Drawmer MX30

Svižně, bez váhání
Distributor: 
Autor: 
Cena: 
12 411,00 Kč

Duální kompresor/limiter s gejtem: další z mnoha variací na dané téma, tentokrát od britské firmy Drawmer. Předmětem dnešního testování je model nesoucí typové označení MX30. Ten nese na palubě samostatnou jednotku šumové brány (tedy gate - po našem „gejt"), samostatnou jednotku kompresoru a samostatnou jednotku limiteru. Jde však o dvoukanálové provedení, čili vše jmenované je v přístroji obsaženo dvakrát. Provoz je umožněn buď ve stereu, nebo oba kanály nezávisle na sobě. Kombinace kompresor/limiter/gate je, dá se říci nepsaným a hlavně zaužívaným základním standardem procesoru pro úpravu dynamiky signálu. Myslím, že na úvod nezaškodí si stručně připomenout, k čemu jsou jednotlivé části určeny.

Repetitum

Kompresor slouží k úpravě (zmenšení) dynamického rozsahu procházejícího audiosignálu tak, že signál není obvodem kompresoru přenášen lineárně, ale podle předem nastaveného kompresního poměru, který se uplatňuje pro signálové úrovně překračující nastavený práh komprese (threshold). Protože při větších stupních komprese dochází v tichých pasážích k rušivému zvýrazňování šumu, bývá součástí přístroje šumová brána (gate), která při poklesu úrovně audiosignálu pod určitou nastavenou prahovou hodnotu uzavírá signálovou trasu a tím dochází k eliminaci šumu v tichých pasážích bez audiosignálu. Poslední částí dynamického procesoru bývá limiter. Ten pracuje jako úrovňová zádrž, a jeho úkolem je zabránit přebuzení signálové trasy a následnému zkreslení. Správný limiter by neměl „pustit" žádnou seberychlejší signálovou špičku, která překročí nastavený práh limitace. Tento práh limitace, pokud je limiter skutečně použit jako ochrana proti přebuzení, se většinou shoduje s úrovní optimálního vybuzení daného zařízení. Mimo tyto základní funkce lze kompresor/limiter/gate využít vytváření speciálních efektů, kde se meze fantazii nekladou.

Švábi napoví…

Vraťme se ale k MX30. Všechny výše popsané způsoby úpravy dynamiky audiosignálu jsou realizovány pomocí tzv. napěťově řízených zesilovačů (VCA). Obvod napětím řízeného zesilovače se dá z konstrukčního hlediska řešit různými způsoby. Ve firmě Drawmer však vsadili na jistotu a tak v útrobách MX30 nalezneme VCA v podobě integrovaného obvodu firmy THAT s typovým označením 2150A. Tato firma, za kterou stojí kapacity spojené se značkou dbx, se specializuje na vývoj a výrobu integrovaných obvodů VCA právě pro profesionální dynamické procesory. Tyto obvody (kterých firma THAT nabízí celou řadu) jsou na velmi vysoké úrovni a tím pádem je zaručena i kvalita daného zařízení, kterou by snad mohly ovlivnit pouze použité vstupní a výstupní, nebo ovládací periferie, které si už konkrétní výrobce zpracuje sám (většinou však ale podle aplikačních doporučení pro konkrétní obvody řady THAT). Věřte mi, že pokud se nejedná o kompresor, jehož obvod VCA je sestaven z diskrétních součástek, nebo o fotooptický kompresor, s největší pravděpodobností uvnitř přístroje naleznete některý ze sofistikovaných integrovaných VCA obvodů značky THAT. Sám jsem se o tom na vlastní oči už párkrát přesvědčil. Tím jaksi pozbývají smyslu úvahy o kvalitě přístroje jako takového a zbývá pouze posoudit, co nám MX30 přináší z hlediska uživatelského.

Hejblata

Už při prvním pohledu na čelní panel MX30 (viz doprovodné obrázky), je zřejmé, že se výrobce snažil o co nejjednodušší ovládání celého přístroje. Může to však mít některá svá úskalí. Posuďte sami.

Oba kanály jsou naprosto shodné, tak se budeme věnovat popisu ovládacích prvků kanálu 1. První zleva je sekce ovládání obvodu šumové brány (gate). Ovládací prvek je pouze jediný a to potenciometr nastavení úrovně (threshold) od které začíná gate fungovat. Vedle tohoto potenciometru je tlačítko Release, kterým lez přepínat rychlost s jakou šumová brána v místech bez signálu zavírá. Výchozí nastavení je rychle a po stisknutí se uzavírání zpomalí. (Mějme na paměti, že obecně release znamená v podstatě návrat do základního stavu – což je ale v případě gejtu „zavřeno" – na rozdíl od kompresoru, kde je základním stavem „otevřeno", tedy průchod signálu bez komprimování). Sekce šumové brány je doplněna třemi LED diodami. První zleva, jak je zřejmé podle nakresleného symbolu, indikuje uzavření signálové brány, druhá naopak indikuje její otevření. Třetí dioda indikuje aktivaci pomalejšího uzavírání signálové trasy.

Druhou sekcí kanálu je ovládací část kompresoru. Ovládací prvky jsou dva: potenciometr nastavení úrovně (threshold) od které se začíná uplatňovat komprese procházejícího audio signálu a potenciometr nastavení kompresního poměru (ratio). Sekce kompresoru je pak doplněna indikátorem redukce zisku (gain reduction), který je tvořen devíti LED diodami. Třetí sekcí kanálu je výstupní část, ve které se nachází potenciometr výstupní úrovně Gain a potenciometr nastavení prahu limitace limiteru špiček. V této sekci se také nachází indikátor vstupní a výstupní úrovně, tlačítko Bypass a LED dioda signalizující nasazení limiteru.

Kanál dvě je naprosto totožný, mezi oběma kanály, ve středu čelního panelu, je ještě tlačítko Link Master, po jehož stisknutí se oba kanály spojí do stereo režimu a parametry obou kanálů se nastavují pomocí ovladačů kanálu 1. V zásadě tedy samé známé věci. Jsme-li u popisu přístroje, zbývá doplnit, že zadní strana je osazena příslušnými vstupními a výstupními konektory vždy zvlášť pro úroveň + 4 dBu (konektory XLR) a – 10 dBu (konektory 1/4"). Napájení přístroje je zprostředkováno standardní síťovou šňůrou (žádný adaptér) a přístroj se uvádí do chodu připojením do zásuvky (žádný vypínač!), výrobce asi rovnou počítá s centrálním vypínáním celého přístrojového racku, ve kterém bude MX30 možná umístěn.

K technickému popisu dále přidávám své poznatky z provozu během testu. Nejprve sekce šumové brány. Ovládání je jednoduché, standardní a vlastní činnost šumové brány jakbysmet. Určitě dobrým doplňkem je volitelný režim doběhu, tedy uzavření šumové brány. Výchozí nastavení, rychlé zavírání, bezpečně funguje pro oblíbené gejtování bubnů a vůbec všude tam, kde je třeba, aby se signálová trasa uzavřela co nejrychleji. I při rychlém uzavírání šumové brány zůstává subjektivní dojem vcelku přirozený, pokud nejde o extrémní nastavení prahu, nedochází k „osekávání" procházejícího signálu. Pomalejší režim uzavírání šumové brány funguje dobře všude tam, kde je dostatek času na plynulé odeznění (např. konec skladby, nebo pasáže). Výsledný dojem připomíná plynulý fade-out.

Pokud jde o kompresor, možná v této sekci někdo bude postrádat ovládací prvky náběhu komprese (attack) a doběhu (release). Já jsem je nepostrádal. Časové konstanty náběhu a doběhu jsou u MX30 pevně zvoleny s ohledem na optimální činnost kompresoru. Byly doby, kdy jsem si myslel, že se nic nevyrovná ručnímu nastavení těchto hodnot, ale praxe při zvučení, nebo nahrávání a studium obvodových řešení VCA obvodů mě naučily důvěřovat automaticky nastaveným časovým konstantám. Obzvlášť u takových kompresorů, jejichž jádrem jsou integrované obvody řady THAT, kde jsou veškeré vztahy mezi řídícími a řízenými částmi VCA naprosto přesně spočítány. To je prostě fakt (tomu, kdo se o danou problematiku zajímá, vřele doporučuji prostudování datových listů a aplikačních poznámek k uvedeným obvodům). A představte si, například, při živém zvučení, kdy má zvukový technik na starosti spoustu různých věcí, hladina zvuku (i hluku) bývá poměrně vysoká, jak v tom nastavuje a sluchem kontroluje milisekundové rozdíly v náběhu a doběhu kompresoru. Ani při nahrávání není situace mnohdy nejideálnější. Za zády vám stojí muzikanti, kteří už čekají na to, až budou moci nahrávat a vy se snažíte co nejrychleji (a co nejlépe) nastavit, dejme tomu, pět kompresorů na jednotlivých bubnech bicí soupravy a to nemluvím o stopě pro baskytaru, atd…. Věřte, že v takových momentech se velice rádi spolehnete na něco, co funguje, než na to, co jste v časové tísni schopni uslyšet. Na ruční nastavování náběhu a doběhu kompresoru je třeba čas, klid a také určité zkušenosti. Kompresor obsažený v MX30 tedy ruční nastavení náběhu a doběhu neumožňuje. Nastavování prahu komprese a kompresního poměru je standardní. Charakter komprimace odpovídá spíše typu soft-knee, to znamená, že nástup komprese (při jakémkoliv poměru) je pozvolný a plynulý. Žádné znatelné postranní efekty (pokud není práh nastaven extrémně nízko a signál nemá příliš velké dynamické rozpětí). Celkově kompresor reaguje spíše na průměrnou úroveň signálu, než na špičkové hodnoty (na to je tu přece limiter, že?). Pokud se při nastavování komprese orientujete podle indikátoru redukce zisku, musím vás upozornit na jednu záludnost, nebo minimálně neobvyklost. Indikátor redukce zisku kompresoru zobrazuje současně redukci zisku obvodu kompresoru a limiteru. Pokud tedy chcete mít jistotu, že se zobrazená redukce zisku týká pouze kompresoru, musíte vyřadit limiter, nebo naopak.

Tím jsme tedy plynule přešli do výstupní sekce, kde je obvod limiteru. V této sekci je také potenciometr výstupní úrovně Gain. Pořadí ovládacích prvků výstupní úrovně a limiteru skutečně odpovídá pořadí obou obvodů v signálové trase. Limiter je tedy zařazen skutečně až za regulací výstupní úrovně. To umožňuje v zásadě dvě věci. V prvé řadě použít limiter jako skutečnou ochranu před přebuzením následujícího připojeného zařízení a v druhé řadě k finálnímu „nadupání" signálu, který z MX30 odchází. Použitý limiter skutečně „drží" a nad práh limitace nic nepustí. Pokud tedy budeme potenciometrem výstupní úrovně Gain zvyšovat signálovou úroveň a „tlačit" ji proti nastavenému prahu limitace, můžeme získat subjektivně celkem slušnou hlasitost aniž se zvýší úroveň na výstupu ze MX30. Pokud bude zvyšování hlasitosti pokračovat přes míru, dojde postupně k totálnímu zkreslení audiosignálu, nicméně výstupní úroveň se nezvýší. K tomu ještě jedna poznámka. Na MX30 se lze prakticky přesvědčit, jaký je rozdíl mezi kompresorem a limiterem. U kompresorů se obecně považuje kompresní poměr vyšší než 1 : 10 za limitaci. Kompresor by se měl tedy při tomto nastavení fakticky změnit v limiter. Skutečnost je však taková, že i při nastaveném kompresním poměru 1: nekonečnu se výstupní úroveň stále ještě mění, to znamená, že se vzestupem úrovně na vstupu stoupá v určitém poměru i úroveň na výstupu, zatímco sekce limiteru drží výstupní úroveň nekompromisně na nastaveném prahu limitace. Shrnul bych to asi tak: kompresor je obecně napětím řízený zesilovač, který přenáší (fakticky zeslabuje) procházející signál v určitém nastaveném poměru, zatímco limiter je napětím řízený zesilovač, který udržuje úroveň procházejícího signálu na nastaveném prahu limitace. Ale dost už poučování.

Souhrn

Při zkoumání dvoukanálového dynamického procesoru firmy Drawmer, který v sobě obsahuje současně kompresor/limiter/gate, jsme také trochu zabrousili do teorie, ale myslím, že to není úplně na škodu. Pokud jde o samotný Drawmer MX30, zhodnotil bych ho jako místy až možná spartánsky provedený dynamický procesor, který má však kvalitní jádro. Nezbytné minimum ovládacích prvků možná pomůže všem prvním majitelům takového zařízení a usnadní mnohdy hektickou práci již zkušeným zvukařům. Z čistě praktického hlediska mi vadilo společné zobrazení redukce zisku kompresoru a limiteru na jediném indikátoru redukce zisku. Na to jediné jsem si prostě za celou dobu testu nezvykl a musel jsem na to při nastavování i při sledování redukce zisku myslet. To však nesnižuje užitnou hodnotu MX30 a jsem přesvědčen, že může najít uplatnění všude, kde je potřeba dynamických úprav signálu svižně, bez dlouhého přemýšlení a laborování.