Tento dvacetikilový drobeček v sobě skrývá poměrně slušnou sílu. Taky možná proto má kombo název Rogue – tedy rošťák či darebák. Ovšem v jednom slovníku jsem našel ještě lepší, naprosto dokonalé vysvětlení tohoto pojmu – rogue totiž také může být „jelen způsobující soustavné a značné škody" :o))
Já jsem naštěstí během testování žádné škody neutrpěl a tak teď mohu sdělit zkušenosti a dojmy z práce s kombem, které má osobitou tvář.
Red Rogue je celolampové dvoukanálové kombo třídy A/B s výkonem 50 W, nezávislými korekcemi, dvojitým masterem a reproduktorem Celestion Vintage 30. Všechny lampy jsou Electro Harmonix ruské výroby, a to v preampu 5 x12AX7 (předpokládám, že jedna z triod bude sloužit jako drive pro lampy výkonového zesilovače), koncový stupeň je osazen dvěma EL34.
Kombo má poměrně slušné rozměry (48 x 54 x 28 cm) a je oděno do tmavě rudé koženky, která hezky ladí s vintage vzhledem krycí průzvučné tkaniny; dílenské provedení je na velmi slušné úrovni a nenašel jsem žádnou chybičku v detailech výroby a montáže. Kombo se dobře nese, ucho je z pěkného kusu poctivé kůže. Předpokládám, že celá ozvučnice je překližkové konstrukce, docela dobře rezonuje a s výjimkou vysokých nastavení volume dobře drží tón. Na konstrukci komba je sympatické to, že zesilovač je užší než je celková hloubka, a všechny konektory, které vedou zezadu do komba, jsou tak schovány a ochráněny před jakoukoli nehodou. Kdyby byl reproduktor celý zakryt, objem takto vytvořené ozvučnice by v podstatě splňoval požadavky pro konstrukci boxu 1x12. To byl také důvod, proč jsem Red Rogua nejraději přirazil zadní stranou ke skříni nebo jiným částem nábytku a částečně se tak pokusil simulovat rezonanci zadní stěny a posílit dolní kmitočtové pásmo.
Čelní panel s ovladači je mírně skloněn dozadu, aby byl dobře viditelný seshora, když máte kombo postavené na zemi. Potenciometry jsou osazené velkými „vintage" knoby, jaké jsou často k vidění například na aparátech Peavey, Vox apod. Jejich velká výhoda je v tom, že poloha otočného ovladače je dobře vidět jak v přítmí, tak z větší vzdálenosti, takže máte okamžitě přehled o všech nastaveních. Popsal jsem sice kombo jako dvoukanálové, ovšem výbava kanálů je, dalo by se říct, nerovnoměrná.
Kanál Clean má tři ovladače, kanál Lead šest. Na první pohled nespravedlivé, zvukově ovšem velmi zajímavé. Ale o tom později. Ke kanálu Clean patří tedy vstupní volume, basy, výšky a ještě přepínač Bright, který nabrušuje zvuk vyššími středy; kdo by čekal „sklo", toho zklameme, ale nevadí.
Kanál Lead je tvořen ovladačem gainu, třípásmovými pasivními korekcemi, ovladačem presence a svým vlastním volume. Vlastní úroveň gainu můžeme ještě zvednout přepínačem Lead Boost, který zvýší vstupní citlivost gainu a zahustí zkreslení.
Master sekce zesilovače obsahuje přepínač Deep, ovladač reverbu (Accutronics spring reverb), který je společný pro oba kanály, a dva ovladače Master Volume s možností volby přepínačem.
Zadní panel komba má, kromě síťové zásuvky, pojistky a výstupů na externí repro, jackové zásuvky send/returnu paralelní efektové smyčky s ovladačem úrovně returnu, a dvě jackové zdířky pro externí přepínače (Framus má svůj dvoutlačítkový přepínač FR S2L). Jedním pedálem tedy můžeme přepínat kanály a spínat lead boost, druhým pedálem přepínat master 1-2 a reverb. Co mě udivilo bylo to, že ani jeden pedál není součástí výbavy komba a nožní přepínání je tedy nutno nějak dořešit. Vyzkoušel jsem svůj vlastní dvoutlačítkový footswitch Peavey a fungoval, takže snad budou fungovat i ostatní typy.
Nejvíc nás samozřejmě zajímá jak to hraje. Dost mě překvapila absence ovladače středů na čistém kanále, ovšem tento kanál má tak specifický zvuk, že jsem pak už ani žádný ovladač nepostrádal. Jednoduše bych popsal barvu tohoto kanálu jako „tučnou a namaštěnou" – je to velice podobné barvě zvuku jakou mají humbuckery. I při kombinaci mezipolohy dvou singlů tu nezní žádné velké sklo; zvuk je středový, výrazný a hodně čistý. Singly tu zní jakoby „nakopnutě", výrazněji, se stopou boostu a s převahou středových složek zvuku. V žádném případě to není suchý zvuk, je velmi agresivní zvláště při volume naplno. Celý Clean kanál je velmi citlivý na úroveň vstupního signálu, pokud se mírně stáhne volume na kytaře, dá se z komba dostat mnohem jemnější, artikulovaný až perkusivní zvuk, výborný na beglajty a funky doprovody. Kanál má velmi pevné spodky a kytarově barevné středy po celém rozsahu hmatníku, což je hlavně zásluhou žádaného a ověřeného Celestionu Vintage 30, tady je to sázka na jistotu.
Humbuckery jsou na clean kanále jak utržené z řetězu, zvláště ty vražedné keramické (S-D SH6), se středy jak břitva; tady je potřeba citlivě nastavit volume na kytaře.
Alnico V (SH4, P-90 a Kent Armstrongy) zněly mnohem kultivovaněji, ovšem stále věrně šťavnatě a průrazně. Pokud se týká korekcí, nejvíce se mi zalíbilo mít basy napůl a výšky stejně nebo na třičtvrtě. Pomoc od Clean Bright jsem skoro nevyhledával a více se mi líbil relativně plošší zvuk bez spínače Deep. Velkou kapitolou je práce s gainem a master volume. Nejlepší reakce na hru je při nastavení gainu tak v jedné třetině a master skoro naplno. Dostanete tlustý, zpěvný, velmi dynamický a čistý zvuk, bez stopy zkreslení. Toto nastavení je ale už na samé hranici čistoty, cokoliv za tím už zavání crunchem, a to pořádně nakřápnutým. Takže při gainu kolem dvou a více hodin a masterem podobně a při humbuckeru na kytaře dostáváme zvuk rozbitého skla. Skvěle se mi na tomto kanále osvědčil nakopávač (použil jsem krabičku EQ od Bosse s tím, že jsem jen zvednul výslednou úroveň); potom začal trochu kreslit i singl a po krátké práci s korekcemi jsem obdržel zvuk výborný do blues – když zaberete do strun, nakreslí se to, když nezaberete, je to čisté. Obrovskou výhodou pro živé hraní jsou dva spínatelné kanály Master volume, tak si můžete třeba na jeden jediný expresivní lick „jumpnout" volume a tím i barvu, odezvu tónu. Takže shrnuto – Clean kanál je, i bez ovladače středů, čistý, průrazný zvuk, ne úplně krystalický, s mírnou agresivitou, poměrně hlasitý, s pevnými spodky.
Lead kanál je bez jakékoliv diskuse hardrockový, od sytého crunche v rozsahu do „jedenácti hodin" až po nabroušenou metalovou pilu v maximálních nastaveních. Lead má odlišnou zvukovou charakteristiku a zdá se být opravdu zkonstruován pro rock. Zkreslení je hodně mastné, šťavnaté, velice mi připomíná Laney VC50 v jeho jedovatosti a zároveň Peavey či Crate typu 50-212 v sytosti zkreslení. Korekce mají poměrně slušný účinek na barvu tónu, nejpřirozenější se mi ovšem zdálo nastavení „všechno napůl".
Basy v polovině rozsahu drží pevný spodek, při zapnutém deep se zvukové spektrum obohatí o složky signálu pod 100 Hz. Toto obohacení je dobré při nižších hlasitostech; při volume za polovinou už se hltí reproduktor a zvuk si žádá připojit externí bednu na poctivé pumpování. Se středy je jednoduchá práce – pokud chcete metalovější, stačí ubrat, pokud rockovější, ideální je nastavit polovinu nebo mírně za polovinu rozsahu. I při úplně stažených středech měl zvuk ještě dostatek šťávy na to, aby se dal snímat mikrofonem a zvuk považovat za kytarový. Výšky jsou naladěné poněkud výše než bývá zvykem například u Mesy nebo Crate, poctivě dokreslovaly uvedená nastavení. V maximální poloze už to trochu bzučelo, ale obecně se nedoporučuje to s výškami moc přehánět. Co se nedá nastavit korekcemi v průraznosti a konkrétnosti, to dobarvuje presence, která krásně zvýrazní attack a rozezpívá vysoké tóny tak, aby se prosadily v celkovém soundu kapely.
Velkou výhodou se mi jeví přítomnost dvou masterů právě při práci se zvukem na Lead kanále. Je tak možné úplně vytavit volume kanálu při nízkém gainu a citlivým nastavením jednoho nebo druhého masteru, v závislosti na nastavení čistého kanálu, si vychutnat rozezpívaný koncový zesilovač, který reaguje na všechno, co se na hmatníku stane. Tato nastavení jsou skvělá pro expresivní sólové vyhrávky, nažhavený konec dává velký prostor a vzdušnost ohromnému rozsahu dynamiky. Hlasitostní úroveň je plně postačující i pro větší sály a na pódiu se rozhodně nepřeslechnete.
Moc se mi líbilo, když jsem kombo zapojil na box 4x12 (Engl Pro). Během chvilky dostanete bohatý zvuk s rezonancí a odezvou na basech, zesilovač si s reprobednou bez problému poradil a když jsem box odpojil, měl jsem obtíže najít zpět slušný zvuk jen z komba. Na ten dynamický rozsah boxu se hodně rychle zvyká, ovšem mám kacířskou myšlenku, že ne každý box bude hrát tak dobře jako výše zmíněný. Nicméně pokud máte možnost kombo připojit na alespoň 2x12, rozhodně to udělejte, alespoň pokud budete chtít dobrý zvuk do studia.
Možnosti komba však nejsou zdaleka vyčerpány – když vám zkreslení nestačí, sepnete gain boost a zkreslení se nádherně zasytí. Nejlepší výsledky jsem dosahoval při nastavení „základního" gainu tak na jednu hodinu (s humbuckery), kdy základ je super na čitelná, plná kila a boost je přesně to pravé pro ostrá, nabroušená sóla. Zvuková variabilita, kterou poskytují korekce, je velmi slušná a myslím, že pro rock i blues všech typů je možné najít odpovídající zvuk. Accutronics pracuje jak má a dodává zvuku čistý artikulovaný reverb.
Asi bych neviděl uplatnění Red Rogua do jazzu nebo funky stylů, neboť Lead kanál jej dle mého názoru vymezuje pro tvrdší muziku. Ovšem barva zvuku tohoto komba je odlišná (což je dobře) a na první pohled a seznámení může vypadat „podezřele", takže doporučuji se chvíli se zvukem seznamovat a hlavně – pokud chcete být objektivní – vzít si svoji kytaru i kabel. Zvuk Rogua je hodně citlivý na tyto vstupní komponenty a věrně, opravdu věrně ctí charakter nástroje. Framus tak přichází se zajímavým zvukem, který má svůj osobitý charakter, který nemusí vyhovovat každému, ale zdravým způsobem se liší.
Nejlepším arbitrem jsou však vaše vlastní muzikantské uši; určitě se vyplatí strávit s tímto kombem nějakou tu půlhodinku a udělat si vlastní názor na rockové pojetí zvuku v podání Red Rogue.
