Jestli něco vypadá opravdu vintage, pak jsou to některé aparáty od Fenderu, Voxu, Marshallu... Rovněž Framus Dragon je podobného ražení jako staré rokenrolové aparáty, na které pařili Beatles a jim podobní. Ale pouze do té chvíle, než ho zapnete...
Vintage vzhled
Největší podíl na vintage vzhledu celého zesilovače má hnědá průzvučná látka, která zakrývá přední stranu zesilovače. Funkčně tam samozřejmě nemá žádné opodstatnění, ale z hlediska designu ladí k Dragon reproboxům, na kterých je tato látka výrazná. Dalším vintage prvkem na zesilovači jsou dvě řady kuřecích hlav, krásná krytka diody a páčkové přepínače pro Power a Standby režim. No a teď se schválně podívejte na funkčně podobný zesilovač Framus Cobra Top a jeho provedení. Vypadá to jako generační rozdíl, že ano? No, tak uvidíme, jak je na tom Dragon se zvukem (pro celkové srovnání obou Framusů doporučuji pročíst recenzi Cobry v Music Store 7/2006)
Koncepce
Dragon je celolampovým zesilovačem. V předzesilovači najdeme pět elektronek typu ECC 83, které by měly být pečlivě vybírány. Koncovou výkonovou sekci aparátu tvoří čtveřice lamp EL34, které by neměly být v tomto případě párovány, ale selektovány přímo po čtyřech parametrově stejných kusech. Zesilovač disponuje komfortně třemi kanály: klasicky tedy čistým (Clean), nakřápnutým (Crunch) a zkresleným (Lead).
Ovládání
Celá ovládací sekce je na první pohled trochu nepřehledná. Dvaadvacet kuřecích knoflíků, jeden jako druhý - zdálky vám o sobě nic neřeknou, možná také díky nevýrazným popiskům na chromovaném předním plátu. Stačí si ale projet, co má který knoflík na starosti a hned je víc než jasno.
Najednou zjišťujeme, že ovládání je vyřešeno velmi prakticky. Každá šestice ovladačů náleží jednomu kanálu a funkce jednotlivých ovladačů v každé sekci jsou identické. Tím pádem se zvuk kanálu nastavuje velice intuitivně. Každý kanál má své Volume, Gain, Bass, Middle, Treble a Presence.
Díky vlastnímu Volume se tedy dá krásně nastavit hlasitostní poměr mezi jednotlivými kanály. Společně se pak nastavuje celková hlasitost a to dokonce dvěmi knoflíky : Master 1 a Master 2. Účel je jasný - v případě potřeby lze skokově zvednout hlasitost zesilovače, což se používá především v případě potřeby zvýraznění sóla. Výhodou sekundárního Master volume je fakt, že si hlasitost můžeme nastavit podle libosti a nejsme tedy odkázáni pouze na to, že se zvedne o výrobcem daný počet decibelů.
Další společný ovladač má na starost regulaci signálu z paralelní efektové smyčky a jeho zastoupení ve výsledném zvuku. Poslední kuří hlava s označením Deep nastavuje úroveň basových frekvencí ve výkonovém zesilovači, což je celkem netradiční, ale zajímavá funkce pro frekvenční přizpůsobení bedny – je např. k vidění u aparátů Crate BV.
Tři malá tlačítka, do kterých je vsazena LEDka, slouží k přepínaní kanálů. Trojici doplňuje ještě tlačítko pro přepnutí na hlasitost určenou knoflíkem Master 2.
Na zadním panelu naleznete konektor Line Out pro přeposlání signálu dál (nabízí se třeba jiný koncový zesilovač). Dvojice 6,3 mm jacků slouží pro připojení reproboxů, přičemž pomocí další kuří hlavy lze zvolit jednu z nabízených impedancí (4, 8 a 16 ohm - takže vše, co se běžně u reproboxů používá). Pro zapojení efektů do smyčky, v našem případě paralelní, jsou zde konektory Effect Send a Effect Return.
Pro pohodlnější ovládání hlavy lze použít dvojici duálních footswitchů. Jeden umí spínat kanály 1 a 2, druhý poslouží k sepnutí 3. kanálu a hlasitostí Master 1/2. Pro plný komfort tedy potřebujete buď dva přepínače, pokud už třeba nějaké switche máte, nebo použijete firemní čtyř-tlačítkový switch Framus FR S4 M. Bohužel, žádný footswitch se k zesilovači nedodává, což vidím jako největší slabinu Dragonu. Přece jen v této kategorii zesilovačů bych počítal s tím, že nožní ovládání bude součástí základní výbavy. Důležitou informací je, že správnou funkci zajistí tzv. momentary/unlatch spínače. Tedy ty, co běžně používají klávesisté jako hold pedály.
Na druhé straně potěší možnost ovládat hlavu pomocí MIDI příkazů, k čemuž slouží dva konektory: MIDI In a MIDI Thru plus tlačítko Store. Výhody MIDI ovládání by měly být jasné. Ocení je především kytaristé, kteří chtějí dosáhnout ideálního zvuku (což je v podstatě nekonečný proces :-). Praxe bývá taková, že se těmto zvukově neuspokojeným osobám plní jejich rack, ve kterém přibývá komponentů a najednou zde vyvstává otázka, jak to všechno pohodlně a efektivně přepínat. Většina rackových komponent právě MIDI ovládáním disponuje, ale k čemu je vám to všechno platné pokud jádro vašeho systému – zesilovač – tuto možnost nenabízí a vy musíte dolovat požadovanou kombinaci zvuků přešlapováním po několika footswitchích? Právě proto by člověk čekal, že na aparátech té vyšší třídy MIDI ovládání nechybí, ale není tomu tak. Třeba na slavném Dual Rectifierovi MIDI nenajdete a HK Triamp se svými třemi zesilovači v jednom obsahuje pouze možnost integrace příplatkového MIDI modulu (pokud mám adekvátní informace, připravte si kolem 5 tisíc). Takže toto považuji u Dragona za vysoce nadstandardní funkci.
Výkon
Sto wattů tranzistorových není sto wattů lampových, to je dávná pravda. Lámpáče o stejném výkonu díky své koncepci prostě hrají hlasitěji. Vždy jsem doporučoval známým koupi raději stowatového zesilovače, nicméně v případě Dragona bych se spokojil v pohodě i s padesáti watty a myslím, že bych rozhodně nebyl sám. Vůbec nevím, proč výrobci vyrábějí taková hlasitá monstra, snad jen proto, že ona padesátka působí subjektivně takovým "polovičatým" dojmem. Nicméně já se přiznám, že Dragona jsem opravdu úplně nahlas nepouštěl. Buď je to opravdu silný aparát, nebo začínám stárnout. Možnost redukce výkonu by myslím přišla vhod více muzikantům. Na druhé straně, Dragon není stavěný k tomu, abyste jej šetřili. Dokáže hrát i při nízké hlasitosti, ale v tomto případě je charakter zvuku odlišný a nepoznáte, co v něm vlastně dřímá.
Clean kanál
Od čistého kanálu na zesilovači požaduji, aby hrál opravdu brilantně čistě a do rozumné hlasitosti nekreslil. Některé zesilovače mívají zastřený, neprůzračný zvuk naopak některé tranzistorové zesilovače mají sice čistý zvuk, ale tak čistý, že je úplně bez chuti a zápachu. Naproti tomu dobře navržené zesilovače lampové hrají krásně čistě a ještě v nich je cítit hřejivost, teplo, jiskra. To je i charakteristika Dragonova čistého kanálu, který s malým množstvím gainu dokáže hrát čistě snad i na maximální hlasitosti (pokud nemáte nějaký silně kreslící snímač).
S přidáváním gainu přichází i zkreslení . Je dobré si tady pohrát s korekcemi, protože příliš středů zní na můj vkus možná až moc burácivě na to, že se jedná o Clean kanál.
Kromě jiného, musím na tomto kanálu pochválit i dynamiku. Při rozumně nastaveném gainu lze totiž zahrát ležérním způsobem pár vybrnkávaných tónů znějících velmi přívětivě a hned to všechno podpořit akordem s mnohem větším drivem. Jinak poznámečka k testování: měl jsem k ruce dvě kytary s rozdílnými HB snímači. Oba jsou pasivní, nicméně o tom jednom vím, že z něho dostanu zkreslený zvuk mnohem dříve než u jiných HB, ovšem někdy se to projevuje více, jindy méně. V tomto případě se ukřičenost projevila, Dragon ji nijak nepotlačil, takže já můžu říct, že tenhle zesilovač zachovává "osobitost" snímačů (u všech tomu tak není).
Lead kanál
Na Lead kanálu jsem postupem času vydefinoval dvě nastavení, které se mi hodí pro popis zvuku.
V tom prvním jsem maximálně vytočil středy. Takováto varianta byla charakteristická svoji trhavostí. Stačí udeřit do strun a uvnitř zesilovače jako by se něco urvalo, zahřmělo, zaburácelo. Obrovská síla, velký tlak, mohutný objem…ale… pro mě byl tento zvuk řekněme „těžkopádný". Konkrétně jsem měl problém s rychlejšími ale údernými riffy, které člověk chce zahrát rychle a zároveň velmi důrazně. Zdálo se mi, že zvuk má jakési zpoždění. Vím, že lampa nic neodpustí, že odhalí spoustu kytaristových chyb a podobně, ale tady bych spíš řekl, že ono burácení prostě zrovna k těmhle riffům nesedlo. Jako by ze sebe zesilovač uvolňoval velkou sílu a než stačí znovu nabrat dech, už do něj kytarista "pere další dávku". Vystřídejme toto extrémní nastavení něčím „smysluplnějším". Postupným stažením středů dostáváme úplně jiný šálek čaje. Ze zesilovače se line krásné "džžž džžž džžž džžž", přívětivá chlupatost nastupuje na úkor trhavosti (dobře ji asi vystihuje citoslovce gřóóó :o), která však rozhodně nemizí úplně. S úbytkem středů začínáme vnímat příjemnou polohu basů, těžké riffy se valí dál, ale jiným způsobem. Velice příjemně a kompaktně zní palm muting i ostatní „stakáta", sound je stále rozeznatelný s definovanými jednotlivými údery. Praxe ale ukázala již mnohokrát, že tento typ zvuku, narozdíl od prvního popsaného, je příliš nevýrazný a v kapele se ztrácí. Použijte v kapele dva Dragony a uvidíte, že středově naladěný kousek přebije svého kolegu, který ho sice bude podporovat v basech, ale celkově bude zanikat. Závěr je jednoduchý, ideální nastavení je zlatý střed, kombinující lahodící zvuk s dostatečnou mírou agrese ve středovém pásmu.
Crunch
Úplně nejjednodušeji řečeno, Crunch je takový mezistupeň mezi Clean a Lead kanálem. Osobně mi to velice vyhovuje. Pokud máte dva kanály a potřebujete nějaký nakopnutý zvuk, pak buď oželíte vysoké zkreslení, nebo přebudíte čistý kanál a přijdete o nezkreslený zvuk. Případně dorovnáváte pomocí volume na kytaře. Osobně myslím, že tříkanál tohle řeší ideálně.
Dovolím si „dragoňáckého Crunch" definovat i tak, že jeho knoflík Gain je jakoby permanentně o tři-čtyři stupínky za Gainem Lead kanálu. Takže když s nimi točíte synchronně, zkreslení jako by si zachovávalo stále stejný odstup. Je tu ještě samozřejmě souvislost s korekcemi. Korekce na tomto kanálu fungovaly zase o malinko jinak než třeba u Leadu. Jestli někdo preferuje "Británii a její představu o zvuku" pak na tomto zesilovači je právě Crunch tím kanálem, pomocí něhož byste se mohli k břehům Británie přiblížit (podle mě tam ale určitě nedoplujete – „dráček" si zachová své germánské znaky)
Každopádně ve všech třech kanálech lze cítit stejný charakter zvuku. Zkuste vybudit Clean kanál, použít Lead s malým gainem, a Crunch s gainem tak napůl, a hned je jasné, jak k sobě mají tyhle kanály blízko. Takový zesilovač má duši, netváří se pokaždé jinak, vnímáte jeho charakter…
Presence, Deep
Ovladač Presence, ač začleněn v jednotlivých kanálech, měl by ovládat podíl výšek ve výkonovém stupni. Jak to soudruzi z NDR provedli, mi není úplně jasné, neboť schémata bohužel k dispozici nejsou. Každopádně je zde jednoznačně ku prospěchu věci, dokáže sound jednotlivých kanálů výrazně „zčitelnit" a není přitom třeba využívat zdaleka mezních hodnot. Naopak jeho nepoužitím posuneme zvuk do temnějších „jazzových" poloh.
Samostatně stojící Deep pomáhá optimalizovat množství celkové basové složky, tedy jakousi mohutnost zvuku, v závislosti na použité bedně a jejím naladění. Samozřejmě, pokud jsou hloubky staženy na samotném kanálu, pak se tento ovladač téměř neprojevuje, avšak při běžných hodnotách je již reakce Deep knoflíku patrná. Když už si totiž myslíte, že váš reproduktor basuje jak nikdy, tak stačí pootočit Deepem a hranice se ještě posunuje. Celkově vzato, obrovský tlak v basech je další charakteristická vlastnost zesilovače. Zde bych ale dal pozor na výběr reproboxu, na všechny musí s Dragonem ideálně spolupracovat a nevhodný reprobox může celkový dojem ze zesilovače pokazit.
Dračí dech
Originální boxy 4 x 12" opět dokreslují jakousi „dialektiku" tohoto stacku. Vyhlížejíc „obstarožně", obsahují, narozdíl od svých „hadích soukmenovců", Cobra boxů, reproduktory Celestion Vintage 30, které můžeme označit spíše za zvukově moderní než dřevně vyzrálé, jakými jsou kobří Greenbacky. Ozvučnice se zdají být velmi dobře naladěny k zesilovači, neboť ani při mohutném zdůraznění basů se extrémně nehltí. Zda-li vás osloví spíše rovný box s temnějším přednesem nebo nepatrně agresivnější (což je vzhledem ke konstrukci typické a očekávané) zkosený kabinet, je spíše věcí vkusu a požadavků. Každopádně jde o velmi „barevné" a univerzální reproduktorové komplety, kterým oproti Cobra boxům chybí ona kovová příchuť ochranné mříže a zvuk tedy sedne kromě klasických hard rockových postupů i k melancholickým a zadumaným jazzovým a bluesovým linkám. Jejich cena je každopádně velmi vstřícná a tvoří tak velmi potentní alternativu k boxů Marshall, Crate či podstatně dražším Engl.
Závěr
Ačkoli Framus Dragon na první pohled evokuje vinatge aparát, jeho sound se dá naopak označit jako moderní. Moderní, blížící se americkým modelům zesilovačů, přesto ale s vlastní tváří. Hutný, sytý, burácivý, s širokým rozsahem zkreslení, ale taktéž velmi čistý při použití Clean kanálu. S přihlédnutím na nabídku hned tří kanálů se dá říct, že je relativně univerzální sestavu, přesto si myslím, že potěší, i vzhledem k absenci reverbu, spíše rockery a metalisty. Výkonově se jedná o velmi silný aparát, který bude mít rezervu i na velkém pódiu, a u něhož bych možnost provozu na „půl plynu" přivítal. Ovládání je jednoduché a intuitivní. Velkým nadstandardem je MIDI ovládání, naopak nestandardem je absence footswitche v balení. Jak je obvyklé u všech Framusů, je EFX smyčka designována pro rackové profi příslušenství a disponuje tedy pouze signálovou úrovní 0 dB, bez možnosti přepnutí na „krabičkový mód" -10 dBV.
