Současný trh hudebních nástrojů, potažmo strunných, snímaných magnetickými snímači a zesílených aparátem k obrazu či k hluchu našemu vezdejšímu, nám rok co rok nabízí nové a k naší radosti i levnější nástroje „východoázijské" provenience. Poměr cena versus kvalita je v některých případech neuvěřitelně malý a bez nadsázky se tedy dá říct, že lze za málo peněz pořídit hodně "muziky", což před deseti lety či více se zrovna tvrdit nedalo. Inu konkurence je zdravá věc.
Tak tedy k věci. Jedna z poměrně zdařilých kopií nebo chcete-li, napodobenin světově proslulé baskytary Music Man – Stingray (spatřila světlo světa už v roce 1976), kterou původně vyvinul Leo Fender spolu se synem pana Ernieho Balla je právě před vámi. Je to firma EKO, která tutou zdařilou basu produkuje někde v Číně a razí s ní na trh Evropy a možná i jinde. Já si pamatuji EKO jako italskou firmu z konce 60. let, ale kdo ví?
Vzhled a konstrukce
Basa jako by z oka vypadla originálu Music Man, vyjma hlavy krku, kde je ladicí mechanika pouze na jedné straně hlavy – klasicky jako u Fenderů. Vypadá velmi dobře, model, který jsem měl k dispozici měl korpus z přírodního světlého, polyuretanem lakovaného dřeva, překližky.
Javorový krk, o tloušťce 22 mm u nultého pražce a 25 mm u dvanáctého pražce, má olejovaný povrch. Hmatník je z palisandru, 4 mm silný, zřejmě o klasickém rádiusu 11 palců. Orientační polohové značky na krku jsou standardní "oka" a z boku souběžně "puntíky". U korpusu je hmatník (krk) o 1 mm užší než originál, u hlavy (nultého pražce) o pět setin milimetru, tedy – téměř stejný. Je na něm jedenadvacet 1 mm vysokých, 2,5 mm širokých a do hladka zapravených pražců. Napínací šroub je dobře přístupný na hlavě krku a je stavitelný přiloženým imbusáčkem, stejně jako je přiložen i menší imbusový klíč na nastavení výšky kamenů kobylky. Tvar krku je oval dobře padnoucí do ruky. Basa je masivní, ale není příliš těžká – lehčí než třeba Fender Precision. Krk je k tělu uchycen čtyřmi šrouby jako u Fendera (Stingray jich má 6), testovaný kus měl nastavení krku naprosto v pohodě, dokonce jej nebylo třeba ani nijak "štelovat". Prostě jsem vytáhl nástroj z papundeklového obalu, zapojil a hrál. Nedalo mi to a tak jsem krk odšrouboval a ejhle! Podezření se potvrdilo – pata krku je podložena cca půl milimetru silným proužkem tvrdého papíru o šířce asi půl cm. Není to vůbec na závadu, protože já osobně jsem totéž musel udělat před mnoha lety s originál Fenderem, poněvadž na rozdíl od této čínské kopie si tenkrát ve fabrice v Santa Anně, v Kalifornii nikdo nedal práci s tím, aby byl nástroj dobře nastavený. Nicméně Precision mně hraje dodnes dobře, ba co dím, skvěle, a nedbám zlých jazyků, které říkají, že "to tam prostě nepatří". Kobylka je běžná, snadno stavitelná, Fendrového typu a co je důležité je to, že struny jsou kotveny v korpusu (tzn., že jsou průchozí tělem nástroje) a nikoliv na struníku a proto i tato basička překližka má pěkný dlouhý zvuk.
Ladicí mechanika
Není na ní značka, což však neznamená, že ji nevyrábí nějaká dobrá firma a ať už třeba v Číně. Převod je standardní, ladění drží.
Ovládací prvky
Na panelu jsou umístěny tři potenciometry. Jsou to hlasitosti jednotlivých cívek dvojitého snímače a tónová clona čili barva zvuku nástroje. Kombinacemi lze dosáhnout standardně dobrého zvuku použitelného pro všechny hudební žánry včetně hraní slapovou technikou. Pravdou je, že při stažení hlasitosti jedné cívky, tedy vlastně poloviny snímače začne být slyšitelný brum, což je však při živém hraní zanedbatelné a u jedné cívky normální. Snímač je věrnou kopií Music Mana jak tvarem, tak i umístěním na klasickém třívrstvém bílém plastovém panelu (bílá/černá/bílá), jenž je na rozdíl od originálu (9 šroubků) uchycen pouze pěti šroubky, což ovšem na zvuku nic nemění, ledaže by docházelo k nějakým větším vibracím na těle nástroje, které jsem ovšem nezjistil.
Celkový dojem
Baskytara není aktivní, což nemění nic na faktu, že má dobrý zvuk i ovládání. Aktivní elektrika nechybí, navíc já osobně sdílím názor profíků ze západních hudebních kruhů a to že: "Baterka patří do holicích strojků a walkmanů a ne do kytar či bas". Při zavěšení na řemen se nástroj nepřevažuje a dobře sedí, což je příjemné. Znovu opakuji, že konkrétně tento testovaný kus nebylo třeba "štelovat" a hrál, byl okamžitě upotřebitelný (na rozdíl od mnohem zvučnějších jmen, které dodávají za nekřesťanské peníze skoro polotovary). Vytkl bych nástroji maximálně tak laxní držení šroubků na panelu potenciometrů.
Zvuk
Zvuk basové kytary EKO MM-300 mě poměrně překvapil, protože je vyvážený a srovnatelný se zvukem mnohem dražších i starších, tj. "vyhraných" nástrojů. Hodně však dělají struny a ty jsou na tomto modelu dobré (tuším, že .40, mohly by tam být .45, ale to je víceméně otázka vkusu jednotlivého hráče. Pozn. autora - silnější struny mají hutnější zvuk). Je ovšem faktem, že nástroj je celkově položený spíše do středů až výšek, nemá hutnost plného dřeva dražších instrumentů.
Závěrem
Kdybych momentálně neměl nástroj, tak bych se za ty směšné peníze co stojí, vůbec nerozmýšlel a bral bych jej okamžitě. Tuto baskytaru lze vzhledem k poměru cena/kvalita doporučit jak všem začínajícím hráčům, tak i ostříleným borcům, kteří zápasí s účty za nájem a inkaso a chtějí za málo peněz hodně muziky anebo se bojí, že jim při nějakém tom kšeftíku v alkoholovém či jiném oparu někdo drahý nástroj "šlohne".
