Kvákadlo je po elektronické stránce v podstatě velmi primitivní obvod, na kterém se snad ani nedá vymyslet nic nového. Přesto firma Dunlop nabízí patnáct modelů wahů. U každého z nich se snaží přidat k onomu „jednoduchému“ základu něco navíc...
K tomu jí v minulosti vydatně pomohlo několik světově známých kytaristů, kteří wahy využívají (Kirk Hammet, Dimebag Darrel, Slash, Eddie van Halen a další). Jejich spolupráce pak vedla ke vzniku několika dnes již dobře známých signature modelů. V současnosti to ovšem s trochou nadsázky vypadá, jako by Dunlopu slavní kytaristé došli. Do svého vývojářského týmu totiž v tomto případě přizvala slavného „bastlíře“ Boba Bradshawa, který se custom úpravami kytarových zařízení již „nějaký ten pátek“ zabývá.
Bob Bradshaw
Boba Bradshawa řadíme spíše mezi custom výrobce, nicméně na rozdíl o jiných on sám se od počátku soustředí hlavně na různá „větší a sofistikovaná“ řešení pro přepínání efektů v pedalboardech, nebo vymýšlí přepínače přímo pro rackové řetězce. (Myslím, že Custom Audio Electronics je mezi kytaristy poměrně známým fenoménem. Pokud náhodou netušíte, doporučuji navštívít webové stránky www.customaudioelectronics.com.) S požadavky na tyto systémy se na Bradshawa obrátili například Ritchie Sambora, Kirk Hammet či Steve Vai; a i díky těmto zákazníkům se tento kutil stal opravdu vyhledávaným.
Provedení
Dunlop MC-404 CAE se designově neliší od ostatních výrobků série Crybaby; snad možná jen není tak výstřední, jako jednotlivé signature modely. Jedná se prostě o bytelný kovový pedál v černém provedení s bílou pryžovou linkou na spodní hraně efektu, která zde má pouze jakousi estetickou funkci. Nášlapný pedál je potažen černou pryží proti skluzu, ve které je integrováno bíle „logo“ firmy CAE. Spodní strana má čtyři pryžové podložky proti nechtěnému pohybu po podlaze a otvor na devítivoltovou baterii. Na bocích najdeme na levé straně „nakopávací“ přepínač vestavěného boosteru, jacky pro připojení k zesilovači a napájení, dvě indikační diody zapnutí efektu a boosteru. Na druhé straně je potenciometr pro nastavení úrovně nabuzení signálu (Boost level), spínač, který přepíná mezi žlutou a červenou Fasel cívkou (!) a konečně žlutočervenou diodu, která nám signalizuje, jaká z cívek je zrovna používána.
Uvnitř efektu není optika, ale klasický potenciometr s ozubeným kolečkem a hřebenem spojeným s pedálem. Tuhost sešlápnutí efektu se dá nastavit utažením šroubu pod patou pedálu. Pod špičkou nalezneme heavy-duty přepínač pro „aktivaci“ kvákadla. Po odmontování krytu by nás v případě tohoto modelu měly zajímat dvě cívky a trimry, které slouží k samostatnému vyladění jejich „Q“ parametru – tedy pozměnění charakteru kváknutí.
Ovládání
Zdvih pedálu je kratší než třeba u George Dennis, což umožňuje „rychlejší kvákání“ a osobně mi toto řešení vyhovuje. Dobrý je i vjem z přepnutí kvákadla. V heavy-duty přepínači opravdu cvakne tak, že to cítíte, což je opravdu důležitá informace. Rozsvícení diody už pak jen potvrzuje, v jakém stavu se kvákadlo nachází (bohužel dioda není součástí některých kvákadel, třeba hned u Crybaby originálu... to je mnohdy námět na některé custom úpravy). Takže zrovna tady jsou vidět praktické zkušenosti Boba Bradshawa.
Z méně pozitivních dojmů z prvotního seznamování bych rád zmínil fakt, že i přes možnost nastavení tuhosti pedálu jsem nedosáhl pro mě potřebné tuhosti a nezžil jsem se ani s lehkostí, s jakou se dá nožní přepínač přepnout. Obávám se ale, že na vině je spíše mých 100 kg živé váhy.
Poslední drobnost, kterou by chtělo podle mého názoru doladit, je příliš utopený jack napájení, do kterého nelze pořádně zastrčit lomený protikus. Vůbec, osobně bych napájení umístil do špičky wahu, ať se signálový kabel nemotá kolem napájecího káblíku. Ale to jsou spíše drobnosti, jinak je myslím léty prověřená konstrukce vyhovující. Abych nezapomněl, potenciometr boostru se dá při troše šetrnosti ovládat i nohou.
Zvuk
K tomu, abych si vytvořil představu, jak je na tom kvákadlo zvukově, zkusil jsem současně zapojit ještě další dvě kvákadla – a sice EVH95 (van Halen) ze stejné stáje a George Dennis GD30. V rámci vyvracení některých mýtů musím říct, že všechna tři kvákají slušně a obecně prostě podobně. Řekl bych, že většina kytaristů by kvákadla v akci nedovedla jen podle poslechu od sebe rozpoznat. Nicméně „hledačům ideálního zvuku“ mohu potvrdit, že „rozdíly zde jsou“.
Především obojí Crybaby mají podle mě takový zajímavější, barevnější zvuk. Kvákadlo EVH má jak „custom“ potenciometr, tak „custom“ cívku podle návrhu Eddieho a vlastně jiné rozsahy frekvencí. Oproti CAE se mi EVH zdá o něco výraznější, zpěvnější a určitě hlasitější, přesto jsou si i tak zvukově hodně podobné. Pokud se podíváte do uživatelského manuálu na specifikace (frekvence, boost level,...), získáte tak vlastně představu o tom, proč se od sebe kvákadla zvukově odlišují.
CAE na tom ale není nijak špatně a kváká ve všech stylech velmi obstojně. Jak při nezkresleném zvuku, tak při crunch, akordech, jednotlivých tónech, beglajtech či sólech. Přítomnost dvou cívek dává možnost výběru barvy zvuku. Tímto krokem Bob Bradshaw rovněž učinil konec polemikám, která z Fasel cívek je lepší (zda červená nebo žlutá). Nyní si to tedy můžete bez problémů vyzkoušet. Můj verdikt je, že lepší není ani jedna, obě jsou totiž „stejně dobré“, a záleží jen na gustu kytaristy. U mě vítězí o kousíček žlutá cívka, která má v určitých chvílích jakoby pronikavější tón, zatímco ta červená má tón o něco zastřenější, hlubší (dá s říct i mohutnější). Tento rozdíl je více slyšitelný spíše „na patě“ kvákadla. Stačí tedy dát kvákadlo do této polohy a pak přepínat cívku a jasně uslyšíte, jak se zvuk liší. Zmíněný rozdíl se ale při změně polohy pedálu snižuje. Řekl bych, že samotné prokváknutí a poloha „na špičce“ už znějí téměř totožně. Pokud budete kvákat pomalu a vyhledávat právě tu polohu, kde se chystá wah kváknout, najdete další nuance. Jako zvukovou „nuanci“ bych označil i změnu zvuku při poštelování trimru. Kvákadlo jsem poctivě rozebral, vyškrábal hmotu, kterou je trimr zalit, aby byl „továrně nastaven“. Změna kváknutí byla znát, ale čekejte spíše jiný „odstín“ kváknutí, než kompletně jiný „typ“ kváknutí.
V kvákadlu je vestavěný také MXR-401 booster. Ten možnosti kvákadla rozšiřuje. Nakopává zvuk kytary podle toho, kolik mu povolíte příslušným potenciometrem. Nemá cenu booster hodně „budit“. Nejlepších výsledků jsem dosáhl spíše s menším „nakopnutím“. Nicméně s boostrem jsem se zprvu úplně neztotožnil. Jeho nakopávání jen některých frekvencí mě až tolik neoslovilo, dokud jsem tuhle „fíčuru“ aspoň trochu nezkrotil...
Závěr
Pokud byste měli před sebou všech patnáct kvákadel od Dunlopu, věřím, že budete mít obrovský problém si vybrat to pravé ořechové, protože všechny si budou zvukově podobné s určitými nuancemi. Na řadu pak přijde uvažování, která z „vychytávek“ se vám libí víc. Některé wahy mají například knoflík pro nastavení „Q“, jiné vestavěný booster apod. Pokud si myslíte, že právě cívky Fasel mají nejzásadnější vliv na zvuk, chcete mít výběr mezi oběma druhy cívek, chcete měnit frekvenční zabarvení „Q “(byť jen pomocí trimrů) a chcete true bypass, pak směle vybírejte MC-404 CAE.
