Po prvním zevrubném očichání takzvaně „na sucho", jsem rozbalil přiložený leták podrobně přečetl veškeré stěžejní informace a prohlédl grafy. I ten sebevětší amatér by hned pochopil k čemu se tento mikrofon dá použít. Jde o špičkový kondenzátorový mikrofon s kulovitou (omni directional) charakteristikou snímání. Výrobce zaručuje naprosto dokonalou transparentnost a plnost snímaného signálu. Náš typ 4090 je určen hlavně pro akustické nástroje strunné, dechové, klavír a vokály. Jeho k nerozeznání podobný bratříček 4091 se liší pouze citlivostí a je určen pro hlasitější zdroje jako např. pro snímání el.kytary, overheadů, perkusí a žesťových nástrojů. Tento model se sníženou citlivostí jsme však k dispozici neměli. Náš typ zabírá na 20 Hz a končí na 20 kHz. Je nad slunce jasné, že ke své práci potřebuje napájení 48 voltů, tedy phantoma. Charakteristika obou modelů je omnidirectional, tedy kulovitá, což ještě více přispěje k plnosti snímaného nástroje. Klade samozřejmě větší nároky na akustickou úpravu místnosti. Výstupní impedance je 40 ohmů. Maximální SPL je 134 dB před clipem (u modelu 4091 pak 144 dB). Harmonické zkreslení činí 1% na 123 dB SPL.
Magister Kelly v akci
Přiznám se, že jsem byl zpočátku vůči tomuto subtilnímu předmětu v plastové krabičce velmi nedůvěřivý. Nicméně se blížilo natáčení mezinárodní soutěže pěveckých sborů v Liberci, ze kterého jsme měli tu čest pořizovat živý záznam. Během našich příprav jsem se před svým kolegou zmínil o oněch legračních mini-mikrofonech. Kolega zvážněl a řekl: „Fakt máš DPÁčka? - tak na co vole čekáš, vem je sebou, uvidíš, že je uživíme." Z této lakonické věty jsem usoudil, že jsem za ním zřejmě v něčem o krok pozadu a mikrofony přibalil. První koncert se měl natáčet v pravoslavném kostele. Těšili jsme se na přirozenou akustiku sakrálních prostor. Zde jsme jedno DPA 4090 použili na snímání Clavinovy simulující klavír, který se v kostele většinou nenachází. Celý sbor jsme pak snímali dvěma jednopalcovými kondenzátory A/B. Vyrovnávacím mikrofonem na středu jsme snímali zároveň sóla. Současně s námi celou akci natáčel též Český rozhlas Vltava. První den jsme opravdu hodně kmitali, takže jsme si pouze se starými matadory vyměnili úctyplné pozdravy. Druhý den se natáčelo v libereckém kulturáku. Oproti předcházejícímu dni téměř studiová suchota. Zpěváci nad akustikou nelibě chrochtali. Čekalo nás navíc ještě jedno překvapení. Museli jsme snímat též publikum, které zpívalo některé vstupy před příchodem jednotlivých pěveckých ateliérů na plac. Zde jsme s kolegou vsadili na DPÁčka. Měli jsme totiž k dispozici dva. Umístili jsme je jako pár A/B a natáčeli. Během natáčení jsem se byl podívat na naše veřejnoprávní kolegy. Slovo dalo slovo a velmi milý a vstřícný pan zvukový mistr se mě začal vyptávat právě na ona DPÁčka. Říkal cosi o tom, že měl pouze několik možností s nimi pracovat, ale na chuť jim prý moc nepřišel. Když jsme skončili, přišel k nám a požádal nás, zda by si mohl kousek poslechnout. Chvíli poslouchal a nakonec prohlásil, že vše bere zpět, protože zmiňovaní mrňousci jsou opravdu super. A on to mohl říci, neboť po spatření jejich mikrofonního parku se nám hodně tajil dech.
DPA 4090 jsme pak ještě použili dle prospektu jako overheady na bicí. Zde byl skvěle zachycen ambient celé soupravy, ale i místnosti. Nakonec jsem jeden z nich použil na snímání příčné flétny. Opět s velmi, ale opravdu velmi dobrým výsledkem.
Věčné hledání kamene Mudrců
Finální zvuk DPÁček jsem měl tu možnost si poslechnout detailně až během zpracování nahrávky - tedy mixu a masteringu. Na sluchátka během natáčení to jaksi není ono. Mikrofony, přesto, že se nejednalo o úplně identický stereopár, produkovaly naprosto perfektně plný zvuk, ze kterého nic nepřečnívalo, ani se mu nedostávalo. Nahrávka hrála frekvenčně velmi vyrovnaně, a uchu mému, i mého kolegy, zněla měkce a já bych řekl s trochou nadsázky opravdu „smetanito". Posléze jsem trochu litoval, že jsme je použili pouze na snímání hlediště a neudělali to obráceně. Naše mikrofony jsme však znali a věděli, co z nich poleze.
Vyrovnané a věrné snímání nástrojů a zachycení jejich prostoru je bez diskusí další silnou stránkou těchto „mikro-tužek".
Abych se ve svém dojmu utvrdil, prošmejdil jsem různé články o těchto produktech. Všude, kam jsem zabloudil, byly mikrofony DPA hlasitě opěvovány. Též fakt, že se tyto mikrofony používají i v měřících soustavách, jistě hovoří za své. Nakonec si dovoluji zacitovat objevenou kritiku fundovaných odborníků: „Mezi další hlavní výhody patří všesměrová charakteristika, nízká úroveň šumu a malá membrána, díky níž jsou výsledky měření mnohem přesnější, zejména v oblasti vysokých kmitočtů." Takto hodnotí přední světoví odborníci ony malé kovové trubičky.
Můžete na ně mít různý názor, můžete o nich diskutovat, ale rozhodně je vemte na vědomí, protože nás zase více posouvají k dokonalému zvuku. A těch třináct tisíc kaček za ně zase není tak moc, že?
Ps: Snad jen s tím plastovým futrálkem se musí zacházet ohleduplněji.
